Národní fronta v akci

Co se týká jiných restituentů, nejsou lidovci tak zdatní. Vedle navracení církevního majetku totiž minimálně sto tisíc někdejších podílníků bývalých JZD stále čeká na majetek v odhadované hodnotě deset miliard korun. Poslanci se v minulosti už několikrát pokoušeli zákonem donutit družstva a jejich nástupnické firmy, aby majetek vydaly. Veškeré snahy ale ztroskotaly na odporu komunistů, ČSSD a právě KDU-ČSL.

Ani v nové vládní konstelaci, která lidovcům po dlouhých letech přináší velkou naději na církevní restituce, neexistuje valná chuť KDU-ČSL udělat něco pro věřitele (v podstatě také restituenty, byť jiného druhu). Rok připravovaná náprava transformačních křivd málem nedávno skončila v koši Legislativní rady vlády, kterou jako ministr řídí lidovec Cyril Svoboda.

Mimochodem - jde o další z projevů nehynoucího lidoveckého vlivu na zemědělskou politiku. Třeba vedle výrazného povýšení kandidáta na místopředsedu KDU a zetě Petra Pitharta, náměstka ministra zemědělství Karla Turečka, jenž nedávno dostal na starost vodní hospodářství s mnohomiliardovým rozpočtem místo nevýznamného postu náměstka pro vědu a výzkum.

Soudržní soudruzi

Historii takzvané transformace zemědělských družstev pamatuje málokdo. Nešlo o mamutí podnik s desítkami tisíc zaměstnanců a velkým majetkem typu Škoda nebo Chemapol. Šlo o snahu plošně roztříštěné a zároveň jedné z nejlépe organizovaných polistopadových lobby zachovat družstva v nezměněném stavu. Tak, aby byl uchován vliv jejich bossů.

Mimochodem - agrární lobby byla vždy tak soudržná, že několik ministrů zemědělství mohlo klidně přejmenovat svůj úřad na Ministerstvo JZD. Tyto doby zmizely až po vstupu země do EU. Národní vliv na zemědělskou politiku za úplatu tučných dotací zmizel, aniž si toho nezemědělská část veřejnosti (tedy v podstatě 10 milionů lidí) všimla. Problém s navracením družstevního majetku ale zůstal a s ním i nárok na objemné subvence pro firmy se zpochybněnou existencí.

Stát navracel podle zvláštního zákona (o půdě z roku 1991) lidem-oprávněným osobám pozemky. Pokud nebylo možné je vydat (byly třeba zastavěné), dostali lidé náhradní pozemek nebo takzvaný restituční nárok. Jejich skupováním a v součinnosti s některými úředníky Pozemkového fondu ČR vznikl nejeden realitní magnát.

Teď zkrátka nemáme

Zákon o půdě tedy řešil klasické restituce, které jsou možná až na pár komplikovaných případů z 99 procent vyřešeny. O rok později spatřil světlo světa transformační zákon (č. 42/1992 Sb.) tří T - podle svých strůjců: Tlustého, Tyla a Tomáška. Jeho přijetím ve Federálním shromáždění se sice ukázalo, že družstva nevlastní jejich šéfové, ale také to, kde tito šibalové mají únikové cesty.

Šlo přece o kompromis.

Zákon dával zhruba půlmilionu podílníků družstev tři možnosti, jak se domoci svého majetku. Buď zůstat v družstvu podílníkem i zaměstnancem, nebo o svůj majetek hned požádat a začít na něm hospodařit (jako podmínka), anebo čekat sedm let. To byla první lhůta, vylobbovaná z důvodu „nedostatku majetku“. Nutno dodat, že v případě spousty lidí šlo jen o podíly za odpracované roky. To je ale nijak neznehodnocuje.

U třetí možnosti je kámen úrazu. Intenzivní přesvědčovací masáží a politickou podporou levice se družstevním bossům podařilo přesvědčit značnou část lidí, aby počkali, až se majetek družstev rozmnoží („Teď na to zkrátka nemáme.“). Byl to v celém procesu zlom, neboť od této chvíle se z povinných osob (družstev) stali dlužníci a z oprávněných osob (nepřesně označovaných „restituenti“) věřitelé. Stát do tohoto vztahu, který se řídí obchodním zákoníkem, nemohl více zasahovat.

Atomizovaní věřitelé, většinou lidé v pokročilejším věku, se rázem ocitli v jasné nevýhodě. Proti nim stála dokonale sjednocená armáda věčných demonstrantů za silnější intervenční zásahy státu do trhů, za importní cla, zelenou naftu, náhrady za mokro, sucho, přemnožené hraboše a další výhody.

