Pořadí, v jakém budou uvedeny, by mělo být alespoň zčásti dáno tím, jakou mírou napomáhají základnímu cíli udržet si konkurenceschopnost na velmi náročném evropském trhu s potravinářskými surovinami, resp. potravinami. Následující informace si klade poměrně náročný cíl, a to stručně si odpovědět na otázku, jak jednotlivé faktory ovlivňovaly, resp. ovlivňují základní klíčový problém strukturální nerovnováhy v našem zemědělství, charakterizovaný neuspokojivou nabídkou komodit živočišného původu, především vepřového masa, ale parciálně také masa drůbežího. Stanovit si stupeň naléhavosti ve smyslu toho, které faktory zásadně negativně ovlivňují situaci na tomto trhu, je prakticky vyloučené, ale za pokus to stojí. Tíživá situace nekonkurenceschopnosti především chovu prasat má nepochybně své příčiny dané negativním dědictvím vyplývajícím ze základní strategie poúnorového zemědělství od r. 1948, tedy že větší zemědělské podniky včetně větších půdních honů podle sovětského vzoru byly vzorem „na cestě k lepším zítřkům“. V našich podmínkách se potvrdilo, že velkoplošně organizované zemědělství přináší zjevné výhody v polní výrobě, tedy, že se plně potvrdila věrohodnost zákona „výhod z velikosti“, které zůstávají pozitivním faktorem i v podmínkách tržní ekonomiky a pomohly zemědělství udržet se co do hospodářského výsledku v černých číslech.

Zcela jiná situace za uplynulých 30 let nastala v důležitých odvětvích živočišné produkce, kde se nepodařilo prokázat výhody z velikosti, přestože koncentrace v ustájení hospodářských zvířat jsou podstatně vyšší ve srovnání se zeměmi s vyspělým zemědělstvím. Naznačený teoretický princip do jisté míry prokázal své limity a nereálnost představy, že vše větší přináší i lepší výsledky. Právě tím, že účinnost dále analyzovaných faktorů není vystavena měřítku velikosti, přináší zásadní poznatek, že problémy tuzemského zemědělství jsou objektivní povahy a vedou k důležitému závěru, že úspěšnými producenty živočišných komodit jsou také rodinné farmy, jak koneckonců historicky, až po současnost zjevně potvrzují. Podniky s velkokapacitním ustájením hospodářských zvířat nacházejí rovněž příležitosti na trhu, ale jejich produkce stále není schopna čelit bohaté nabídce zemí s podstatně nižší koncentrací ustájených hospodářských zvířat, ale nesrovnatelně vyšší hustotou např. v přepočtu na 100 ha. Zatím vše nasvědčuje tomu, že plně modernizované velkokapacitní stáje nesplňují daná očekávání, a to zřejmě proto, že jejich výstavba je investičně tak náročná, že není připravena čelit nákladově cenovým relacím rodinných farem, zejména na úseku chovatelů prasat, jak jednoznačně a dlouhodobě potvrzuje pokles míry potravinové soběstačnosti v Česku.

