Erich je mladý muž, který vyrůstal ve Vídni, kde také vystudoval práva a ekonomii a kam jeho rodiče emigrovali před komunistickým režimem. Během svého dospívání trávil na statku prázdniny a postupně v sobě budoval k místu vztah. Když dědeček pomalu přicházel o síly, ucítil v sobě potřebu zemědělskou štafetu převzít.

„My jsme před deseti lety hospodařili jinak. Určitě intenzivněji a možná i krátkozrace. Postupně mě to přestávalo naplňovat. Pamatuji si na ten pocit, kdy jsem stál na kopci nad našimi pozemky a říkal jsem si – hezká pšenice, čeká nás skvělá sklizeň. Dneska by mě pohled na jednu plodinu nemohl naplňovat,“ vypráví o estetických kvalitách osevních postupů Erich, ale myslí tím hlavně na biodiverzitu. Některá pole rozdělil, žádné sousedící pole není osázeno stejnou plodinou, přibyly remízky, nektarodárné biopásy, tři chmelnice, dosazuje ve spolupráci s CHKO Kokořínsko sad, pase koně, ovce i tur.

Na poměrně luxusní výměře scelených pozemků roste Erichovi, jeho rodině a spolupracovníkům pod rukama kus pestré krajiny, kterou může obývat polní zvěř, hmyz i ptáci. Za své hospodaření byli Vodňanští už několikrát oceněni – v roce 2018 cenou Pestrá krajina, v roce 2020 byli ve finále Adapterra Awards a Erich byl loni vyhlášen Asociací soukromého zemědělství mladým farmářem roku.

Jak sám říká, jeho hospodaření není sprint, ale maraton. Rodina postupně renovuje četné budovy selského dvora. Některá území, jako mokřad kolem rybníku, nechávají úplně bez zásahu, všude jinde sklízí postupně, aby příroda nedostala šok z toho, že o žních se všechny plochy promění na hnědou pustinu během pár dnů. Farma rodiny Vodňanských ukazuje, že mezi profitem konvenčního zemědělství a ochranou biodiverzity rozpor být nemusí.