U škod na zemědělských plodinách je v tomto směru situace mnohem lepší než u lesních porostů. V lese je totiž jejich vlastník povinen vzniklé holiny v zákonných lhůtách zajistit, a když je tlak zvěře příliš vysoký, tak než by riskoval postihy ze státní správy, raději nakoupí pletivo a osázené paseky zaplotí. Tím sice vliv zvěře eliminuje, ale obrovské náklady jdou na jeho účet a uživatel honitby tak z vysokého stavu zvěře vlastně profituje, protože uplatnitelné škody neexistují. Také možnost získání náhrady je značně omezená zastaralou vyhláškou, a jakmile porosty odrostou, tak tam dlouhou dobu žádná nová škoda nebude přibývat. U lesních honiteb je tak s motivací uživatelů honiteb často problém a souvisí to i se systémem pronajímání státních honiteb tomu, kdo nabídne víc.

Porost kukuřice zničený černou zvěří.

To vše na polích neplatí. Žádná vyhláška nezakazuje požádat si o skutečnou výši škody, vlastníkovi nehrozí pokuta za to, že zvěř porost zcela zničila a také se porosty každý rok obnoví a škodu lze rok co rok vymáhat po uživateli honitby. Z hlediska zemědělců jde tedy o optimistický výhled, jen je vše spojeno s několika úskalími v podobě vyhovění zákonům, potřebě získat věrohodné důkazy o výši škody a také vzít na svá bedra nevraživost zástupců myslivců, kteří oprávněné požadavky často vnímají jako zákeřný čin.

Naše dosavadní zkušenosti nejsou úplně dobré. Sice se v praxi vyskytnou případy, kdy se myslivci a poškozený zemědělec sejdou a konstruktivně dojdou k dohodě o výši škody a formě kompenzace a také pravidlech, jak takovým případům budou do budoucna předcházet. To jsou ale zatím spíše výjimky. Častější případ je takový, že myslivci škody popírají a bojkotují jednání o stanovení jejich výše. Poškozenému v tomto případě nezbývá jiná možnost než soud a tam se v první řadě bude řešit, zda při uplatňování škody bylo vyhověno všem požadavkům zákona. Dodržení termínů a formulací je tedy prvním předpokladem úspěchu, ale ani to nezaručuje získání náhrady. Velmi často si uživatel honitby opatří znalecký posudek, který zpochybní všechna tvrzení vlastníka a naopak napíše, že tam žádná škoda zvěří nebyla a ztráta na výnosu je způsobená např. špatnou agrotechnikou. Soudy to v těchto případech nemají vůbec jednoduché a je těžké predikovat, jak to dopadne. V každém případě je nanejvýš vhodné mít vše dokonale připraveno. Dnes bychom se proto pokusili ukázat hlavní kroky, které je při řešení škody s uživatelem honitby potřebné udělat.

Ad 1) Tato podmínka má svůj základ v ustanovení § 55 odst. 1 písm. a) zákona o myslivosti: „Nárok na náhradu škody způsobené zvěří musí poškozený u uživatele honitby uplatnit u škody na zemědělských pozemcích, polních plodinách a zemědělských porostech do 20 dnů ode dne, kdy škoda vznikla…“

Formální náležitosti uplatnění nároku na náhradu škody zvěří (notifikace) i okolnosti určující počátek lhůty k uplatnění nároku byly popsány v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2009, sp. zn. 25 Cdo 719/2008: „Vznikem škody se rozumí …každé jednotlivé škodlivé působení zvěře na zemědělské pozemky, polní plodiny a zemědělské porosty, od níž počíná běžet lhůta 20 dní k uplatnění náhrady škody u uživatele honitby. Jde-li o škodu na polních plodinách a zemědělských porostech, kterou lze vyčíslit až v době sklizně, spočívá uplatnění škody ve sdělení uživateli honitby, kde a v jakém rozsahu jsou plodiny a porosty působením zvěře poškozeny a že poškozený na něm požaduje náhradu takto vzniklé škody.“ Nejvyšší soud se v rozsudku ze dne 28. 3. 2013 sp. zn. 25 Cdo 346/2012 vymezil vůči přehnaně formalistickým požadavkům uživatelů honiteb na přesnou specifikaci rozsahu škody, když uvedl, že „Je-li smyslem a účelem tzv. notifikační fáze zjištění základu nároku, tj. zjištění existence škody, osoby oprávněné a osoby odpovědné, lze mít za to, že i pouhé sdělení o škodlivém působení zvěře a místě či místech, kde se škodlivé působení projevilo, a spojené samozřejmě s požadavkem náhrady vzniklé škody, je z hlediska zákonných předpokladů uplatnění nároku u poškozeného ve smyslu ustanovení § 55 odst. 1 písm. a) zákona o myslivosti (v případě, kdy je možné výši škody zjistit až v době sklizně) zcela dostačující. Má-li být výše škody teprve vyčíslena, bylo by nadbytečné a poškozeného nadměrně zatěžující požadovat, aby v rámci uplatnění nároku na náhradu škody u odpovědné osoby (uživatele honitby) přesně vymezil rozsah škody. V praxi si lze takové vymezení rozsahu např. uvedením výměry poškozené plochy představit jen obtížně, když se zřejmě bude často jednat – stejně jako v posuzovaném případě – o mnohočetný výskyt poškozených míst na velké ploše obdělané zemědělské půdy.“

