Zatímco v devadesátých letech bylo slovo dotace sprosté slovo, tak po roce 2000 a pak po vstupu do unie význam dotací rostl. A zvláště v poslední dekádě se dostali do popředí politici, kteří si bez dotací už ani nedojdou na toaletu.
Když jsme na jaře v roce 1990 začali podnikat, tak jsme se naivně domnívali, že už nám do naší práce nebude nikdo kecat. Až čas ukázal, jak jsme se mýlili. Politici, aby nějak zviditelnili svoji podstatu, neustále vymýšlejí další a další nařízení přesně podle hesla „dej blbci funkci a vymyslí papír“.
A k tomu se musí neustále zvětšovat úřednický aparát, aby tyto papíry dokázal zakládat a kontrolovat. Dokonce ani nástup počítačů to nevylepšil, neboť od té doby se evidence vede dvojmo a navíc platíme předražené počítačové systémy. A toto se zněkolikanásobilo se vstupem do unie, kdy se začali rozdělovat dotace.
Dotace ze své podstaty znamená dodatečné dodání, většinou finančních prostředků, do určitého sektoru národního hospodářství. Ovšem za cenu narušení rovnováhy tržního prostředí. Proto by se s dotacemi mělo šetřit.
Je určitě pochopitelné, když se poskytne dotace na stavbu vodovodu nebo kanalizace v nějaké malé odlehlé vesnici, ale proč se proboha dává dotace na opravu komunikace jako je dálnice D1? To už Česká republika nemá na to, aby si opravila komunikaci, kterou dokázala před 40 lety postavit? Díky takovým machinacím se ztrácí pojem nejen o cenách výrobků, ale dokonce i o celkovém pohledu na HDP. Nemá cenu srovnávat čísla o přebytku nebo deficitu, když jsou v nich schované stamiliardové dotace.
Pokusím nastínit, jak dotace pokřivují trh a ve svém výsledku nevedou ke zvýšenému rozvoji.
Například takové tepelné čerpadlo. Základem tepelného čerpadla je kompresor, expanzní ventil a dva výměníky. Ze své podstaty je to to samé jako chladničky, jež se vyrábí již více jak 100 let. Již v osmdesátých letech minulého století se při chlazení mléka v kravínech využívalo získaného tepla na ohřev teplé vody. A zatímco zmíněnou průměrnou chladničku (cca 150 l) si pořídíte již 40 let za zhruba 5-8000 Kč, tak cena tepelného čerpadla neklesá, ale spíše roste.
V roce 1999 jsem kupoval první tepelné čerpadlo, o dotacích se pouze snilo, tak mě stálo 75 000 Kč (voda/voda 9 kW). Když jsem ho po 20 letech měnil, tak neexistovalo tepelné čerpadlo pod 120 000Kč. Odpověď na tuto hádanku je jednoduchá – dotace až 120 000 Kč na instalaci čerpadla.
Vedle toho běží výroba a prodej klimatizačních jednotek, konstrukčně opět to samé jako tepelné čerpadlo nebo chladnička, dokonce některé umí i topit, a tam se ceny, jelikož nebyly nikdy dotovány, pohybují o řád níže.
Jestliže už společnost cítí potřebu podpořit změnu, tak by bylo lepší, aby například kraje vypsaly výběrové řízení na nákup 100 (200, 500…) nějakých základních tepelných čerpadel. A ať se firmy o ty zakázky poperou a zároveň by bylo srovnání cen mezi jednotlivými regiony. Jestliže je někdo bohatý a chce nějaké špičkově vybavené tepelné čerpadlo, tak ať si ho koupí za své, v tom mu nikdo nebrání. Tento luxus není důvod jakkoliv dotovat.
Dalším příkladem je zemědělství. Do vstupu do unie jsme museli hospodařit takzvaně za své. V té době se velcí hráči prali o privatizaci všeho možného, ale o zemědělské podniky nikdo zájem neměl a dokonce byli oblasti, kde se přestalo hospodařit úplně.
Od nástupu dotací se vše změnilo. Do zemědělství se začali tlačit investoři a začalo se podporovat takzvané ekologické zemědělství, kde se za dotace nepožaduje prakticky žádná produkce. Za zhruba 20 let se zvýšilo nájemné za půdu více jak 10x. Po současné změně rozdělování dotací se tento trend ještě prohloubí. Místo, aby to pomohlo zemědělství, tak dojde k dalšímu dělení a zakládání pseudohospodářství, které budou čerpat až 20 000 Kč na ha a de facto nebudou nic produkovat.
Zemědělcům se zde pořád předhazuje, kolik berou dotací a jak škodí prakticky ve všem, co dělají. Jenže běžné podniky, které se snaží něco produkovat, jsou pro dotace pouze průtokové. Nad námi jsou velcí hráči, kteří ovládají podniky na výrobu hnojiv a zemědělské techniky a určují ceny komodit. Není náhodou, že ceny těchto firem kopírují dotace.
Tak například cena traktoru o výkonu cca 500 koní vzrostla z 240 000 eur v roce 2007 na 340 000 eur (8 500 000 Kč) a více v dnešní době. Vedle toho běží výroba a prodej osobních a nákladních automobilů, kde se doposud žádné dotace neobjevily. V roce 1994 jsme kupovali automobil Škoda Forman za 220 000Kč a po 25 letech, kdy máme více jak desetinásobnou kupní sílu, tak si za stejné peníze pořídíme auto ještě lépe vybavené. Nákladní automobil srovnatelný výkonem s výše uvedeným traktorem pořídíte až 3x levněji (cca 2 500 000 Kč). A to mají stejný motor, srovnatelnou převodovku, traktor má větší pneu, kamion zase luxusnější kabinu.
