I když je přitom častým argumentem nedostatek potřebných finančních prostředků, což je samozřejmě v některých případech pravda, jsou KPÚ také nezřídka brzděny spory týkající se dopadů těchto opatření, mimo jiné přesunem či scelováním roztříštěných pozemků drobných vlastníků, nebo spory mezi vedením obcí a v místě hospodařícími zemědělci. Pozemkové úpravy ale také brzdí nedostatek informací, které mají jak drobní vlastníci, tak právě i hospodařící zemědělci k dispozici, a tedy rezervy v osvětě veřejnosti jako celku.
Je přitom zcela zřejmé, že při správně prováděných KPÚ není v praxi možné, aby byla jejich výsledná podoba v zájmu jen jednoho, byť v nějaké formě významného aktéra místní komunity, a výsledkem tak musí být funkční kompromis, v němž musí téměř všichni ze svých požadavků ustoupit, avšak všichni na konečné podobě vydělají. Což si ovšem v mnoha případech ne všichni uvědomují.
Pohled vlastníků a zemědělců
Z pohledu zejména menších vlastníků dotčených pozemků lze jistě pochopit, že požadují zachovat původní lokalizaci svých pozemků, neboť mají ke konkrétnímu místu vztah. Část z nich i proto považuje jejich přesun či zcelení na akt novodobého „vyvlastňování“, což má ovšem zejména emotivní, ne však reálný ekonomický charakter. Zejména menší a také starší drobní vlastníci si ne vždy uvědomují, že v lokalitě s provedenými KPÚ roste obvykle tržní hodnota půdy a tím i jednotlivých pozemků, mimo jiné proto, že správně provedené úpravy omezují výrazně riziko vodní a větrné eroze, a zabraňují tak odplývání půdy z dotčených pozemků. Tím minimálně neklesá, spíše však roste i hodnota soukromých pozemků, a to i o desítky procent. A pokud budou chtít potomci dnešních drobných vlastníků svůj majetek prodat, získají více peněz právě za zcelené, a tedy větší pozemky.
Ještě markantnější jsou dopady rizika erozí na zemědělské podnikání. Jak ze zahraničních, tak tuzemských statistik a dat vyplývá, že pozemky postižené erozí mají zásadní vliv na ekonomiku pěstování hospodářských plodin. Například podle Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půd (VÚMOP) klesají hektarové výnosy plodin již na slabě erodovaných půdách o 15 až 20 procent, na středně erozí postižených půdách o 40 až 50 procent a na silně erodovaných půdách až o 75 procent, jak před časem uvedl v rámci přednášky „Kam mizí voda a půda z české krajiny“ Jan Vopravil. K tomu lze ještě doplnit, že s půdou mizí z pozemků také pro vývoj rostlin potřebné živiny, která je nutné následně do půdy doplňovat v podobě hnojiv, a to často chemických hnojiv, které však vodní a větrné erozi moc nezabrání. Řada přípravků k ošetřování hospodářských rostlin je navíc zakazována, a v rámci evropské zemědělské politiky ještě častěji, než v současné době zakazována bude. Přitom náhradní, k přírodě šetrnější přípravky jsou obvykle dražší, méně účinné, a zvyšují tak náklady na produkci rostlin a ve výsledku i na ceny potravin.
Význam KPÚ pro obce
Realizace pozemkových úprav je tak nejen v zájmu vlastníků, ale i hospodařících zemědělců, a také samotných obcí a měst. V řadě případu jsou totiž dokončené pozemkové úpravy nezbytnou podmínkou pro budoucí rozvoj obcí, který nelze uskutečnit bez toho, aniž by bylo zřejmé, kdo bude vlastníkem pozemků, jichž se bude týkat nějaký stavební, revitalizační nebo strategický záměr. I pro obce a města platí, že pozemkové úpravy mohou zvýšit hodnotu jejich majetku, pakliže jde o pozemky obecní, a také ochránit majetek občanů ve městě nebo obci bydlících, mimo jiné omezením projevů eroze, zejména pak vodní eroze, která může v praxi skončit splavením půdy z polí na obecní komunikace, zahrádky nebo dokonce do obytných domů.
Proces KPÚ je třeba urychlit. K tomu může přispět několik významných a ryze aktuálních impulzů. Tím nejnovějším a minimálně po několik dalších let platným je závazek v programovém prohlášení nastupující vládní koalice, podle něhož se má v příštích letech zvýšit dotace na pozemkové úpravy na tři miliardy korun ročně. Taková částka by měla stačit jak na projektovou přípravu, tak na samotné realizace KPÚ, což je z výše uvedených důvodů nanejvýš žádoucí.
Další dva nové impulzy představuje podpis dvou memorand, a to mezi Asociací soukromého zemědělství ČR (ASZ) a Sdružením místních samospráv ČR, tedy mezi soukromými zemědělci a vedením spíše malých obcí, které ale reprezentuje více než třetinu municipalit v naší zemi. K podpisu uvedeného memoranda došlo celkem symbolicky v průběhu letošní Národní konference Venkov 2021 a obě strany v dokumentu deklarovaly potřebu podpory rozvoje lokálních ekonomik, potřebu změnit stávající rozpočtové určení daní, legislativním ukotvení pojmu rodinná farma, preferenci pronájmů obecních pozemků místním zemědělcům nebo právě urychlení procesu pozemkových úprav.
