Tvrzení AK a ZS: malí zemědělci nic neprodukují a nemohou uživit národ (AK v článku Zastavme vládní agrohazard, volají čeští zemědělci ze dne 5. 4. 2022 nebo web vladni-agrohazard.cz nebo majitel Madety p. Teplý v OVM na ČT dne 27. 3. 2022). Úřad AK v Zemědělci č. 15/2022: živočišnou výrobu jsou schopni smysluplně dělat až v podnicích nad 1500 ha.

Pravda: z každoročních čísel ekonomického šetření FADN plyne, že živočišnou výrobu dělají menší zemědělci i při nižších podporách obecně s velmi dobrými výsledky, a ještě tvoří řadu doprovodných pozitiv pro venkov (viz data ÚZEI). V tabulce níže je jasný přehled situace základních parametrů a přijatých opatření v jednotlivých státech, která dokládá, že průměrná velikost farem nemá přímý vliv na množství vyrobené produkce a je velmi variabilní dle podmínek v jednotlivých státech. Naopak historicky platí, že obživu národa měli na starosti klasičtí (tj. menší) zemědělci, kteří do své produkce navíc přinášeli především potřebnou pestrost, lokální dostupnost a vysokou kvalitu. To platí i dnes - například Rakousko má průměrnou velikost farmy 20 ha a soběstačnost 99 %, Maďarsko má průměrnou velikost farmy 11 ha a soběstačnost 154 %, Polsko má průměrnou velikost farmy 10 ha a soběstačnost 148 %. Česká republika má největší průměrnou velikost farmy z celé EU (130 hektarů) a má soběstačnost na úrovni pouhých 79 %.

Tvrzení AK a ZS: Redistributivní platba na úrovni 23 % je příliš vysoká a poškodí české zemědělství a v EU je unikátní. Bude se kvůli tomu snižovat produkce a narostou ceny potravin, poškodí to citlivé komodity, u kterých se ještě dále sníží jejich produkce (viz vyjádření Zemědělský svaz: Změny ohrožují produkci potravin ze dne 6. 4. 2022)

Pravda: Redistributivní platba na úrovni 20 % bude zavedena ve 4 státech (Rakousko, Belgie, Litva, Chorvatsko). V dalších deseti státech EU je navíc doplněná o tvrdé zastropování plateb největším podnikům, ke kterému u nás vůbec nedošlo. ČR je také jedinou zemí v EU, která vyplácí platbu na všechny první hektary úplně všem zemědělským podnikům (tj. i těm větším a velkým!) na rozdíl od ostatních zemí v EU, kde se vyplácí platba pouze těm podnikům, jejichž farma je menší než 60 ha a podnikům, které jsou větší než 60 ha se již vůbec žádná platba na první hektary nevyplácí (s jedinou výjimkou Slovensko do 150 ha). Připomínáme, že všechny státy EU musely na platbu na první hektary povinně vyčlenit minimálně 10 % přímých plateb.

Tvrzení AK: Redistributivní platba na úrovni 23 % způsobí propad živočišné produkce a produkce citlivých komodit (článek Průzkum Agrární komory: Zemědělci kvůli změnám dotací omezí produkci)

Pravda: přesný opak tvrzení je skutečností. Odborné výstupy z UZEI jasně dokladují, že při zavedení redistribuce 23 % se oproti současnosti podpoří dotačně více celý sektor chovu skotu a produkce všech citlivých komodit. Dojde také k žádoucí podpoře smíšené zemědělské produkce a k potřebné podpoře životaschopnosti (ukazatel tzv. čisté přidané hodnoty na pracovníka) u všech těchto sektorů.

Tvrzení AK a ZS: velké podniky zaměstnávají nejvíce lidí v zemědělství. Vládou provedené změny povedou k dalšímu snížení lidí v zemědělství (článek Produkce českých potravin je v ohrožení. Zastavme vládní agrohazard, volají čeští zemědělci!)

Pravda: právě naopak! Velké agropodniky vysávají peníze i život z venkova a ani na něj nepatří. Dotace (platba SAPS, nový termín BISS) jsou z významné části rozdělovány na plochu půdy, která se nachází v dané lokalitě, avšak využití těchto prostředků není vázáno na tuto lokalitu, a tak jsou často využívány na byznysové projekty majitelů agropodniků mimo tuto lokalitu (viz Agrofert se sídlem v Praze čerpá dotace na 150 tisíc hektarů, které patří do katastrů stovek obcí a zpátky je do těchto lokalit nevrací, ale může díky nim vybudovat obrovské projekty, čímž znovu vytváří neférové prostředí vůči běžným zemědělským podnikům). Obří agroholdingy zaměstnávají podle dat ÚZEI průměrně okolo 2,51 lidí (přepočtené pracovní síly AWU) na 100 hektarů. Mikro a malé podniky živí až 4,08 lidí na 100 hektarů. Skupováním zemědělských podniků a jejich zvětšováním reálně většinou dochází ke snížení počtu zaměstnanců, a navíc v mnoha případech i k nahrazování místních lidí levnější pracovní silou ze zahraničí.

Tvrzení AK a ZS: velké podniky jsou zárukou nižších cen potravin (článek Vláda svým plánem ještě zrychlí zdražování potravin, varuje Agrární komora, Tak se vám to povedlo!)

