Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Dobrý večer, na vlně Českého rozhlasu 6 posloucháte pravidelný diskusní pořad Studio STOP. Jako každé pondělí je dnes věnován mezinárodním záležitostem. V tomto případě ovšem takovým, které se naší vlasti zcela bezprostředně a to dnes a denně dotýkají. Příjemný poslech, byť hodně znepokojivého tématu přeje Libor Dvořák. Půjde o současné ceny potravin, a tak se podívejme, co se v tomto ohledu v minulém týdnu v Evropě odehrávalo. Evropská unie by si měla podle Evropského parlamentu zřídit dostatečné potravinové zásoby pro předcházení případným potravinovým krizím v Evropě. Vyplývá to z nezávazné rezoluce, kterou minulý týden přijal Evropský parlament a která se zabývá problémem současných vysokých cen. K dokumentu přijatém velkou většinou se píše, že nynější zásoby obilovin Evropské unie jsou tak sotva na třicet dní. Evropský parlament se v této souvislosti ptá, zda jde o dostatečné množství pro případ, že by Unii postihla nějaká krize. Parlament proto chce po Evropské komisi, což je výkonný orgán Unie, aby vypracovala studii pro možné rozšíření těchto zásob. Česká republika by prý podle mluvčí Správy státních hmotných rezerv Věry Matějů měla během tohoto roku na základně letošního rozhodnutí vlády své zásoby naopak výrazně redukovat. Celou záležitost podle ní ale bude ještě ministerstvo zemědělství konzultovat v Bruselu. Česká republika má podle paní Matějů zásoby obilí na třicet dní. Stát má v zásobě i další potraviny, například maso nebo cukr, struktura rezerv se ale bude měnit. Rezoluce Evropského parlamentu také vyzývá, aby Evropská unie dala přednost potravinám před palivy. Chce, aby Unie vymezila jasná pravidla udržitelnosti pro biopaliva. Evropská unie si v rámci boje se změnami klimatu dala za cíl dosáhnout toho, že do roku 2020 budou biopaliva ve spotřebě dosahovat alespoň deseti procent. Současným druhům biopaliv je však vytýkáno, že přispívají k nárůstu cen potravin, či odlesňování a v některých případech se při jejich využívání do ovzduší dostává jen o trochu méně emisí skleníkových plynů, než je tomu u klasických fosilních paliv. Evropská unie se tedy snaží stanovit kritéria udržitelnosti biopaliv, zatím se jí to ale nepodařilo. Mými hosty k tomuto velice aktuálnímu tématu a vlastně je to takový konglomerát témat, ale k tomu se ještě dostaneme, jsou dnes zemědělský ekonom Tomáš Doucha, dobrý večer, pane docente.
Tomáš DOUCHA, zemědělský ekonom
--------------------
Dobrý večer.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
A zemědělský analytik Petr Havel. Dobrý večer i tobě, Petře.
Petr HAVEL, zemědělský analytik
--------------------
Dobrý večer.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Než jim ale dám slovo, poslechněte si rozhovor, který jsem dnes odpoledne natočil s naší spolupracovnicí, stálou zpravodajkou České televize v Bruselu Barborou Šámalovou. Té jsem se nejdřív zeptal na návrh Evropské komise týkající se budoucnosti zemědělské ekonomiky Unie.
Barbora ŠÁMALOVÁ, stálá zpravodajka České televize v Bruselu
--------------------
Cílem toho návrhu je zmodernizovat společnou zemědělskou politiku, zbavit se přežitků, které už neodpovídají aktuální situaci. Komise chce, aby zemědělství bylo efektivnější a také ohleduplnější vůči životnímu prostředí, aby zemědělci víc reagovali a na požadavky a potřeby trhu, jako je růst cen potravin a podobně a méně spoléhali na milodary samozřejmě a chce si také lépe ohlídat, kam její peníze jdou, protože v minulosti byly případy, kdy státy vyplácely dotace i energetickým společnostem nebo golfovým hřištím.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Tohle je velice důležitá věc, protože Evropa je i jinde ve světě často kritizována za ty příliš vysoké dotace do zemědělství. Bude ještě jinak kromě toho, co už jsi řekla, měnit tento návrh alespoň výhledově něco na této situaci? Myslím, pokud se jedná o zemědělské dotace?
Barbora ŠÁMALOVÁ, stálá zpravodajka České televize v Bruselu
--------------------
Ano, určitě, dotace se budou škrtat. Zemědělci je budou dostávat spíš zato, že se starají o půdu místo za produkci potravin. Víc peněz půjde na ochranu krajiny a podporu tradičních rodinných farem, tedy těch menších. Naopak o nejvíc dotací přijdou velké farmy. Ty škrty budou odstupňované podle částky, kterou farmy dostávají, tak ztratí tři, šest a devět procent dotací.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
A poslední otázka, Báro. Na kolik se ty základní trendy, o kterých je v návrhu řeč, dotýkají přímo České republiky, popřípadě dalších nových členských zemí Unie?
Barbora ŠÁMALOVÁ, stálá zpravodajka České televize v Bruselu
--------------------
Tak České republiky se dotknou výrazně, protože má hodně těch velkých farem, které čekají největší škrty, to je pozůstatek socialistického kolektivistického způsobu hospodaření. Komise ale dost ustoupila od původního návrhu a škrty podstatně snížila, takže velké farmy mají přijít jen o devět procent na místo původně navrhovaných pětačtyřiceti procent dotací, což není tak katastrofální. Nicméně ten návrh se nelíbí ani všem starým členským zemím. A je jasné, že se o něm bude ještě jednat, takže určitě dozná nějakých změn, ale už teď má vážné výhrady Francie a Německo. Francie proto, že její zemědělci jsou největšími příjemci pomoci. Německo proto, že v jeho východní části je nejvíc velkých farem, podobně jako v České republice. Na druhou stranu je to tradiční skupina zemí, které podporují volný trh a liberalizaci ekonomiky, to je Británie, Nizozemsko, Švédsko, které by naopak chtěl reformovat ještě daleko víc.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Říká z Bruselu Barbora Šámalová z České televize. Barboře Šámalové poděkujeme za splnění zpravodajské povinnosti a nyní dejme slovo oběma odborníkům, kteří se mnou sedí ve studiu. Tedy, pane docente Tomáši Doucho, co byste chtěl říci k tomu velmi telegrafickému přehledu problému, který Barbora Šámalová přednesla?
