Česká veřejnost je nyní takřka již systémově zasypávána lavinou článků o hrozícím nedostatku potravin, a že ji čeká hlad nebo vysypaná peněženka, pokud si skutečně dovolí od příštího roku byť jen maličko omezit dotace pár agrooligarchům. Tlačí se tím nekorektně i na koaliční vládu, aby zastavila započaté dílčí změny v zemědělském sektoru, který je stále více ovládán malou skupinou zemědělských a potravinářských kolosů. Hlavním cílem této skupiny je, aby co nejdéle udržela parametry dosavadní dotační politiky, která jí nahrává nejvíce dotací z peněz daňových poplatníků, aniž by to však českému státu a hlavně běžnému spotřebiteli skutečně pomohlo vyřešit problém s větší pestrostí a dostupností potravin a s jejich rostoucí cenou.

Je tedy potřeba, aby si tyto skutečnosti spotřebitelé uvědomili, až budou v některých médiích číst vylhané nesmysly o tom, že desetitisíce menších zemědělců (hospodařících dnes již na 38 % zemědělské půdy v ČR) prý nic neprodukují a nikoho neuživí. Je tomu totiž právě naopak a celá Evropa, kvalitně živená jídlem od klasických zemědělců a z rodinných farem, je toho nejlepším důkazem. Zdá se, že je potřeba o správných číslech a o podstatě provedených změn znovu informovat i středně velké zemědělce, z nichž mnozí se ještě stále zdráhají uvěřit, že se úzká vedení zmíněných dvou profesních organizací vlastně spolčila proti nim. Současně také žádáme nového ministra zemědělství Zdeňka Nekulu, aby se k našim číslům oficiálně vyjádřil a pro veřejnost porovnal Strategický plán bývalého ministra zemědělství Miroslava Tomana s plánem novým.

Vyjde tím jasně najevo, že původní Tomanův plán na období 2023+ obsahoval mazané řešení, které se ještě dnes nestydí stále urputně prosazovat vedení Agrární komory, Zemědělského svazu a zástupců Iniciativy největších zemědělských podniků. Jejich největší starostí je hlavně to, aby menší zemědělci nedostali o trochu větší podporu než dříve, a aby tyto veřejné peníze zůstaly největším podnikům, kterým ale ze samé podstaty evropské zemědělské politiky nejsou vůbec určeny a které je ani nepotřebují. Hlavní vládní úprava je plánována přes tzv. redistributivní platbu (tj. systémem vyššího přerozdělení přímých plateb do výše „prvních“ 150 ha v každém zemědělském podniku), která byla pětikoalicí schválena na úrovni 23 %. Je přitom paradoxem, že původní Tomanův plán fakticky prováděl tuto redistributivní platbu dokonce ve výši 26 % (přičemž Evropská komise zde stanovila minimální povinnou úroveň 10 %), a to tak, že na tyto první hektary sice převedl pouze povinných 10 %, ale dalších 16 % prostředků z této částky vychytrale „sebral“ úplně všem zemědělcům a tím jim snížil přímé platby o dalších 1000 Kč/ha, a následně tyto zemědělcům „ukrojené“ peníze chtěl poslat již jen velmi úzkým skupinám – např. několika velkochovatelům prasat a drůbeže. Všichni zemědělci v ČR měli být tímto způsobem doslova oškubáni jako slepice o neuvěřitelných 3,5 miliardy korun ročně.  

Asociace soukromého zemědělství ČR však tento podvod na podzim loňského roku odhalila a jasně proti tomuto navýsost drzému poškozování všech zemědělců v Tomanově plánu ostře vystoupila. Naštěstí nová vládní koalice uvedená rizika také správně identifikovala a následně v novém Strategickém plánu již tyto účelové převody peněz zrušila. Novou vládou bylo přerozdělování přímých plateb od roku 2023 nastaveno na výši 23 % z přímých plateb s tím, že všechny tyto peníze spravedlivě poputují formou platby na všechny první hektary všem zemědělcům a nikoliv, jak bylo plánováno původně, především největším agropodnikům s výměrami nad 2000 ha a vybraným sektorům, ve kterých nejčastěji působí největší agropodniky.

