Rozhovor s předsedou ASZ ČR Jaroslavem Šebkem:

https://tvzemedelec.cz/videa/priprava-strategickeho-planu-spolecne-zemedelske-politiky-ii-cast/

Rozhovor s prezidentem Agrární komory ČR Janem Doležalem

https://tvzemedelec.cz/videa/priprava-strategickeho-planu-spolecne-zemedelske-politiky-i-cast/

Písemný záznam obou rozhovorů si můžete přečíst zde:  

V poslední době rezonuje otázka změn ve Strategickém plánu společné zemědělské politiky (SZP), který měl být odeslán do konce minulého roku do Bruselu. Kvůli posledním úpravám, které nebyly podle Agrární komory ČR a Zemědělského svazu ČR řádně prodiskutované, zorganizovaly tyto dvě organizace demonstraci před vládou ČR. Naopak Asociace soukromého zemědělství ČR považuje zapracované změny pouze za krok ke zlepšení struktury podpor. Své postoje vysvětlili prezident Agrární komory ČR Jan Doležal a předseda Asociace soukromého zemědělství ČR Jaroslav Šebek, kteří přijali minulý týden pozvání do TV Zemědělec. Podstatnou část obou rozhovorů přináší na svých stránkách i týdeník Zemědělec.

Jak hodnotíte přípravu a body strategického plánu, který počátkem ledna odsouhlasila koaliční rada?

Doležal: V současnosti mohu skutečně hodnotit jen kusé útržky informací, respektive body, které jsme se dozvěděli z tiskové zprávy Ministerstva zemědělství ve středu 12. ledna. Jednání koaliční rady probíhalo v úterý 11. ledna, to znamenalo ve stejnou dobu, na kterou jsme svolali demonstraci, která měla upozornit na absurdní situaci, kdy se jedná o nás bez nás a kdy se tady provádějí poměrně zásadní změny na poslední chvíli. Nyní jsme pořád ještě v situaci, kdy vlastně nevíme, jak mají úpravy strategického plánu konkrétně vypadat. Máme stále k dispozici pouze tuto tiskovou zprávu, která hovoří o navýšení nedistributivní platby a která hovoří o tom, že by se přímé platby v prvním pilíři neměly zastropovat. Naopak by mělo dojít k nastavení limitu pro investice v rámci Programu rozvoje venkova (PRV). My to vnímáme tak, že možná to je v mnoha případech dobře míněno, nicméně důsledky' v tuto chvíli nevidíme. Kdybychom žili v ideálním světě, zatleskám a řeknu, že je to ideální řešení, protože bychom měli pomáhat menším zemědělcům. My v tom ideálním světě však nežijeme, proto bude těžké ohlídat, aby tyto vyšší prostředky skutečně skončily u zemědělců. Protože žijeme ve státě, kde se mnohé subjekty dokážou velmi dobře přizpůsobit nové situaci a může se velmi dobře stát, že vítězem těchto změn, ačkoliv jsou teď spíše načrtnuté, ve finále mohou být velcí vlastníci půdy, protože se platí na hektary, nikoliv za nějakou společenskou objednávku, ať je to ochrana půdy, krajiny nebo dobrá péče o zvířata. To znamená, kdo má více hektarů, dostává větší podporu. Tomu jsme se chtěli vyhnout. Proto tu byla celá diskuse ohledně zastropování a podobně. Bohužel nám ty peníze budou odtékat ze zemědělství pryč.

Šebek: Z našeho pohledu tu jsou asi dvě roviny. První je ta, pokud bychom měli hodnotit situaci v průběhu loňského roku a k jeho konci, kdy to vypadalo, že strategický plán bude odeslán do Bruselu bez jasně spočítaných finančních dopadů a s velkými nedostatky, tak si myslíme, že to, co se podařilo změnit, je velmi pozitivní. Je to krok správným směrem a je to začátek plnění slibů vládní koalice, která pro to dostala určitou podporu, protože ve společnosti i mezi zemědělci kvasí to, že téma zemědělství a změn je potřeba. V jiné rovině to už tak pozitivní není, protože koaliční rada v podstatě přistoupila jen k velmi částečným změnám. Předložili jsme sedm bodů, které jsme již považovali za velmi kompromisní. Byly to jen poslední určité snahy to trochu opravit, protože nezbýval čas. Jsme zklamaní z toho, že tam není zahrnuto zastropování plateb a nejsou dořešeny některé další věci. Pokud víme, v tuto chvíli (18. ledna - pozn. redakce) není jasný celý okruh změn, možná se ještě něco dojedná. Na pracovní skupině na Ministerstvu zemědělství s nevládními organizacemi budeme chtít vyjasnit penzum všech změn a budeme chtít, aby jich bylo co nejvíce, včetně zastropování.

