Jaroslav Šebek: Bez zjišťování majetkové propojenosti farem tu může dál probíhat dotační „Klondajk“

Jaroslav ŠebekJaroslav Šebek
Sdílejte článek
Jaroslav Šebek: Bez zjišťování majetkové propojenosti farem tu může dál probíhat dotační „Klondajk“

„Bez zjišťování majetkové propojenosti farem tu může dál probíhat dotační „Klondajk“. Je to opravdu neštěstí a je nejvyšší čas s tím něco udělat. Těch pár změn se ještě ani nedostalo do praxe (budou platné až od roku 2023), takže se ani nemohly nijak projevit a už jsou pro některé lobbisty hlavním důvodem ke strašení obyvatel,“ říká mimo jiné v odpovědích na dotazy časopisu Reflex předseda ASZ ČR Jaroslav Šebek.

V poslední době se velmi mediálně aktivizuje Agrární komora, která varuje před dopady války na Ukrajině na domácí zemědělství. Straší drahotou, nedostatkem potravin a pomalu hladomorem. Situace na trhu s potravinami jistě není jednoduchá, ale je opravdu tak vážná?

Situace opravdu není jednoduchá pro nikoho, ceny zemědělských vstupů i potravin rostou, vše se mění doslova v přímém přenosu a je vůbec problém cokoliv dnes v podnikání plánovat. A nebude to do konce roku lepší, spíše může dojít ještě k nějakému zhoršení situace. Není to ale také žádná dystopie, ze které není východisko, pokud nepřijdou další dotace největším zemědělcům a zpracovatelům, jak se nám snaží z Agrární komory vylíčit. Je potřeba vzít situaci na vědomí, počítat s problémy, hledat možné úspory a být připraven se uskrovnit a hlavně pokračovat na reformních krocích v zemědělství, jejichž výsledkem bude stabilnější a pestřejší trh s mnohem větším potenciálem výroby, zpracování potravin a jejich lepší kvalitou a dostupností. Sklady a zásoby komodit i potravin zatím jsou naplněné, otázkou může být spíše příští sezóna. Ano, skutečně tedy jde o účelovou snahu zastrašit veřejnost a nebojím se říci, že jde i o snahu využít složité situace, do které se celá Evropa dostala kvůli konfliktu na Ukrajině ve prospěch jen určitého okruhu podnikatelských subjektů. 

Agrární komora vyzývá vládu k přehodnocení Strategického plánu, požaduje snížení podpory malým farmářům ve prospěch velkých producentů a odkazuje se na připomínky EK. Jaký je váš pohled na tyto připomínky?

Aktuálně došlé připomínky z EK, kterých je zhruba 330, hovoří naopak o potřebě být ambicióznější ve změnách a v respektování dlouhodobých strategických cílů, které ani válka na Ukrajině nemůže smazat, a tím jsou problémy se zemědělským suchem, erozí, pokračující změnou klimatu apod. Komise nerozporuje rozhodnutí ČR o tom, že by konečně po mnoha letech měly být o trochu více podpoření menší zemědělci. Česká republika je pouze žádána o některá dovysvětlení. Je tedy velmi podivné, že AK došla k jiným závěrům. Oficiální celý překlad by měl být k dispozici v nejbližších dnech, takže se všichni budou moci přesvědčit, kdo tu lže. Vládní koalice by v žádném případě neměla ustupovat – nemá vůbec proč. Oficiální data zjištěná Ústavem zemědělské ekonomiky a informací na základě jednotné evropské statistické metodiky (FADN) jasně potvrzují potřebu hlubších změn v zemědělství, ve kterých jsou navíc dosud navržené změny ve Strategickém plánu jen malým posunem vpřed. Společným cílem politiky Agrární komory i Zemědělského svazu a Iniciativy největších zemědělských podniků je hlavně zastavit jakékoli strukturální změny a udržet dotační toky tak, jak byly nastaveny za Babišovy éry. To by ale znamenalo, že stát bude ještě závislejší na pár velkoproducentech a to není po žádné stránce vůbec dobře.

V médiích často vystupuje majitel Madety Milan Teplý, který podobně jako celá skupina agrobaronů straší údajnou katastrofou v zemědělství, pokud vláda nezasáhne. Současně dehonestuje sedláky a snižuje jejich význam. Na jeho vystoupení v OVM jste už reagoval, můžete dále rozvést, jak se choval (a jemu podobní) v resortu, a to i vůči konkurenci sedláků?

 Je vidět, že tito postsocialističtí veleještěři cítí riziko změny politického větru a snaží se jej ze všech sil zvrátit. Snaží se zblbnout veřejnost a zahnat ji do kouta. Tvrdí, že sedláci nic neprodukují a národ neuživí. Když se podíváte kamkoli do Evropy, uvidíte, že právě široká paleta menších a středních zemědělců je tam zárukou široké nabídky kvalitních a dostupných potravin.

