Za touto „třešničkou na dortu“ se ale skrývá příběh opětovně dokumentující úspěšnost podnikatelských projektů, které do zemědělské produkce vnášejí členské farmy Asociace soukromého zemědělství ČR, v tomto případě navíc lidé, kteří nenavazují na rodinné zemědělské tradice, ale rozhodli se v oboru podnikat, protože je to pro ně výraz nějaké životní filosofie a přístupu ke krajině a přírodě. Také proto patří první farma produkující v ČR buvolí mléko a výrobky z něj mezi biozemědělce.
Další symbolickou rovinou je ale také životní a podnikatelské spojení lidí z různých zemí EU. Zakladateli farmy jsou totiž Češka Anna Vejvodová (dnes Anna Page) a někdejší spolupracovník Evropské komise Alex Page - Angličan, který se rozhodl žít a podnikat v naší zemi. Oba se přitom seznámili při spoluvytváření pravidel Společné zemědělské politiky EU (SZP), Alex se totiž věnoval redefinicím zemědělsky znevýhodněným oblastí (LFA). Oba jsou tak vlastně původně úředníci, jimž se ale stala zemědělská teorie natolik osudná, že jí vlastními silami převedli do praxe.
Stejně jako je tomu u celé řady členských farem ASZ ČR, nevěnuje se Buvolí farma Ohař jen a pouze zemědělské prvovýrobě. Již bylo řečeno, že z primární suroviny se na farmě vyrábí také finální potravinářské produkty, a vytváří se tak tolik potřebná přidaná hodnota, o kterou naše zemědělství v podání průmyslových producentů surovin i producentů potravin přichází. Anna Page je však také velmi aktivním a vzdělaným zemědělským poradcem, a přestože je nucena čelit při vlastním podnikání množství byrokratických nástrah, najde si čas na to, poradit svým kolegům. I díky předchozí práci na Ministerstvu zemědělství a kontaktu s evropskou zemědělskou politikou přitom Anna Page vnímá celou řadu problémů, které by bylo žádoucí v pojetí našeho zemědělství řešit.
Jedním, ale zdaleka ne jediným, je speciální poradenství pro mladé začínající zemědělce. Na to tuzemská zemědělská politika zcela rezignuje, což je také jedním z důvodů, proč se mladí lidé do zemědělství zrovna nehrnou. Množství různých povolení, razítek, evidencí a s vlastním podnikáním spojených „prováděcích detailů“ je natolik odrazující, že je soukromé farmaření pro většinu populace téměř tím posledním, čemu by se chtěli v životě věnovat. Celá řada regulací kromě toho postrádá zdravý selský rozum. To se týká například i prodeje biopotravin. Buvolí farma Ohař například nemůže své výrobky prodávat v Praze, neboť region Prahy není sousedním regionem kraje Jihočeského, přičemž malí producenti selských potravin mohou své výrobky nabízet jen v kraji svého podnikání a kraji sousedním. Právě v Praze je ale největší koncentrace spotřebitelů, kteří by bioprodukci rádi kupovali.
Petr Havel
