Pochopí jen ti, co to sami zažili

Navrácení několika prvních mléčných krav z družstva jakožto živého inventáře a také možnost pronájmu dalších zhruba 35 hektarů půdy od příbuzných vedlo hospodáře k jednoznačné volbě, které zůstala rodina věrná dodnes - chovu mléčného skotu. Absenci vhodného ustájení vyřešili Černí v roce 1993 stavbou na tu dobu nebývale moderní stáje o kapacitě padesáti kusů skotu.

„Jestli se mi klepala ruka, když jsem podepisoval pětimilionový úvěr s vědomím, že máme zastavený dům i rodnou chalupu mé ženy? To víte, že na klidu to člověku nepřidá, ale jinou možnost jsem v té době neviděl a našemu záměru zkrátka věřil. Ty nesmírně náročné začátky, kdy manželka v noci vstávala každou hodinu, aby míchala mléko v konvích, které jsme pak nad ránem vezli na sběrné místo, dokáží plně pochopit snad jen ti, kteří si prošli tím samým,“ vzpomíná Lubomír Černý.

Nástup další generace

Sedlačina se dostala velmi rychle pod kůži i synovi manželů Černých - Lubomírovi, který sice absolvoval studium zaměřené na chladící a klimatizační techniku, ale po ukončení dvouletého kurzu na zemědělské škole se do chodu hospodářství plně zapojil. Na konci devadesátých let začala rodině vypomáhat i jeho žena Jana.

„Selské kořeny mám ze strany obou rodičů, rozhodla jsem se i pro vzdělání v oboru zemědělství. Když jsem potkala svého budoucí muže, byl mi svými názory a soukromým hospodařením natolik sympatický a blízký, že to snad ani jinak než společnou cestou životem dopadnout nemohlo. A dnes, po téměř dvacetiletém manželství, jsou našimi pomocníky již i čtyři děti,“ usmívá se Jana Černá.

Rozrůstající se rodina i farma

Spolu s rozrůstající se rodinou vzkvétala v průběhu let i farma. Dnešní výměra půdy, na které Černí hospodaří, činí 117 hektarů, z nichž třetina je vlastních. Zhruba 80 ha zaujímá orná půda, na níž je kromě krmných plodin pěstována také pšenice, sladovnický ječmen, řepka a na poměrně velké, šestihektarové ploše i kmín. Na převážně hlinitopísčitých půdách se hospodářům daří dosahovat velice slušných výnosů - v případě pšenice 7 t/ha, u sladovnického ječmene 6,5 t/ha a u kmínu 1,8 t/ha. „Jsem přesvědčen, že svůj podíl na tom má jistě i fakt, že polovinu průmyslových hnojiv se dlouhodobě snažíme nahrazovat kejdou,“ říká pan Černý. 

Kráva není výrobní prostředek

Z původního chovu českých strak přešla rodina postupně převodným křížením na chov plemen holštýn a brown swiss, u nichž oceňuje mimo jiné i výhodu pravidelných struků a výborný tvar vemene, což se osvědčilo zejména v době přechodu na robotické dojení. Aktuálně je na farmě v Sirákově chováno asi 150 kusů skotu, z toho 68 krav, z nichž mnohé dosahují skutečně výborných výsledků v rámci kontroly užitkovosti. Zhruba 1.600 litrů mléka denně odebírá již osmým rokem mlékařské družstvo Morava.

„K našim kravám ale rozhodně nepřistupujeme jako k nějakému výrobnímu prostředku, však nám také pomáhají plnit si sny. Každá z nich má své jméno a váže se k ní jedinečný příběh. Máme tu třeba i jedenáctiletou Leidynku, kterou dostal náš syn Stáník ke svým druhým narozeninám, a ta v červnu přivedla na svět již deváté tele,“ vysvětluje paní Černá.

Risk je zisk

Podobně jako jeho rodiče na počátku hospodaření, stáli i Lubomír Černý a jeho žena před pěti lety před rozhodnutím, zda zariskovat a pustit se do stavby potřebné nové stáje. „Žádali jsme tehdy o investiční dotaci, která nám o pár mrzkých bodů utekla, ale my si řekli, že když to před lety bez jakýchkoliv jistot zvládli rodiče, ustojíme to nyní i my. Nová stáj pro 60 dojnic a 40 jalovic s dojicím automatem a nutným zázemím za to stála. Ale nebudu zastírat, že když jsme letos v červnu doplatili poslední splátku z desetimilionové půjčky, ulevilo se nám,“ říká Lubomír Černý.

Bez plánů do budoucna by to nešlo

Rodina postupně obnovuje i zemědělskou techniku, aktuálně si pořídila nový traktor a kombajn. V plánu je stavba kolny na stroje, již více než dva roky bojují Černí o stavební povolení na přístavbu teletníku o kapacitě 15 telat s mléčným automatem v prostorách původního hospodářství. „Bohužel se najdou i lidé, kteří nesouhlasí s tím, aby vesnice sloužila svému původnímu účelu, tedy zemědělskému hospodaření, a snaží se nám všelijak házet klacky pod nohy – jako v tomto případě. Od kolegů sedláků však slýcháme, že nejde o ojedinělý jev,“ kroutí hlavou Lubomír Černý starší.

Nejlepší cesta k pokračování rodinné tradice

Vzhledem k moderně koncipovaným stájím s minimalizací ruční práce, ale i faktu, že na chodu farmy se podílí celá rodina a své povinnosti mají kromě dvouleté Madlenky i všechny tři starší děti ve věku od třinácti do osmnácti let, nepotřebují Černí ani žádného zaměstnance. „Výborně ale funguje vzájemná výpomoc s ostatními soukromými zemědělci, stejně tak s místním družstvem, a na některé sezónní práce si najímáme firmy,“ upřesňuje hospodář.

Co všechno může změnit jedno rozhodnutí! Manželé Černí na jeho základě doslova a do písmene vydupali ze země rodinnou farmu, jejich syn se ženou ji úspěšně rozvíjejí a vnoučata dostala možnost poznat, co má v životě skutečnou cenu. A to je ta nejlepší cesta k pokračování rodinné tradice hospodaření v Sirákově. 

Šárka Gorgoňová, vedoucí mediálního oddělení ASZ ČR