• Úspěchy unijních farmářů v chovu prasat jsou snadno prokazatelné tím, že EU celkem je největším světovým vývozcem vepřového masa, resp. zpracovaných výrobků, přičemž celkový roční export představuje objem ve výši zhruba 5 mil. tun, a tyto vývozy patří mezi největší z hlediska agrárního zahraničního obchodu. Orientačně vyjádřeno, evropský chov prasat se necelými 10 % podílí na celkové produkci zemědělského sektoru EU-27. Překračovala-li unijní nabídka celkovou poptávku, bylo nutno vytvořit nástroje k tomu, aby se unijní trh přizpůsobil podmínkám světového trhu, tj. plně liberalizovaným cenám. Tento nezbytný transformační proces je hlavním nástrojem k přechodu do podmínek fungujících v rámci světového obchodu, kde cena je nejdůležitějším ukazatelem plnícím funkci informační, alokační a distribuční.
• Z výše uvedených důvodů je komodita „Vepřové maso (čerstvé, chlazené nebo zmrazené)“ jedna z mála, která patří na unijním trhu k plně liberalizovaným, kde její cenu určuje světový trh, resp. ty ze zemí, které dokážou danou komoditu vyrobit s co nejnižšími náklady. To znamená, že liberalizovaná komodita je plně otevřena světovému trhu, resp. zahraniční konkurenci, tj. kde nejsou uplatňovány tarifní, resp. jiné netarifní překážky obchodu. Proto také je chov prasat vystaven výraznému kolísání cen jako charakteristickému jevu na tomto segmentu agrárního trhu. Již v rámci předvstupních jednání ČR do EU modelové kalkulace realizované ÚZEI potvrdily, že jednotný trh je trhem vysoce náročným. To znamená, že vnitřní (tuzemské) ceny v jednotlivých členských zemích mohou v rámci pravidel SZP obstát jen pokud jsou přibližně srovnatelné s existujícími cenově nákladovými relacemi dosaženými v zemích s výkonným zemědělstvím. Vyšší ceny výrobců na tuzemských trzích nemohou znamenat nic jiného, než že v těchto destinacích masívně narůstají dovozy v nižších cenových polohách a domácí výrobci jsou z trhu postupně vytlačováni. Daný závěr platí i pro český agrární trh, především s potravinami živočišného původu. Opakovaně je nutno zdůraznit, že za existence jednotného agrárního trhu pojem „podnákladové ceny“ postrádá smysl. Organizovaný nátlak s cílem vyrovnat diference mezi cenami úspěšných zahraničních dovozů s tuzemskými cenami znamená, pokud je akceptován, že existující cenový rozdíl uhradí státní rozpočet a přeneseně spotřebitelé cestou zvýšených spotřebitelských cen. Opakovanou argumentaci, že úspěšné členské země své výrobce „předotují“ i nad povolený rámec platných tržních řádů, se nepodařilo věrohodně prokázat a zůstává jen trapným pokusem zpochybnit ekonomické nástroje fungující na unijním trhu při obecně akcentovaném principu, že unijní nařízení v zájmu všech by se měla plnit, a nikoliv obcházet, jak je v ČR zvykem.
• Pokud se argumentuje s tzv. „podnákladovými cenami“, které jsou definovány v relaci k cenám pokrývajícím individuální náklady včetně zisku, nepohybujeme se v parametrech pravidel mezinárodní výměny zboží. Daný termín má své oprávnění v tržních ekonomikách a je používán, ale jen za podmínky, že dochází k porušování pravidel hospodářské soutěže, resp. konkurenčních podmínek na jednotném trhu. Je podmíněn nerespektováním antimonopolních pravidel, tzn., že daný subjekt účtuje nabízenou produkci (zboží) za podnákladové ceny. Pokud vznikne podezření tohoto druhu, je v kompetenci EK zahájit příslušná šetření a v konkrétních případech uplatnit masívní pokuty.
• Situace na trhu s vepřovým masem je ovlivněna také tím, že chov prasat je obecně charakterizován kratším generačním intervalem. Daná skutečnost vede k tomu, že úspěšní producenti jsou připraveni, ať již na straně nabídky nebo poptávky, co nejrychleji reagovat na signály trhu, kde nabídka obvykle překračuje poptávku. Např. na tomto plně liberalizovaném trhu vedly obrovské ztráty způsobené africkým morem prasat (AMP) v Číně k celosvětově prudkému růstu poptávky po vepřovém mase, ale relativně krátkodobému, protože pozitivní cenový vývoj byl rychle utlumen podporami ve prospěch tuzemských producentů. Tento permanentně pokračující transformační proces je hlavním nástrojem k přechodu do podmínek fungujícího světového obchodu. Liberalizovaný trh funguje na principu, že nejúspěšnější jsou chovatelé v zemích, kteří dokáží na dané signály trhu reagovat co nejrychleji.
• V předchozích částech uvedené skutečnosti potvrzují, že aktuální situace zejména v chovu prasat je dlouhodobě neudržitelná. A to nejen proto, že naši chovatelé na nejbližším unijním trhu nedosahují srovnatelné rentability, ale také proto, že jejich nízká ekonomická výkonnost vede k vytěsňování chovatelů na domácím trhu. Tendenci upustit od chovu prasat a zabránit dalšímu poklesu míry potravinové soběstačnosti bude možné čelit rozšířením tuzemské kapacity nabídkou z řad rodinných farem, které ve vyspělých sousedních zemích dokážou dlouhodobě udržet náklady výroby na takové úrovni, aby byly schopny čelit konkurenci na unijním trhu, ale také ze třetích zemí. V rámci Společné organizace trhu (SOT) je obvyklým postupem, že pokud v některé z členských zemí se z jakýchkoliv důvodů podnikatel nedokáže udržet na trhu, vždy se najde výrobce, který je připraven uvolněný objekt převzít, nejlépe i s půdou.
