Pokud bychom měli začít pozitivně, pak je třeba zmínit připravovanou novelu rostlinolékařského zákona, jejímž cílem je umožnit zemědělcům v ČR využívat při šetrnějším hospodaření biologické prostředky na ochranu rostlin, které jejich výrobci registrovali v jiných zemích, než je ta naše, a podle stávajících pravidel nemohou být bez tuzemské certifikace používány u nás. To by se mělo změnit zavedením principu regionalizace, který v zahraničí registrované přípravky v ČR používat umožní. Aplikace v praxi bude mít na starosti Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ), jehož role vzroste i v jiném, pro zemědělství o poznání méně příznivém případě – totiž posuzování možností aplikace vodárenských kalů na zemědělskou půdu, případně posuzování aplikace kompostů vytvořených z biomasy, nebo i těch, které byly obohaceny právě o vodárenské kaly. Kompostování kalů totiž vede k výraznému úbytku v kalech přítomných rizikových látek. Zemědělci by také měli vědět, že naše Ministerstvo životního prostředí (MŽP) připravuje dotační program na zakládání kompostů, kterého se mohou účastnit obce a právě i zemědělci, což mimo jiné znamená potřebu sledovat nejen resortní dotační programy, ale i aktivity MŽP.

MŽP přitom tento týden poslalo do legislativního procesu zákon o „jednotném environmentálním stanovisku“, jehož cílem má být zjednodušení současného složitého systému vydávání mnoha stanovisek podle devíti různých zákonů ve stavebním řízení. To by mělo být na první pohled přínosné, neboť podle MŽP by mělo být v budoucnu díky novému zákonu vydáváno v oblasti ochrany životního prostředí pro konkrétní stavbu pouze jedno stanovisko a pouze jedním úřadem. Podle MŽP by tak měly skončit komplikace, kdy investor sice získá souhlasné stanovisko EIA, ale za dva roky jeho záměr nedostane souhlas s odnětím půdy ze zemědělského půdního fondu.

Vzhledem k současným a zejména budoucím energetickým rizikům, která mohou vést v extrémním případě až k omezení dodávek energií pro podnikatelské subjekty, navrhl ministr zemědělství Zdeněk Nekula zařadit zemědělství do prvků kritické infrastruktury. To by mimo jiné znamenalo, že omezení nebo zastavení dodávek energií by se zemědělství týkalo v mnohem menší míře, než jiných průmyslových oborů. Myšlenka to není nová a není to ani myšlenka špatná, a když už nic jiného, posílila by prestiž zemědělství u veřejnosti, což by bylo jistě žádoucí. Přehodnocení by se mohl ostatně dočkat i dosavadní přístup Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) k posuzování kartelových dohod. Nedávná vyjádření představitelů Českého svazu zpracovatelů masa totiž ÚOHS vnímá jako „potenciální narušení hospodářské soutěže, protože se může jednat o jednu z forem zakázané dohody mezi členy sdružení. Sdružení soutěžitelů by nemělo nikdy komentovat budoucí vývoj cen, a to ani formou predikce či doporučení, neboť může ovlivnit soutěžní chování svých členů stejně jako kartelová dohoda v horizontální úrovni trhu,“ konstatoval antimonopolní úřad. To je jistě teoreticky pravda, jenže zejména v současné době růstu cen se média na budoucí vývoj cen producentů potravin logicky ptají, a ti jim logicky na jejich otázky odpovídají. Vývoj cen sice mohou predikovat analytici – většina z nich ale nemá natolik dostatečné údaje o konkrétním oboru, aby byly jejich prognózy realistické. Výsledkem jsou pak často různé katastrofické scénáře, které k reálnému posouzení situace nepřispívají.

Co ovšem reálný problém je a bude, jsou vysoké ceny minerálních hnojiv, které jsou důležitým prvkem nákladovosti zemědělské produkce. Vzhledem k tomu, že právě jako důsledek válečného konfliktu na Ukrajině lze nedostatek těchto přípravků a jejich vysoké ceny očekávat i nadále, je jednou z důležitých výzev doby náhrada průmyslových hnojiv jinými alternativami. Jednou z nich je právě kompostování, ale také statková hnojiva, což by mělo být více než v minulosti komunikováno jako argument k zachování minimálně stávajícího rozměru živočišné výroby v ČR v budoucnosti.

Nakonec ještě jedna obecně spotřebitelská, a tedy i potravinářská informace, v souvislosti s aktuální diskusí ohledně zákona o významné tržní síle. Na rozdíl od ČR se na úrovni EU totiž diskutuje o sankcionování metody „greenwashing“ (tzv. „lakování na zeleno“), která má být podle EU, i za podpory Sdružení českých spotřebitelů, zařazena mezi nekalé obchodní praktiky. Bylo by to vhodné, pod pláštíkem zelenosti se totiž skrývá mnoho sdělení, aktivit a produktů, které ve skutečnosti nemají s ekologií moc společného.