Andrej Babiš má při svých cestách obytným vozem před začátkem prezidentské kampaně o čem přemýšlet. Výsledek loňských sněmovních voleb, v nichž jeho strana skončila druhá a ztratila vládu, se s odstupem času ukazuje jako bolestivější, než se zpočátku mohlo zdát.
Tedy – ukazuje se bolestivější pro jím založené podnikání a pro něj osobně.
Nostalgicky laděné heslo z billboardů „Za Babiše bylo líp“, kterými jeho marketingový tým polepil zemi i jeho kancelář na kolech jen několik měsíců po prohraných volbách, v jeho konkrétním případě nelže: Babišovi bylo skutečně za Babiše mnohem líp.
Volební prohra v nejdůležitějších volbách jako by uvolnila řadu sporných věcí a řízení, která se v době, kdy byl premiérem, táhla nebo zamrzla úplně. Na Andreje Babiše se toho teď řítí hodně. Státní zástupce po letech zkoumání nakonec došel k názoru, že na případu Farmy Čapí hnízdo může něco nekalého být, a bývalého premiéra obžaloval v březnu z dotačního podvodu. Může se tak stát, že Babiš bude muset občas od volební kampaně a cest po zemi odbočit k trestnímu soudu. Do prázdnin by také měli vyšetřovatelé rozseknout související kauzu stovek milionů vykázaných za reklamu na Čapím hnízdě firmami z Babišova holdingu. Bylo to v pořádku, anebo mohlo jít o odklánění peněz a daňový únik? A konečně se přiblížil i verdikt v otázce, zda neexistovalo víc „Čapích hnízd“, tedy případů, kdy obří holding mohl získat peníze na dotacích určené jen pro malé podniky.
Kromě justičních záležitostí má po Babišově odchodu z vlády potíže i jím založený Agrofert. Visí nad ním reálná hrozba, že bude muset vracet desítky milionů dotace. Smráká se i nad výhodným byznysem holdingu – povinným přimícháváním řepky a biolihu do pohonných hmot. Nová vláda též mění dotační podmínky v zemědělství tak, aby zvýhodňovaly malé farmáře, nikoli velké agrokomplexy, kam patří Agrofert.
A konečně kabinet a Piráti v něm chtějí prosadit zpřísnění zákona o střetu zájmů. Vrcholným politikům by například zakázal vlastnit média; Babiše by tato změna zřejmě donutila prodat celou mediální divizi holdingu, tedy zpravodajské weby a noviny, časopisy a rádia. Při rychlém postupu parlamentem by k tomu mohlo dojít ještě před prezidentskými volbami. První pokus o úpravu zákona zablokovali v květnu poslanci ANO, když vydrželi u sněmovního pultíku stát a mluvit celou noc a neumožnili tím změnu zákona projednat.
Avšak ztráta vlády a politického vlivu na dění na úřadech a na změny zákonů je jen jedním z problémů, jimž nyní Andrej Babiš čelí. Tím druhým je ohrožení jeho třicet let budovaného byznysového impéria v souvislosti s válkou na Ukrajině.
Nejziskovější část byznysu Agrofertu stojí a padá na dostupném a levném plynu z Ruska: tento strategický aspekt a slabé místo podnikání bývalého českého premiéra vyšly plně najevo až s ruskou invazí na Ukrajinu. Putinův režim začal s odpojováním nepohodlných států odmítajících přistoupit na jeho pravidla a v Evropě se začalo vážně pracovat na tom, jak spotřebu ruského zemního plynu rychle snížit nebo se odstřihnout úplně. V případě Agrofertu by to ovšem byl jen těžko řešitelný problém, protože historicky patří mezi vůbec největší odběratele v rámci střední Evropy.
Zemní plyn je pro holding klíčovou surovinou pro výrobu komodit, na něž před léty Andrej Babiš vsadil největší balík peněz. Jde o čpavek a močovinu, z nichž se dál vyrábějí průmyslová hnojiva anebo AdBlue, roztok přidávaný do novějších naftových motorů. Dvě jeho největší továrny na hnojiva dohromady spotřebují až ke dvěma miliardám metrů krychlových zemního plynu ročně a fakticky jsou závislé na jeho nepřerušovaném toku z Ruska.
I pro velké podnikatele jde o těžko představitelné množství. Menší ze dvou holdingových továren na čpavek, Duslo Šala, ležící několik desítek kilometrů východně od Bratislavy, je vůbec největším spotřebitelem zemního plynu na Slovensku. Na výrobu čpavku a hnojiv potřebuje v průměru 1,5 milionu kubíků denně, tedy přes půl miliardy metrů krychlových ročně. To je více než deset procent celkové spotřeby na Slovensku, kam proudí přes osmdesát procent plynu z Ruska. Podle ředitele Dusla je takové množství plynu v dohledné době nenahraditelné. Nelze ho prý nahradit ani dovozem zkapalněného plynu, LNG tankery, ani připojením místních bioplynek do sítě a jejich úpravou na výrobu biometanu. „Buď zemní plyn v takovém objemu a kvalitě budeme mít, nebo bychom museli továrnu řízeně odstavit,“ uvedl šéf továrny Petr Bláha v televizi TA3 v půlce března, kdy se na Slovensku a v dalších zemích začalo vážně diskutovat o tom, kdy a za jakých podmínek je možné odpoutat se od ruské ropy a plynu.
Ještě větší množství polyká továrna na Labi asi šedesát kilometrů severně od Lipska. Továrna SKW Piesteritz je největším výrobcem čpavku v Německu a se spotřebou zemního plynu mezi 1,2 až 1,4 miliardy kubíků je dvakrát větší než ta slovenská. I na osmdesátimilionové Německo je to otesánek konzumující skoro 1,5 procenta celkové spotřeby v zemi. V bývalém východním Německu je Babišova továrna na čpavek a hnojiva vůbec největším konzumentem plynu, jenž podle místních údajů teče z velké části z Ruska.
Jiří Štický, Magazín Reportér
Zbytek článku je přístupný v placené sekci zde:
https://reportermagazin.cz/a/p9Nfz/za-babise-bylo-babisovi-lip-agrofert-zavisi-na-ruskem-plynu