Nedávno představená Reforma českého zemědělství vzbudila u zemědělcůi mnoho protichůdných názorů. Jak jí vnímáte Vy?

Já jí vidím jako naplňování zásad, které byly dlouhodobě součástí koncepce ODS v resortu zemědělství.

A je podle Vás koncept této strany pro naše zemědělství správný? Co je v něm nejdůležitější?

Podle mne je nejdůležitější důraz na vlastnické vztahy a je určitě dobře, že takto prezentuje reformu i současný ministr zemědělství. Podstatné ale je, aby se takový přístup k resortu udržel po dlouhou dobu. Naše půda skutečně potřebuje zásadní resuscitaci, aby mohla sloužit k dlouhodobé stabilitě a rozvoji. Reformu je tedy třeba vnímat jako dobrý začátek a další kroky musí následovat. S důrazem na vlastnické vztahy také souvisí potřeba nějakou formou dokončit proces restitucí tak, aby bylo možné se s čistým stolem odrazit do dalšího rozvoje. S tím souvisí i změna funkce pozemkového fondu, zvýšení efektivity nakládání s pozemky a jejich správy.

Jakou roli podle Vás sehrála při tvorbě reformy ASZ?

Myslím, že je to především důsledek neměnné politiky ASZ v oblasti zemědělství, která musela být dříve či později vyslyšena. My máme řadu kroků, s nimiž reforma počítá, například důslednou realizaci pozemkových úprav, ve svých prioritách od samého začátku, od roku 1999.

Nějakou dobu se ale zdálo, že ASZ nemá sílu své priority u současného vedení resortu obhájit…

Samozřejmě se mohly některé kroky učinit již dříve, ale znovu opakuji, že bylo jen otázkou času, kdy se naše priority a priority ODS a tedy současného vedení setkají.

Myslíte, že je při současném rozložení politických sil reforma průchodná?

To je samozřejmě otázka politického konsenzu, ale každopádně je velmi důležité a pozitivní, že se klíčové problémy resortu konečně veřejně pojmenovaly. Ještě důležitější ale je, že se zároveň na stůl předložila konkrétní řešení. Zdali bude ochota nabízená řešení přijmout, je tak trochu ve stadiu spekulací, a zdali budou naplněna tak, jak to reforma předpokládá, nezáleží tak úplně ani na ASZ, ani na zemědělské veřejnosti.

Vzhledem k rostoucí poptávce po zemědělských surovinách je v současné době více než kdy jindy aktuální problém odplývání zemědělské půdy k nezemědělským účelům, tedy ochrana zemědělského půdního fondu. Co s tím?

Myslím si, že ochrana půdy je důležitá a opět bych konstatoval, že i toto je ve své podstatě naplňováním programu ODS. Podle mne by mělo vyjmutí půdy podléhat trhu a liberalizaci, to znamená, že případné vyjímání pozemků z půdního fondu by mělo být v některých lokalitách daleko dražší než v současné době. Ochrana půdního fondu před neuváženým vyjmutím by se tedy měla řídit tržními principy, je ale třeba vědět, že nejde jen o ochranu půdy před stavebními aktivitami, ale také o ochranu půdy k zemědělským účelům. A tady by měli zejména zemědělci ukázat společnosti, jak se s půdou správně nakládá tak, aby bylo možné hospodařit na pozemcích maximálně možné kvality. Mimochodem bych rád při této příležitosti okomentoval nedávné vyjádření prezidenta Agrární komory ČR Jana Veleby, podle kterého se od roku 1990 ztratilo v ČR 600 000 hektarů zemědělské půdy. V tom je ale 595 000 hektarů, které byly zatravněny, skutečně zastaveno bylo jen asi 4 500 hektarů půdy. Zatravnění ale samozřejmě není ani vyjmutí, ani jiné než zemědělské užívání půdy. Tato půda je kdykoli po změně příslušné legislativy vratná na účely produkce. Pokud by si to situace žádala.

Je tedy strategické podporovat tuzemskou zemědělskou produkci?

Nedávno jsem se účastnil jedné konference v Bruselu, kterou moderoval bývalý zemědělský komisař EU Franz Fischler a na níž vystupovali přední zemědělské osobnosti z OECD, FAO a podobně. Všichni se přitom shodli na tom, že je třeba, aby byl v Evropě zabezpečen určitý vyvážený stupeň potravinové bezpečnosti a zároveň bezpečnosti životního prostředí. Pokud ve jménu produkce zlikvidujeme životní prostředí, tak je to špatně. Stejně špatně ale je, pokud kvůli ochraně životního prostředí neodůvodněně omezujeme produkci. Je tedy nutné najít tu rovnováhu, kdy neškodíme a přitom dokážeme efektivně produkovat. A to je to nejdůležitější nejen pro ČR a pro zachování rozměru českého zemědělství.

Jak vnímáte ambici ministerstva zemědělství zvýšit svou aktivitu v oblasti životního prostředí? Neměli by být nositeli enviromentálních aktivit právě zemědělci, tedy ti, kteří defakto v životním prostředí podnikají?

Ve značné míře určitě ano. S tím ostatně souvisí úvahy o sloučení ministerstva zemědělství a životního prostředí, které nejsou vůbec nové a podle všeho by to bylo praktické. Výsledkem by měla být - stručně řečeno - přísná inspekce životního prostředí, a pak by ministerstvo životního prostředí ani nemuselo existovat. Určitě by to zjednodušilo legislativu a tedy usnadnilo podnikání. Náš hlavní problém v současné době je, že máme přísnou, roztříštěnou a složitou legislativu, kterou fakticky není možné dodržet. Tu musíme změnit na jednoduchou, nebyrokratickou a funkční legislativu, která bude snadno kontrolovatelná a její role snadno zdůvodnitelná. Musíme prostě změnit stav, kdy plýtváme časem, silami i penězi na dodržování nekonečné řady drobných, méně významných povinností, ale nedodržujeme základní principy.

Petr Havel