Když chtějí mít pole fialové a prospět tak půdě, okolní přírodě, motýlům a včelám, kupují semena svazenky za 160 korun za kilo, přičemž na hektar je potřeba zhruba deset kilogramů. A výkupní ceny? „Ty se pohybují okolo 35, maximálně 45 korun za kilo, a to ještě musí být porost uznán jako množitelský. Naši sousedé vloni svazenku zkusili a zařekli se, že už nikdy víc,“ doplňuje pěstitelka. Z altruistické péče o hlínu se stal drahý luxus.

Další podobný nadšenec farmaří na statku nedaleko Prahy. „Já na polích hospodařím i srdcem, proto kromě těch klasických plodin pěstuju i slunečnici, hrách, inkarnát a tak dále. U té svazenky jsou jen dvě možnosti, pro co to pěstovat. Buď na osivo, nebo to zaorat. Všude se píše, že se to využívá i jako krmivo pro hospodářská zvířata, ale to je hloupost, v životě jsem neviděl, aby tím někdo fakt krmil,“ říká pod podmínkou anonymity středočeský zemědělec. „Já to dělám z těch semenářských důvodů, kontrakt mám domluvený předem, a když mi pak řeknou, že moje svazenka jela třeba do Švýcarska, mám z toho prostě docela obyčejnou radost. Ale jsou to okrajové aktivity, kdo chce přežít, musí dneska dělat hlavně řepku a pšenici,“ dodává.

 

„Jak svazenka, tak červený jetel inkarnát jsou krásné a v podstatě velmi nenáročné na pěstování, nemusí se téměř hnojit. Ale jsou absolutně nevýdělečné, zisk nula.“

pěstitelka z Vysočiny

Na řepku nejsou žádné speciální dotace, přesto je tím nejvýdělečnějším, co se v Česku dá na pole zasít. Jak je to možné? Alfou a omegou zemědělského byznysu je takzvaná SAPS dotace – jednotná platba na plochu zemědělské půdy. Žádost o ni podává zemědělec jednou ročně na Státní zemědělský a intervenční fond. Nahlásí přesně, kolik čeho ten daný rok obdělává, a podle toho dostane příspěvek od státu. Vloni to bylo 3332 korun na hektar.

A v tu chvíli stát nezajímá, na hektar čeho to je – takže ať je ten hektar fialový, žlutý nebo červený, platba je stejná.

 

Zásadní ale pro fungování zemědělce je průběh žádosti a to, kdy skutečně peníze na účet dostane. „Žádosti se podávají každoročně do 15. května. Sedmdesát procent těch peněz vám pošlou v říjnu a zbytek v prosinci. Jenže vy máte velké výdaje mnohem dřív, třeba taková řepka je rok na poli. Seje se v srpnu a sklízí se v srpnu další rok,“ vysvětluje farmářka. „Řadu plodin sejete na jaře, do toho hnojiva, jejichž ceny jsou letos na rekordech… Zkrátka sejete za svoje úspory, platíte zaměstnance, projídáte loňský zisk a až do podzimu se jenom modlíte,“ vypočítává úskalí. A řepka je podle ní jedna z mála záruk, že o vložené peníze rodinná farma nepřijde, a navíc se výdělek dá poměrně dobře předvídat. „Řepku sejeme nejčastěji po ozimém máku a sladovnickém ječmeni. Výkupní ceny jsou teď velmi vysoké, viděla jsem za tunu řepky nabízet i 22 tisíc korun. A vy prostě potřebujete nějakou jistotu, musíte nějak plánovat, a těch faktorů sklizně je tak moc, že mít jistotu v řepce, případně pšenici, je úleva,“ doplňuje. Větší dobrodružství si čeští rostlináři zatím nemohou dovolit.

 

Že pěstování a prodej řepky a pšenice v tuzemských podmínkách zatím z výše uvedených důvodů nemá konkurenci, potvrdil Deníku N i Josef Vrzáň, poradce Asociace soukromého zemědělství. „Modelový příklad: Řepka, dejme tomu výnos tři tuny na hektar, to dělá při ceně 17 tisíc za tunu celkem 51 tisíc na tržbě bez dotací. A náklady na ten hektar jsou nějakých 35–40 tisíc korun, bez pachtu, při současné ceně hnojiv,“ vypočítává Vrzáň.

 

„Pšenice má výnos zhruba šest tun na hektar, což znamená při aktuálních osmi tisícovkách za tunu 48 tisíc tržby, a náklady jsou 25–30 tisíc korun na hektar. To jsou letošní ceny, a ty jsou oproti normálu extrémně vysoké,“ vysvětluje a proti řepce a pšenici staví dvě „jetelové“ varianty: „U inkarnátu, tedy jetele nachového, je tržba při výnosu 800 kilogramů na hektar 20 000 korun bez dotací, ale dotace zrovna na jetele jsou o něco vyšší než na řepku, o 1800 korun na hektar. Náklady bych odhadl z praxe na 13 tisíc na hektar, inkarnát se nehnojí a skoro se nestříká,“ popisuje poradce. „A pak je tu jetel červený, tam se z hektaru dá získat i dvacet tun senáže, a tam se to obtížně vyčísluje. Dejme tomu tržba i 12 000 korun na hektar, z toho náklady ale určitě 10 tisíc,“ dodává Vrzáň.