Budete tedy požadovat ještě další úpravy?

Šebek: Určitě. Podle našich čísel, kdy využíváme data Ústavu zemědělské ekonomiky a informací, redistributivní platba se zastropováním bez odpočtu mezd vychází velmi pozitivně pro drtivou většinu zemědělských podniků až do úrovně 1800 až 2000 hektarů, což je naprostá většina zemědělských podniků bez ohledu na právnickou formu. Pro všechny to vychází velice pozitivně. To je i smysl i účel zemědělské politiky EU, aby se podpořil právě tento segment.

Jaké důsledky by mohla podle vás přinést redistributivní platba na úrovni 23 procent, jak byla navržena v upraveném plánu?

Doležal: My se s výší této redistributivní platby, pokud je mi známo, dostáváme na úplnou špičku Evropské unie. Povinnost redistributivní platby je pro všechny členské státy v příštím období zavedena poprvé. Většina z nich, protože je to pole neprobádané, zůstává na povinném minimu deseti procent. Jsou to Slováci, Rakušané, Poláci, máme tady Německo, které uvažuje o 12 procentech. To je jedna z těch zemí, která strategický plán stejně jako Česká republika ještě neodevzdala. Pak tu máme Litvu, která jako jediná má 20 procent. Litevský venkov je v porovnání s českým venkovem hodně zanedbaný a opuštěný. Mají problém s tím, že jim mladí lidé z Litvy odcházejí. Ti, kteří zůstávají, pobývají ve větších městech. Tudíž je tam obrovská motivace státu udržet lidi na venkově.

Obáváme se toho, aby se vyšší platba neproměnila ve vyšší pachtovné, protože potom zemědělci budou odvádět větší peníze majitelům pozemků, nezůstanou zemědělcům, aby mohli produkovat kvalitní, bezpečné a zdravé potraviny udržitelným způsobem.

Agrární komora ČR vyjadřuje obavy, že by se v souvislosti s vyšší redistribucí mohlo zvýšit i pachtovné. Jaký je na to váš názor?

Šebek: Domníváme se, že jsou to zbytečné obavy. Pokud se bavíme o vysokých pachtech, je to tlačeno tím, že neexistuje zastropování plateb. Ty největší holdingy podstatě přebírají půdu, nejenom si pronajímají, ale i skupují půdu, pokud se jim dostane možnost ji koupit. Jakýkoliv jiný podnik včetně středních i klasických soukromých zemědělců nemají šanci, vždycky budou přeplaceni. Myslíme si, že toto rozhodně nehrozí a změny budou pozitivní.

Asociace často mluví o malých a středních podnicích, jak jsou definovány?

Šebek: Řeknu to obecně, protože na to neexistuje žádná obecně závazná definice. Vycházíme v tom z doporučení Evropské komise, která říká, že rozděluje zemědělské podnikání na čtyři segmenty: mikropodniky, malé, střední podniky a velké podniky, přičemž klíčovým ukazatelem je počet zaměstnanců a velikost ročního obratu. Pokud mluvíme o mikro, malých a středních, tak hovoříme o všech zemědělských podnicích do 250 zaměstnanců, což je naprosto drtivá většina. Ti, co jsou supervelcí, to znamená holdingy a podobně, tak mají většinou nad 250 zaměstnanců. Pokud by šlo o hektary, toto je neurčitá hranice, která není dána, ale z dalších souvislostí, které do toho můžeme zahrnout, si myslíme, že malí zemědělci mohou vycházet asi do sta hektarů, střední zhruba do dvou tisíc hektarů. Takto s tím alespoň my myšlenkově operujeme. Pokud tedy mluvíme o podpoře malých a středních, skutečně mluvíme o podnicích až do dvou tisíc hektarů, kde samozřejmě také vychází, že zastropování, které by mělo nastat, ovlivní podniky až nad dva tisíce hektarů. Tak to do sebe zapadá a politika asociace je promyšlená a je s ohledem na většinu zemědělských podnikatelů.