Tomáš DOUCHA, zemědělský ekonom
--------------------
No, tak také telegraficky samozřejmě. Tak já v první řadě bych chtěl říct, že se v žádném případě nejedná o reformu společné zemědělské politiky. Ono to občas zaznívá a není to pravda. Za druhé, tady trošku chci upřesnit, nejedná se o snížení dotací. Rozpočet až do roku 2013 zůstává v podstatě stejný. Co je ale podstatné na té reformě, to tady bylo řečeno, to jest zvýšit tržní orientaci zemědělců. To je, aby skutečně nebyly vázány žádnými bariérami a omezováni v tom, aby rozvíjeli svoji produkci takovou, která jim bude přinášet v podstatě profit a to podstatnější možná je přesměrování těch podpor. Oni tomu říkají jako lepší cílení podpor. To je v přenesení z toho pilíře jedna, to jsou přímé platby, do takzvaného pilíře dvě, což jsou de facto podpory zvýšení konkurenceschopnosti zemědělství, zlepšení vztahu zemědělství se životním prostředím a rozvoji venkova a to je myslím jako na této reformě nejpodstatnější. K tomu samozřejmě má ty instrumenty, které byly tady zmíněny, to znamená, ubírání těch přímých plateb formou jakési degresivní modulace, která se nám samozřejmě ne moc líbí, protože postihuje větší zemědělské podniky, ale to je skutečnost.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Petr Havel.
Petr HAVEL, zemědělský analytik
--------------------
Tak já vlastně bych to asi jen doplnil. Já myslím, že to se u nás moc často neříká a je potřeba, aby to zaznělo, že o ty peníze skutečně Česká republika nepřijde. Nejsou to tedy škrty, ale je to to přesměrování a pokud se týká těch nových forem využití těch peněz, tak zejména produkční zemědělci jsou docela jaksi otráveni nebo protestují proti těm škrtům, protože v tom vidí tlak na omezování produkce a jak oni říkají, potravinovou bezpečnost. Není to tak úplně pravda, protože ty finanční prostředky se dají použít, už to tady zaznělo, na zvýšení konkurenceschopnosti, takže není to přímá podpora produkce, ale při dobrém využití je to nepřímá podpora produkce zkvalitnění tý výroby, zvýšení konkurenceschopnosti a samozřejmě, aby se dostala do jakési rovnováhy. To co dneska aspoň v České republice v rovnováze není, totiž, na jedné straně produkce surovin potravinám, na druhé straně vztah životního prostředí. Ten vztah musí být vyvážen a to i v zájmu zemědělců, kteří to neradi slyší nebo nechtějí to takhle vnímat. Ale v situaci, ve které jsme my dnes, kdy vzdušná eroze nám odnáší tuny zeminy z polí, kdy vodní eroze nám odplavuje množství živin v řádu desítek miliard korun ročně z polí, v podstatě znamená, že, pokud se o tu krajinu nebudeme starat, tak ani to produkční zemědělství nebude konkurenceschopné, protože nebude mít k tomu dobré přírodní podmínky.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Tak, pánové, my jsme začali v orgánech Evropské komise a Evropského parlamentu, ale teď bychom se měli dostat k tomu, co dělá největší starost zřejmě nám všem, našim posluchačům, vám jako odborníkům patrně také, a to jsou ty vysoké ceny, stále rostoucí ceny potravin. Teď nás děsí nikoliv zemědělští odborníci, ale hlavně odborníci na fosilní paliva, kteří slibují, kolik budou stát fosilní paliva už toto léto, kolik zaplatíme za nádrž benzinu a tak dále a tak podobně. Já bych nechtěl příliš děsit, ale přeci jenom, protože jsme na začátku té sezóny, která zvyšuje ceny paliv a tudíž i ceny zemědělské produkce, abychom se u toho zastavili. Nechci teď ale mluvit hlavně o ropě a ropných produktech, ale o něčem jiném, o čem se tady vlastně tolik ještě nemluvilo, a to jsou ty takzvané spekulativní ceny. Ostatně různé světové stabilizační fondy, pokud vím a tím už jsme se tady zabývali, se takhle chopily takové komodity, jako je ropa, a když tak prudce vyletěly ceny, dejme tomu, pšenice, nebo rýže, což se u nás tolik necítí, tak vzniká právě otázka těch spekulativních cen. Co to tedy je, kdo se o to snaží, čeho tím dosáhl a čím nás to ohrožuje, Tomáš Doucha.
Tomáš DOUCHA, zemědělský ekonom
--------------------
No, tak to je dosti složitá otázka. Já bych na to odpověděl asi takto. My jsme svědky urychlení globalizace ve světě. Ani jsme si neuvědomovali, co se všechno, co všechno může globalizace jaksi způsobit. Dokud se všechno odehrávalo do jisté míry na regionálních základech nebo regionálních trzích, tak jsme si to neuvědomili. Najednou tady máme celosvětový problém. Finanční kapitál prožívá určitou krizi a finanční kapitál se někam stěhuje a on se nám stěhuje prostě do komodit. A do lukrativních komodit a mezi nimi bezesporu v poslední době jsou i potravinářské komodity. Tady ten problém vidím v tom, že ta globalizace přináší velké zisky, velmi úzkému okruhu lidí a když vidíme na jednu stranu, co se děje v Africe, ale i v Asii, proti tomu, jak rostou enormně zisky spekulativní zisky na těchto trzích, ale nejen na těchto trzích, my máme už tak důkazy toho, že rostou vysoce zisky takzvaných imputových odvětví, to je odvětví, které dodávají do zemědělství osiva, stroje, hnojiva a tak dále, všechny tyto nadnárodní společnosti, které mají tendenci se v uvozovkách monopolizovat, se začínají v té globalizaci chovat velmi, velmi jaksi tvrdě a získávají tedy, řekněme si, v uvozovkách monopolní zisky, které jsou v ostrém protikladu, co se děje ve světě rozvíjejících se zemí.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Petr Havel.
