Jak zhoršit potravinovou bezpečnost a ohrozit lokální dostupnost potravin?

Sdílejte článek
Jak zhoršit potravinovou bezpečnost a ohrozit lokální dostupnost potravin?

Dát ještě větší dotace největším zemědělcům a velkozpracovatelům! V těchto pro všechny občany velmi složitých dnech se v českém zemědělském sektoru nabízí dva scénáře – buď dál strašit lidi a vyhrožovat další demonstrací, nebo se naopak konečně pokusit něco s vážnými strukturálními problémy v zemědělství a potravinářství udělat. Jako zástupci početně nejrozšířenější skupiny menších a středních zemědělských farem v České republice trváme na tom, že současný zastrašovací marketing Agrární komory a Zemědělského svazu pod názvem „Zastavme vládní agrohazard“ je po lednových zmanipulovaných demonstracích za finanční zájmy skupiny největších agroholdingů jen další účelovou protivládní akcí. Podstatou této nové kampaně, která ve svém důsledku naopak zájmy většiny běžných zemědělců poškozuje, je šířit nesprávná či zkreslená data a polopravdy a využít je v tíživé situaci spojené s válkou na Ukrajině.

Česká veřejnost je nyní takřka již systémově zasypávána lavinou článků o hrozícím nedostatku potravin, a že ji čeká hlad nebo vysypaná peněženka, pokud si skutečně dovolí od příštího roku byť jen maličko omezit dotace pár agrooligarchům. Tlačí se tím nekorektně i na koaliční vládu, aby zastavila započaté dílčí změny v zemědělském sektoru, který je stále více ovládán malou skupinou zemědělských a potravinářských kolosů. Hlavním cílem této skupiny je, aby co nejdéle udržela parametry dosavadní dotační politiky, která jí nahrává nejvíce dotací z peněz daňových poplatníků, aniž by to však českému státu a hlavně běžnému spotřebiteli skutečně pomohlo vyřešit problém s větší pestrostí a dostupností potravin a s jejich rostoucí cenou.

Je tedy potřeba, aby si tyto skutečnosti spotřebitelé uvědomili, až budou v některých médiích číst vylhané nesmysly o tom, že desetitisíce menších zemědělců (hospodařících dnes již na 38 % zemědělské půdy v ČR) prý nic neprodukují a nikoho neuživí. Je tomu totiž právě naopak a celá Evropa, kvalitně živená jídlem od klasických zemědělců a z rodinných farem, je toho nejlepším důkazem. Zdá se, že je potřeba o správných číslech a o podstatě provedených změn znovu informovat i středně velké zemědělce, z nichž mnozí se ještě stále zdráhají uvěřit, že se úzká vedení zmíněných dvou profesních organizací vlastně spolčila proti nim. Současně také žádáme nového ministra zemědělství Zdeňka Nekulu, aby se k našim číslům oficiálně vyjádřil a pro veřejnost porovnal Strategický plán bývalého ministra zemědělství Miroslava Tomana s plánem novým.

Vyjde tím jasně najevo, že původní Tomanův plán na období 2023+ obsahoval mazané řešení, které se ještě dnes nestydí stále urputně prosazovat vedení Agrární komory, Zemědělského svazu a zástupců Iniciativy největších zemědělských podniků. Jejich největší starostí je hlavně to, aby menší zemědělci nedostali o trochu větší podporu než dříve, a aby tyto veřejné peníze zůstaly největším podnikům, kterým ale ze samé podstaty evropské zemědělské politiky nejsou vůbec určeny a které je ani nepotřebují. Hlavní vládní úprava je plánována přes tzv. redistributivní platbu (tj. systémem vyššího přerozdělení přímých plateb do výše „prvních“ 150 ha v každém zemědělském podniku), která byla pětikoalicí schválena na úrovni 23 %. Je přitom paradoxem, že původní Tomanův plán fakticky prováděl tuto redistributivní platbu dokonce ve výši 26 % (přičemž Evropská komise zde stanovila minimální povinnou úroveň 10 %), a to tak, že na tyto první hektary sice převedl pouze povinných 10 %, ale dalších 16 % prostředků z této částky vychytrale „sebral“ úplně všem zemědělcům a tím jim snížil přímé platby o dalších 1000 Kč/ha, a následně tyto zemědělcům „ukrojené“ peníze chtěl poslat již jen velmi úzkým skupinám – např. několika velkochovatelům prasat a drůbeže. Všichni zemědělci v ČR měli být tímto způsobem doslova oškubáni jako slepice o neuvěřitelných 3,5 miliardy korun ročně.  