• Nelze také opominout, že pro zemědělství obecně a živočišnou produkci speciálně jsou do budoucnosti koncipována určitá omezení, resp. limity související se zdůrazňováním hlediska ochrany životního prostředí a nepochybně s pokračujícími klimatickými změnami budou nalézat stále větší podporu u obyvatelstva. Dále pak pokračující růst obyvatelstva přispívá ke zvýšení hustoty osídlení, rostoucím nárokům na kvalitu životního prostředí, kontroverznímu vztahu vůči intenzivně provozovanému zemědělství a k odporu vůči výstavbě velkokapacitních stájí. Hlediska ochrany přírody, pohody hospodářských zvířat, zostřujících se standardů bezpečnosti potravin, administrativních překážek (např. v rámci stavebního řízení obecně) aj. automaticky zvyšují náklady zejména velkochovatelům hospodařícím v oblastech s vyšší koncentrací obyvatelstva.
• Aktuálně a se stále větší naléhavostí se potvrzuje, že odvětví živočišné produkce jsou náročnější podnikatelskou aktivitou ve srovnání s rostlinnými komoditami, ale také z hlediska míry rizikovosti. Není sporu o tom, že se jedná o záležitosti strategické důležitosti. Celé toto odvětví je dlouhodobě vystaveno tlaku nedostatku pracovníků, který ve značné míře limituje možnosti zvýšení rozvoje živočišné produkce, a především nabídky vepřového masa v nákladových parametrech srovnatelných s rozhodujícími členskými zeměmi EU. Akutní nedostatek pracovních sil v základních odvětvích živočišné produkce má nejen své subjektivní příčiny, ale ve značné míře je objektivně dán nedostatkem pracovníků v národním hospodářství obecně. V zemědělském sektoru je daný problém o to větší, že se jedná o fyzicky namáhavou práci, ale také náročnou z hlediska odborné přípravy a pečlivosti ošetřovatelů předpokládající rovněž každodenní pracovní nasazení včetně práce o víkendech, a navíc se jedná o práci v prostředí méně atraktivním ve srovnání s nabídkou ostatních odvětví, jejichž konkurenceschopnost narůstá i proto, že mobilita pracovníků již není určujícím faktorem na trhu práce.
• Celé podnikání v zemědělství je stále větší měrou postihováno extrémními projevy počasí v důsledku dnes již akutního zhoršování klimatických podmínek s projevy kolísavosti sklizní, resp. s dopady na jejich úroveň, ale ještě větší měrou znepokojuje zemědělce výskyt ptačí chřipky, ale také opět narůstající hrozba AMP. Podle dat Zemědělského pojištění Generali České pojišťovny byly v roce 2021 škody mimořádné svým rozsahem, přičemž celá jedna třetina byla s plněním vyšším než jeden mil. Kč a nejvyšší přesahující hranici 30 mil. Kč. Přestože propojištěnost zvířat se pohybuje zhruba na úrovni 80 %, rostou náklady chovatelům, zatímco objem pojištění klesá se snižováním stavů prasat a drůbeže. Počtem škod a výší vyplaceného plnění blížícího se k 750 mil. Kč se rok 2021 zařadil mezi nejhorší za posledních 12 let!
• Lze očekávat, že největší hrozbou pro podnikatele v zemědělství, a to pochopitelně všech právních forem, je rostoucí míra rizikovosti chovu zvířat související v posledních letech s výskytem invazních chorob, jmenovitě AMP a ptačí chřipky, a to především proto, že jejich výskyt má potenciál celoplošného dopadu. Tyto choroby jsou natolik infekční, že za současného stavu poznání je jim možno čelit jen přísnou izolací zvířat v objektech ustájení. Největší riziko nákazy hrozí v oblastech, kde hospodaří velkokapacitní podniky a obecně pak u chovatelů, kde dochází k pochybení z hlediska biologické bezpečnosti.
• Konkrétně vyjádřeno představuje ptačí chřipka mimořádnou hrozbu pro chovy drůbeže, navíc s rostoucí dynamikou. Podle MZe se od r. 2007 do současnosti vyplatilo více než 292 mil. Kč na kompenzace nákladů na likvidaci, přičemž doposud bylo utraceno více než 600 tis. ks drůbeže, ale také byla zlikvidována násadová vejce (úspěšná vývozní komodita) a cca 2,60 mil. konzumních vajec. MZe za r. 2021 včetně výdajů zhruba za první polovinu letošního roku vyplatilo více než 196 mil. Kč s odhadem, že do konce roku může být vyplaceno až 250 mil. Kč. Aktuálně se Česko na základě rozhodnutí Světové organizace pro zdraví zvířat (WOAH) od 16. května 2022 opět stalo oficiálně zemí bez výskytu ptačí chřipky, což je základní krok uvolňující obchod s drůbeží i mimo státy EU, tj. do třetích zemí. Je ale zřejmé, že daná hrozba nevytváří příznivé výchozí podmínky k zásadním rozhodnutím, zda dále zakládat velkochovy drůbeže za situace, že jsou prakticky celoročně vystaveny této hrozbě. Obdobný problém se dotýká velkochovů prasat, kdy jejich chovatelé musí rovněž celoročně čelit případné nákaze africkým morem prasat (AMP), přičemž aktuálním přijetím náročných protiopatření zůstává Česko oficiálně od března 2019 zemí bez této nákazy. Závěrem k danému problému šíření AMP se hodí uvést citaci vyslovenou ředitelem Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) Bernhardem Urlem, ze které vyplývá, že AMP je vysoce nakažlivé onemocnění, které se dále rozšiřuje v regionech Evropy, jež dosud nebyly zasaženy. Šíření této nákazy představuje celosvětovou hrozbu a způsobuje ničivé ztráty chovatelům prasat v Evropě i mimo ni.