Pravda: Současná data ÚZEI ukazují, že ČR má vychýlenou strukturu směrem k největším podnikům s úzkou skladbou výroby a současně máme i málo menších a středních zpracovatelských kapacit. Kvůli tomu nejsme schopní zpracovat více produkce a zvýšit jim přidanou hodnotu, velké množství nezpracované produkce jsme proto nuceni vyvážet do zahraničí a finální potraviny do tržní sítě pak musíme nakupovat ze zahraničí. Paradoxně tak ČR ve velkém vyváží českými občany dotovanou nezpracovanou zemědělskou prvoprodukci.

Tvrzení AK a ZS: malí zemědělci dostanou mnohem větší dotace, než budou mít velcí, což povede k diskriminaci a bude to motivovat k účelovému dělení farem na menší, dojde k nárůstu pachtovného pro vlastníky půdy, neboť naprostá většina půdy v ČR je pronajatá (články Proč zemědělci protestují?, Nastavení zemědělské podpory povede k dělení farem a spekulacím, uvedla Měsícová ze Zemědělského družstva Unčovice)

Pravda: podle údajů FADN dostávají v posledních pěti letech mikropodniky dosud o 20 % méně na provozních dotacích na hektar, než mají velké podniky (např. rok 2019 - podniky do 500 ha 10 780 Kč/ha, podniky nad 2000 ha 12 783 Kč/ha) a tento rozdíl se měl Tomanovým Strategickým plánem ještě výrazněji prohloubit. Velké podniky navíc využívají výhody z velikosti – mají komparativní výhody, díky kterým mohou nakupovat výhodněji potřebné vstupy a také lépe uplatňovat svou produkci na globalizovaném trhu. Rozdělování podniků kvůli dotacím nedává smysl, neboť drtivá většina zemědělců kvůli dotacím nehospodaří a takový proces obnáší obrovský nárůst administrativní zátěže, kterou přínos dotací nemůže nikdy vykompenzovat. K nárůstu pachtovného kvůli dotacím pro menší může docházet jen stěží, protože v průběhu posledních deseti let došlo k významnému přesunu půdy přímo do rukou zemědělců (zástupci podniků právnických osob vlastní půdu na své rodné číslo a tuto půdu pronajímají firmám, které přímo vlastní nebo spoluvlastní), takže zemědělské podniky by si tak jen zdražovaly svou vlastní půdu. V současné době již zemědělci v ČR přímo sami vlastní nebo pronajímají svým vlastním nebo spoluvlastněným firmám (družstva, a.s., s.r.o.) přes 65 % zemědělské půdy. ČR se tímto způsobem postupně dostala mezi země v EU, kde nejvíce zemědělců hospodaří na své vlastní půdě. ČR je navíc v posledních letech v Evropské unii absolutní výjimkou v tom, že jako jediná země dotuje v zemědělství výrazně více velké a největší zemědělské podniky na úkor těch menších a nejmenších. V mnoha případech je to i v rozporu s dohodnutými a schválenými cíli Společné zemědělské politiky EU.

Tato fakta a mnohá další, na která už není v tomto článku prostor, jasně dokládají nezbytnost strukturálních změn v zemědělství i potravinářství. Nepochybujeme, že odpovědná vládní koalice v těchto věcech neustoupí a ani nemůže, pokud nechce, aby se jí neroztrhl pytel s dalšími požadavky u jiných – stejně ohrožených sektorů a profesí. Podpory do zemědělství jsou na svém maximu a ve II. pilíři mohou přinést řadu zajímavých možností, ze kterých střední a velké subjekty mohou čerpat. Také přepracováním tzv. národních dotací, ve kterých se dnes nachází přes 5 miliard korun, by mohlo dojít k přesunutí na skutečně potřebná místa v resortu zemědělství a k jejich čerpání mnohem větším počtem subjektů, než dosud. Ideální by však bylo, kdyby ministr zemědělství veřejně potvrdil číselné porovnání dopadů Strategických plánů připravených za exministra zemědělství Tomana a dnešní vládní koalicí. Tím by všechna nesmyslná tvrzení v účelové kampani Agrární komory „Vládní agrohazard“ vzala za své.

Namísto protestních akcí proti podpoře menším zemědělcům by ale mělo být hlavní úsilí vlády i všech nevládních zemědělských organizací dnes nasměrováno do prosazení podmínek, které jsou pro zemědělce klíčové – tím je otázka nastavení ekoschémat a podmínek dobrého zemědělského environmentálního stavu, např. GAEC 6,7,8, atd.). Tato témata, jak se zatím ukazuje na návrzích z Bruselu, nás všechny ovlivní více, než cokoli jiného.

Za Asociaci soukromého zemědělství ČR Mgr. Ing. Jaroslav Šebek, předseda a Ing. Jan Štefl, místopředseda

Tabulka 1 Tabulka uvádí potravinovou soběstačnost a průměrnou velikost farem v jednotlivých členských státech Evropské Unie. Dále uvádí nově zavedená opatření (zastropování, degresi, redistribuci) pro přímé platby, čímž ve svých Strategických plánech SZP zaměří podporu menším zemědělcům na dalších 5 let, dle cílů EU.

**UAA – využívaná zemědělská půda, oprávněná k přímým platbám podle Eurostatu

*degrese 5 % nad 150 000 €

Národní podpory v EU - grafy:

Národní podpory v EU_grafy.pdf