Petr HAVEL, zemědělský analytik
--------------------
No, já myslím, že ten spekulativní kapitál, nebo obecně kapitál se skutečně zejména v posledním roce, roce a půl přelil i na základě právě takzvané krize hypotéční, to znamená, akciových trhů z těch cenných papírů do těch komodit, díky tomu ten proces tvorby cen dostal dynamiku, kterou by za normálních tržních okolností vůbec nedostal. Na druhou stranu jsem přesvědčen, že v současné době už je vidět, že se i ten spekulativní trh přehřál, a že u některých komodit a úplně typickou komoditou je pšenice a to je klíčová celosvětová hospodářská plodina, tak ty ceny už výrazně padají dolů. Jen za poslední čtvrt roku spadly světové ceny pšenice o šedesát procent, to znamená, jsou ani ne na polovině toho, kde byly ještě v únoru. To znamená, to všechno jsou důkazy, že ta krize, jak se dneska nazývá potravinová krize a příliš vysoké ceny a příliš dramaticky rostoucí ceny zemědělských surovin, takže postupně odeznívá a nakonec odezní, protože ve své podstatě to není jen o tom, že se prohlubuje ten rozdíl mezi těmi bohatými a chudými, ale tak hluboké rozdíly, ke kterým to vede, samozřejmě mohou eskalovat rizika válečných konfliktů, civilizačních konfliktů, mezikontinentálních konfliktů, protože prostě, když člověk nemá ani už co jíst, tak pak už mu je jedno, co dělá a klidně vezme bombu a prostě ji někam hodí. Takže já si myslím, že tohle to si naštěstí začínají snad i ty fondy a někteří politici uvědomovat a ty jejich politické signály vedou vlastně tam, že ten růst cen zemědělských komodit postupně se utlumí a nakonec klesnou.
Tomáš DOUCHA, zemědělský ekonom
--------------------
Já to jenom chci doplnit. Samozřejmě to je rozdíl mezi zeměmi, které výdaje na potraviny tvoří do dvaceti procent výdajů domácností, a tam kde výdaje na potraviny už přesahují šedesát, sedmdesát i více procent, tam samozřejmě pohyb cen potravin je velmi, velmi citlivý. Já si myslím, že spekulace na trhu jsou vždy přítomné a všudy přítomné. Jde jen o jejich měřítko a jde právě o ten jejich globální efekt. To co tady Petr Havel naznačil, vypadá na to, že oni jsou schopni ty spekulace vyvolat určitý bublinový efekt na trhu, který začíná splaskávat. Ale ta základna, ta podstata zůstává toho růstu nebo stagnace vysokých cen potravin a to je potřeba dobře analyzovat. Evropský parlament, který jste tady zmínil na začátku, to je směsice všech možných názorů. Já si myslím, že teprve odborníci musí identifikovat skutečné příčiny těchto problémů, protože i Evropský parlament má naprosto schizofrenické názory na řešení problémů a je nutno opravdu identifikovat podstatu těch problémů a teprve na tuto podstatu začít hledat léky. Možná, že se v další diskusi k nějakým lékům třeba i dobereme.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Já bych, pane docente, hned navázal na to, co jste říkali oba a co říkal Petr už u branky tady našeho příjemného domu s Českým rozhlasem 6, že ty ceny komodit takových jako pšenice sice prudce klesají, ale že to ještě neznamená, že klesnou i ceny finálních produktů. Jaký je vlastně, kdybyste měli pánové velmi stručně vysvětlit ten poměr ceny výchozí suroviny a finálního produktu, Petr Havel.
Petr HAVEL, zemědělský analytik
--------------------
Tak je to samozřejmě u různých typů potravinářských výrobků, o kterých hovoříme, různé. Ale obecně platí, že dynamicky roste křivka jaksi nárůstu cen při přidávání přidané hodnoty. Za primární surovinu vlastně se utuží docela málo. Za její částečné zpracování už o dost víc a za její úplnou finalizaci anebo přímo prodej se utrží nejvíc. My u nás v naší zemi se to bere tak, že ty zločinci jsou obchodní řetězce, kteří zdražují, mají tu velkou marži a tak dále. Já bych chtěl říct, že něco na tom pravdy je. Na druhou stranu nejsme ve vakuu. Takhle to funguje všude na světě a prostě je to pro zemědělství třeba je to jenom jedna z takových nových výzev, aby se zemědělci snažili co nejvíce už sami té primární surovině přidávat tu přidanou hodnotu a vlastně ten zisk, který potom je z toho následného zpracování té primární suroviny, si ponechali u sebe.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Alespoň část.
Petr HAVEL, zemědělský analytik
--------------------
Alespoň část samozřejmě.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Tomáš Doucha.