Závěrem:

• Podrobnější výše uvedená specifikace faktorů, které různou měrou ovlivňují případné úvahy směrem k růstu stavů prasat, jsou obecné povahy, a to v tom smyslu, že se prakticky týkají zemědělských podniků různé velikosti, forem podniků včetně vysoce specializovaných výkrmen prasat hospodařících bez půdy. Důležitým rozhodovacím pilířem jsou otázky související s problémem vysoké investiční náročnosti chovu monogastrů při obecně zesilujících nárocích evropské legislativy ve prospěch zvýšené pohody hospodářských zvířat.
• V podmínkách českého zemědělství je nutno především zdůraznit, že rozhodujícím faktorem ovlivňujícím současný nízký stupeň míry soběstačnosti ve vepřovém mase, a to s přihlédnutím k praxi členských zemí Unie, kde vyrovnaná struktura mezi základními odvětvími rostlinné a živočišné produkce prakticky vylučuje možnost vzniku poruch na trhu vlivem nedostatečné nabídky poptávaných komodit, je strukturální nerovnováha mezi odvětvími rostlinné a živočišné produkce.
• Pokud rozhodující nevládní stavovská organizace v Česku aktuálně považuje za důležité, v souvislosti s potížemi, které doprovázejí naše polistopadové zemědělství věnovat zvýšenou pozornost nizozemskému zemědělství v souvislosti s blokádou distribučních center organizovanou zemědělci, pak se dostává do zřetelného rozporu se základními oficiálními fakty za situace, kdy tato země představuje nejvýkonnější zemědělství v EU. Otevření veřejné diskuse k velikosti zemědělských podniků v Nizozemsku za posledních 20 let s konstatováním, že se průměrná velikost zvýšila o 9 hektarů z 32 na 41 ha, pak jistě přivádí k zamyšlení, proč v rámci podnikatelské struktury tohoto rozměru dokáží nizozemští zemědělci v rámci rodinných farem plně uspokojit potřeby vnitřního trhu, a ještě se prezentovat jako velmi úspěšní exportéři, to znamená v parametrech zajišťujících odbyt např. vepřového masa na náročných agrárních trzích.
• Velmi poučné jsou výsledky nizozemského zemědělství vyjádřené v komplexnější podobě s využitím databáze FADN (Síť testovacích podniků) a oficiálního souboru důležitých výkonnostních ukazatelů ve srovnání s českým zemědělstvím (viz tabulka). Uvedená prezentace je přehledná díky pořadí zemí zahrnutých do šetření na základě ukazatele počtu DJ v přepočtu na 100 ha, dále podle objemu standardní produkce v přepočtu na Kč na jeden hektar a podle základního příjmového ukazatele čisté přidané hodnoty v Kč na AWU (roční pracovní jednotka). Uvedená data, resp. ukazatele jsou natolik vypovídající, že je není nutno dále komentovat. Při daných stavech hospodářských zvířat v ČR obdobně jako na Slovensku je existující situace natolik závažná, že si vynucuje přijmout zásadní politické rozhodnutí iniciující přijetí zákonné normy ve smyslu využití produkčních kapacit zemědělských podniků i menší až střední velikosti.