 

„Já tam po tom jeteli dám příští rok pšenici a mám vyzkoušené, že pak bude nádherná. Je to investice do půdy a také vím, že tu pšenici nebudu muset tolik hnojit a díky střídání osevů se mi tam nepřemnoží nijak výrazně žádný škůdce.“

středočeský zemědělec

Zisk z „barevných“ polí je podle něj v porovnání s řepkou papírově výrazně nízký. Nicméně když těmito netradičními plodinami zemědělec oseje 10 až 15 procent pozemků, na kterých hospodaří, pak to pro něj může být výhodné z jiných důvodů: „Racionální zemědělec se rozhoduje podle více faktorů, musí myslet několik let do budoucna, takže i při současné ceně řepky nezruší zařazení jetelů do osevu, ale určitě jej nebude rozšiřovat. Klíčové je dávat tyto barevné komodity na horší pole. Na skvělé pole to v současné době sít v žádném případě nebudu, chovám se jak podnikatel a tam při současných realizačních cenách chci maximalizovat výnos. A to mluvím o obilí klidně přes osm tun, řepky čtyři tuny na hektar,“ počítá Vrzáň.

Stejně to vidí i oslovený středočeský zemědělec, jehož červená pole září do dáli. „Já tam po tom jeteli dám příští rok pšenici a mám vyzkoušené, že pak bude nádherná. Je to investice do půdy a také vím, že tu pšenici nebudu muset tolik hnojit a díky střídání osevů se mi tam nepřemnoží nijak výrazně žádný škůdce. Některé kolegy, kteří řepku nebo pšenici sejí opakovaně na stále stejná místa, pak vidím, jak v tom poli jezdí imrvére a musí to kropit jako blázen,“ říká.

 

Luční květy po obvodu velkých polí, nebo ochranné barevné pásy, které rozdělují příliš velké plochy, a tím do intenzivního obdělávání půdy vrací život – zemědělský trend testovaný třeba v Anglii , který v minulosti oblétl i tuzemské zpravodajské servery. V uplynulých dvou letech byly podobné pásy občas vidět i v české krajině.

 

Jak je to s nimi dnes? „Bohužel byrokracie s tím spojená vede k minimalizaci těchto aktivit a motivace vytvářet pásy z hlediska dotací je nulová. Krom biopásů není extra dotace, a když už někde jsou, podmínky jsou nejednotné, matoucí a vytvářejí rizika pro ztrátu všech dotací. Jeden příklad z praxe: Špatně deklarovaný pás – žadatel omylem napsal do žádosti jako plodinu ‚Ostatní směsky’ namísto ‚Trávy čeledi lipnicovité’ a rázem přišel o tři procenta všech dotací,“ tvrdí Josef Vrzáň. Nezdá se to jako velká nesnáz, ale pokud třeba zemědělec hospodaří na pěti stech hektarech, přijde zhruba o 120 tisíc korun.

 

Tím, že farmář vyseje na část pole nějakou netradiční plodinu, může splnit takzvaný greening, tedy dostat od státu příplatek za to, že dodržuje postupy příznivé pro klima a životní prostředí. Vloni to bylo 1833 korun na hektar. Třeba rozdělení pole na menší kusy může ale zemědělec splnit i méně komplikovaně než pásem. „Třeba rozdělení pole na celky ne větší než třicet hektarů typicky obcházejí dělení polí tím, že vytvoří tří- až šestimetrové úhory, často úplně bez jakýchkoliv plodin,“ říká poradce.

 

Vloni na takzvané biopásy stát prostřednictvím SZIF rozdal zemědělcům 81 milionů korun. Existují ve dvou variantách, o krmné a nektarodárné dohromady zažádalo před rokem 508 zájemců. Pro představu – celkový počet zemědělských subjektů se v Česku pohybuje okolo 60 tisíc. Těch, kdo mají zájem věnovat se tvorbě biopásů, je tak v současnosti jen necelé jedno procento.

 

Kolik svazenky, lučních směsí s vlčími máky, případně svazenky a inkarnátu se v Česku pěstuje, nikdo přesně neví. Jak je to možné? Do tabulek sklizně se konkrétně propíše jen to, co je na poli ten rok jako „hlavní plodina“. Pokud se nějaká na pohled netradiční rostlina objeví v pásech nebo jako meziplodina, ze statistik vypadne. Navíc malé farmy do deseti hektarů vůbec nemusí uvádět, co na polích pěstují. „V roce 2021 jako hlavní plodinu uvedli žadatelé svazenku na 5888 hektarech,“ řekl Deníku N mluvčí Státního zemědělského intervenčního fondu Miroslav Bína s tím, že z výše uvedených důvodů ale nejde o celkové číslo. Pro srovnání – plocha osázená řepkou čítala vloni 342 315 hektarů , žlutá tedy poráží fialovou na českých polích 58 ku jedné.