Asociace soukromého zemědělství ČR však tento podvod na podzim loňského roku odhalila a jasně proti tomuto navýsost drzému poškozování všech zemědělců v Tomanově plánu ostře vystoupila. Naštěstí nová vládní koalice uvedená rizika také správně identifikovala a následně v novém Strategickém plánu již tyto účelové převody peněz zrušila. Novou vládou bylo přerozdělování přímých plateb od roku 2023 nastaveno na výši 23 % z přímých plateb s tím, že všechny tyto peníze spravedlivě poputují formou platby na všechny první hektary všem zemědělcům a nikoliv, jak bylo plánováno původně, především největším agropodnikům s výměrami nad 2000 ha a vybraným sektorům, ve kterých nejčastěji působí největší agropodniky.

Aktuální navýšení redistribuce přímých plateb na první hektary je tedy ve výsledku pouhých 13 %, což představuje snížení přímých plateb až pro podniky s výměrou nad 400 ha. Od této výměry platba logicky postupně klesá a například pro podnik s výměrou 1000 ha představuje předmětných 13 % redistribuce mírný pokles dotací o přibližně 470 Kč/ha. Zároveň platí, že zdroje v tzv. druhém pilíři Strategického plánu se nově od roku 2023 kvůli vládou potvrzenému národnímu kofinancování 65 % navyšují a provozní dotace tak všem zemědělcům v celkovém průměru mohou narůst až o další 2 000 Kč/ha. Tudíž pro větší podniky se předchozí snížení přímých plateb z prvního pilíře takto téměř více než 3x kompenzuje. O tom však Agrární komora a Zemědělský svaz vždy zarytě mlčí.

Pro příklad: zemědělskému podniku s výměrou 1500 ha se v důsledku zvýšené redistribuce o 13 % sníží přímá platba na hektar o cca 585 Kč/ha. V absolutních číslech se tak tímto podnikům sníží přímé platby o cca 877 tisíc korun. Tato velikostní skupina zemědělských podniků však obdržela například v roce 2019 v průměru cca 18 milionů korun celkových provozních dotací ročně a nově od roku 2023 může díky navýšenému kofinancování II. pilíře dostávat provozní dotace v průměru až okolo 20 milionů korun ročně.    

K těmto údajům je nutné ještě připomenout podstatnou skutečnost, kterou je to, že v posledních letech postupně od roku 2014 v ČR dostávají až o 20 % vyšší provozní dotace zemědělské podniky s výměrami nad 2000 ha než podniky s výměrami do 500 ha a pak o více než 10 % vyšší dotace ve srovnání s podniky s výměrami do 1000 ha (jde o oficiální data z Ústavu zemědělské ekonomiky a informací - dle schválené metodiky evropské účetní datové sítě FADN).

V žádném případě není pravda to, co v rámci akce „vládní agrohazard“ tvrdí Agrární komora a Zemědělský svaz, že podnik 1500 ha dostává nyní dotaci okolo 5200 Kč/ha a v novém systému od roku 2023 to ale bude jen 2200 Kč/ha. Částka 5200 Kč je tvořena součtem současné platby (SAPS) ve výši 3300 Kč/ha a platby na greening ve výši 1900 Kč/ha. Nově bude od roku 2023 pro tento typ podniku tato část platby pojmenovaná jako BISS a bude ve výši 1900 Kč/ha a na greening ve výši 1800 Kč/ha a podíl redistribuce cca 400 Kč/ha, tj. nikdy nemůže tato dotace u tohoto podniku klesnout pod 4 100 Kč/ha. To by si měli zástupci středně velkých zemědělských podniků lépe uvědomit a nepodléhat nesmyslným fabulacím z pera tiskového oddělení AK.

Zcela nepravdivá jsou také tvrzení vedení Agrární komory, Zemědělského svazu a pár největších „agropodnikatelů“ o tom, že díky redistribuci 23 % klesne podpora citlivých komodit (VCS) a živočišné výroby, tj. pěstování ovoce, zeleniny, cukrovky, brambor, chmele, produkce mléka, hovězího masa, chov ovcí a koz. Naprostý opak je totiž pravdou. Z dat Ústavu zemědělské ekonomiky a informací jednoznačně vyplývá, že právě zavedením vyšší podpory na první hektary všem zemědělců ve výši 23 % se výrazně navýší podpora i pro téměř všechny citlivé komodity v ČR a všem pěstitelům a chovatelům těchto komodit se zlepší jejich ekonomická situace (v Kč na jednotku pracovní síly tzv. AWU). Kdyby byla redistributivní platba prosazená v maximální výši 30 %, byly by tyto příznivé dopady na podporu VCS ještě výraznější, jak také dokládají jiné výstupy a výpočty z ÚZEI předložené na pracovních skupinách ke Strategickému plánu na MZe, kterých se všechny nevládní organizace účastnily. Výše uvedené také dokládá, že je zcela nepravdivé tvrzení Úřadu Agrární komory v týdeníku Zemědělec o tom, že až podniky s výměrou nad 1500 ha jsou schopny dělat živočišnou produkci, zeleninu a ovoce. Údaje ÚZEI o dopadech redistribuce 23 % i v tomto případě svědčí o tom, že citlivé komodity velmi významně zabezpečují i menší zemědělské podniky.

