Rodinná farma by měla být schopnější zajistit přesné a cílené užívání chemických prostředků

Sdílejte článek
Rodinná farma by měla být schopnější zajistit přesné a cílené užívání chemických prostředků

„Z podstaty věci přistupují rodinné farmy k půdě šetrněji a více dbají na to, aby se s ní a s životním prostředím nakládalo tak, aby sloužily i dalším generacím. Z hlediska integrované ochrany rostlin je logické, že rodinná farma by měla být schopnější zajistit přesné a cílené užívání chemických prostředků ve správný čas, a tak maximálně využít jejich potenciál bez zbytečných vedlejších účinků,“ řekl mimo jiné ve svém příspěvku na právě proběhlých XXIV. Rostlinolékařských dnech v Pardubicích člen Předsednictva ASZ ČR Arnošt Pleskot.

Dobrý den, dámy a pánové. Děkujeme za pozvání a možnost prezentovat náš pohled, pohled Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ ČR), na způsob realizace rostlinolékařské péče, která by měla ale být (plus mínus) u všech zemědělců podobná, neboť podléhá stejným standardům dohledu a kontroly, uplatňuje se u stejných plodin a za pomoci stejných schválených prostředků.

Z pohledu ASZ ČR ale máme v tomto pár výhod. Vzhledem k velikosti našich hospodářství (i když máme i tisícihektarové členy) jsme schopni operativnějších a cílenějších řešení. Ne předem či pozdě. I když prevence je vždy lepší než řešení problémů. U velkých podniků toto z objektivních důvodů není možné dodržet.

Za další výhodu můžeme považovat, že řada našich členů řeší realizaci svých produktů přímým prodejem ze dvora. Zde jsou nejen pod dohledem kontrolních orgánů, ale hlavně prodávají své jméno a příběh, a tak si nikdo nemůže dovolit s touto cenou přidanou hodnotou hazardovat.

Další výhodou je vztah k místu. Značná část našich členů je ze starých selských rodů a určitě, již z podstaty věci, nechceme ničit našim následníkům to základní - nenahraditelnou půdu a životní prostředí. Hodnoty, které by měly jim i okolí dělat nejen radost, ale i je živit.

Když pominu, a omlouvám se jim, tu část našich členů, kteří se vydali cestou ekologického zemědělství, budu tu teď mluvit za takzvané konvenční zemědělce. Za ty, kteří používají umělé ochranné látky, umělá hnojiva.

Co je pro všechny zemědělce společné? Při používání ochranných látek není pravdou, jak je nám často zkratkovitě a jednostranně podsouváno ve zpravodajstvích a různých příspěvcích, že tam tyto látky „lejeme a házíme“ z nějakého našeho rozmaru a plezíru, s radostí a v jakémkoliv množství. Tyto látky musíme zaplatit, stejně jako něco stojí samotná aplikace. A tak zde platí, že to jsou tvrdě propočítané a plánované investice a aplikace. Navíc jsou dělány prostředky, které byly schváleny a povoleny, ale pro veřejnost jsme zloduši. Již na počátku 16. století řekl potulný lékař a alchymista Paracelsus, že jed od léku odlišuje pouze podané množství a že všechny látky jsou jedem, nic není nejedovaté a pouze dávka je příčinou jedovatosti či léčení. S tím nelze než souhlasit. Proto - pokud se stane chyba, vyskytne se problém, tak je to ve většině případů selhání člověka a ne chyba té či oné látky.

My, zemědělci, tak máme nad sebou dva biče, které nás hlídají - jednak správnou zemědělskou praxi, jejíž součástí je integrovaná ochrana, a potom peníze.

Pro praktické zemědělce je potřeba mít ve finále produkt, který bude moci bez problémů prodat, produkt, který bude splňovat určité „normy“ a standardy. Navíc produkt, jenž dokáže vyprodukovat s co nejpřijatelnějšími náklady. Skloubit toto vše dohromady, navíc s počasím, tak to je ta krásná lehkost zemědělského rozhodování a žití.

