Tvrzení, že v řadě členských zemí je vepřové maso dotováno, vylučují platné nástroje „Společné organizace trhů (SOT)“, což je opakovaně zpochybňováno představiteli Agrární komory, resp. Zemědělského svazu, aniž by porušování těchto pravidel bylo konkrétně doloženo. Spíše lze tento jejich argument spojovat s představou, že ve většině členských zemí je zásadním vzorcem konání princip obcházet závazná unijní nařízení. Obecně v členských zemích s vyspělým zpracovatelským průmyslem, na rozdíl od nás, dokáží chovatelům nabídnout vyšší nákupní ceny, a to proto, že na trh se zpracovanými produkty vstupují s nabídkou zboží s vyšší přidanou hodnotou. Významné disproporce mezi náklady produkce zahraničních a domácích zpracovatelů vyplývají mj. z obecně nedostatečné dynamiky inovačních procesů, způsobené chybnou strategií masívní podpory těžkého průmyslu v předlistopadovém režimu na úkor zpracovatelských odvětví. Dané disproporce doznívají dodnes a jsou zásadním důvodem, proč je v našich podmínkách nezbytné na přechodné období podpořit a urychlit výdaje ze státního rozpočtu ve prospěch potravinářského průmyslu. Nelze dále opomenout, že ekonomiku chovu prasat, ale i jatečného skotu provází problém prvotního zpracování v jatečních provozech, které jsou obecně často nedostatečně vytížené. Dochází tak k tomu, že farmářům se vyplatí zvířata na výkrm, resp. porážku prodat v živém do blízkého zahraničí za podstatně vyšší ceny. Je běžnou praxí, že tato jatečná zvířata se ve zpracované podobě vrací na český trh. Dlouhodobě se potvrzuje, že se nedaří finalizovat naše potravinářské suroviny, resp. potraviny a v rámci unijního trhu se ziskem prodat.
V maloobchodní síti s potravinami je oproti zemědělským výrobcům ekonomický úspěch zásadně ovlivněn strategií obchodních řetězců[1]), spočívající na obecném principu nabídnout spotřebitelům potraviny v dostatečném objemu, kvalitě, sortimentu a v cenách, které je spotřebitel ochoten zaplatit. Tedy jejich obchodní strategie spočívá v zásadě nejvyšší možnou měrou pokrýt spotřebitelskou poptávku oproti ostatním řetězcům maximalizací obchodního obratu. Rozhodující úlohu sehrává cenová nabídka opírající se o princip udržet si konkurenceschopnost v relaci k ostatním řetězcům a udržet maloobchodní ceny na stabilní hladině. Prudké výkyvy spotřebitelských cen s výjimkou sezónních výkyvů, jež jsou vlastní tomuto segmentu trhu, nejsou v zájmu obchodních řetězců, a naopak snaha pokud možno stabilizovat trh, je jejich společným zájmem. Nutno rovněž připomenout, že současné agrárně politické nástroje se v ČR nepohybují ve vzduchoprázdnu, ale úzce navazují na principy SZP. Pokud dochází k masívnímu zdražování agrárních inputů, jedná se o celoevropský problém se všemi negativními důsledky. Podle závažnosti, resp. rozsahu negativních dopadů budou všechny členské země postiženy víceméně stejnou měrou, přičemž ale individuálně, v podmínkách globalizovaného trhu s potravinami fungujícího v systému obchodních řetězců nemohou uspět. Představa, že cenové slevy se vymykají kontrole v rámci obchodních řetězců, je zcestná stejně jako diskuse o výši obchodního rozpětí a je tématem, které v žádném případě nepřísluší výrobcům, ale je součástí individuální obchodní strategie, o jejímž úspěchu, resp. neúspěchu výhradně rozhodují spotřebitelé.
