Pšenice na počátku týdne zdražila na rekordní hodnoty. Ceny jsou tak na dvojnásobné výši oproti dlouhodobému průměru.

 

Vysvětlujeme, jaké to bude mít důsledky pro Česko a jeho zemědělství.

 

Kvůli Putinovu útoku na Ukrajinu a ekonomické izolaci Ruska panuje na evropském trhu se zemědělskými plodinami mírná nervozita. Tu potvrdilo především Maďarsko, které v pátek rozhodlo o omezení exportu obilovin ze země. Větší kontrolu nad trhem se snaží získat také Turecko nebo Argentina. Cílem je stabilizovat situaci alespoň na místních trzích.

 

Ceny pšenice totiž na burze v Paříži dosáhly na nový rekord, činily téměř 11 600 korun za tunu. Před rokem byly přibližně na polovině. K zdražení došlo po ruském útoku na Ukrajinu, která patří mezi významné exportéry řady plodin. Je přitom nejisté, jak se vyvine letošní sezona – tedy především zda ukrajinští zemědělci vůbec zvládnou zasít a následně v požadovaném objemu sklidit. U Ruska pak obavy plynou především z ekonomické izolace a neochoty obchodníků od něj plodiny nakupovat.

 

Ukrajina je zemědělskou velmocí, její produkce je významná především pro země kolem Středozemního moře – například Turecko, Alžírsko nebo Egypt, kam významná část produkce míří přes průliv Bospor. Další významnou obchodní destinací je jihovýchodní Asie. Obchod ale v tuto chvíli stojí kvůli špatné bezpečnostní situaci v Černém moři, kde se nacházejí všechny ukrajinské přístavy.

 

Pro Česko to z hlediska zajištění potravin zatím tolik neznamená. V produkci pšenice je soběstačné a v regionu patří mezi významné exportéry.

 

Ani podle ministerstva zemědělství není nutné panikařit. „Díky své odolnosti Evropská unie růst cen unese. Nicméně ke zvýšení cen obilovin již dochází například v důsledku pandemie a tento trend bude pravděpodobně ještě pokračovat. Horší to bude v rozvojových zemí, na které bude mít dopad výpadek ukrajinské produkce a může zvýšit počet obyvatel pod hranicí chudoby a hladu ve světě,“ napsal Deníku N mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý.

 

Ročně tuzemští zemědělci vyvezou více než dva miliony tun pšenice, často například do německých pekáren. Vysoké ceny pšenice tak pro české zemědělce mohou představovat příjemný zisk, který ale kazí řada vedlejších faktorů. Mnoho zemědělců především v této části roku už nemá žádnou pšenici, kterou by na trh mohli poslat.

 

Druhým problémem jsou prudce rostoucí ceny vstupů, jež značně zvýší náklady na její pěstování. „Nyní je to hlavně otázka nafty. A nejen její ceny, ale v těchto dnech je problém vůbec naftu sehnat,“ říká Jaroslav Šíma z Osecké zemědělské společnosti, která hospodaří v Plzeňském kraji.

 

Zemědělcům významně komplikuje život i cena hnojiv. Tuna ledku se teď prodává až za dvacet tisíc korun, před dvěma lety stála čtvrtinu. Také proto někteří oslovení zemědělci nevylučují, že jim letos nezbyde nic jiného než hnojení dusíkatými hnojivy omezit.

 

Farmáři ve Spojených státech už oznámili, že v letošním roce vypěstují přibližně o deset procent kukuřice více než v dřívějších letech. Takový scénář by mohl být teoreticky možný i v Česku, zemědělci se ale z mnoha důvodů ke změně skladby pěstovaných plodin prozatím staví rezervovaně.

 

Hlavním důvodem je, že největší část pšenice je v Česku již zasetá. Primárně se tu totiž pěstuje pšenice ozimá, setá už na podzim. Jarní pšenice tvoří jen minimální část české produkce. „Zatím nevidím signály, že by se někdo chystal na změnu osevního postupu nebo chovu,“ říká zemědělec Pavel Brandl.

 

Nejdříve se tak čeští zemědělci budou rozhodovat až letos na podzim. Jedním z hlavních signálů bude kromě aktuální ceny pšenice ovlivněné žněmi na Ukrajině především to, zda taková úroveň cen bude novým standardem, nebo půjde pouze o krátkodobý růst způsobený hlavně nervozitou na trzích. Ke změnám zemědělci nechtějí přistoupit také z dalších důvodů. Řada pěstovaných plodin je také navázaná na velmi rozsáhlou živočišnou výrobu, dotační tituly a především na dlouhodobé smlouvy se zákazníky.

 

Se zasmluvněním letošní úrody ale řada zemědělců i obchodníků vyčkává. Nejistota na trhu je totiž v těchto dnech příliš velká a náklady mohou ještě výrazně růst. „Ceny plodin jsou nyní lákavé. Měl jsem od jednoho obchodníka také nabídku, nakonec jsme se ale domluvili, že s ohledem na situaci s ní ještě počkáme,“ dodává Jaroslav Šíma.

 

Jak nicméně také připomíná agrární analytik Petr Havel, čeští zemědělci měli dokonce v uplynulých letech pšenici problém úspěšně vyvézt, což se občas propisovalo do jejích prodejních cen, které tak byly mnohem níže, než jsou nyní na pařížské burze. „Nevylučuji ale, že by se i tak zemědělci rozhodli českou nadprodukci proměnit v ještě větší nadprodukci,“ dodává Havel.

 

Opatrný přístup k proměně českého zemědělství zmiňuje také Jaroslav Šebek z Asociace soukromého zemědělství. „Nejistota je obrovská. Vše je velmi volatilní, takže vám nezbývá nic jiného než dělat to stejné jako doposud. A doufat,“ říká Šebek. Nepochybuje o tom, že pro řadu zemědělců bude současná situace znamenat velké problémy. Jednou takovou skupinou mohou být například pěstitelé chmelu, kteří mají v Rusku řadu zákazníků.

 

Kvůli situaci ve východní Evropě se nicméně některým českým zemědělcům začali ozývat také obchodníci z Číny, poptávají české plodiny. „Zatím se nás jen snažili kontaktovat, díváme se na ně ale skepticky,“ říká Brandl. Silná fluktuace cen a nákladů se nicméně na českých polích již začala mírně projevovat. Jedním z dopadů je nižší zájem zemědělců o pěstování řepky.

Podle Havla je nicméně nevyhnutelné, že ceny potravin půjdou i v následujících měsících nahoru. Nyní především kvůli vysokým cenám obilovin, v létě se pak tyto náklady mohou promítnout i do cen masa. Přesto podle Havla budou hlavní roli hrát ceny pohonných hmot a energií, a to především u pekařů. „Válka Ruska a Ukrajiny se nás s ohledem na potraviny přímo netýká, rostoucí ceny pohonných hmot ale budou pro trh velkým impulzem,“ dodává analytik.