Cesta, které se celkem zúčastnilo více než 70 členů Asociace z kraje, začínala na farmě Antonína Brychty v Markvarticích, který společně se svou rodinou konvenčně hospodaří na necelé stovce hektarů a věnuje se chovu mléčného skotu. Pan Brychta stejně jako velká část chovatelů dojného skotu přiznává problémy s odbytem, které zčásti řeší prodejem mléka ze dvora. Na zpracování zatím ale nejsou časové ani personální kapacity, protože farma nemá zaměstnance, a tak převážná část produkce putuje standardně do mlékárny. Brychtovi by měli zájem o členství v odbytovém družstvu, narážejí ale na problém nedostatečné produkce, která je limitujícím prvkem pro přijetí, a tedy získání lepší ceny za mléko, na niž dosáhnou větší chovatelé právě skrze společný odbyt. Zde by kraj určitě mohl pomoci se zajištěním nákupu do krajských zařízení typu škol či sociálních zařízení, což nově umožňuje zákon o zadávání veřejných zakázek. Jinak může menším producentům mléka v kraji hrozit ukončení produkce stejně, jako se to stalo už řadě z nich v nedávné minulosti.

Druhá navštívená farma, na níž v Částkovicích hospodaří Šindlerovi, se naopak věnuje ekologickému chovu vysoce kvalitního masného skotu plemene limousine. Šindlerovi začali na 13 hektarech půdy a dnes hospodaří na výměře celkem 200 ha, investovali do nové stáje a jejich zvířata jsou na úrovni francouzského chovu, což dokládá i celá řada ocenění z výstav a přehlídek. Biomaso je odbytováno do Rakouska, kde lze získat vyšší cenu právě za ekologickou produkci, část se prodává jako plemenný materiál. Do budoucna plánují Šindlerovi také vybudování prostor k pronájmu pro agroturistiku, která má ve zdejší krásné krajině velký potenciál a je určitě i v zájmu kraje, aby podobné kapacity na území Vysočiny vznikaly. Právě investice byly jedním z témat diskuse na této farmě, kdy pan Šindler sdílel se zástupci kraje svoje zkušenosti se snahou získat dotaci na stavbu stáje.

Třetí zastávka byla na Ekostatku rodiny Řezníčkových Bezděkovský mlýn v Rohozné. Manželé Řezníčkovi všechny zaujali svojí neskutečnou energií a pracovitostí, ale i tak muselo všechny překvapit, jak obrovskou škálu činností stíhají pouze silami svými a svých dvou starších dětí, bez dalších zaměstnanců. Celkem 260 hektarů půdy totiž obhospodařují kompletně v ekologickém režimu a rozhodně se nejedná jen o nějaké sekání trávy, ale celých 160 hektarů je orná půda, na níž roste hlavně obilí, pícniny a brambory. Na trávě se pase stádo masného skotu plemene aberdeen angus, které porážejí na nedalekých ekologických jatkách a maso prodávají vyzrálé přímo ze dvora společně s další produkcí. Nechybí ovce, několik koní a samozřejmě drůbež. Tím to ale zdaleka nekončí, protože v původní historické budově Bezděkovského mlýna, jehož historie sahá až do 16. století a který se podařilo před třemi lety zpřístupnit veřejnosti, je také apartmán k pronájmu, nechybí kus lesa a spousta plánů – například na obnovu zaniklého a poměrně velkého rybníka v bezprostřední blízkosti mlýna, kde místní JZD dříve chovalo 5 000 hus.

Zakončení celé cesty bylo naplánované v Mlýnu Třeštice, kde na necelých 60 ha půdy ekologicky hospodaří Hofhanzlovi. Jejich aktivity hodně směřují k agroturistice, protože areál mlýna, který po revoluci zakoupil otec pana Hofhanzla, je pro tuto činnost naprosto ideální. Celoročně se zde může ubytovat skoro třicet osob a často se zde pořádají různé rodinné oslavy a svatby, které využívají kompletně zrekonstruované prostory, jež ctí tradici a historii objektu. Zemědělství přirozeně doplňuje tyto aktivity a zaměřuje se hlavně na chov masného skotu plemen aberdeen angus a piemonte a doplňkově ovcí, a i zde se maso prodává přímo ze dvora. Na orné půdě, která zabírá zhruba polovinu výměry, pěstují Hofhanzlovi i plodiny, do kterých se v ekologii pustí málokdo – kromě obilí a pícnin například pohanku nebo mák. Do budoucna je v plánu vybudovat čističku a sklad právě na ekologickou produkci máku. Tématem diskuse byla v Třešticích mimo jiné obrovská byrokracie, která sužuje nejvíce právě menší sedláky a s níž má pan Hofhanzl velké zkušenosti, protože svým kolegům pomáhá vyřizovat dotace zejména investičního charakteru a se svou stavební firmou se věnuje projektování a stavbě rybníků.

V živé debatě se pak pokračovalo v Třeštickém mlýně ještě další dobré dvě hodiny, a kromě témat zmíněných již na farmách se dostalo také na argumenty k zavedení redistributivní platby či spolupráci obcí a zemědělců, která se právě v Třeštici výborně daří, což bylo nedávno oceněno také oranžovou stuhou v rámci soutěže Vesnice roku. Jak se dalo na Vysočině čekat, otevřeno bylo také téma kůrovcové kalamity a potřeby řešit stavy přemnožené zvěře, které brání obnově lesů. I zde by jistě mohli politici z nejvíce postiženého kraje pomoci například s prosazením potřebných změn do legislativy. ASZ ČR má navíc připraveny další konkrétní podněty pro krajské zastupitele k užší spolupráci s rodinnými farmami v kraji.

Věříme, že tyto intenzívní cesty po farmách a diskuse se sedláky pomohou politikům pochopit situaci menších farmářů, kteří si určitě zaslouží větší podporu, protože se ve většině případů rozhodně nejedná o nějaké čerpače dotací, kteří si v poklidu leští své porsche, ale naopak o velmi pracovité a aktivní lidi, jež zásobují své okolí kvalitními potravinami, poskytují řadu služeb, které mohou přivést do kraje turisty, aktivně spolupracují s obcemi, pozitivně ovlivňují životní prostředí a zachovávají tradice. Zároveň je nasnadě, že v současné bezpečnostní situaci je určitě velmi důležité podporovat lokální výrobce a zpracovatele potravin, protože centralizace může být slabým bodem zásobování potravinami. Stačí si projet pár farem, pozorně poslouchat a dívat se a není o tom pochyb. Velké poděkování proto patří všem, kteří velmi vstřícně umožnili návštěvu svého statku, těm, kteří se ze strany regionální ASZ podíleli na naprosto perfektní organizaci cesty, jmenovitě Liboru Hlaváčkovi, a samozřejmě také všem účastníkům debaty.