Je přitom zřejmé, že ceny potravin i zemědělských surovin, z nichž se potraviny vyrábějí, minimálně v letošním roce i po zdražování ve druhé polovině loňského a na počátku letošního roku ještě porostou, neboť důvody k jejich předchozímu růstu nepominuly, nebo se do cen potravin či zemědělských surovin ještě v plné míře nepromítly. To se týká v prvé řadě růstu cen energií, ale také růstu nákladů na mzdy (pracovní sílu), osiva, hnojiva, pohonné hmoty, obalové materiály, ale také na zemědělské a potravinářské technologie. Na růst cen potravin budou mít postupně také vliv regulace spojené se zemědělským hospodařením v krajině či snižováním chemického zatížení životního prostředí průmyslovou výrobou, včetně potravinářské výroby. Prognózy avizující růst cen potravin jsou tak z obecného pohledu reálné – druhá věc je, že se s takovým vývojem účelově spojují i kroky, které na ceny potravin přímý vliv mít buď vůbec nebudou, nebo bude takový vliv v porovnání s výše jmenovanými cenovými impulzy jen marginální.
To se týká mimo jiné dopadu změn ve Strategickém plánu SZP. V první řadě je třeba připomenout, že stávající výrazný růst cen potravin nastal ještě před změnou nastavení finančních toků ve Strategickém plánu SZP, a kromě toho se začnou provedené změny v praxi uplatňovat až od počátku příštího roku, přičemž samotné důsledky se projeví nejdříve v průběhu roku 2023. Zvýšená platba na prvních 150 hektarů (redistribuce), která má být podle některých katastrofických scénářů impulzem k budoucímu zdražování potravin, přitom představuje jen něco přes 5 procent veškerých budoucích dotací do zemědělství, a vzhledem k tomu, že se tímto krokem také nepřímo podpoří produkce specifických zemědělských komodit, které zemědělci pěstují obvykle na menších hektarových výměrách (například zelenina, ovoce, ale i chmel nebo vinná réva), bude takový krok působit spíše jako impulz brzdící zdražování cen zemědělských produktů. Budoucí Společná zemědělská politika EU a částečně i Strategický plán SZP také předpokládá zkrácení dodavatelských řetězců (princip od „vidlí na vidličku“), což v praxi představuje odstranění některých mezičlánků na cestě od producenta ke konečnému spotřebiteli, a tedy také impulz brzdící ceny potravin. Nepříliš zmiňovaným faktorem, který má a bude mít na ceny potravin na rozdíl o od podoby Strategického plánu SZP mnohem větší vliv, je rostoucí kurz české koruny, který v zásadě zlevňuje dovoz zboží ze zahraničí, což také představuje bariéru pro růst cen potravin na tuzemském trhu. Vzhledem k tomu, že sílící koruna navíc snižuje prostor pro exporty tuzemského zboží do zahraničí (tedy i potravin), lze navíc předpokládat vyšší nabídku v ČR vyráběných potravin pro tuzemského spotřebitele, což opět znamená omezení možnosti nekontrolovatelného růstu cen potravin.
Katastrofické scénáře předpokládající několikanásobné zvýšení cen základních potravin na trhu v ČR jsou tak spíše šířením poplašné zprávy než seriózní prognózou. Pokud jsou navíc spojovány s úpravami Strategického plánu SZP v podání současné vládní koalice, lze navíc takové konstrukce považovat za akt politického vydírání a zastrašování.
O tom, jaké výrobky a za jakou cenu se budou v naší zemi potraviny prodávat, budou navíc rozhodovat především spotřebitelé, a pokud přitom mají preferovat produkty vyráběné z našich surovin na území ČR, musí být takové produkty především pozitivně prezentovány. Spojí-li si ale s potravinami, které budou prodávány na našem trhu, a vyjádření představitelů tuzemských zemědělských nebo potravinářských podniků o raketovém budoucím růstu jejich cen, může to řadu spotřebitelů od preference domácí produkce odradit. Teze o ceně chleba, například ve výši 200 korun, tak rozhodně nepodporují snahy o vyšší soběstačnost naší země ve výrobě a uplatnění tuzemských potravin na našem trhu, a naopak od jejich nákupu odrazují.
Mgr. Ing. Jaroslav Šebek, předseda ASZ ČR a Ing. Jan Štefl, místopředseda ASZ ČR
