V případě takto silných závěrů považuji za nezbytné rozebrat způsob, jak k tomu analytici z KPMG došli. Je vcelku zarážející, že jejich výsledky se opírají pouze o jeden typ přímých plateb – jednotnou platbu na plochu. Na této platbě jednoduchým modelem ukazují rozdíly mezi dvěma návrhy Strategického plánu ČR (zde používáme zkratky pro oba návrhy): (1) redistribuce 10 % a (2) redistribuce 23 %. Redistribucí se rozumí procento z celkové částky určené pro ČR z EU, které se přerozdělí na prvních 150 hektarů v daném podniku (ČR nastavení). Jejich model spočívá ve vynásobení částky na hektar půdy počtem hektarů. Je tedy zřejmé, že pokud vynásobíme počet hektarů nižší částkou (případ redistribuce 23 % pro velký podnik) dostaneme i nižší celkovou částku, což je závěr studie KPMG.

Analytici z KPMG ale už nezmiňují, že v současné době může zemědělský podnik čerpat několik typů přímých dotací na hektar obhospodařované půdy: jednotná platba na plochu (SAPS; nově se platba přejmenuje na Podpora základního příjmu pro udržitelný rozvoj BISS), platba pro mladé zemědělce, platba pro zemědělce dodržující určité postupy šetrné pro klima a životní prostředí (tzv. greening), dobrovolná podpora vázaná na produkci a přechodné vnitrostátní podpory.

K těmto přímým platbám je dále možné čerpat dotace z Programu rozvoje venkova, které mimo jiné zahrnují podporu pro Ekologické zemědělství (EZ), Agroenvironmentálně-klimatické opatření (AEKO), platby pro horské oblasti apod. Každý zemědělský podnik si může vybrat, jakým stylem bude na půdě hospodařit a tedy přímo ovlivnit výši obdržené podpory a nepřímo i své výnosy (studie ukazují, že výnosy v ekologickém zemědělství jsou střednědobě nižší, ale zhruba po 10-13 letech se přibližují výnosům konvenčních systémů, přičemž vyžadují nižší vstupy dusíku).

Vrátíme-li se zpět ke studii KPMG, pak pro kvalitní analýzu dopadů návrhů SZP jsou důležité právě ostatní faktory. Nejenže je nutné zahrnout veškeré dotační tituly pro zemědělský podnik, ale je nutné analyzovat jejich možnou reakci na změnu plateb. Pokud se tedy argumentuje výslednou nižší produkcí, pak je nutné znát reakci všech zemědělských podniků a zjistit daný výstup. Jinými slovy, není možné vytrhnout jednu část dotačního schématu a jednu část zemědělských podniků a na tomto základě vyvodit směrodatné závěry pro celý zemědělský sektor, jak to činí studie KPMG.

Dále autoři studie uvádí, že v ČR je průměrná rozloha zemědělských podniků 121 ha, a z toho důvodu je vysoká alokace na redistribuci (23 %) překvapující a neodpovídající struktuře českého zemědělství. Otázkou zůstává, jaká výše redistribuce odpovídá struktuře českého zemědělství. Jeden z odsouhlasených cílů SZP je cílenější podpora menším zemědělským podnikům, které nedosahují na úspory z rozsahu. Právě v České republice může být vyšší redistribuce, jak je navrhováno v nové SZP, jedním z účinných prostředků, jak tento cíl naplnit. Nicméně, i pro ověření této hypotézy je nezbytné analyzovat dopad celého balíku podpor na chování a produkci zemědělských podniků. Ale ani na tuto otázku studie od KPMG bohužel neodpovídá.

www.seepia.cz

Zdroj: Tisková zpráva SEEPIA