Zcela zničený porost pšenice od zvěře dančí a mufloní.

Citovaná rozhodnutí potvrzují, že zákon o myslivosti nevyžaduje, aby notifikace byla učiněna písemně, když přípustná je i notifikace ústní. Ústní formu však v žádném případě nelze doporučit s ohledem na její neprůkaznost. Jedinou možností, jak v případném soudním sporu prokázat, že nárok byl notifikován ústně, je svědecká výpověď. Lze ovšem předpokládat, že uživatel honitby, popř. jím navrhovaní svědci, budou tvrdit naprostý opak; závisí pak na soudu, ke které skutkové verzi se přikloní. Není nutné se nepoužitím písemné formy notifikace vystavovat riziku, že soud uvěří verzi protistrany.   

Při počítání 20denní lhůty se použijí obecná pravidla zakotvená do § 605 odst. 1 občanského zákoníku („Lhůta nebo doba určená podle dnů počíná dnem, který následuje po skutečnosti rozhodné pro její počátek.“). Vznikne-li tedy např. škoda 1. 7., je posledním dnem lhůty 21. 7. (1+20). Je ale nutno pamatovat na skutečnost, že lhůty pro uplatnění nároku jsou lhůtami hmotněprávními, tj. nejpozději v poslední den lhůty musí být uplatnění nároku na náhradu škody uživateli honitby zpřístupněno, a to buď doručením, nebo jiným způsobem, který mu umožní se s obsahem uplatnění seznámit (např. formou e-mailu, vhozením do schránky, pokusem o osobní předání před svědky). Zda tato možnost bude uživatelem honitby využita nebo ne, není podstatné. Nestačí však, pokud je oznámení o vzniku škody poslední den lhůty teprve odevzdáno poštovní přepravě; v takovém případě dochází k doručení nejdříve následující pracovní den, nejpozději pak třetí pracovní den po odeslání, jak vyplývá z domněnky dojití zakotvené v § 573 občanského zákoníku.

Nárok, který není v zákonné 20denní lhůtě u uživatele honitby uplatněn, podle ustanovení § 55 odst. 4 zákona o myslivosti zaniká (prekluduje) a soud jej nemůže poškozenému přiznat, i kdyby se takový postup jevil jako svrchovaně spravedlivý.  

Platí, že je vhodné o všech vzniklých škodách vést důkladnou evidenci včetně foto- a videodokumentace, která bude následně využitelná v případném soudním sporu. Současně je vhodné již ve fázi zjišťování vzniklých škod a jejich notifikace spolupracovat se znalcem, který bude následně zpracovávat znalecký posudek o výši škody; pokud se tak stane, je vhodné, aby dokumentaci o vzniku a rozsahu škod pořizoval přímo znalec. O znaleckých šetřeních na místě by měl být informován uživatel honitby, aby bylo zamezeno námitce, že znalec své údaje opatřoval pokoutně v utajení bez možnosti kontroly.

Často používanou taktikou uživatelů honiteb bývá poukaz na to, že škoda vznikla v době, která není kryta notifikačním dopisem, a nárok na náhradu škody proto zanikl (zemědělec např. notifikuje škodu vzniklou ve dnech 10. 6. - 15. 6. notifikačním dopisem doručeným uživateli honitby dne 30. 6. a pak notifikuje další škodu vzniklou 10. 7. - 17. 7. dopisem doručeným 30. 7.; uživatel honitby následně tvrdí, že škoda zvěří sice vznikla, ale ve dnech 30. 6. až 8. 7.) Proto je vhodné notifikačními dopisy pokrýt celou dobu trvání produkčního cyklu příslušné plodiny, tak aby nevznikala časová „okna“, kterých pak bude uživatel honitby moci úspěšně využít.  