Stav, kdy je struktura trhu nevyvážená co do množství všech velikostních skupin, je pak prostor pro supervelké hráče v tom, že samozřejmě mají tendenci maximálně využít svého dominantního postavení, kterému navíc naše státní politika ještě aktivně napomáhala. Naši sedláci tak musí akceptovat ceny i další podmínky u těchto kolosů, protože nemají v okolí alternativu, kde by svou produkci uplatnili, protože třeba nemají sklady, nemají možnost zpracování, nemají širší nabídku jiných firem, se kterými by moli jednat o odbytu své produkce. Také řada našich členů musela například skončit s chovem mléčného skotu a nějak se přeorientovat, protože neměla žádné jiné východisko. Je rovněž příznačné, že předchozí vláda dva roky odkládala přijetí evropské směrnice na zamezení zneužití dominantního postavení firem v celé vertikále zemědělsko-potravinářského sektoru. Nyní se pod hrozící sankcí z Komise tento legislativní proces rychle dohání a nebude se týkat jen obchodních řetězců, ale právě i dominantních zpracovatelských podniků.

Milan Teplý není jediný. Podobně se kromě Agrární komory vyjadřují Zdeněk Jandejsek, Jiří Milek, Jan Veleba a další. Co mají společného? Co si vylobbovali v Tomanově (Babišově) éře? O co jim jde v této době, když evidentně zneužívají nejistoty lidí kolem dopadů války na Ukrajině?

Jsou to lidé postsocialistické éry, kteří uvažují tak, že jediné možné řešení je průmyslové a neustálé se zvětšující zemědělství a to už asi nedokáží změnit. Dlouhá desetiletí měli naprosto zásadní vliv na politiku ministerstva zemědělství a určovali, co a jak má být. Postupně se podle jejich zájmů vytvořil složitý dotační systém, který se tváří, že pomáhá všem, ale není to pravda. Do zemědělství přitom jdou velké peníze, ale jsou špatně rozdělovány a pro mnoho klasických zemědělců jsou nedostupné.

Tato skupina si v minulosti vylobbovala prakticky všechno, na co si ukázala: dám pár příkladů jen z poslední doby.

Šlo například o peníze určené na tři předchozí kola v rámci Programu rozvoje venkova na MZe, které z převažující části šly během Covidu na skupinu největších podniků a to navzdory doporučení EK, že mají být podpořeny právě menší subjekty.

Prosadili si celou paletu národních dotací – jeden titul je dokonce určený jen a pouze pro velké podniky nad 250 zaměstnanců, kam jde již několik let něco kolem 700 milionů korun. Tento titul je postaven skutečně exkluzivně jen pro ty největší hráče, včetně ryze zahraničních firem a zpracovatelů. Neuvěřitelné! Naproti tomu žádná podobná podpora vyloženě jen pro menší subjekty neexistuje.

Další miliardy ročně jdou na malou skupinu největších chovatelů prasat a drůbeže. Běžný chovatel si na tyto podpory nesáhne, protože jsou opět účelově nastaveny tak, aby třeba normální rodinná farma na ně nedosáhla. Je zvláštní, že právě v těchto sektorech se s rostoucími dotacemi neustále snižuje naše soběstačnost.

Prosadili si také, že ani od roku 2023 nebude uplatňováno zastropování přímých plateb u největších podniků, které mají své výhody z velikosti, a další peníze budou dál jen plýtváním veřejných rozpočtů.

Díky jejich lobbingu se v ČR stále nesleduje v Evropě zcela standardní zjišťování majetkové propojenosti farem. Proto tady dál může probíhat dotační „Klondajk“, kde jeden oligarcha nebo i skupina investorů může vlastnit mnoho firem, které se navenek tváří pod vlastním IČem jako samostatný podnik a díky tomu má každý z nich plný nárok na dotace, které by takto propojeným subjektům již nepříslušely, protože mají jediného společného beneficienta – tzv. konečného příjemce výhod. Je to ohlupování daňových poplatníků. Veřejné peníze jsou určeny na úplně jiné subjekty, ne pro tyto agrobarony.

Je to opravdu neštěstí a je nejvyšší čas s tím něco udělat. Těch pár změn se ještě ani nedostalo do praxe (budou platné až od roku 2023), takže se ani nemohly nijak projevit a už jsou pro některé lobbisty hlavním důvodem ke strašení obyvatel. Peníze i jiná podpora pro zemědělce a potravináře jsou velmi potřeba (a to včetně velkých podniků!), ale je třeba je nastavit rozumně a vstřícně ke všem skupinám výrobců, protože každá z nich má na trhu svůj určitý nezastupitelný význam.

Více informací v článku Jiřího Sezemského "TRAGÉDIE PANA MADETY" v časopise Reflex č. 19, který dnes vychází.

Přečteno: 431x