Z vystoupení zahraničních účastníků na konferenci vyplynulo, že prakticky ve všech zemích nějakou oporu v tamních legislativách rodinné farmy mají, ale také, že rodinné farmy ve všech zemích čelí velmi podobným problémům. Mimo jiné klesajícímu počtu těchto subjektů vzhledem k postupující koncentraci zemědělství (ve všech zemích je ale počet rodinných farem vztažených k počtu obyvatel vyšší, než v ČR, a hospodaří na podstatně nižších průměrných výměrách půdy), ve všech zemích se ale také řeší generační výměna. I proto se zemědělské podpory vztahují nejen na rodinné farmy a malé zemědělce, ale také na mladé zemědělce. Pokud se týká samotného zákona, pak jeho přijetí podporuje jak ministerstvo zemědělství, tak koaliční poslanci, byť všichni deklarují, že to nebude věc jednoduchá, neboť jej bude třeba provázat s celou řadou dalších zákonných norem. Pokud se pak týká legislativního ukotvení rodinných farem na celoevropské úrovni, pak takový krok se v současné době zdá, vzhledem k rozdílnosti právního prostředí v jednotlivých zemích, jako téměř nerealizovatelný.
Hned v následujících dvou dnech proběhla v ČR další akce - prakticky nejvýznamnější vodohospodářská konference „Provoz vodovodů a kanalizací“. V jedné z hlavních rolí přitom byla energetika – ne ale aktuální stav, ale stav budoucí, který zasáhne, byť si to mnozí neuvědomují, prakticky všechny obyvatele ČR. Na základě požadavků EU totiž musí být všechny městské čistírny odpadních vod (ČOV) do roku 2040 energeticky neutrální, což znamená, že množství energie, kterou spotřebují ke svému provozu, se musí také na jednotlivých ČOV vyrobit. Povinnost se přitom má týkat veškerých ČOV s kapacitou nad 10 000 EU (ekvivalentních obyvatel), což jsou i poměrně malé ČOV. Původně se měla uvedená povinnost týkat jen ČOV nad 100 000 EO. Lze jen dodat, že v současné době má potenciál splnit parametry zmiňované povinnosti jen zhruba 10 procent ČOV na území ČR, a stávající malé ČOV je nebudou schopné naplnit. Bohužel, vodohospodářské téma se v souvislosti s konferencí mediálně scvrklo pouze na předpokládaný růst cen vodného a stočného v příštím roce (odhad 10 až 30 procent podle jednotlivých společností), ačkoli vodohospodářská energetika je mnohem širším, strategičtějším a zásadním problémem, který je nutné řešit už v současné době.
Co naopak řešit není třeba, je takzvaná „ústavní ochrana vody“. Ta je sice zakotvena v programovém prohlášení stávající vlády, a také proto poslalo Ministerstvo životního prostředí (MŽP) příslušný návrh do meziresortního připomínkového řízení, lze ale zopakovat, že několik slov v ústavě nebo ústavním zákonu vodu neochrání a nepřinese ani více deště, ani zvýšení schopnosti naší krajiny zadržovat vodu. Ústavní ochrana vody může naopak znamenat i rizika, neboť bude hodně záležet na konkrétní podobě zákona, a je třeba připomenout, že může představovat i skryté „znárodňovací“ mechanismy nebo třeba „argument“ pro výstavbu přehrad. Za mnohem účelnější iniciativu MŽP tak lze považovat pět nově vypsaných výzev Operačního programu životní prostředí, které jsou zaměřeny na vracení vody do přírody, podporu biodiverzity nebo péči o chráněná území, přičemž suma finanční podpory činí téměř dvě miliardy korun (více informací na www.opzp.cz). Zůstaneme-li ještě u tématu krajiny, pak je vhodné připomenout blížící se akci s názvem „Konference 10 let Monitoringu eroze zemědělské půdy v ČR“ (22. listopadu 2022 od 10:00 hodin v hlavním sále Domu zemědělské osvěty v sídle Knihovny Antonína Švehly - Slezská 100/7, Praha 2), jejímž organizátorem je spolu se Státním pozemkovým úřadem Výzkumný ústav meliorací a ochrany půd (VÚMOP). VÚMOP je také hlavním gestorem publikace „Zakládání a údržba větrolamů ve zhoršených pedoklimatických podmínkách“, popisující certifikovanou metodiku, které přispívá ke snížení rizik eroze, přičemž další údaje na toto téma lze najít na: https://geoportal.vumop.cz/.
Gesční zemědělský výbor tento týden také doporučil schválit rozpočet Ministerstva zemědělství na příští rok, s tím, že výdaje resortu mají činit 57,44 miliardy korun, což je oproti letošní skutečnosti méně o 3,8 procenta, tedy 2,24 miliardy korun. Součástí návrhu je přitom pokles objemu národních dotací na 2,7 miliardy korun, kde lze hledat hlavní rozdíl, neboť v posledních letech se tyto dotace pohybovaly kolem 5 miliard korun. Je ale třeba neztrácet paměť – ještě zhruba před 10 lety činil objem národních dotačních podpor něco přes 1 miliardu korun, a v souvislosti s napjatým rozpočtem a škrty v jiných resortech se musí i zemědělci smířit s tím, že i oni se musí uskrovnit. MZe navíc tradičně přislíbilo, že další finanční prostředky na podporu zemědělství bude hledat.
Petr Havel