Trestný čin bez trestu

Skutečnou transformací v očích kolchozníků bylo přelití zajímavého majetku většiny družstev na obchodní společnosti (viz Jak se to dělá...). O tom, jak zpolitizovanou justici u nás máme, svědčí to, že se až donedávna nenašel v této zemi jediný zástupce spravedlnosti, který by tomuto procesu veřejně přiřadil adekvátní označení. Až nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká, shodou okolností zmítaná jinými politickými kauzami. V rámci procesu transformace podle ní „docházelo k určitým nezákonnostem včetně jednání, které lze označit za tunelování“.

Aktivity spojené s převodem majetku je podle Vesecké „možné klasifikovat i jako trestný čin poškozování věřitele či zneužívání informací v obchodním styku“. Má to ale dva háčky. Ani vyjádření autority není právně závazné pro nižší instance. Slouží spíše k povzbuzení věřitelů v politicky příhodnější době, aby případ hnali k soudům. Navíc právnické osoby nelze trestně postihovat za to, že se vyhýbají plnění závazků z transformace. „Existuje jen individuální trestní odpovědnost,“ dodala Vesecká.

Při tomto vědomí se pak nelze divit, jaká je chuť soudit se na vesnici s kolchozem (vzhledem k míře obnovy předlistopadových soudců s nejistým výsledkem). Navíc s označením rozvraceče jednoho z mála * zaměstnavatelů v regionu a s povinností důkazního břemene, přičemž veškeré dokumenty drží v ruce protistrana. „Spory týkající se transformačních nároků tvoří zatím zanedbatelné promile v porovnání s běžnou soudní agendou,“ potvrdil náměstek ministra spravedlnosti Vladimír Král. Jako výsměch pak zněly uším návrhy překrývající neochotu vydat skutečný majetek, když družstvo například nabídlo starší paní jako náhradu kus silážního žlabu.

Duchovní otec a garant

Postupem času se skutečně dlužníci dostali z defenzivy. K „nezákonnostem“ totiž aktivně nabádal tehdejší Svaz zemědělských družstev už od roku 1993, kdy vydal brožurku „Sebeobrana družstev před vyvlastněním“. Šlo o návod, jak oddělit lukrativní majetek od nepotřebného a který nabídnout, aby se neřeklo.

Kdo byl jeho duchovním otcem, dnes těžko říci, svazu tehdy šéfoval pozdější ministr a dodnes jeden z věrných přátel Miloše Zemana Jan Fencl (ČSSD). Za hlavního garanta publikace je celá léta považován dlouholetý právník svazu a později i ministerstva zemědělství Stanislav Antonín Marchal. Autory pak byli lidé blízcí lidovcům. Ještě po roce 2000 se objevily další návody, například od účetní kanceláře Dany Čechové z Třebíče. Družstvům měla na základě těchto rad „odpadnout nepříjemná jednání s restituenty“. Opora říčanské právní kanceláře Hraba & Consortes Marchal je však mužem klidu. Byl to právě on, kdo xtou novelu transformačního zákona asi před měsícem pomohl shodit ze stolu, a je nad slunce jasné, že je jednou z klíčových pojistek kolchozníků. Pojistkou pod křídly nikoli bezvýznamného člena KDU-ČSL Cyrila Svobody. Ten se ale nakonec přece jen „umoudřil“. Novelu totiž minulý týden pod tlakem některých vlivných zákonodárců ODS mimořádně stáhl z oficiálního kolečka různých komisí a osobně ji s doporučením podepsal.

Jiří Fencl, vyšlo v týdeníku Týden

Jak se to dělá v Česku

Transformací podle zákona č. 42/1992 Sb. prošlo celkem 1208 zemědělských družstev. Ve formě družstva jich ale zůstalo jen 238, což představuje asi pětinu. Ostatní družstva se druhotně transformovala do obchodních, nejčastěji pak akciových společností. Z těchto původních povinných osob jich 454 vstoupilo do likvidace (asi 38 procent), z toho 323 před uplynutím sedmileté lhůty stanovené pro vypořádání majetkových podílů. Před uplynutím sedmileté lhůty byl dále na majetek celkem 149 povinných osob (tedy 12 procent) prohlášen konkurs, který byl zrušen před uplynutím sedmileté lhůty ve 107 případech (devět procent). Na počátku transformace se sedmiletá lhůta splatnosti majetkových podílů v družstvech týkala asi 400 tisíc oprávněných osob. Přibližně 20 procent z nich má svá práva vymahatelná u zemědělských družstev, která zůstala v této právní formě a neuchýlila se k účelové druhotné či další majetkové transformaci, tedy přelití majetku. Oprávněných osob, které v průběhu sedmileté lhůty byly významným způsobem kráceny na svých majetkových právech, tak může být až 300 tisíc.

Zdroj: Ministerstvo zemědělství ČR