V uplynulé dekádě se tak nějak ve společnosti usídlil pocit, že kdo dokáže vyběhat a vyčerpat více dotací, je větší hrdina a pro svoje okolí větším vzorem. A tak například při setkání zemědělců se neřeší, jaká byla úroda nebo jaká pšenice měla nejlepší parametry. Řeší se, jaké dotační tituly byly vypsány a co udělat pro to, aby se vyčerpaly.
V regionech se za dotace nestaví jenom základní infrastruktura (vodovody, kanalizace, čističky), ale utrácejí se peníze za nesmysly typu rozhleden, bazénů, cyklostezek. V mnoha případech ty obce nebudou mít prostředky ani na základní údržbu těchto investic, natož na jejich renovaci. A tak pak stačí jeden datel, aby jednu takovou „důležitou investici“ poslal k šípku.
Chci tím říci, že v době blahobytu neskutečně mrháme prostředky, jenom proto, že byly vypsány (většinou přes Brusel) jako dotace. Dokonce i v nedávné době, kdy na trhu není materiál, nejsou pracovní síly, je drahá energie, se vypisují dotace na stavbu nesmyslů. Hladové zdi se stavěly vždy pouze v době, kdy to bylo naopak, když nebyla práce pro lidi.
Peníze, potažmo cena výrobků nebo služeb, je důležitou součástí při posuzování jejich užitných hodnot. Jestliže tuto hodnotu výrobku narušíme dotacemi, tak se do popředí nedostane nejlepší výrobek, ale ten nejdotovanější.
A tak se stalo, že v energetice nám dlouhá léta tvrdili, jak je energie z takzvaných OZE zdrojů levná. Většina se stavěla pomocí dotací a ještě dostaly garantované výkupní ceny na dlouhá léta. V České republice nás to celkem bude stát po dvacetiletém provozu slunečních elektráren zhruba 600 miliard korun, přičemž objem roční produkce nedosahuje ani 3 %. Za tyto peníze bychom postavili minimálně dva jaderné bloky, bez dotací, a jejich produkce by dosahovala řádově desítek %, dokonce i když nesvítí slunce, a životnost těchto zdrojů by byla 2-3 x větší než u zmiňovaných panelů.
V sousedním Německu to provedli ještě hůře. Po 20 letech obrovských investic v řádech bilionů eur jsou ve spotřebě fosilních paliv na stejné úrovni. Kvůli zelené ideologii nahradili jeden nízkoemisní zdroj (JE) druhým. Díky tomuto rozhodnutí se stali více závislými na zemním plynu a s nimi se svezla celá Evropa, neboť sítě jsou propojené. Aby si zabezpečili spolehlivé dodávky plynu, tak si postavili dva soukromé plynovody přímo z Ruska. Tímto krokem dali jasně najevo, co je pro ně důležitější, zda vlastní blahobyt, nebo východní Evropa, přes kterou se do té doby plyn transportoval.
De facto ubezpečili Putina, že si na východě může dělat co chce. Kam tato politika vedla bohužel vidíme dnes kolem sebe.
Musíme si přiznat, že za většinu těchto problémů může Evropská unie. Politici nevědí, jak jinak se zviditelnit, než zveřejňováním čísel, kolik dotací se kde vyčerpalo a samozřejmě se u každé takové stavby musí pověsit cedulka „zde dotovala EU“. I když si plně uvědomuji, že EU potřebujeme, abychom mohli snáze vyvážet i dovážet výrobky a zboží, tak rozhodně nemohu souhlasit s tímto přerozdělováním peněz na základě lobingu někde v Bruselu.
Jestliže chceme pomoct nějakému regionu, postavme mu silnice nebo školy a školky. Ale v žádném případě by se neměli dlouhodobě dotovat firmy nebo jednotlivci. Existují jiné způsoby, jak pomoci nastartovat ekonomiku. Stát by se měl postarat o založení garančních fondů, které podnikům a podnikatelům zlevní peníze v bankách. U těchto projektů, na rozdíl od dotací, bude danou bankou vždy kontrolována ekonomická stránka dané investice.
Díky neprofesionálním a mnohdy ideologickým zásahům do energetické infrastruktury nyní zažíváme cenové šoky. Za to většinou nemůže válka na Ukrajině, to už se táhne od minulého roku. V podstatě se sešly nepříznivé podmínky pro OZE a najednou vyplavaly na povrch jejich nedostatky - zálohování pomocí zemního plynu, který se musí z velké většiny dovážet.
Myslím si, že nás něco podobného bohužel čeká i v zemědělství. Naši zelení spoluobčané, pod dojmem plných regálů v supermarketech, neustále útočí na zemědělce a opět kvůli neprofesionálním a ideologickým zásahům dochází k omezení produkce. Je to způsobeno omezením prostředků na ochranu rostlin a rozvojem ekozemědělství, které za obrovské prostředky prakticky nic neprodukuje.
Až nyní válka ukazuje, že na světě až takový přebytek potravin není. Dnes je to válka na Ukrajině, zítra to může být nějaká živelná katastrofa na jiném kontinentě. Potraviny se musí produkovat s určitým přebytkem, aby se mohly distribuovat, tam kde jich je třeba.
Jak ukázala covidová pandemie, obejdeme se bez spousty věcí a služeb, ale bez potravin se neobejdeme. A jestli si někdo myslí, že nás nemusí zajímat, co se děje na jiném kontinentě, tak ať si uvědomí, že lidé, kteří budou strádat, se dají do pohybu. To také není nic nového. Už před tisíci lety putovaly celé národy za lepším.
Autor: Petr Blažek
