Emoce nejsou argumenty
Dosavadní přístup k minimalizaci agroenviromentálních rizik a obecné ochraně životního prostředí vychází bohužel z iracionálních emotivních názorů, které sice na první pohled, zejména u laické veřejnosti, vypadají hezky, k praktické realizaci ale postrádají skutečnou argumentaci. Typickým příkladem je ochrana živočichů a omezení podmínek podnikání v lokalitách, kde se příslušní živočichové nebo rostliny usadili v minulosti i bez vyžadované ochrany. Přestože ochránci často argumentují zachováním biodiverzity, nadstandardní ochranou vybraných organismů stávající biodiverzitu defakto porušují. Nebo plánovaná razantní redukce povolených přípravků k ochraně rostlin. Jistě, životní prostředí bude nepatrně méně zatíženo příslušnou chemií, jenom se v něm přemnoží škůdci, proti nimž nebude možné zakročit. To ale přírodní rovnováze příliš nepomůže. Samostatnou kapitolou jsou pak biopaliva. Ty díky svým nárokům na potřebnou plochu k jejich produkci životnímu prostředí dokonce evidentně škodí, byť zemědělcům jejich politická podpora přinesla nárůst cen strategických komodit. Každopádně, problémem všech „zelených aktivit“ je, ke smůle životního prostředí, zejména nedomyšlenost důsledků, které mohou tyto iniciativy přinést. To ovšem zelené aktivisty většinou nezajímá, neboť je teoretické emotivní poučky v zavazadlech baťůžkářů vůbec neobsahují.
Odpovědný přístup
Současná „zelená politika“ distribuovaná do laické veřejnosti zmíněnými baťůžkáři by tak měla dostat racionální alternativu. Její základní filosofií místo emocí by ale měl být především zodpovědný přístup obyvatel venkova a podnikatelů v tomto prostoru za stav životního prostředí nejen v současné době, ale také za jeho uchování pro budoucnost. Zemědělství a rozvoj venkova je přitom ideálním prostředím, kde je možné realistickou zelenou politiku v praxi naplňovat, aniž by ale byly výsledkem tabulky zákazů na každém podnikatelském kroku. Právě to bylo přitom jedním ze závěrů takzvané ideologické konference ODS minulý víkend. Přestože je ale tato ambice strany pro obyvatele venkova významným a doslova přelomovým signálem, média uvedenou skutečnost vůbec nezaznamenala. Každého zajímalo vlastně jen zdravotnictví. Jenže i v tomto případě jde o zdraví - totiž o zdraví krajiny. V podání ODS by to ovšem na rozdíl od ochránců přírody nemělo znamenat vytváření sterilního, chemie prostého a naopak zákazů plného podnikatelského prostředí, ale žádoucí zlepšení stavu životního prostředí současně s podporou zodpovědného podnikání, které bylo ještě donedávna nazýváno také udržitelným rozvojem. Je samozřejmě otázkou, nakolik bude zvýšená aktivita občanských demokratů v oblasti životního prostředí fakticky naplněna. Specielně zemědělci by ale tuto myšlenku měli podporovat, neboť by měla v důsledku přinést obecné zlepšení podnikatelských podmínek. Riziko nekontrolovatelné „těžby“ životního prostředí, jak by si to také mohl někdo vykládat, samozřejmě nehrozí. Svět i Evropa vytvořily již totiž vytvořily ve jménu enviromentálních priorit tolik iracionálních omezení, že někdejší intenzivní podmínky hospodaření v praxi stejně neexistují. Jde ovšem o to tyto mezinárodní nadstandardy ještě dále neprohlubovat, tedy fakticky nebýt „papežštější než papež“.
Impuls k rozvoji regionů
Omezení nejen zelené byrokracie spolu s vhodnou daňovou motivací zejména z pohledu příjmu obecních rozpočtů je přitom jedinou možnou cestou ke skutečnému, nejen papírovému rozvoji venkova. Nedílnou podmínkou je ovšem také dokončení majetkového vyrovnání a tím i stabilizace a průhledná evidence užívání a vlastnictví půdy, což jsou další z myšlenek, které na zmiňované konferenci občanských demokratů zazněly. Vize do budoucnosti je přitom v podstatě velmi prostá. Buď se v propojení oblasti zemědělství, životního prostředí a místního rozvoje najdou sami zemědělci i tato vláda, nebo se v tomto propojení najdou zcela nezemědělské subjekty bez ohledu na jakéhokoli ministra a stranu. Ať si tedy každý vybere.
Petr Havel, zemědělský analytik
