Tu nebude drůbež, pak bude drahé vepřové, cena rohlíku prudce stoupne, neurodila se jablka.
Supermarkety mají velkou marži. To byl poslední hit televizní debaty na téma potraviny. Do hry „ kdo víc zdraží“ se nechá občas zatáhnout politik a pak se triumfuje s lobbyisty, o kolik procent to vlastně bude. Výborná hra, majitelé supermarketů si musí mnout ruce. Reklama zadarmo a pánové zemědělci (dámy se debaty neúčastní) připravují dobré prostředí pro to, aby ceny skutečně poskočily nahoru.
Naštěstí je v České republice tržní prostředí a tak ke zdražení dochází, ale jen na základě skutečně zvýšených nákladů. Marže supermarketů v průměru dokonce klesají (podle experta obchodních řetězců), i když čísla zemědělského experta ukazují něco jiného. Je však zahleděn jen do tzv. základních komodit, pšenice, mléka, másla. To ale vypovídá jen o pohledu experta na svět. Proč objektivně neodhalí zemědělský ekonomický expert marži výroby jedné tuny pšenice v loňském roce, když za sektor zemědělství je vykazován zisk v řádech miliard. Přece také zemědělci pracují s marží, někdy větší, někdy s menší, někdy i se zápornou. Tak jako supermarkety. Jenom tu škálu produktů mají významně nižší.
Proč se nestrašíme zdražením například zeleniny? Téměř všechnu Česká republika dováží, ceny máme španělské, holandské, polské,francouzské, ale i belgické, marocké a argentinské. Přesto spotřeba zeleniny stoupá. Proč se nestrašíme drahotou biopotravin, vždyť jsou o 20 až 100 procent dražší, a přesto se poptávka po nich zvyšuje. Obrat z prodeje biopotravin se za poslední rok zdvojnásobil. A tolik zmiňované pečivo a chleba - který druh z celé škály sortimentu? Vždyť není jen obyčejný rohlík a chleba Šumava.
V České republice rostou mzdy a mění se chování lidí a jejich stravovací návyky, mění se skladba potravin. „Vepřové“ není v módě. Lidé se v daleko větší míře stravují v restauracích nebo v rychlých občerstveních. Tam platí ne 20tiprocentní marže, ale 150tiprocentní, a přesto tento segment služeb roste. Jednoduše, situace v oblasti lidského stravování je daleko komplikovanější a pohled přes historicky „základní komodity“ je zavádějící.
Fikce levných potravin je stejně pryč jako fikce levné energie. Musíme se s těmito zdroji učit jinak hospodařit. Se snižováním dotací se postupně bude objevovat i reálná cena potravin na evropském trhu. Proč se ale místo strašení o drahých potravinách se nevede diskuse o jejich plném využití? Zhruba 30 procent potravin projde celým řetězcem operací a nakonec končí v horším případě na skládce, v lepším v kompostu nebo bioplynové stanici.
Neustálý pláč nad zmenšujícím se rozměrem českého zemědělství je pláč nad vlastní neschopností vyrobit a prodat na trhu s odpovídající marží. Rozměr českého zemědělství se skutečně zmenšuje. Zmenšuje se tam, kde jiní dokážou vyrobit danou komoditu levněji, s menšími náklady a efektivně ji prodat.
Ministr zveřejnil koncepci zemědělství, ve které se nezmiňuje o potravinové bezpečnosti a je za to kritizován od představitele Zemědělského svazu. Ano, i v Evropě se mluví o zajištění dostatku potravin pro stárnoucí Evropu. Ve stejném tónu se ale mluví i o zajištění bezpečného životního prostředí a tento pohled je logicky v podmínkách České republiky ministrem v koncepci zdůrazněn. Ministr je kritizován za to, že nepodporuje výrobu. Nikdo ale výrobě v ČR již 20 let nebrání. Každý, kdo podniká v zemědělství, může vyrábět, musí ale své produkty také umět prodat se ziskem. Každý, kdo se dal na podnikání v zemědělství ví, že to není ten nejlehčí způsob obživy. Doba, kdy prodat jednotlivé komodity nebylo lehké, se v loňském a v letošním roce otočila. Zemědělec prodá všechno a za dobrou cenu, když správně reaguje na poptávku na trhu a dokáže se dostat ke konečnému zákazníkovi.
Po roce prudkého zvýšení ceny je však velmi odvážné dělat závěry. Teprve příští roky ukáží, zda-li to je trend a nebo bylo minulé období jen prudkým výkyvem na trhu pod taktovkou makléřů.
Michal Pospíšil, zahraniční tajemník ASZ ČR