Aktuální navýšení redistribuce přímých plateb na první hektary je tedy ve výsledku pouhých 13 %, což představuje snížení přímých plateb až pro podniky s výměrou nad 400 ha. Od této výměry platba logicky postupně klesá a například pro podnik s výměrou 1000 ha představuje předmětných 13 % redistribuce mírný pokles dotací o přibližně 470 Kč/ha. Zároveň platí, že zdroje v tzv. druhém pilíři Strategického plánu se nově od roku 2023 kvůli vládou potvrzenému národnímu kofinancování 65 % navyšují a provozní dotace tak všem zemědělcům v celkovém průměru mohou narůst až o další 2 000 Kč/ha. Tudíž pro větší podniky se předchozí snížení přímých plateb z prvního pilíře takto téměř více než 3x kompenzuje. O tom však Agrární komora a Zemědělský svaz vždy zarytě mlčí.

Pro příklad: zemědělskému podniku s výměrou 1500 ha se v důsledku zvýšené redistribuce o 13 % sníží přímá platba na hektar o cca 585 Kč/ha. V absolutních číslech se tak tímto podnikům sníží přímé platby o cca 877 tisíc korun. Tato velikostní skupina zemědělských podniků však obdržela například v roce 2019 v průměru cca 18 milionů korun celkových provozních dotací ročně a nově od roku 2023 může díky navýšenému kofinancování II. pilíře dostávat provozní dotace v průměru až okolo 20 milionů korun ročně.    

K těmto údajům je nutné ještě připomenout podstatnou skutečnost, kterou je to, že v posledních letech postupně od roku 2014 v ČR dostávají až o 20 % vyšší provozní dotace zemědělské podniky s výměrami nad 2000 ha než podniky s výměrami do 500 ha a pak o více než 10 % vyšší dotace ve srovnání s podniky s výměrami do 1000 ha (jde o oficiální data z Ústavu zemědělské ekonomiky a informací - dle schválené metodiky evropské účetní datové sítě FADN).

V žádném případě není pravda to, co v rámci akce „vládní agrohazard“ tvrdí Agrární komora a Zemědělský svaz, že podnik 1500 ha dostává nyní dotaci okolo 5200 Kč/ha a v novém systému od roku 2023 to ale bude jen 2200 Kč/ha. Částka 5200 Kč je tvořena součtem současné platby (SAPS) ve výši 3300 Kč/ha a platby na greening ve výši 1900 Kč/ha. Nově bude od roku 2023 pro tento typ podniku tato část platby pojmenovaná jako BISS a bude ve výši 1900 Kč/ha a na greening ve výši 1800 Kč/ha a podíl redistribuce cca 400 Kč/ha, tj. nikdy nemůže tato dotace u tohoto podniku klesnout pod 4 100 Kč/ha. To by si měli zástupci středně velkých zemědělských podniků lépe uvědomit a nepodléhat nesmyslným fabulacím z pera tiskového oddělení AK.

Zcela nepravdivá jsou také tvrzení vedení Agrární komory, Zemědělského svazu a pár největších „agropodnikatelů“ o tom, že díky redistribuci 23 % klesne podpora citlivých komodit (VCS) a živočišné výroby, tj. pěstování ovoce, zeleniny, cukrovky, brambor, chmele, produkce mléka, hovězího masa, chov ovcí a koz. Naprostý opak je totiž pravdou. Z dat Ústavu zemědělské ekonomiky a informací jednoznačně vyplývá, že právě zavedením vyšší podpory na první hektary všem zemědělců ve výši 23 % se výrazně navýší podpora i pro téměř všechny citlivé komodity v ČR a všem pěstitelům a chovatelům těchto komodit se zlepší jejich ekonomická situace (v Kč na jednotku pracovní síly tzv. AWU). Kdyby byla redistributivní platba prosazená v maximální výši 30 %, byly by tyto příznivé dopady na podporu VCS ještě výraznější, jak také dokládají jiné výstupy a výpočty z ÚZEI předložené na pracovních skupinách ke Strategickému plánu na MZe, kterých se všechny nevládní organizace účastnily. Výše uvedené také dokládá, že je zcela nepravdivé tvrzení Úřadu Agrární komory v týdeníku Zemědělec o tom, že až podniky s výměrou nad 1500 ha jsou schopny dělat živočišnou produkci, zeleninu a ovoce. Údaje ÚZEI o dopadech redistribuce 23 % i v tomto případě svědčí o tom, že citlivé komodity velmi významně zabezpečují i menší zemědělské podniky.

