Asociace soukromého zemědělství ČR naopak vládní kroky a postoj ministra zemědělství v této oblasti, které pouze částečně narovnávají podmínky zemědělcům, jasně podporuje. Tyto kroky totiž alespoň částečně přibližují naši zemědělskou politiku smyslu celé Společné zemědělské politiky EU a mají potenciál přispět k nápravě struktury zemědělství a zlepšit potravinovou bezpečnost, která nemůže být závislá jen na úzkém okruhu velkoproducentů a zpracovatelů.
Existují jasná statistická čísla, že dosud aplikovaný zemědělský systém byl a bohužel stále je v České republice významně vstřícnější vůči malé skupině velkých a supervelkých zemědělských podniků. To logicky postupně způsobilo vychýlenou a problematickou strukturu zemědělství, která již nezvládá plnit funkci potravinové bezpečnosti naší země a podléhá konkurenčním tlakům zemědělců a výrobců potravin z okolních zemí, kde hraje hlavní roli produkce z menších a rodinných farem. Je tedy s podivem, že se tímto špatně fungujícím rozložením a pojetím zemědělské výroby AK i ZS dál vehementně zaštiťují a svolávají důvěřivé členy na demonstraci za zachování současných horších podmínek pro většinu z nich. Je fakt, že nastavení redistributivní platby je v ČR ve srovnání s ostatními zeměmi plánováno na vyšším podílu, ale důvodem je právě potřeba více podpořit menší a střední zemědělské subjekty, které byly v minulosti často opomíjeny. A redistributivní platba je přesně tím nástrojem, který může účinně pomoci menším i středním subjektům – což je také jedním ze schválených cílů Společné zemědělské politiky EU. Její zavedení v co možná nejvyšší míře je proto v České republice zcela na místě, protože právě zde bude mít zamýšlený efekt. Je třeba také dodat, že při vyjednávání tohoto nastavení bylo rovněž vzato v potaz to, že v ČR není zavedeno zastropování plateb pro velké zemědělské podniky, které je v nějaké podobě nastaveno nebo jinak dodržováno v celé Evropě.
Obě organizace se nyní také opírají o nedávno zveřejněnou studii, kterou si zadaly u společnosti KPMG, a jejímž hlavním závěrem je, že se po změně dotačního systému údajně sníží konkurenceschopnost největších podniků. Tento odvážný závěr renomované instituce, která se zřejmě nevědomky nechala zatáhnout do tohoto politického boje, však vychází pouze z izolované analýzy nastavení celé budoucí zemědělské politiky. Věnuje se totiž pouze změnám nastavení sazeb přímých plateb, což je jen jedna z mnoha forem podpory v rámci dotační politiky, a nijak nezohledňuje další velmi podstatné dotační složky, které jsou zemědělcům distribuovány na základě toho, v jaké oblasti, v jakých podmínkách a také jakým způsobem hospodaří. Kromě toho je faktem, že celá studie vychází z neauditovaných podkladů poskytnutých samotnými zadavateli, které navíc často neodpovídají oficiálním údajům z Ústavu zemědělské ekonomiky a informací a vytrhují věci z kontextu. Taková analýza proto nemá žádnou relevanci a nemůže být argumentem pro vládu či kohokoli jiného vyjma svých zadavatelů, kteří ji z příspěvků svých členů zbytečně zaplatili.
Plánované demonstrace jsou tedy opět jen otřepaným strašením veřejnosti pomocí účelově vybíraných údajů, které nekorespondují s celkovou realitou a ve svém důsledku jsou jen reputačním poškozením celého zemědělského sektoru kvůli zájmům úzké skupiny některých členů AK a ZS. Stojí také za povšimnutí, že většina nevládních zemědělských organizací v ČR se k těmto pochybným protestům nijak nehlásí, a to nejspíš právě proto, že vědí, že provedené změny v zemědělské politice jsou většině zemědělců prospěšnější, než původní nastavení podmínek za exministra zemědělství Tomana a expremiéra Babiše.
Znovu se jasně ukazuje, že Agrární komora dávno rezignovala na svou zákonnou úlohu zastupovat všechny zemědělce, a dokonce na vlastních stránkách například prohlašuje, že podniky pod 1500 hektarů nejsou schopné dobře dělat živočišnou výrobu, což je naprosto skandální postoj, neboť v takovém případě jde o většinu chovatelů hospodářských zvířat v ČR. Je tedy zřejmé, že tato organizace dávno nezastupuje velkou skupinu produkčních zemědělců a neplní žádnou zvláštní úlohu mezi ostatními organizacemi, neboť neobhajuje zájmy českého zemědělství. Proto také není dlouhodobě důvodné, aby Agrární komora byla dál zřízena zvláštním zákonem a měla tak jakési zvláštní postavení mezi ostatními zájmovými a profesními zemědělskými organizacemi. To je hlavním zjištěním pro veřejnost, které vyplývá z vyjádření a postojů Agrární komory a také Zemědělského svazu, jenž je většinovým členem AK. Bude zajímavé sledovat, zda si členové těchto organizací opravdu nechají všechno od svého vedení líbit. Je totiž celá řada dalších oblastí, které je třeba v našem sektoru posunout a účelové lhaní na demonstracích je pouze zdržováním od řešení skutečných problémů, které na zemědělce v dnešní složité době čekají.
Mgr. Ing. Jaroslav Šebek, předseda Asociace soukromého zemědělství ČR, 14. 9. 2022