Jednou z důležitých rovin je přitom spolupráce mezi vedením obcí, a to zejména těch menších, a zemědělci, kteří v katastru takových obcí podnikají a také v nich skutečně žijí. Nejen to je cílem společného memoranda o spolupráci, které podepsali zástupci Sdružení místních samospráv ČR (SMS ČR) a Asociace soukromého zemědělství ČR.

 

Sepětí místních sedláků s životem obce představuje největší potenciál spolupráce. Jde zejména o přístup k zemědělskému hospodaření v krajině, který může výrazně zvýšit atraktivitu dotčeného území, ale také ušetřit obcím výdaje s odstraňováním škod spojených s extrémními projevy počasí, ať již jde o sucho, nebo povodně. To je ostatně i v zájmu zemědělců, zejména těch z rodinných farem, neboť jedním z principů jejich podnikání je předat časem své grunty potomkům, a to ve stejném či ještě lepším stavu, než je sami přejímali. Proto se snaží zmiňovaná rizika v maximálně možné míře eliminovat, například budováním krajinných prvků a obecně vytvářením pestřejší krajiny. To, mimochodem, také představuje prevenci rizik eroze, jejímž důsledkem je ztráta hodnoty půdy, a tedy znehodnocení majetku vlastníků, jimiž jsou ve svém bezprostředním okolí často právě obce. I proto by mělo jejich vedení při pronájmu obecních pozemků preferovat místní zemědělce, což je také jedním z bodů spolupráce zmiňovaného memoranda.

 

Řada z nich navíc zpracovává zemědělskou produkci nebo se zabývá prodejem ze dvora (není tedy pravda, že malí a střední zemědělci „nic“ neprodukují), což představuje zvýšení dostupnosti některých potravin pro místní obyvatele, a také spoluvytváření identity území – právě jako jedné z rovin podpory tuzemského turismu. Jeho součástí jsou přitom také ubytovací možnosti, jimiž někteří z lokálních zemědělců disponují. Kromě toho se mohou místní zemědělci prostřednictvím své zemědělské techniky podílet na úpravě obecní zeleně nebo údržbě obecních cest a silnic. Důležitou formu spolupráce pak představuje využití obecních bioodpadů jako suroviny k produkci kompostů, jimiž lze následně doplňovat do zemědělské půdy organickou hmotu. To je v současné době velmi zásadní požadavek za situace, kdy veřejnost volá po snížení chemického zatížení životního prostředí, a za situace, kdy musí ČR naplňovat své evropské závazky týkající se snížení skládkování. Jinými slovy – rovin systémové a cílené spolupráce mezi sedláky a obcemi je celá řada a prakticky všechny jsou v souladu s požadavky doby a změnami zemědělské politiky EU.

 

Není to ostatně nic nového. Již v minulosti, před nástupem kolektivizace, taková spolupráce běžně fungovala, navíc se tehdy mnozí sedláci aktivně podíleli na chodu obcí jako jejich představitelé. Součástí vedení obcí (nebo přímo starosty) jsou ostatně mnozí místní zemědělci i dnes. Zájem hospodářů se tak se zájmy obcí funkčně protínají, a navíc jsou podpořeny detailními znalostmi místní krajiny, což je důležitou podmínkou nejen pro přírodě blízkému, ale i konkurenceschopnému zemědělskému hospodaření. Například tedy i k možnému zvýšení soběstačnosti naší země v produkci potravin, jejíž důležitost připomíná i současný válečný konflikt na Ukrajině.

 

Zájem hospodářů se tak se zájmy obcí funkčně protíná, a navíc je podpořen detailní znalostí místní krajiny, což je důležitou podmínkou nejen pro přírodě blízkému, ale i konkurenceschopnému zemědělskému hospodaření.