Tomáš DOUCHA, zemědělský ekonom
--------------------
To je cesta k zvyšování, jak my říkáme, tržní síly. Ona se celková přidaná hodnota nezvýší, pouze ti, co jsou lépe organizovaní, získají z té přidané hodnoty větší část a to je smysl sdružování třeba zemědělců do různých odbytových organizací, které někde fungují, někde nefungují. A víte, odbytové organizace, to je náš trošku problém. Ne že by nevznikaly. Jde o to, aby fungovaly v tomto smyslu jaksi dobře. Jinak k tomu bych doplnil, jak říkal Petr, každé zboží potravinářské v sobě obsahuje určité procento některé základní suroviny v ceně. V průměru, řekněme, v průměru se to pohybuje do dvaceti procent. Abychom si uvědomili, kde je potom váha té další složky ceny a že na vývoj finálních cen potravin skutečně působí řada dalších a dalších faktorů.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
V červnu, pánové, by měla být zveřejněna zpráva OECD a světové potravinové organizace FAO, která bude obsahovat odhady na příští desetiletí, to jest do roku asi 2018. Petr už tady zmiňoval, že ceny patrně poklesnou a už klesají, ale kde přece jenom bere jako OECD tak FAO optimismus tohoto druhu, Petr Havel?
Petr HAVEL, zemědělský analytik
--------------------
Tak já bych tu zprávu viděl jako politický signál. Rozhodně bych z ní nevyvozoval nějaké důsledky cenové. Já si myslím, že ta dynamika současného vývoje tak velká, že prostě, jestliže chce někdo tady něco předpovídat na pět, deset, dvacet let, tak to je prostě věštění z křišťálové koule. Čili ten význam je skutečně spíše politický a z toho, co tady bylo řečeno a co se očekává, tak já bych už teď nesouhlasil. Já si nemyslím, že jak je napsáno, že vysoké ceny potravin se udrží. Já si myslím, že ty stávající všechny v celém spektru mírně poklesnou. To, co se nestane, je to, že se nevrátí na úroveň, řekněme, roku 2006. Ale určitě se nebudou nějak dynamicky zvyšovat. Spíše budou stagnovat a v řadě případů mírně, velmi mírně poklesnou, ale neporostou.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Tomáš Doucha.
Tomáš DOUCHA, zemědělský ekonom
--------------------
My musíme také vidět ten vývoj v nominálních parametrech a v reálných. My jsme dospěli potom k velmi zajímavému závěru, že například ceny surovin, které se nám zdají, zemědělských surovin, které se nám zdají nesmírně vysoké, jsou de facto v reálných cenách někde na úrovni, já nevím, dvacet let tomu nazad, takže takto musíme to vnímat a za druhé samozřejmě tedy ten budoucí vývoj bude ovlivněn řadou faktorů, který těžko lze dneska přesně identifikovat, ale bezesporu tam bude patřit vývoj poptávky v těch rozvíjejících se typů Čína, Indie a tak dále. To poleze, to půjde dále tato poptávka, ale proti tomu se musí vytvořit protiváha, tedy růst produkce. A tady bych chtěl jako zdůraznit, že každá země má svůj potenciál k růstu produkce. Evropská unie má rovněž potenciál k nárůstu produkce a ona také predikuje nárůst a dost významný. Tedy máme na mysli obiloviny, olejniny a tak dále. To co bude rozhodovat, já řeknu napřed, co nebude rozhodovat. Nebude rozhodovat náš produkční potenciál český. My jsme opravdu velmi malá země s velmi relativně nedobrou, nedobrými podmínkami pro rozvoj produkce. Máme velké procento nedobrých půd v horských a podhorských oblastech. Budeme možná zápasit s nedostatkem vody tam, kde zase máme dobré půdy. To jsou všechno limitující faktory. Když k tomu ještě připočteme požadavky na životní prostředí a tak dále, ten rozvoj toho produkčního potenciálu není velký. Ale kde by měl být velký, tak to je právě v těch rozvíjejících se zemí, třeba v Africe. Jestli dneska odborníci říkají, že tento potenciál je využívaný na čtvrtinu až třetinu, tak je to ale a teď musím mluvit trošku dopředu do těch let, tak je to do jisté míry vina dlouhodobé protekcionistické politiky vyspělých zemí včetně Evropské unie, které do jisté míry svým protekcionismem bránily fakticky rozvoji, rozumnému rozvoji zemědělství v třetím světě. A toto si Evropská unie stále více uvědomuje.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Pane docente, já si uvědomuji, že tenhle problém už minimálně nebo dvakrát nebo třikrát jsme tady nakousli. Ale na druhé straně, ona by vlastně ta rozvojová oblast světa pomoc, řekněme těch tradičních civilizovaných nebo nejrozvinutějších zemí potřebovala, mám-li užít takové metafory, kterou jsem si onehdy přečetl, tuším u Gasparova dokonce, kde bych to nečekal. On říká, že má být jiný způsob rozvojové pomoci, než jakého jsme zatím byli svědky, to jest rozvojovým zemím je obrazně řečeno, třeba dávat nikoliv rovnou ryby, ale spíš jím dokonce půjčovat rybářské sítě. Co tomu říkáte, Tomáš Doucha?
Tomáš DOUCHA, zemědělský ekonom
--------------------
No, říkám tomu, že to je naprostá pravda. Dlouhodobě jsme vlastně tam dováželi ryby a říkali jsme tomu potravinovou pomoc. Nejen že se ta potravinová pomoc nedostala k těm, ke kterým se měla dostat z různých důvodů, ale právě tato potravinová pomoc do jisté míry zabraňovala nějakému rozumnému rozvoji, řekněme, teď zemědělství. Ta pomoc musí vypadat úplně jinak. Evropa si to uvědomuje a začíná útočit směrem na rozvoj technologií, výzkumu a vůbec přístupu, nových přístupů k hospodaření v těchto zemích. Tam je potřeba investovat a problém je pouze v tom, že tyto investice dneska procházejí především jaksi skrz ty nadnárodní řetězce, které toto vítají jako velmi dobrou příležitost prostě ke zbohatnutí. Už jsem to jako naznačil a tady je prostě nebezpečí, že si vlastně tu pomoc odnesou do jisté míry zpátky rozvinuté země.