Co by nám a potažmo životnímu prostředí mohlo pomoci? Záleží, jakou cestou či cestami chceme jít. Za léta, co jezdím jako jeden z členů hodnotitelské komise soutěže ASZ ČR Farma roku, která má za sebou již 20 ročníků, mohu říci, že jsem viděl řadu farem, kde se obešli zcela bez, či s minimem chemických látek a rozhodně to nebyly a nejsou špatné farmy. Konvenční způsob hospodaření ale stále převládá. Snažíme se ukázat i ty zemědělce, farmy a statky, které dělají něco navíc, které se staví k životnímu prostředí a svému podnikání jako celku, a to v již uznávaném programu Pestrá krajina. Přesto se bez konvence, zatím, těžko obejdeme. Pokud někdo nepřijde s nějakým převratným objevem, který změní tvář hospodaření… Stejně jako pomohlo zemědělství ruchadlo bratranců Veverkových z nedalekého Rybitví. A tak nám zatím, nezbývá než opatrně vyvažovat co nejlepší konečný výsledek a šetrnost produkce co nejmenším „chemickým“ zlem. K tomu potřebujeme vzdělané zemědělce a všichni víme, že v tomto směru se opravdu všichni stále učíme a stále objevujeme a poznáváme nové. Je to nejen díky sdíleným informacím v kyberprostoru, na stránkách různých státních, státem zřízených či státem podporovaných organizací a společností. Máme tu firemní semináře a hlavně jejich oblastní zástupce, kteří se stávají, byť ne úplně nestrannými, ale hlavními poradci v oblasti ochrany pro zemědělce. A díky moc za ně.

A tak přichází myšlenka zřízení regionálních státních poradců, kteří by znali svůj region, dokázali by poradit a nasměrovat zemědělce. Ale to asi bude hodně trnitá cesta, možná i slepá ulička a ruku na srdce, všichni víme, že zemědělství a znalost zákonitostí, vztahů a posloupností v živých organismech vyžaduje nejen odpovídající vzdělání, ale hlavně nezbytnou a předávanou zkušenost. A takových lidí, aby vytvořili plnohodnotnou síť poradců, podle mne, u nás moc nemáme. O to víc bychom teď sázeli na moderní technologie, kdy bychom třeba prostřednictvím mobilního telefonu došli rychle a celkem jednoduše k řešení. Díky za to firmám, které takové služby, byť samozřejmě pro své produkty, zavedly a provozují. Stejně jako státní správa, která již některé aplikace a řešení nabízí. Jen by se k nim měl stát více hlásit a propagovat je. Stát vydává nemalé prostředky na „pseudoporadenství“, ale v některých případech jde spíše o placení výstřižkových a přeposílacích služeb. Potom tu máme oblast přesného zemědělství. Stát se chystá vydat nemalé peníze na podporu této oblasti. Tady je ale nutné být opatrný, protože přesné zemědělství je hodně široký pojem.  Přesně můžeme totiž dělat na poli i pěkné „prasečiny“. Lepší by bylo dělat přesně precizní či inteligentní zemědělství. Třeba díky GPS řízené postřikovače, rozmetadla atd. Proč by jedním z kroků nemohlo být uvolnění přesného signálu pro všechny zemědělce?

Další věc, která nám ztěžuje a komplikuje život, je chybějící osvěta a vysvětlování směrem do populace. Aby si lidé opravdu uvědomili, že vyprodukovat potraviny či zemědělské komodity něco stojí. Děláme to sice z vlastní vůle, ale stále je to podnikání, a tak má i své zákonitosti a svůj základní princip - podnikám proto, abych něco vydělal. Jak s tímto výdělkem naložím, je věc jiná. Ale platí zde staré známé, pokud chci páchat dobro, musím na to mít nějaké prostředky. Při naší činnosti stále řešíme dilema co, v uvozovkách, poničíme, čemu ublížíme, abychom mohli ve výsledku něco dobrého prodat. Zemědělství je opravdu jiný a zvláštní druh podnikání v tom, že pracujeme s živou přírodou a ve finále by měla být zase nejen zdravá příroda, ale i dostatek zdravých potravin. A všichni víme, jak proti sobě jdou křivky růstu světové populace a úbytku zemědělské půdy, která ji má živit. My to víme a víme a známe to, že když posuneme v této složité mozaice jeden kamínek, tak to má dominový efekt, který zcela změní, či rozbije obraz. No a teď přijde někdo zvenčí, neznalý anebo schválně neznalý a nejenže ten kamínek posune, on ho klidně vyhodí. Zemědělci jsou zvyklí dívat se na věci z mnoha úhlů, jsou schopni a musí věci řešit operativně, ale takovéto zásahy nás poškozují. Abych nemluvil všeobecně - ve svatém zápalu bylo zakázáno insekticidní moření osiva. Ano, uchránili jsme přírodu od pár gramů chemie na hektar, ale co se zákonitě muselo stát - místo cíleného opatření musíme, pokud chceme něco vypěstovat v odpovídající kvalitě, polít necíleně celé pole jiným prostředkem. Navíc cesta na pole, aplikace, cesta domů, výroba a doprava daného prostředku… Myslíte, že ten, kdo toto zakázal, měl před sebou otevřené dlaně a vážil přínosy a ztráty takového opatření? Těžko. Ale lid byl spokojen, byl ochráněn. Ale nikdo mu již nevysvětlí, co se stane dál. Že v dalších krocích je zakázána určitá účinná látka a když se to propojí s povinností dodržovat antirezistentní postupy, tak jsme v bodě, kdy nemáme čím ochraňovat a můžeme si tak jen, v tomto příkladě a případě,  zanotovat - „nech brouka žít“. Ale tím to nekončí. Já danou věc buď přestanu pěstovat, anebo ne, ale protože jsem ubral na jedné straně, bude ubráno i na druhé, a to nejen v množství, ale i v kvalitě. Přijde další krok - obchod, méně produktu vyšší cena. Lid se začíná ošívat a nadává na zemědělce, který jen musel plnit a dodržovat to, co mu bylo nařízeno. Je to zkratkovité a zjednodušené vysvětlení, ale možná by stačilo, kdyby si před takovým prvotním rozhodnutím dotyčný prošel stejnou mašinérií, jakou si procházejí výrobci těchto látek. Potom bychom možná byli ušetřeni mnoha problémů, které máme.