Zcela nepravdivá jsou také veřejnosti předkládaná tvrzení, že nová vláda rozhodla o úpravě původního Tomanova Strategického plánu bez dopadových analýz a bez diskuse se zemědělci a odborníky. Právě na základě předložených konkrétních dopadových studií vypracovaných Ústavem zemědělské ekonomiky a informací a po diskuzi s odborníky z tohoto ústavu na jednáních pracovních skupin na Ministerstvu zemědělství, kde byli navíc vždy přítomni zástupci vedení Agrární komory a Zemědělského svazu v hojném počtu, bylo novou vládou rozhodnuto o potřebě nastavit vyšší platbu na první hektary (23 %) pro všechny zemědělce. Důvody byly zřejmé: za prvé - potřebné vyšší podpory menších a středních zemědělců, za druhé - pro větší podporu citlivých komodit a za třetí - pro podporu všech typů chovů skotu, což je autorům akce „vládní agrohazard“ velmi dobře známo.

Grafy ÚZEI k některým příznivým dopadům redistribuce 23 % na podporu producentů citlivých komodit (VCS) na rozdíl od pouze povinné minimální redistribuce 10 % jsou uvedeny v následující příloze.

Česká republika je jedinou zemí v EU, která v posledních letech (na rozdíl od všech ostatních států v EU a především také v rozporu se základními strategickými cíli Společné zemědělské politiky EU) podporuje podstatně více namísto malých a středních podniků především velké zemědělské podniky. Zavedením vyšší platby na první hektary se tato nerovnost mezi největšími a nejmenšími podniky v ČR od příštího roku částečně vyrovná, ale i přesto stále zůstává velké množství provozních dotací pro menší zemědělce prakticky nedostupných. Omílaný argument, že třeba Polsko má redistribuci pouze na úrovni 13 %, určitě neobstojí, protože Česká republika ani v novém období nehodlá uplatňovat zastropování plateb pro největší podniky, které je v Polsku úspěšně zavedeno již pro farmy nad 300 hektarů. V ČR se bohužel ani neprovádí v Evropě běžné a doporučené sledování, u koho zemědělské dotace skutečně skončí (tzv. zjišťování majetkové propojenosti farem), kudy se plýtvají další peníze, které by bylo jinak možno využít ve prospěch drtivé většiny skutečných zemědělců v Čechách i na Moravě. Jednoznačně je proto potřeba pokračovat i v dalších změnách zemědělské politiky a to mnohem razantnějším způsobem, aby se jejich pozitivní efekty mohly projevit co nejdříve. Ostatně i nedávno došlé připomínky Evropské komise z Bruselu o tom hovoří naprosto jasně.

Příloha:

Příznivé dopady platby na první hektary při redistributivní platbě (RP) 23 % - dopadové studie Ústavu zemědělské ekonomiky a informací (ÚZEI)

CELKOVÉ PROVOZNÍ PODPORY PODNIKU - srovnání dvou variant budoucí SZP podle velikosti farem při 10 % RP, 2 3% RP a průměru provozních podpor za roky 2016-2019

CELKOVÉ PROVOZNÍ PODPORY - srovnání dvou variant budoucí SZP podle citlivých komodit (VCS)– průměrné provozní dotace za roky 2016 – 2019  a navýšení podpor VCS při  10 % RP a 23 % RP

5. 5. 2022

Za Asociaci soukromého zemědělství ČR

Mgr. Ing. Jaroslav Šebek, předseda 

Ing. Jan Štefl, místopředseda

Jan Staněk, místopředseda