Pozn.¹⁾:   Standardní produkce (Standard Output) vyjadřuje průměrnou finanční hodnotu hrubé produkce jednotlivých odvětví rostlinné a živočišné produkce. Je stanovena na 1 ha každé plodiny rostlinné výroby a 1 kus jednotlivých kategorií zvířat. Její hodnota odpovídá standardní hodnotě produkce z 1 ha dané plodiny nebo 1 kusu dané kategorie zvířat (viz Hospodářské výsledky zemědělských podniků v síti FADN CZ za rok 2019).

Pozn. ²⁾:  Databáze FADN, standardizovaná co do formy a obsahu, vychází z jednotné metodiky s dvouletým zpožděním a údaje za rok 2019 jsou aktuální.

Pozn.³⁾:   Výběr čl. zemí se týká Nizozemska, Belgie, Dánska, Německa, Rakouska, Francie, Polska, Česka a Slovenska.

• Problém rozšířeného uplatnění farmářské produkce na trhu úzce souvisí s politickým rozhodnutím, pokud by mělo dojít ke koncentraci nabídky produkce ve větších objemech, podpořit ve prospěch malých a středně velkých farem vznik odbytových organizací podle vzoru většiny vyspělých zemí EU. Právě v tomto bodě je nezbytné posílit úlohu státu, aby se farmáři mohli prosadit na agrárním trhu, jak vůči zpracovatelům, potravinovým řetězcům, tak především velkým zemědělským podnikům. Jinak vyjádřeno, pokud se farmářům nepodaří finalizovat nabídku potravinářských surovin, resp. potravin v rámci pravidel unijních tržních řádů, nelze očekávat, že dojde k zásadnímu posunu lépe se uplatnit na trhu zejména s komoditami živočišného původu. Problém souvisí s tím, že v členských zemích s vyspělým zpracovatelským průmyslem na rozdíl od nás dokáží zpracovatelé nabídnout vyšší nákupní ceny, tj. že na agrární trh vstupují s nabídkou zboží s vyšší přidanou hodnotou a obecně s vyšší dynamikou uplatňování nových inovačních procesů. Domácí ekonomiku chovu prasat, ale i jatečného skotu provází mj. problém prvotního zpracování v jatečních provozech. Dochází pak k tomu, že zemědělcům se vyplatí zvířata na výkrm, resp. porážku prodat v živém do blízkého zahraničí za atraktivnější ceny a často se tato produkce ve zpracované podobě vrací na náš trh.

• S očekávanou politickou podporou se malým a středním podnikům otvírá prostor uplatnit přednosti modelu rodinných farem propojujících funkci vlastnickou s funkcí řídící při vysoké míře spoluodpovědnosti majitele farmy předat svým následovníkům půdu v nejvyšší kvalitě tak, aby mohla komplexně plnit všechny funkce, které jsou očekávány. Účelové manipulace s fakty, záměrné zkreslování tvrdých dat a zjevných souvislostí, prosazování subjektivních názorů, ovlivňování věcných rozhodnutí individuálními zájmy jsou nejkratší cestou, jak poškozovat, resp. prohlubovat národohospodářské ztráty způsobované chybně nastavenými agrárně politickými nástroji v neprospěch jak zemědělců, tak daňových poplatníků. Tento závěr je v souladu s vyjádřením ministra zemědělství Zdeňka Nekuly, který opakovaně konstatuje, že: „…AK ČR svými výroky degraduje zemědělský sektor v očích veřejnosti“.
• Nelze pominout, že existuje celá řada faktorů, kterým zákonitě musí čelit všichni zemědělští podnikatelé, ale jejich obraz před veřejností by neměl být zatěžován detailními problémy resortní povahy, ale naopak prezentován argumentací, která je obecně obyvatelstvem respektována. Jedná se především o problémy spojené s vysokou závislostí zemědělství na průběhu počasí, která ústí v kolísání sklizní, obtížnost podnikatelských rozhodnutí v závislosti na prudkých cenových výkyvech v rámci liberalizovaného jednotného unijního trhu, opakující se hrozby totálního zmaru (krupobití, povodně, přívalové deště, extrémní sucho, vysoce nakažlivý AMP, ptačí chřipka aj.). Na příkladu chovu monogastrů nutno však obecně dospět k závěru, že za celých 30 let po listopadové revoluci zůstává zemědělství závislé na agrárních dovozech, navíc s rostoucí dynamikou. Potvrdilo se, že se nepodařilo uspokojit poptávku obyvatelstva při dané komoditní struktuře i za vysoké koncentrace hospodářských zvířat a na rozdíl od komodit rostlinného původu využít výhod z velikosti.                                     

Hlavní kancelář ASZ ČR ve spolupráci s externími spolupracovníky