Petr HAVEL, zemědělský analytik
--------------------
Já musím stoprocentně nebo dvěstěprocentě potvrdit to, co tady říkal Tomáš Doucha, protože ten klíč je skutečně v tom, aby ty rozvojové země zvýšily svůj produkční potenciál, protože tam ty rezervy sou obrovské. Pokud ho jen zdvojnásobí, tak možná ani nebude nutné skloňovat ten pojem potravinová krize, ale jedna věc je to zvýšení toho produkčního zemědělského potenciálu a druhá věc je, aby i v těch rozvojových zemích, nebo v dnešních rozvojových zemích se, a opět tak jak jsme se o tom bavili i u těch našich zemědělců, k té primární surovině dále vytvářela další přidaná hodnota, protože tím i ty rozvojové země budou více bohatnout. Nebudou muset u nich produkovat surovinu, tu někam odvézt a pak zase zpátky si přivézt dražší potraviny, které budou vyrobené s tou přidanou hodnotou v tom vyspělém světě. To znamená, rozvojový svět nejenže musí zvýšit ten svůj produkční, ten základní primární zemědělský potenciál a ještě navíc tu tam vyprodukovanou surovinu zhodnotit.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Jistě velmi důležitým problémem světového zemědělství je zesílené pěstování energeticky využitelných plodin jako je cukrová třtina, kukuřice, či v českém případě řepka. Na to, jak se na pěstování energetických plodin respektive bio-agro-paliv dívají ekologové, se ptáme Vojtěcha Koteckého z Hnutí Duha. Tedy, pane Kotecký, jaké hlavní problémy shledávají ekologové v nahrazování potravinářských plodin zemědělskými plodinami, které se využívají potom v energetice?
Vojtěch KOTECKÝ, Hnutí Duha
--------------------
Agropaliva do automobilů mají hlavně slabý energetický výnos. Pokud do nádrže místo benzinu nalijete litr amerického kukuřičného etanolu, tak exhalace klesnou asi o osmnáct procent. Osmnáct procent sice není nula, ale také to není nic moc. Mnohem výhodnější by bylo stejnou plochu půdy použít na pěstování energetických plodin pro elektrárny a teplárny, protože tím dostaneme daleko více energie, takže více srazíme exhalace oxidu uhličitého i dovoz paliv z Ruska a snížení exhalací bývá u těchto energetických plodin více než devacesáti procentní. Navíc oproti biopalivům mají ještě dvě výhody. Za prvé, nevyrábí se z potravinářských komodit, takže nekonkurují na trhu jídlu a pěstování daleko méně zatěžuje krajiny.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Proč se tedy podle vašeho názoru vůbec agropaliva vyrábějí?
Vojtěch KOTECKÝ, Hnutí Duha
--------------------
Já si myslím, že je to proto, že to byla první věc, která se objevila politiky zaujala a začaly ji podporovat. Je to technologie, která už má dlouhodobější tradici, v Brazílii s tím začaly v sedmdesátých letech. Je to věc, kterou hodně protlačí někteří politici ve Spojených státech a Evropa tuhle technologii prostě postupně začala přebírat.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Teď aby bylo úplně jasno, pane Kotecký, co považujete vy za ty energetické plodiny, které jsou podle vás výhodnější než ta paliva, o kterých jsme mluvili hned na začátku?
Vojtěch KOTECKÝ, Hnutí Duha
--------------------
Těch plodin je poměrně velké množství. Jsou různých typů a pořád se tam ještě experimentuje s novými možnostmi, ale v zásadě jsou dvojího typu. Jednak jsou to některé druhy velice rychle rostoucích dřevin. Různě speciálně vyšlechtěné topoly, vrby a podobně a jednak jsou to některé druhy bylin, které se speciálně k tomuto účelu, tedy pro pěstování do elektráren anebo do tepláren, do výtopen, pěstují.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Mimochodem, už jsme několikrát mluvili o tom, co na to namítají zejména příznivci jaderné energie, že i tyto plodiny je třeba nějakým způsobem svést na jedno místo a tím se jejich výkonnost energetická jaksi snižuje.
Vojtěch KOTECKÝ, Hnutí Duha
--------------------
To se pochopitelně započítává do kalkulací jejich energetické bilance a faktem je, že na rozdíl od motorových pil, paliv, tedy od toho, o čem se bavíme obvykle, bioetanolu nebo bionafty mají energetickou bilanci velice kladnou. Ty snížení skleníkových plynů, tam ve srovnání s fosilním palivem, tedy s uhlím, zemním plynem, nebo ropou, bývají často i devadesátiprocentní, zatímco, jak jsme říkali u amerického kukuřičného etanolu, který se používá v autech, je asi osmnácti procentní.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Takže závěrečná otázka pro Vojtěcha Koteckého. Jaká jsou tedy podle ekologů nejschůdnější východiska po překonání toho, o čem se dnes bavíme, tedy světové energetické a s ní související alespoň v jistém smyslu potravinářské krize?
Vojtěch KOTECKÝ, Hnutí Duha
--------------------
My si pochopitelně musíme uvědomit, že recept na potravinovou krizi a recept na energetickou krizi není úplně totéž, ale je pochopitelně pravda, že do rostoucí ceny potravin se promítá také rostoucí cena ropy. Ropa stojí sto třicet dolarů za barel a Česká republika musí začít něco dělat se svojí velkou závislostí na dovozu paliv, zejména pro automobily a pro vytápění, kde se používá zejména zemní plyn. Politici by měli hlavně novou legislativou, daňovými reformami, grantovými programy pomoci ve vylepšování energetické efektivnosti průmyslu, dopravy i domácností, což jak lidem tak podnikům schází účty za energii a zároveň sníží exhalace skleníkových plynů o miliony tun. Hnutí Duha nedávno publikovalo studii, která poprvé u nás propočetla, jak lze rozumně snížit energetickou náročnost českých domů. Reálná opatření jako jsou lepší izolace budov by snížila spotřebu paliv asi o šedesát procent. To by byl velký opravdu velký příspěvek, a pokud se bavíme konkrétně o využití plodin, tak bychom měli hlavně novým zákonem o teple z obnovitelných zdrojů rozhýbat tohle odvětví, které má daleko větší možnosti než automobilová biopaliva a ušetří domácnostem daleko více peněz.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Říká Vojtěch Kotecký z Hnutí Duha. Děkujeme a na slyšenou.
