...a zdraží i vepřové
Agrární komora opakuje větu o 20procentním zdražení jako svoji mantru. Bez ohledu na to, že letos šly ceny některých potravin už dolů. Bez ohledu na to, že ceny zboží na pultech neovlivňují nijak výrazně sami farmáři - ale potravináři a hlavně obchodní řetězce. Na lobbování za vysoké ceny má ovšem komora právo. Dělá to proto, že čím víc rozpoutá kampaň o zdražování jídla, tím snáze pak může požadovat i vyšší ceny za obilí, mléko, zvířata na jatkách.
Šéf komory Jan Veleba má jistě právo i na to, končit takřka každé své vyjádření poukazem na nutnost zdražit hlavně vepřové. Vždyť je i společníkem firmy JHYB, producenta prasat. ČSSD pak má teze o zdražujících potravinách takřka v popisu práce.
Gandalovičova reakce, že se zdraží asi o 10 procent, pak je především reakcí obrannou. Na rovinu řečeno, něco říci vůči svým oponentům musí. Deset procent je diplomatický výrok. Nevidí to tak zle, jako druhá strana - ale zároveň připouští, že růst cen tu asi bude. Pokud ovšem například ČNB hodlá na takovýchto "diskusních přestřelkách" stavět třeba své inflační cíle, je větší rezervovanost na místě.
Není ale pochyb o tom, že ve světě, a v nejchudších státech zvlášť, je zdražování potravin vážný problém. Jak konkrétně to bude vypadat v Česku? Nejprve si připomeňme, jaká je doma situace dnes. Žádné katastrofické scénáře, jako prodej kostky másla "za šedesát", se přece neodehrály. Řada mléčných výrobků naopak letos zlevnila. Statistici dokonce včera ohlásili mírné zlevnění chleba. Bylo by předčasné z toho vyvozovat, že se trend obrací. Ale určitě se nedá říkat, že ceny potravin stále letí vzhůru, a proto vyletí ještě o pětinu.
O tom, jak složitá je prognóza vývoje cen potravin v celém světě, výmluvně svědčí Gandalovičův výrok na jeho nedávné návštěvě Egypta (kde teď má 15 milionů lidí základní potraviny na lístky): "Názory se různí. Nejčastější je ten, že ceny po dosažení vrcholu zase spadnou, ale nevrátí se už na původní úroveň." Mezi tímto neurčitým, ale realistickým názorem, a jeho výrokem "potraviny v Česku zdraží o deset procent", je cítit rozdíl.
Rozhýbe se obchod?
Jaký vliv na tuzemské ceny má situace ve světě? Uveďme ty nejdůležitější body, které mají globální růst cen na svědomí:
1. Údajně nižší loňská sklizeň obilí v Austrálii. Prokazatelné snížení světových zásob obilí, k němuž docházelo postupně v uplynulých letech.
2. Skutečné zvyšování spotřeby v bohatnoucích nejlidnatějších zemích Číně a Indii, ale i jinde, nejspíš i v Rusku.
3. Využívání kukuřice, částečně i obilí na biopaliva. Podle některých hlasů je vliv biopaliv velevýznamný, podle jiných skoro zanedbatelný.
4. Zdražování ropy a energií, což zvyšuje náklady jak farmářům, tak potravinářům a obchodníkům.
5. Spekulativní nákup zemědělských komodit. Dolar se málem hroutí, tak se investice přenesly do komodit, a do těch zemědělských v dříve nečekané míře.
Důležité je, že všechny vlivy působí zároveň. Z jejich popisu je přitom zřejmé, že moc důvodů k poklesu cen není. Klíčové může být, zda a jak se opět rozhýbe trh s komoditami.
Rozhodnou řetězce
K vlivům globálním se ovšem všude, Česko nevyjímaje, přidávají místní specifika. Samotná úroda obilí, a tím cena pšenice nebo žita, přitom ve vyspělejších ekonomikách nemá na ceny jídla výrazný vliv. Jiná věc je, že zdražení obilí často využívají pekaři nebo obchodníci jako záminku.
Nemá proto ani smysl, kdyby stát sedlákům zakazoval třeba vývoz obilí nebo mléka za lepší ceny. Samozřejmě - přímo takový zákaz v tržním prostředí padnout nemůže. Ale stát by mohl třeba pohrozit omezením dotací. Ty plynou českým zemědělcům až do roku 2013 nejen z Bruselu, ale zčásti rovnou i ze státní kasy. Jenže sotva by to mělo nějaký efekt, který by zasáhl do cen potravin. Ty jsou totiž především v rukou obchodníků.
Statistiky přesvědčivě prokázaly, že za loňským zdražením potravin stojí hlavně oni. Potravináři se sice snažili také si k ceně chleba nebo jogurtů přidat své, ale marže řetězců se zvýšila oproti zpracovatelům až několikanásobně víc.
Což vede k tomu, že ceny jídla v tuzemsku jsou leckdy už vyšší, než třeba u německých sousedů. České platy jsou ovšem stále nejméně trojnásobně nižší. Řetězce se tak blíží k hranici, kdy jim poptávka bude signalizovat: Takhle vysokou cenu potravin už zákazník "neskousne".
Martin Mařík
Zdroj: HN.IHNED.cz