Opětovně lze dodat, že funkční spolupráce obecních zastupitelstev a místních sedláků není nic nového a přirozená byla i historicky. I proto bylo součástí cílené likvidace selského stavu v 50. letech minulého století vysídlení sedláků z původních vesnic do míst, ke kterým neměli žádný vztah a kde ani nevlastnili půdu. Sedláci byli přitom často sami v pozici starostů nebo vedení obcí, a tento stav se začíná v některých lokalitách opětovně navracet. To pak často v praxi znamená odstranění nebo alespoň výrazné zmenšení problémů spojených s projekcí a realizací pozemkových úprav.
Nejen ASZ ale podepsala s představiteli obcí memorandum. Stejně nazvaný dokument spatřil také světlo světa v říjnu letošního roku v podání Agrární komory ČR a Svazu měst a obcí ČR. Také tyto organizace ve svém memorandu deklarují spolupráci na realizaci pozemkových úprav, zdůrazňují také nutnost lepší komunikace mezi zemědělci a občany a chtějí tak podpořit „kvalitní vztahy mezi subjekty hospodařícími v krajině a jejími obyvateli i jejich vzájemnou komunikaci“, mimo jiné při naplňování cílů Společné zemědělské politiky EU a Zelené dohody pro Evropu.
Příklady spolupráce
Že je spolupráce s místními zemědělci i ve větších městech možná, dokazuje ostatně i příklad Prahy 12, která se přihlásila do třetího ročníku soutěže adaptací na klimatickou změnu „Adapterra Awards“, a to s projektem změny způsobu zemědělského hospodaření na obecních pozemcích na samém okraji hlavního města, přičemž uvedený projekt se dostal mezi oceněné finalisty letošního ročníku. Faktem ale je, že projekt Prahy 12 vznikl ve spolupráci s novými nájemci pozemků z řad soukromých zemědělců. Ne všude se ale pozemkové úpravy povedou. Jedním z příkladů jsou již dříve realizované KPÚ v jihomoravské obci Karlín, v níž i poté jsou místní obyvatelé ohroženi opakovanou vodní erozí, přičemž roční odnos z půdy v této lokalitě činí až neuvěřitelných 112 tun zeminy z hektaru.
I tento příklad dokumentuje nutnost osvěty, a to nejen těch, kterých se pozemkové úpravy týkají, ale i těch, kteří jí provádějí. Je přitom zřejmé, že v podmínkách velmi variabilní české, moravské a slezské krajiny neexistuje žádný univerzální recept, ale pouze konstruktivní diskuse, například v rámci seminářů, které se pozemkových úprav a zejména konkrétních příkladů a ukázek jejich realizace v terénu týkají.
Celou sérii takových akcí spoluorganizuje ve spolupráci s místními komunitami Státní pozemkový úřad (SPÚ), který také nedávno prezentoval bilanci své činnosti a plány na následující období. Jak přitom připomíná ústřední ředitel SPÚ Martin Vrba, v letošním roce je tomu 30 let od vzniku pozemkových úřadů, v příštím roce pak „oslaví“ třicet let existence samotné pozemkové úpravy, jejichž realizace začala v roce 1992. Od té doby bylo v ČR podle dat SPÚ zpracováno celkem přibližně 2700 komplexních a 1080 jednoduchých pozemkových úprav. SPÚ také od doby svého vzniku v roce 2013 investoval do pozemkových úprav zlepšujících stav krajiny více než 13,6 miliardy korun.
Pokud se pak týká zmiňované osvěty, pak SPÚ pořádá již 14 let soutěž oceňující úspěšné a uskutečněné projekty KPÚ s názvem „Žít krajinou“, spolu se Stálou komisí senátu pro rozvoj venkova a s Českomoravskou komorou pro pozemkové úpravy. V letošním ročníku se odborným komisím v soutěži „Žít krajinou“ představilo 42 projektů, z toho 23 projektů v kategorii Zelená a dopravní infrastruktura a 19 projektů v kategorii Tvorba a ochrana krajiny. Současně centrální komise vybrala z těchto projektů ten nejlepší a udělila mu Cenu Státního pozemkového úřadu, udělena byla také Cena veřejnosti na základě výsledků internetového hlasování.
Osvěty není nikdy dost, i proto, že většina akcí prezentujících výsledky pozemkových úprav nezaujímá čelní stránky a prostory v rozhodujících tuzemských médiích. To je samozřejmě velká škoda, protože jde o proces, který nejenže se týká úplně celé společnosti, ale jde také o jeden z mála procesů, který jednak plně financuje stát, a navíc z něj mají přínos, i přes občasná pochybení, úplně všichni. Není tedy žádný důvod realizaci KPÚ zpomalovat, zvláště když se na tyto účely počítá s dostatkem finančních prostředků a minimálně deklaratorně KPÚ všichni požadují a podporují.
Zdroj: DVS.cz