Vojtěch KOTECKÝ, Hnutí Duha
--------------------
Také děkuji, na shledanou.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Takže to byl náš stálý spolupracovník, ekologický odborník Vojtěch Kotecký. Pánové, co vás během těch pěti minut napadlo, docent Doucha?
Tomáš DOUCHA, zemědělský ekonom
--------------------
No, v prvé řadě by mě napadlo to, nebo se potvrdilo to, že jsou tady tři krize, a tři velké problémy, které se navzájem prolínají. Potravinová krize, která je viditelná a každý na ni reaguje, je tady i problém energetické určité krize soběstačnosti do budoucna, ale musíme to také vidět ve spojení s životním prostředím. Že obě dvě krize nelze řešit na úkor životního prostředí. Já si myslím, že Hnutí Duha si tohle to jaksi uvědomuje, čili to je první takový poselství. Druhý, já chápu, že teď kolem těch biopaliv takzvaných z té první generace s vytváří určitý okruh názorů, který se v některých médiích až blíží k určité hysterii a já jsem pro to, nevylévat s vaničkou dítě a dál trpělivě snášet určité dětské nemoci, které s tím rozvojem souvisí a rychle investovat, tak jako to dělají vyspělé země do výzkumu a technologií takzvané druhé generace, která by měla ulehčit současným konkurenčním vztahům mezi potravinami a energetickým využitím. Tady bych chtěl jenom mírně připomenout panu Koteckému, že i energetické plodiny jsou konkurentem potravinářského využití, protože jde o konkurenci vy využití půdy, takže v každém případě může se jednat o přímou konkurenci mezi potravinami a nepotravinami. Jinak obecně s tím co tady bylo řečeno, do značné míry souhlasím.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Petr Havel.
Petr HAVEL, zemědělský analytik
--------------------
No, já souhlasím méně, protože já upřímně řečeno, biopaliva, ať už je to první, druhé, třetí, čtvrté či osmdesáté páté generace já východisko z energetických problémů nevidím. Já si prostě obecně myslím, že biomasa není tím surovinovým zdrojem, z níž bychom tu energii měli vyrábět a prostě nějak dotvářet. Já souhlasím s tím, že jednou z řešení, protože pořád tady většina diskutuje o tom, jak vyrobit další energii, ale to klíčové řešení je, jak nespotřebovávat tolik energie jako v současné době spotřebováváme. Tam bych s Vojtěchem Koteckým souhlasil, ale východiskem k těm alternativním surovinovým zdrojům bych neviděl tu biomasu a speciálně tedy v oblasti biopaliv. Já vnímám tu ještě ne uvedenou do chodu druhou generaci biopaliv jako určitý časový polštář na to, než se vymyslí nějaké jiné technologické řešení, o kterém dnes nevíme a které v podstatě bude skutečně nějakou tou náhražkou, doplňkem a možná pak časem může převzít i tu roli ropy. Nicméně biopaliva ani druhé generace to nebudou.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Docent Doucha.
Tomáš DOUCHA, zemědělský ekonom
--------------------
Já bych chtěl jenom doplnit. Já jsem myslel, že nikdo tady neuvažuje, že by biomasa měla nahradit nebo být tím hlavním zdrojem pro zabezpečení energetické soběstačnosti. Že to bude vždy jenom určitá část, která bude na tento problém jaksi reagovat, dejme tomu do dvaceti procent, a to mluvíme o veškerých obnovitelných zdrojích energie, aby bylo jasno, sluneční, vodní a tak dále.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Pokročme dál, pánové, to jak uvažujete vy, je uvažování strategické, což při vaší profesi považuji za samozřejmé. Proto mě trošku zarazilo, že v tom doporučení Evropské komise, jimž jsme vlastně s Bárou Šámalovou začínali, se mluvilo v souvislosti s hrozícím nedostatkem potravin o tom, že by bylo dobré zvýšit strategické potravinářské rezervy, ale copak ony z podstaty strategické dnes být mohou, to jest mohou rozhodovat o více než po pár týdnech, Petr Havel?
Petr HAVEL, zemědělský analytik
--------------------
No, tak já si myslím, že tohle to je určitý přežitek v celé Evropě z dob studené války. Osobně si myslím, že ty strategické zásoby právě potravinářských komodit jsou trošku přežité. Ten apel Evropského parlamentu vidím spíš zase jako politické gesto. V okamžiku, kdy se nastartujte ten produkční potenciál těch rozvojových zemí, zvýší se ten produkční potenciál stávajících zemí, tak nemusíme řešit to, kolik budeme mít strategických zásob. Myslím si, že je to zástupný problém. Možná větší jinou položkou strategických zásob je ale právě ta energetika, která, když ji nebudeme mít, tak právě nevyrobíme ani ty potraviny a tady e třeba i u nás ve hře zvýšení strategických zásob ropy. V současné době, pokud vím, máme povinně podle Bruselu na devadesát dní, reálně na necelých sto a ambice jsou na sto dvacet. To si myslím, že je docela jakoby rozumný krok a už jenom z tohoto důvodu je potřeba vědět, že nemůžeme chtít všechno. Buď budeme mít zásobu dostatečnou ropy, nebo budeme mít zásobu dostatečnou potravin, ale na to všechno, myslím si, že v současné době ani finančně nemáme, protože ono to něco stojí a musíme se rozhodnout, jaké to jsou priority. Pro mě je větší priorita zásoba té energie než těch potravin.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Ano, pane docente, prosím.
