Patrně největším problémem přitom je, že v SZIFu není vůle zmiňované problémy řešit. Vyplývá to ostatně i z přístupu většiny pracovníků Fondu, jejichž jednání s podnikateli, a podotýkám, sám jsem si to v roli krále Ječmínka - potenciálního zemědělce v praxi vyzkoušel, se slovy Jana Wericha blíží „vychování řeznického psa“. Základní filosofií je přitom nezměrná aktivita ve jménu zdůvodnění, proč to či ono nejde, ačkoli žádoucí by měl být pravý opak.

Je tedy na čase si položit legitimní otázku, proč SZIF funguje tak, jak funguje - a odpověď je kupodivu docela prostá. SZIF nemá kompetentní vedení, které by dokázalo rozlišit priority od banalit, posoudit variabilitu software, vyžadovat od jednotlivých pracovníků vstřícný přístup k zemědělským podnikatelům a obecně plnit nějakou, od SZIFu očekávanou vizi. Je to samozřejmě proto, že část vedení nemá prakticky žádný „agrární background“, bez kterého je samozřejmě velmi obtížné se vůbec „nějak“ rozhodovat.

Ilustrativní je, že práci SZIF prakticky nekritizují zájmové organizace zastupující zejména zemědělské subjekty právnických osob - protože prostě mají v SZIF „své“ lidi. To se ale může obrátit i proti nim. Především v souvislosti s cross-compliance, ale také v jakýchkoli případech, kdy dojde k třeba i samotnými zemědělci požadovaným změnám parametrů dotací, na které SZIF obdobně jako v případě překlopených závazků z HRDP v rámci AEO nebude schopen reagovat. Že celkem v pohodě funguje výplata produkčních dotací SAPS a TOP-UP by nemělo podnikatele ukolébat. Kdyby totiž nefungovalo ani to, nemusel by SZIF v současné podobě vůbec existovat - samozřejmě za předpokladu, že by byla nějaká jiná platební agentura. Problém je spíše v tom, že ještě v letošním roce lze očekávat změny v zemědělském zákonu, na které by SZIF reagovat měl, a také až do roku 2013 změny v podmínkách PRV, a to bez ohledu na vládnoucí garnituru, ale prostě proto, že si je realita zemědělského podnikání vyžádá. K tomu by bylo žádoucí, aby měl na možné změny SZIF nějaký názor a aby jej byl schopen ventilovat a také naplnit. Bohužel toho není v současné době schopen a nebo se tak alespoň tváří. SZIF tak opticky funguje jako prodloužená, ale nepříliš svéprávná ruka ministerstva, takže se již začínají objevovat hlasy o těsnějším začlenění SZIF pod MZe. To ale není řešením, především z obecného pohledu „dělby moci“ v resortu. Skutečným řešením musí být smysluplná personální politika. Ta ovšem zatím v SZIF evidentně nezafungovala.

Petr Havel, zemědělský analytik