Zcela nepravdivá jsou také veřejnosti předkládaná tvrzení, že nová vláda rozhodla o úpravě původního Tomanova Strategického plánu bez dopadových analýz a bez diskuse se zemědělci a odborníky. Právě na základě předložených konkrétních dopadových studií vypracovaných Ústavem zemědělské ekonomiky a informací a po diskuzi s odborníky z tohoto ústavu na jednáních pracovních skupin na Ministerstvu zemědělství, kde byli navíc vždy přítomni zástupci vedení Agrární komory a Zemědělského svazu v hojném počtu, bylo novou vládou rozhodnuto o potřebě nastavit vyšší platbu na první hektary (23 %) pro všechny zemědělce. Důvody byly zřejmé: za prvé - potřebné vyšší podpory menších a středních zemědělců, za druhé - pro větší podporu citlivých komodit a za třetí - pro podporu všech typů chovů skotu, což je autorům akce „vládní agrohazard“ velmi dobře známo.

Grafy ÚZEI k některým příznivým dopadům redistribuce 23 % na podporu producentů citlivých komodit (VCS) na rozdíl od pouze povinné minimální redistribuce 10 % jsou uvedeny v následující příloze.

Česká republika je jedinou zemí v EU, která v posledních letech (na rozdíl od všech ostatních států v EU a především také v rozporu se základními strategickými cíli Společné zemědělské politiky EU) podporuje podstatně více namísto malých a středních podniků především velké zemědělské podniky. Zavedením vyšší platby na první hektary se tato nerovnost mezi největšími a nejmenšími podniky v ČR od příštího roku částečně vyrovná, ale i přesto stále zůstává velké množství provozních dotací pro menší zemědělce prakticky nedostupných. Omílaný argument, že třeba Polsko má redistribuci pouze na úrovni 13 %, určitě neobstojí, protože Česká republika ani v novém období nehodlá uplatňovat zastropování plateb pro největší podniky, které je v Polsku úspěšně zavedeno již pro farmy nad 300 hektarů. V ČR se bohužel ani neprovádí v Evropě běžné a doporučené sledování, u koho zemědělské dotace skutečně skončí (tzv. zjišťování majetkové propojenosti farem), kudy se plýtvají další peníze, které by bylo jinak možno využít ve prospěch drtivé většiny skutečných zemědělců v Čechách i na Moravě. Jednoznačně je proto potřeba pokračovat i v dalších změnách zemědělské politiky a to mnohem razantnějším způsobem, aby se jejich pozitivní efekty mohly projevit co nejdříve. Ostatně i nedávno došlé připomínky Evropské komise z Bruselu o tom hovoří naprosto jasně.

Příloha:

Příznivé dopady platby na první hektary při redistributivní platbě (RP) 23 % - dopadové studie Ústavu zemědělské ekonomiky a informací (ÚZEI)

CELKOVÉ PROVOZNÍ PODPORY PODNIKU - srovnání dvou variant budoucí SZP podle velikosti farem při 10 % RP, 2 3% RP a průměru provozních podpor za roky 2016-2019

CELKOVÉ PROVOZNÍ PODPORY PODNIKU - srovnání dvou variant budoucí SZP podle velikosti farem při 10 % RP, 23% RP a průměru provozních podpor za roky 2016-2019

CELKOVÉ PROVOZNÍ PODPORY - srovnání dvou variant budoucí SZP podle citlivých komodit (VCS)– průměrné provozní dotace za roky 2016 – 2019  a navýšení podpor VCS při  10 % RP a 23 % RP

CELKOVÉ PROVOZNÍ PODPORY PODNIKU - srovnání dvou variant budoucí SZP podle velikosti farem při 10 % RP, 23% RP a průměru provozních podpor za roky 2016-2019

5. 5. 2022

Za Asociaci soukromého zemědělství ČR

Mgr. Ing. Jaroslav Šebek, předseda 

Ing. Jan Štefl, místopředseda

Jan Staněk, místopředseda

Přečteno: 391x