Tomáš DOUCHA, zemědělský ekonom
--------------------
Ona tady je určitá obava zřejmě, že i ten růst produkce, který předpokládáme, nepokryje zvýšenou poptávku v těch rozvíjejících se zemích, a navíc ještě růst populace. Z toho možný vyplývají i ty prognózy FAO a OECD o určité, řekl bych stagnaci cen do budoucna, které mohou být odrazem těch dvou protichůdných jaksi procesů. Kromě Evropského parlamentu však Evropská komise o nějakých strategických zásobách nehovoří a já si myslím v souladu s Petrem Havlem, že jako bychom tady vyvolávali pocit nějakého válečného stavu nebo opravdu velké krize, samozřejmě každý stát má právo si, dejme tomu, určité zásoby strategické pro opravdu zcela závažné věci třeba, budovat a uchovávat, ale myslím si, že už jsme to tady, už to tady zaznělo v těch opatřeních z té Evropské komise, že komise bude reagovat tak, že uvolní prostor pro produkci a tím se do jisté míry naplní i předpoklad dostatečných zásob i pro Evropu.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Petr Havel.
Petr HAVEL, zemědělský analytik
--------------------
Já bych chtěl jen kratičkou poznámku. Možná, že by bylo dobré přehodnotit ten význam strategických zásob potravin. Rozhodně právě nejde o ty týdny a zvyšovat to. Jde ale třeba o situace, kdy můžou být nějaké živelné katastrofy typu povodně a tak. Tak tam to jisté oprávnění má, ale pak není třeba jich mít tolik, protože mezitím by snad nám někdo pomohl ze sousedních zemí a tak.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Ano, Tomáš Doucha doplní.
Tomáš DOUCHA, zemědělský ekonom
--------------------
Já to musím doplnit, protože ono to vyvolává dojem, ty hlasy z Evropského parlamentu jako by strategické zásoby měly být tak užívány k regulaci na trhu, což si myslím, že už by bylo velmi, to už by byl velmi silný instrument, že by prostě státní instituce začaly přes strategické zásoby ingerovat do trhu, zasahovat do trhu a ovlivňovat ceny, což si myslím, že jim vůbec nepřísluší.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Pánové, ještě jedna otázka, když se bavíme o těch zásobách ať už strategických nebo jiných, co se vlastně z těch zemědělských produktů schraňovat dá? My si všichni umíme představit, že může být uložené obilí, mohou být uloženy na jednu sezónu brambory, může se skladovat dejme tomu mouka a cukr, ale to je pomalu všechno, to jest, ono to jaksi z podstaty zemědělství docela dobře není možné, i když každý normální zemědělec přece byl zvyklý, že od sezóny k sezóně musí přežít. Jak je to tedy v těch makročíslech? Tomáš Doucha.
Tomáš DOUCHA, zemědělský ekonom
--------------------
V podstatě se dá jako strategický zásoby skladovat všechno. Jde jenom o termín obnovy těchto strategických zásob, čím jsou zkazitelnější, abych tak řekl, tak tím je nutné je obměňovat častěji. Ale samozřejmě, že skladování se omezuje na skutečně skladovatelné produkty, které mají, anglický význam čili jsou to základní potraviny, které lze skladovat a ty jsou tedy předmětem strategických zásob.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Petr Havel.
Petr HAVEL, zemědělský analytik
--------------------
K tomu není co dodat. Je to tak. To znamená, jenom aby si posluchači nepředstavovali, že skutečně se skladuje všechno to, co vidí v obchodech. Jsou to skutečně základní suroviny. Ale je to třeba skutečně i to maso, což si ne úplně vždycky každý dokáže představit, není to prostě jen obilí.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Pánové, zkusme se podívat v těch závěrečných minutách alespoň na chviličku ještě na jednu věc. On tady o to v první polovině dnešního pořadu zavadil už letmo Petr Havel. Tady se mluví o potravinové krizi, i když jaksi není jasné, na kolik je ta obava zdůvodnitelná. Nicméně v těch transformujících se zemích, ale například také ve třetím světě, já budu mluvit o situaci v postsovětské zemi. Je to země, která se jmenuje Ukrajina, transformaci docela určitě ještě nezvládla a nedávno přinesly agentury velmi zajímavou zprávu, že právě z Ukrajiny z polí, které jsou poznamenány vzdušnou erozí, sem přišel najednou obrovitý prach mikroskopických částic prachový obrovitý mrak, který měl minimálně šedesát tisíc tun. Co se, pánové, dá dělat s tímhle tím, když na jedné straně je třeba každopádně produkci potravin zvyšovat a na druhé straně v zemi, která bývala obilnicí evropskou, je situace takováto, Tomáš Doucha.
Tomáš DOUCHA, zemědělský ekonom
--------------------
No, situace na Ukrajině, tam je samozřejmě potřeba změnit způsoby hospodaření na jedné straně a zlepšit celý management, to řízení od pole až ke spotřebiteli. Tam myslím, že je nejvíc bariér a nerozvinutosti oproti vyspělým zemím a odtud pramení i neefektivnost ukrajinského zemědělství.
Petr HAVEL, zemědělský analytik
--------------------
Já bych v tom samozřejmě souhlasil s Tomášem Douchou. A ještě bych k tomu přidal pojem něco jako spotřebitelská osvěta. Já myslím, že ta společnost musí vědět, proč se určité technologické postupy používají. Musí vědět, že když se bude hospodařit tímto způsobem, takže vznikne mrak a z mraku třeba dostanou ti lidé nějaké choroby a bude to mít vliv na jejich zdraví. To znamená, v okamžiku, kdy se podaří alespoň část té laické veřejnosti přesvědčit o tom, že toto a toto je správné, tak pak samozřejmě i populističtí politici budou možná lépe reagovat na ty potřeby a budou více tlačit na to, aby se ty nové způsoby hospodaření uplatňovaly.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Když už jsme u té eroze půdy, ono k tomuhle dochází i jinde ve světě, nikoliv jenom na Ukrajině nebo dejme tomu v jiných postsovětských republikách, například středoasijských, ale v té Africe, koneckonců v Jižní Americe už jsme tady o to také zavadili, že to působí například odlesňování při rozšiřování osevních ploch pro ty energetické suroviny. Dá se vůbec nějak působit v těchto zemích, myslím země třetího světa, ať už africké nebo latinskoamerické, co se vlastně dá podnikat tam?