Zastropování by se však podle posledního plánu mohlo týkat jen investic?

Doležal: Opět vycházíme z kusých informací z poměrně krátké tiskové zprávy. Zastropování by se tak mělo týkat pouze druhého pilíře, konkrétně investic, pravděpodobně opatření 4.1.1. investice do zemědělských podniků, kde se hovoří o limitu 30 milionů korun. To může být do budoucna problém, zvláště pokud se bavíme o evropské zelené dohodě, nutnosti modernizovat, snižovat emise a zvyšovat ohleduplnost a šetrnost zemědělské produkce a nějakým způsobem investovat i do zpracování. Proto omezení investic by mohlo být problém. Existuje tu podpora úroků v rámci PGRLF a takzvané finanční nástroje, s jejichž pomocí je možné tyto investice do určité míry financovat zvláštních zdrojů. Zase se ale bavíme o tom, že vyšší redistributivní platbou budeme podnikům střední velikosti a větším podnikům nějakým způsobem brát peníze. Pro ně mohou být poměrně velký’ problém investice z vlastního.

Hovoří se o tom, že úpravy mají směřovat mimo jiné i ke zlepšení životního prostředí. Jak to vnímáte?

Doležal: Dlouhodobě jsme upozorňovali na nutnost nastavení kofinancování PRV tedy druhého pilíře minimálně na 65 procent. Z tohoto pohledu si myslím, že lze tuto změnu, pokud bude platit, hodnotit jako pozitivní. Objevují se však hlasy, že státní rozpočet na to nemá. V novém období stojíme před tím, že zemědělci mají dělat daleko více pro životní prostředí, navíc mají výrazná omezení, ať je to snížení využití minerálních hnojiv, přípravků na ochranu rostlin, nebo třeba tlak na nějakou redukci antibiotik, či emisí ze zemědělské prvovýroby. Proti tomu stojí skutečnost, že máme méně peněz, než jsme měli v současném období, protože jsou tlaky na to, aby se šetřilo. Navíc tu máme obrovské inflační tlaky, zemědělci tak mají reálně mnohem méně peněz. Pokud společnost požaduje nadstavbu, udržitelnou produkci, je potřeba, aby to zemědělcům bylo nějakým způsobem kompenzováno. Proto si myslím, že je dobře, že se koaliční rada dohodla na 65 procentech.

Teď je důležité, aby tomu tak bylo skutečně i v reálu. Důležité je, abychom se soustředili na to, aby peníze doputovaly k zemědělcům, kteří umějí tyto dvě věci skloubit. Jednak poskytovat nějakým způsobem veřejné statky, ochranu přírodních zdrojů a plnit všechny věcí, které nám dává za úkol Green Deal, a zároveň umí ještě produkovat potraviny. To může být problém. Jestliže tu někdo hovoří o duální struktuře zemědělství, ale celý problém se smrskl na jakýsi souboj mezi velkými a malými. Já vnímám duální strukturu spíš v tom, že tu máme zemědělce produkční a spíše neprodukční. Nikomu nebráním vtom, aby dělal jen krajinné prvky a staral se o krajinu, ale nemyslím si, že bychom to měli financovat čistě ze zdrojů zemědělské politiky. Na toto bychom měli mít však především prostředky z Ministerstva životního prostředí a z nich bychom měli primárně financovat krajinotvorbu. Myslím si, že pokud máme zemědělce podpořit v tom, aby skutečně produkovali, v tiskové zprávě stojí, že dostanou přidáno, zejména pokud hospodaří ekologicky, tak je od společnosti zcela normální, aby vyžadovala i nějakou produkci potravin. Dnes sice patříme na špičku, co se týká podílu půdy v režimu ekologického zemědělství, ale co se týká podílu biopotravin vůči konvenčním potravinám, jich zase tolik není, z nějakých 17 % půdy máme asi 1,5 % potravin, které můžeme označit jako biopotraviny. Tady je třeba se více zaměřit na ornou půdu i v ekologii, více se zaměřit na produkční zemědělství tak, aby to mělo skutečně dvojí efekt, nejen efekt údržby krajiny. Je to sice bohulibé, ale nemůže to být náš jediný cíl.