Za současné mezinárodní situace jsou mimořádně nezodpovědná prohlášení některých rozhodujících představitelů Agrární komory, že přijetí „Národního Strategického plánu SZP“ v současném znění bude mít největší dopad na naše občany a vyvolá prudký růst cen potravin. Daná prohlášení doplňovaná katastrofickými scénáři hrozby hladu se vymykají reálné situaci na evropském trhu potravin, a to ze zcela jednoznačného důvodu. V rámci EU v podmínkách jednotného agrárního trhu takovéto prohlášení vede k závěru, že celé Unii hrozí nekontrolovatelný růst cen potravin, přestože je dlouhodobě charakterizován převahou nabídky nad poptávkou z celounijního pohledu. To ovšem neznamená, že v EU nebude docházet k růstu cen potravin, pokud porostou ceny vstupů, ale na úrovni odpovídající velikosti společného trhu. Daný segment je fakticky nadnárodní povahy a poptávku obyvatelstva po potravinách rozhodujícím způsobem pokrývají nadnárodní obchodní řetězce v rámci celého evropského hospodářského prostoru v objemech a kvalitě na úrovni, se kterou se český spotřebitel mohl seznámit až po roce 1989. Rovněž tak nesmyslná, resp. nekvalifikovaná argumentace, že se do ČR budou dovážet potraviny horší kvality, je matením spotřebitelů stejně jako tvrzení, že tisíce kamionů budou jezdit sem a tam s potravinami („Zemědělec“, 2022, č. 8, Úřad AK ČR).
Z hlediska agrárního sektoru je zásadní předností rozsáhlý unijní trh odlišný co do klimatických podmínek. V rámci unijního prostoru dopravní náklady potvrzují přednosti mezinárodní směny zboží s vědomím, že nabídka, resp. poptávka po konkrétním zboží se regionálně často výrazně liší a základní úlohou zahraničního obchodu je vyvažovat nerovnováhy vyplývající z rozdílných cenově nákladových relací v jednotlivých členských zemích. Pokud by měla být zachována současná úroveň spotřeby potravin při daném stupni míry potravinové soběstačnosti a pokryta celoročně poptávka na stávající úrovni, nutno mj. dovézt do ČR podle pětiletého průměru 2016/20 cca -350 tis. t/ročně všech základních druhů masa (hovězí, vepřové, drůbeží maso), zhruba -300 tis. t/ročně čerstvé zeleniny, cca -135 tis. t/ročně ovoce mírného zeměpisného pásma, zhruba -270 tis. t /ročně banánů a citrusových plodů, ale také -160 tis. t/ročně brambor. To jen na vysvětlenou, že čs. agrokomplex je mimořádně závislý na dopravě. (Uvedeny některé větší dovozy komodit se zápornou obchodní bilancí v netto dovozní pozici, tedy po odečtení případných vývozů).
Závažný strukturální problém čs. zemědělství vyplývá z toho, že rozhodující odvětví živočišné produkce nejsou dostatečně efektivní, ale také proto, a to především, že ČR nedokázala udržet krok s vyspělými evropskými zeměmi nastartovaný v poválečných letech rozsáhlou modernizací zpracovatelských oborů. Nelze však opomenout, že celá řada oborů patří mezi netto vývozce, jmenovitě komodity pivo, řepkový olej s nízkým obsahem kyseliny erukové, slad, cukr a jiné. Technologická zaostalost řady potravinářských oborů trvající dodnes se prohloubila se vstupem ČR do EU a vede k tomu, že se zatím čs. zemědělství nepodařilo prezentovat v rámci zahraničně obchodní výměny komoditami konkurujícími nabídce z ostatních členských zemí.
Hlavní kancelář Asociace soukromého zemědělství ČR s přispěním externích spolupracovníků
Pozn.[1]): Síť pěti největších potravinářských řetězců (Kaufland, Lidl, Penny, Globus a Tesco zaměstnává cca 55 tis. pracovníků) mj. napomohla snížit výdaje domácností na potraviny a nealkoholické nápoje v rámci všech spotřebních výdajů z 31,5 % v roce 1989 na 20,7 % v roce 2020 (tj. o 10,8 procentních bodů) a přiblížila tak čs. zemědělství v daném ukazateli úrovni vyspělých členských zemí.