Proto je velice potřebné, aby i další zákazy a omezení byly posuzovány z více pohledů. Asi se nemůžeme divit trendu EU zvyšovat svou „chemickou bezpečnost“, ale jít cestou pouhých zákazů a omezení není dobré. Třeba apel na snížení spotřeb účinných látek rovnostářsky stejně v celé Evropě není tím nejlepším nápadem. Bylo by potřeba jiné posouzení, aby výsledná hodnota byla taková, že některé státy neuvrhne do problémů, a jiné se nedostanou ani na hodnotu, která je jinde aktuální. Nebylo by vhodné skloubit více věcí? Více poznatků? Proč by se neměla urychleně přijmout rozhodnutí, která povedou ke snížení spotřeb chemických látek i jinými cestami než zákazy? Co třeba cestou GMO a povolení nových, moderních šlechtitelských metod. Copak nejsme už dost poučeni, že zakázat něco, za co ještě nemáme adekvátní náhradu, pokud to není opravdu prokazatelně nebezpečná látka, je jen cestou k problémům, které potom řešíme nestandardními opatřeními, zcestnými výjimkami a případně tlakem na zvýšení dotací do té či oné oblasti?  Nestálo by opravdu za to se nejdříve zamyslet a probrat celou věc s odbornou veřejností, než se vydá nějaké rozhodnutí? Možná by to trvalo o trochu déle, možná by se to nedalo tak dobře politicky prodat, ale ve výsledku bychom měli být daleko blíže a jistěji u cíle snažení. Chce to a vyžaduje to dvě základní věci – ti co rozhodují, musí poslouchat a ti, kterých se tato rozhodnutí hlavně dotýkají, musí přinášet nové podněty a správné argumenty proč to či ono ano, či ne.

Co my, jako ASZ ČR, můžeme nabídnout, čím můžeme přispět v této oblasti?

Z podstaty věci přistupují rodinné farmy k půdě šetrněji a více dbají na to, aby se s ní a s životním prostředím nakládalo tak, aby sloužily i dalším generacím. Z hlediska integrované ochrany je logické, že rodinná farma by měla být schopnější zajistit přesné a cílené užívání chemických prostředků ve správný čas, a tak maximálně využít jejich potenciál bez zbytečných vedlejších účinků.

Určitě budeme podporovat, aby poradenství bylo blíže a jednodušeji přístupné pro každého zemědělce. Budeme se vždy snažit vysvětlovat, že zemědělství je celý komplex činností v živém prostředí, který se nedá svázat jednoduchými a populistickými zákazy. Naší snahou bude i prosazování moderních technologií v zemědělství a jejich účinné a efektivní využití.

Na našich farmách nabízíme kontinuitu nastupující mladé generace, která má více pod kůží nové technologie, modernější pohled na aktuální dění a postoje ve společnosti a v genech dávnou, předávanou zkušenost a vztah k přírodě. Tato generace již vyrůstala a vyrůstá na našich hospodářstvích a je ochotná pracovat a řešit nadcházející výzvy.

Závěrem bych chtěl ještě jednou poděkovat pořadatelům za pozvání a všem zemědělcům klidnou a radostnou práci a našim odběratelům a zákazníkům spokojenost s našimi zdravými produkty.

Ing. Arnošt Pleskot, předseda ASZ Pardubice, Chrudim

Přečteno: 256x