Šebek: Rád bych tomu věřil, ale myslím si, že ne, protože rozsah je tak malý, tak úzký, tak nedostatečný, že v této fázi nemůže být posun ke snížení dopadů do životního prostředí. Je to ale určitý začátek změn, je to signál pro venkovskou veřejnost, že stát nesází pouze na oblast největších podniků, které takzvaně tvoří produkci, ale počítá i s dalšími velikostními skupinami. Že všichni jsou pro stát důležití. Mohlo by to napomoci určité pestrosti zemědělských podnikatelů na venkově a tím v dlouhodobém důsledku by mohlo dojít ke zlepšení životního prostředí. Čím více subjektů, tím víc originálních přístupů pro dané podnikání. Ve finále to potom znamená i vyšší pestrost do krajiny.

Na jaký kompromis ve strategickém plánu byste byli ochotni přistoupit?

Doležal: Od začátku jsme měli představy, které byly dlouhodobě vydiskutovány. My se tady bavíme o reformě od roku 2017. Říkali jsme: nedělejme zastropování, bude to administrativní zátěž a můžeme uškodit řadě podniků, které tady tvoří základ nějaké produkce, ať je to produkce mléka, nebo dalších citlivých komodit, jako jsou chmel, ovoce, zelenina, cukrová řepa a podobně. V ČR se jimi přitom více zabývají větší podniky. Zároveň jsme chtěli pomoci menším zemědělcům, proto jsme dlouhodobě podporovali redistributivní platbu, která však nebude vybočovat z toho, co je v ostatních členských státech. Ministerstvo zemědělství říká trochu něco jiného. V současné době neznáme dopady posledního návrhu. Mohou být negativní na půdní držbu, nárůst pachtovného a celkově ceny půdy. Může to negativně ovlivnit i menší hospodáře. Pokud máte sto hektarů a o 50 hektarů přijdete, i menší zemědělci v ČR mají zhruba 50 procent půdy propachtováno, máte najednou obrovský problém a může se stát, že to, co dostanete navíc, jednoduše pošlete majitelům půdy. Další věc, která je pro ČR specifická, je velký vliv obchodních řetězců. Značná část peněz od produkčních zemědělců už dnes odtéká do obchodních řetězců. Pokud by tady byla skutečná cena potravin a spravedlivá dělba marže, do velké míry bychom dotační podpory pro větší ani nepotřebovali, protože by je uživila produkce surovin pro potraviny nebo potravin. Protože tomu tak není a velké peníze ze zemědělství odtékají k řetězcům, máme oprávněné obavy z nového nastavení pravidel. Současná vládní koalice však dlouhodobě deklaruje, že nechce řešit trh s půdou, nechce regulovat, protože uznává nějaký svobodný trh, a nechce řešit ani obchodní řetězce. My sice budeme přerozdělovat, ale měli bychom pohlídat, aby to na jedné straně neodteklo majitelům půdy, na druhé straně aby to výrobním zemědělcům, kteří budou mít nějaká omezení, bylo schopno zajistit cenu potravin. Do toho se středopravicové vládě, pokud vím, také nechce. Tak jsme trochu vylili tu vaničku i s dítětem a byl bych rád, abychom v té vaničce, možná předtím než ji vylijeme, zalepili ty díry, které jsem tady naznačil.

Šebek: Vždy vysílám jasné signály, které vycházejí i z naší podstaty. Nechceme žádné věci hrotit do nějakých extrémů, jak jsme teď očerňováni. Vždy se snažíme o nějaké rozumné řešení daných věcí s respektem pro všechny typy podnikatelů. Myslíme si, že je třeba to kyvadlo alespoň trošičku malinko vrátit do středové polohy. Díky těmto několika změnám k tomu ale nedošlo. Jen se vrátil trend, že se nebude dále vychylovat, a doufejme, že se bude postupně vracet. Není to ale to, co jsme si představovali, abychom dosáhli maximálně možného kompromisu k uklidnění zemědělské veřejnosti, která je zbytečně motivována strašením ze strany Agrární komory nebo Zemědělského svazu. Obávám se ale, že další kompromis z naší strany není možný. Už těch sedm bodů, které jsme předložili, bylo kompromisních a z nich se státy další kompromisy. Už rozhodnutí, že redistribuce bude na 23 procentech, znamená nevyužití potenciálu celého toho opatření, protože podle čísel vychází, že maximální redistribuce pomůže většině zemědělců. Takže by bylo nesmyslné, abychom někde dále ustupovali.