Ad 2) Druhá podmínka vychází z ustanovení § 55 odst. 2 zákona o myslivosti: „Současně s uplatněním nároku na náhradu škody způsobené zvěří vyčíslí poškozený výši škody. Na polních plodinách a zemědělských porostech, u nichž lze vyčíslit škodu teprve v době sklizně, ji poškozený vyčíslí do 15 dnů po provedené sklizni.“

Škoda zvěří na obilí – horní patro jelení zvěř, spodní patro zvěř černá.

Vyčíslení škody současně s uplatněním nároku se týká situací, kdy došlo k poškození zemědělských pozemků, a (nebo) trvalých porostů na nich a (nebo) ke vzniku totální škody na plodinách vyžadujících např. přesetí ploch. V takovýchto případech je nutno škodu vyčíslit a nárok na její náhradu uplatnit stejným postupem, pouze s tím rozdílem, že není oznamován vznik škod a požadavek zemědělce na poskytnutí náhrady škody, nýbrž je zasíláno vyčíslení výše požadované škody. Vyčíslení je samozřejmě možné (a dokonce vhodné) spojit dohromady s notifikací, takže notifikační dopis bude obsahovat nejen údaje uvedené ad 1) shora, ale i údaje o výši škody.

Ve většině případů má u zemědělců vzniklá škoda charakter snížení výnosu a má tedy povahu ušlého zisku, jehož výše je známa až po sklizni. V případě vzniku takových škod neplatí pro vyčíslení nároku 20denní lhůta počítaná od vzniku škody, nýbrž zvláštní 15denní lhůta počítaná od provedení sklizně. Poškozený není zbaven práva toto vyčíslení po sklizni provést ani v případech, kdy předložil uživateli honitby různá vyčíslení ještě před sklizní; taková vyčíslení se považují za předběžná. To vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 8. 2012 č. j. 25 Cdo 4862/2010-106 : „V případě, že je rozsah škody zřejmý okamžitě, aniž by bylo nutno čekat dozrání nepoškozených plodin (např. když porosty byly zcela zničeny nebo byly ztraceny vynaložené náklady), je lhůta spojena se samotným uplatněním nároku, tj. činí shodně dvacet dní počítaných od téhož okamžiku vzniku škody. Oproti tomu právě pro případy, kdy se poškození plodin projeví až poté, co byla provedena jejich sklizeň, tedy jestliže teprve porovnáním očekávaného výnosu se skutečným lze určit ztrátu, zakládá zákon samostatně běžící lhůtu v délce patnácti dnů, jejíž počátek odkládá až k ukončení sklizně…Jde o objektivní kvalifikaci tohoto nároku, na němž nic nemůže změnit okolnost, že po uplatnění nároku žalobkyně předběžně své nároky vyčíslovala dříve, než jí začala lhůta pro vyčíslení běžet.“

Lhůty k vyčíslení výše škody se počítají stejně jako lhůty notifikační, tj. lhůty k uplatnění nároku, a i ony jsou lhůtami hmotněprávními, tzn., že vyčíslení musí být v zákonné lhůtě doručeno uživateli honitby (tzn. byla-li sklizeň provedena dne 1. 9., musí být vyčíslení výše škody doručeno uživateli honitby nejpozději 16. 9.) Součástí vyčíslení by měla být výzva k úhradě škody s uvedením potřebných platebních údajů. Rovněž zde platí, že výši škody je pro případ soudního uplatnění nároku vhodné nechat vyčíslit znaleckým posudkem. Znalci by měly být předloženy doklady osvědčující množství sklizené plodiny i její cenu tak, aby vyčíslení výše škody bylo věrohodné. Lze jedině doporučit, aby uživateli honitby bylo provádění sklizně předem oznámeno a aby mu bylo i umožněno účastnit se sklizně a vážení sklizených plodin, aby bylo omezeno riziko námitky, že zemědělec množství sklizené plodiny záměrně snížil, popř. sklidil plodinu nižší kvality, než následně ve vyčíslení tvrdil. Stejně tak je vhodné evidovat a archivovat údaje o dosažených realizačních cenách, to vše nejlépe ve spolupráci se znalcem zpracovávajícím posudek o výši škody.

Též zmeškání lhůty stanovené pro vyčíslení škody vede k prekluzi (zániku) nároku na její náhradu podle § 55 odst. 4 zákona o myslivosti, a to i když byla škoda řádně a včas notifikována. Proces vyčíslení proto ze strany zemědělce zasluhuje naprosto stejnou pozornost a obezřetnost jako předchozí uplatnění nároku. 