 

Větší přehled o alternativách zavedených zemědělských plodin ale nemá ani Český statistický úřad. Ten sleduje pouze pícniny jednoleté a víceleté jako celek, kolik čeho je, ale nerozlišuje. Zvlášť ale počítá třeba klasický jetel – u něj je možné vysledovat, že plochy jím oseté se zvětšovaly do roku 2018. Od té doby ho opět ubývá. Přitom právě jetel je jednou z mála „barevných“ plodin, na kterou lze získat extra dotaci. Samozřejmě ne kvůli barvě, ale kvůli bílkovině. Dělá to na hektar 1858 korun ročně. Fialová svazenka nic takového nemá.

 

Rozkvetlým polím fandí vědci, myslivci i včelaři – ani to ale nestačí. Pragmaticky řečeno, motýli ani čejka chocholatá prostě zemědělcům účty nezaplatí. A vzhledem ke zdražování vstupů je reálné, že na dobrovolnou péči o krajinu nezbude čas, chuť ani peníze.

S rozpočtem agropodniků zamávaly i ceny nafty. Pomáhá jim stát, jenže i to je komplikované. „Zelená nafta neznamená, že zemědělec přijede někam natankovat a má to hned levnější. Vy nejdřív zaplatíte normální tržní cenu jako všichni ostatní. A až pak zpětně se jedná s celníky o vratce spotřební daně, což dělá asi 60 procent. Jenže to je vždycky limitované. My třeba máme spotřebu kolem 17 000 litrů ročně. Ale vrátí nám spotřební daň za 10 000 litrů. Nefunguje to tak, že by se vám vrátily peníze za celou spotřebu,“ popisuje praxi farma z Vysočiny. Ceny nafty přitom za rok vyskočily o 15 korun za každý litr. O argument víc, proč zasít „na jistotu“. Tedy opět hlavně pšenici a řepku.

 

Jako bláhové se také ukazuje očekávání, že zemědělci záleží na tom, co se dál stane se sklizní, kterou prodal. „Máte prostě dojednaný kontrakt, vypěstujete, sklidíte, odvezete, prodáte. To je ten hlavní koloběh, který je pro nás důležitý. Že by měl zemědělec řešit, jestli to jde pak na biopaliva, nebo na talíř, a jestli je to správně, nebo ne? To je hodně daleko za hranou našich starostí a působnosti,“ říká oslovený agronom působící v blízkosti Prahy.

 

A protože se zemědělci chovají tržně, prodají sklizeň zrovna tam, kde to je nejvýhodnější – třeba do zahraničí. „Pokud stát chce, abychom to dělali jinak a aby na polích bylo vidět i něco jiného, musí nám k tomu dát pádný důvod. A to se opravdu považuji za člověka, který tuhle činnost bere jako poslání. Tu práci miluju už desetiletí a na té půdě mi skutečně záleží,“ doplňuje zemědělec, který se dobrovolně zabývá i netradičními plodinami.

 

Ekonomickou stránku věci zdůrazňuje i ministerstvo. „Zemědělská výroba se podobně jako ostatní odvětví musí řídit zákony trhu, pěstitel musí činit vše pro to, aby jeho činnost byla rentabilní,“ říká tiskový mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý s tím, že hlavní uplatnění pícnin je jako krmivo pro dobytek, a jelikož v současné době nelze předpokládat, že by došlo k významnému rozšíření chovů, podporuje stát jejich pěstování už teď dostatečně.

 

Letos na jaře stát zrušil povinné přimíchávání biosložky do paliv s tím, že právě to by mělo zatočit s řepkou pěstovanou na technické účely. A naopak otevřít cestu pro pěstování komodit, které se dají konzumovat, místo lití do nádrže. Jaký to bude mít efekt a kdy, není ale vůbec jisté. Dříve než za dva roky to ale vzhledem k osevním plánům nebude. Další řepku – tu, která se bude sklízet v roce 2023, totiž zemědělci musí zasít už za měsíc a půl. Řepka a pšenice jsou pro zemědělce kvůli výkupním cenám stále jednoznačně nejracionálnější volbou. Výkupní ceny těchto plodin jsou letos extrémně vysoké, zároveň však zemědělským podnikům prudce vzrostly náklady, například ceny nafty.

 

Svazenka, jetel či pohanka sice budí pozornost neobvyklými barvami, ale větší rozšíření se farmářům nevyplatí. Podle ministerstva je současně nastavená podpora těchto plodin dostatečná.