Vzhledem k tomu, že Agrární komora ČR a Zemědělský svaz ČR na to mají jiný názor, dospět k určitému souladu bude dost tvrdý oříšek?

Šebek: Myslím si, že by z jejich strany mělo dojít k vyššímu respektu našich stanovisek, protože dlouhá léta jsme byli považováni za okrajovou skupinu, a jejich rétorika se snaží vycházet pořád tímto směrem. Je nezpochybnitelné, že SZP staví na klasických modelech, na zemědělcích, kteří jsou usedlí na svém statku, na své polnosti a předávají je v rámci generací. To je ten základ, na který je stavěná i celá struktura opatření. Jestliže je takto stavěná, Česká republika se nemůže stávat zvláštností v EU, naopak musí směřovat k tomu, aby mohla využívat celou paletu nabídek v SZP. Pokud ji budeme využívat, mnohem lépe podpoříme a posílíme strukturu o mladé začínající zemědělce, protože strategický plán, jak je nyní navržen, nevyužívá podpor, které pro ně jsou. Velký nevyužitý potenciál je i ve zpracování, přidávání hodnot zemědělské produkci. To je směr, který pomůže dělat zemědělství konkurenceschopnější. Rozhodně to není cesta kvantity a neustálého zvětšování. Je vidět, že jsme dosáhli nějakých stropů a podniky si musí do budoucna hledat jinou cestu a jiná řešení. Cesta neustálého zvětšování není správná.

Mohl byste krátce shrnout sedm připomínek?

Šebek: Velmi zásadní a pro všechny důležitá informace je, že strategický plán navržený ministrem Miroslavem Tomanem počítal s tím, že se přesunou určité balíky nároků z druhého pilíře do prvního, což by znamenalo ponížení přímých plateb pro všechny zemědělce. To si myslíme, že byl velký problém, protože hrozilo, že strategický plán bude odeslán v této verzi a že se to zemědělci dozvědí až příští rok, kdy toto opatření vejde v účinnost. Zjistili by, že zbytečně přišli o tisíc korun na hektar. To se podařilo nějakým

způsobem zvrátit. Ještě to ale není dotaženo, protože se nyní vracejí zpět pouze travní porosty, což představuje 700 korun na hektar, a zbývajících 300 korun je na precizní zemědělství a společnou organizaci trhu. Při dalším jednání budeme trvat na tom, aby zemědělci nebyli připravováni ani o tuto sumu. Přímou platbu považujeme za naprostý základ toho, aby zemědělci měli tuto dotaci jednoduchou formou bez přílišných nároků.

Mezi návrhy ASZ bylo zahrnuto i sníženi podpor například na vakcinaci?

Šebek: Myslíme si, že tak, jak jsou konstruovány dotace na dobré životní podmínky zvířat, tak jsou účelové a jsou sektorově zaměřené. Prostředky by podle našeho názoru měly směřovat na podporu všech hospodářských zvířat. Musí se to samozřejmě nastavit podle náročnosti. Je rozdíl, jestli chováme vysokoprodukční dojnice, nebo máme farmový chov jelenovitých. Všechny tyto druhy chovů jsou důležité pro to, aby byla pestrost nabídky a nevznikal zbytečně velký konkurenční tlak v jednotlivých sektorech a využívaly se místní podmínky. Dotace na dobré životní podmínky a vakcinace by proto měly být zásadně přepracovány. Rozhodně chceme podporovat živočišnou výrobu, ale ne tímto způsobem, protože z ní čerpají pouze určité skupiny a to je špatně.

Prosazujete tedy komplexní podporu hospodářských zvířat?

