Nyní si připomeňme hlavní charakteristiky našeho zemědělství:

Přáním našeho i evropského obyvatelstva je podpora rodinných farem. Českou skutečností ovšem je jejich cílevědomá likvidace. Česká republika se se svou zemědělskou politikou stává exotickou zvláštností celé EU a Agrární komora se na tom podílí. Za situace, kdy jsou přednostně podporována přetransformovaná JZD na venkově ubývá mladých. Kdo na venkově zbude až staré obyvatelstvo vymře? Tu a tam pár novodobých nevolníků pracujících pro rychlozbohatlíky. To je budoucnost venkova?

V kalných vodách, které tito rychlozbohatlíci pomáhají udržovat si poctivec ani neškrtne. Loňský rok byl pro zemědělce velmi dobrý, a to pro všechny, včetně těch velkých. A přesto se tito lidé nechtějí stále vyrovnat s těmi, na jejichž majetcích hospodaří. Mluví-li pan Veleba o své snaze zemědělce sjednotit, mluví o sjednocení nepoctivců a těmi, kteří jimi byli okradeni?

Velká část toho, co pan Veleba prosazuje, je v rozporu s potřebami venkova, přáním většiny obyvatel i s politikou EU. A pokud se týká sjednocení zemědělců, to není rozhodně reálné. V právním státě legalizace zlodějiny neexistuje.

Nicméně pana Velebu lze i pochválit: Za prvé, je to obratný žonglér se slovy. Takové nadání každý nemá. Škoda, že ho často využívá pro nedobré cíle. Za druhé si zaslouží pochvalu za to, že se zmínil o svém posledním volebním období. Kdyby snad odešel a vzal si s sebou ty své, byla by spolupráce uvnitř českého zemědělství snadnější.

Petr Janata, soukromně hospodařící rolník, Tachovsko