Tomáš DOUCHA, zemědělský ekonom
--------------------
To je také takový komplexní problém hledat pro to nějaké řešení. V první řadě, naznačil to Petr, jakýsi druh vzdělávání, osvěty a celkové zvyšování životní úrovně lidí v těchto zemích, které povede k šetrnějším vztahům ke sému okolí. Ono nejde o Afriku, ono jde také o Českou republiku, i tam se máme co ještě učit, jak zacházet ...
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Máte na mysli konkrétní příklad, pane docente?
Tomáš DOUCHA, zemědělský ekonom
--------------------
Žádný konkrétní příklad nebudu uvádět, ale už to tady padlo. Erozí je ohroženo vodní erozí, čtyřicet procent půdy, větrnou dalších asi já nevím pět deset procent půdy, ale ne všechny zemědělské podniky na této půdě hospodaří tak, aby této erozi zabraňovali, oni hospodaří v pravidelně najaté půdě. Tam je potřeba vidět, že kdyby to byla půda jejich a měly by ji předávat další generaci v dobrém stavu, nebo dokonce v lepším stavu, že by se o ni možná starali lépe a tam je potřeba změnit i přístupu těch manažerů těchto podniků k takovému vzácnému přírodnímu kapitálu jako je půda.
Petr HAVEL, zemědělský analytik
--------------------
Tak já myslím, že všechno už bylo řečeno a když bychom se tedy vrátili do toho našeho zemědělství, tak k původně položené otázce, co tedy v tom rozvojovém světě, tak je to skutečně vlastně, je to jen pár hesel, ale naplnění bude obtížné, protože k tomu je potřeba konsensus na globální úrovni mezi nejvyspělejšími státy světa. Nicméně je to skutečně investice do vzdělávání, je to zvýšení vlastně toho produkčního potenciálu prostřednictvím nových technologií. Pokud se zvýší produktivita, tak nebude třeba tolik kácet další pralesy, protože na tom, na té půdě do té doby obhospodařovaná se prostě vytvoří větší přínos. A pak samozřejmě následné zhodnocení té suroviny. To všechno jsou věci na docela dlouhý běh a dlouhou trať, ale ty současné problém, které poněkud zacloumaly tím světem, tak si myslím, že ukázaly, že ty řešení není nutné odkládat, protože třeba hodně rychle se na nich shodnout a musí se na nich shodnout nemocnější tohoto světa.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Tak jedna informace pro příklad a bude to už jedna z posledních otázek dnešního večera. Je to velice důležitý problém evropští podnikatelé a farmáři, tedy lidé působící v zemědělství už oznámily své výhrady vůči novým návrhům, které mají odblokovat rozhovory o liberalizaci světového obchodu v rámci světové obchodní organizace. Tito farmáři říkají, že prosazením takovýchto návrhů by ročně ztratili na tržbách sedm set padesát miliard korun v přepočtu a průmysloví výrobci by mnoho nezískali, protože rozvojové země by si i nadále mohli chránit své trhy. Je to trošku komplikovaná argumentace, ale jste jí odborníci, Tomáš Doucha.
Tomáš DOUCHA, zemědělský ekonom
--------------------
To je přesně jádro pudla. Tady je potřeba, aby se naši a evropští zemědělci uvědomili, že skutečně snižování protekcionismu, snižování i dotací do zemědělství evropského, posiluje zemědělství v rozvojovém světě. Připusťme a že jedna tuna v rozvojovém světě, která bude rozdělená a bude tam zpracovaná pokud možno, může skutečně ohrožovat existenci zemědělců a zpracovatel v Evropě, to je pravda. Ale pak se musíme dívat a úlohu Evropy v budoucnosti, co bude v zemědělství a potravinářství sehrávat a myslím si, že i ta evropská komise naznačuje, že to budou potraviny s vyšší kvalitou, kde bude investováno daleko více třeba rozvoje technologií a kvality potraviny tak dále a to by mělo tvořit výhody, konkurenční výhody v Evropě.
Petr HAVEL, zemědělský analytik
--------------------
Jedno z nejzásadnějších je to, a to je, že jakékoliv clo na hranicích zdražuje potraviny. To znamená, v okamžiku, kdy budeme odbourávat ty cla, tak by mělo dojít zcela logicky ke snížení cen potravin, což je právě shodou okolností pro ten rozvojový světě naprosto klíčový. A pokud se týká toho, jestli to ohrožuje a já souhlasím s tím, že ano, ohrožuje to ty farmáře ve vyspělých zemích a do hry vstupují fenoméni, aktuálně jejichž důsledky opravdu nedohlédneme. Já si třeba myslím a to je tedy výhled asi ještě na nějakou delší dobu, ale že pokud tak razantně porostou ceny ropy, tak jak v současné době, tak se třeba stanou i částečnou brzdou transportu potravin po celé planetě sem a tam a třeba nakonec vysoké ceny ropy budou největším ochranářským opatřením ve prospěch nejen evropských, ale i amerických nebo třeba i asijských zemědělců.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Tímto zajímavým, možná trošku revolučním názorem Petra Havla dnešní Studio STOP, které jsme věnovali cenám potravin na světových trzích i na trhu českém, končí. Oběma svým hostům, oběma kolegům, kteří pomohli telefonicky i oběma kolegyním, které pomohly technicky. Z režie se loučí a příjemný poslech našich dalších pořadů přeje Libor Dvořák.