Vyčíslením výše škody a jeho doručením uživateli honitby končí fáze, kdy je pomyslný míč na straně hřiště zemědělce, neboť uživatel honitby by měl na vyčíslení nároku reagovat. Není k tomu ale povinen; proto je zapotřebí, aby poškozený zemědělec hlídal též běh lhůt k podání případné žaloby, jak jsou upraveny v ustanovení § 55 odst. 3 zákona o myslivosti („Poškozený a uživatel honitby se mají o náhradě škody způsobené zvěří dohodnout. Pokud uživatel honitby nenahradí škodu do 60 dnů ode dne, kdy poškozený uplatnil svůj nárok a vyčíslil výši škody nebo ve stejné lhůtě neuzavřel s poškozeným písemnou dohodu o náhradě této škody, může poškozený ve lhůtě 3 měsíců uplatnit svůj nárok na náhradu škody u soudu.“) 60denní a tříměsíční lhůta se sčítají, tzn., že pokud poškozený zemědělec vyčíslí výši škody, tzn. doručí vyčíslení výše škody uživateli honitby např. 15. 9., běží do 14. 11. 60denní lhůta. Na níž navazuje tříměsíční lhůta, jejímž posledním dnem je 14. 2. následujícího roku. Žaloba musí být podána do tohoto data, jinak nárok znovu v celém rozsahu zaniká. Lhůta pro podání žaloby je pak rovněž hmotněprávní, tzn., že nejpozději poslední den lhůty musí být žaloba doručena soudu. To vše samozřejmě platí pouze za předpokladu, že mezi zemědělcem a uživatelem honitby není ohledně náhrady škody uzavřena dohoda. Pokud tomu tak je a uživatel honitby neplní, k čemu se v dohodě zavázal, může se poškozený zemědělec domáhat nároků vyplývajících z dohody v obecné tříleté promlčecí době.

Škoda na lesním porostu.

Ad 3) Význam této podmínky je dán ustanovením § 55 zákona o myslivosti, podle kterého „Vlastník, popřípadě nájemce honebního pozemku činí přiměřená opatření k zabránění škod působených zvěří, přičemž však nesmí být zvěř zraňována. Stejná opatření může učinit se souhlasem vlastníka honebního pozemku uživatel honitby.“ Neprovedení opatření je v soudních řízeních pravidelně důvodem pro snížení náhrady škody s odkazem na ustanovení § 2918 občanského zákoníku („Vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží.“) Rozsah přiměřených opatření je stanoven pouze pozemky určené k plnění funkcí lesa (§ 5 vyhlášky č. 101/1996 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o opatřeních k ochraně lesa a vzor služebního odznaku a vzor průkazu lesní stráže“), nikoliv pro pozemky zemědělské, takže je nutno vždy postupovat případ od případu. Nejčastěji jsou používány pachové ohradníky a zatravněné pásy na okrajích polí, zejména na hranici pole-les, podstatně účinnější, ovšem nejnákladnější, jsou pak elektrické či pevné ohradníky (ploty). Teoreticky může být použito i vyhánění zvěře. Žádné z těchto opatření samozřejmě není tak účinné, jako lov, má-li však být nárok na náhradu škody uplatněn úspěšně, musí k nim být přikročeno, i když výsledky jsou sporné. Za opatření na ochranu před škodami zvěří lze považovat i úkony činěné zemědělcem analogicky podle shora zmíněné vyhlášky č. 101/1996 Sb., tj. sledování a evidenci škod způsobených zvěří, sledování početních stavů zvěře, využívání pomocných plodin ke zvýšení úživnosti honitby, či podání návrhu na snížení stavu zvěře nebo na zrušení chovu toho druhu zvěře, který působí neúměrně vysoké škody, u orgánu státní správy myslivosti.

Při volbě rozsahu a podoby přiměřených opatření je vhodné spolupracovat se znalcem, který bude následně vyčíslovat i škodní nároky ve smyslu bodů 1) a 2). Za všech okolností je pak vhodné o všech provedených opatřeních vést důkladnou evidenci včetně foto- a videodokumentace, která bude následně využitelná v případném soudním sporu.

12. 7. 2022

Text: Jiří Kamler, Lesnická a dřevařská fakulta Mendelovy univerzity v Brně,
Martin Flora (mail: flora@phpartners.cz)

Foto: Jan Duda a Igor Hájek