Deset let říkáme, že chceme podporu na všechny chovy zvířat, ale nemělo by to byt na takové věci, které jsou dnes běžné. V dobrých podmínkách chovů jsou dnes osvětlení, čištění chovného prostoru, temperovaná voda a podobně. To jsou přece automatické věci, které musí dělat každý chovatel, a tímto směrem by neměly být nastaveny podmínky. Ty mají být nastaveny tak, aby se dostalo na všechny chovatele. Nemusel by vznikat tlak na trhu kvůli tomu, že se podpory dají jen na prasata nebo na chovy drůbeže. Například chov prasat je tady naprosto ohrožený, ale je tady ohrožený již 25 let. Všimli jsme si toho teprve teď. Když skončili chovatelé prasat v malém nebo středním, tak se o to tady nikdo nezajímal. Dnes jsou ohroženy i velkochovy. Myslíme si, že je třeba řešit jejich podporu jinak, ne systémem dotací. Tam se stále přilévají pemze, ale nic to neřeší. Je třeba, aby si chovatelé prasat dosáhli na vyšší přidanou hodnotu, měli lepší pozici na trhu a na to je celá řada opatření, ne ale formou neustálého navyšováni prostředků jen do konkrétních sektorů. Nejsme přitom proti tomu, aby se v tomto případě podporovaly všechny typy podniků.

Ještě bych se vrátila k demonstraci. Byly znát nějaké odezvy?

Doležal: Ne přímo, přečetl jsem si nějaké reakce v médiích. Ve čtvrtek před demonstraci jsem jednal s panem ministrem, který' mi představil pozici Ministerstva zemědělství, se kterou šel na koaliční radu. Ta pozice byla po měrně racionální, nicméně jsem se obával toho, že se stane to, co se stává v případě, že máme v rámci nějaké koalice více subjektů a vznikne ještě kompromis z nějakého kompromisu. Ministerstvo zemědělství představilo nějaký kompromis mezi ASZ a Agrární komorou ČR a s ním šlo ještě na jednání, kde byli někteří, kteří chtěli v nějakých věcech jít ještě dále. Takže vznikl kompromis z kompromisu. Pan ministr říkal, že pokud chceme jednat s tím, kdo se nakonec rozhodne, měli bychom oslovit především pana premiéra. Ten mi na to řekl, že máme jednat s panem ministrem. Je to možná jako z pohádky o slepičce a kohoutkovi, je to možná absurdní drama, či komedie, jak si to divák vyloží, nicméně nás to utvrdilo v tom, že demonstrace s názvem O nás bez nás v tuto chvíli dává smysl, je třeba se ozvat. Musel jsem se pak usmát, když mi bylo sděleno přes média, že dveře byly otevřené a že se vlamujeme do otevřených dveří. Nejvíc mě asi zamrzelo to, že ačkoliv se dlouhodobě snažím vyhýbat politizaci zemědělství, byly některé reakce přítomných na jednání. Podle nich před úřadem vlády demonstrovala nějaká hrstka. Nevím, jestli 4000 lidí jsou hrstka. Rozhodně bych se chtěl ohradit proti tomu, že tady někdo háji zájmy agrobaronů. V danou chvíli jsme se zcela oprávněně domnívali, že se s námi nehraje férově. Že ideové řešení nějakých problémů, které nemají ideové řešení, a je nad nimi třeba přemýšlet z praktického hlediska, může být problém pro zemědělec všech velikostí. Chápu naši členskou základnu, která neměla informace a které někdo řekl, že bude něco měnit zásadním způsobem za pět minut dvanáct.

Jaký bude váš další postup?

Doležal: V tuto chvíli (17. ledna) mnoho nevím ohledně dalšího osudu strategického plánu. V pátek 21. ledna se koná pracovní skupina, kde budou tyto změny projednány. Domnívám se, že nám budou spíše oznámeny. Zmíněný den budeme tři týdny po terminu, který' Evropská komise stanovila členským státům k tomu, aby odevzdaly finální verzi strategického plánu, tři týdny po termínu chceme rozpoutávat nějaké jednáni, chceme zpětnou vazbu od zemědělských podnikatelů a chceme daný dokument zrobustnit tím, že dostane punc toho, že byl projednán. Je tady ještě jed na věc, a to je, že se některé věci mohou upravovat během programovacího období, a tam bychom museli napřímit naši pozornost, protože se to začne přepisovat právě do těch nájmů nebo do zdražení potravin pro občany. V tu chvíli by bylo asi vhodné, aby se nad tím někdo zamyslel i z hlediska skutečných důsledků, nejen z hlediska ideologického.

Vyšlo v týdeníku Zemědělec č. 4/2021, záznam další části rozhovoru přinese týdeník Zemědělec v příštím vydání