V Norsku s ASZ a Lingua Tour

Po loňské zkušenosti, kdy jsem byl velice spokojen se zájezdem ASZ na farmy středozápadu USA, jsem se letos přihlásil na „Odborně tématický zájezd - Norsko“, konaný 1. - 8. července 2009. Program, který je k prohlédnutí na stránkách ASZ (Do Norska s ASZ ČR v červenci!!), sliboval návštěvu pěti farem ve Švédsku a Norsku a prohlídku projížděných měst, přírodních krás Norska a dalších turisticky zajímavých míst a objektů.

Navštívené farmy:

• Karindal, pan A. Linden, Angelholm, Švédsko: 200 ha obhospodařované půdy v úrodné části země, 155 kusů holštýnek s užitkovostí přes 10 tisíc kilogramů, které jsou paseny (!). Ustájení volné, v poměrně nové prostorné stáji, nově vybudované bylo ustájení pro odchov mladého skotu. Na statku pracují tři zaměstnanci. Prostředí bylo upravené, obytný dům v zeleni, nikde v dohledu strojní vrakoviště. Současná cena mléka je zde v přepočtu cca 6 Kč. Na dotaz, jestli by stát neměl při tak nízké ceně přidat na podpoře, pan Linden odpověděl, že stát má v krizi především zajistit udržení zaměstnanosti a pomáhat těm, kdo jsou na tom opravdu zle a bez příjmů. Považoval za neetické v takové době chtít po státu peníze, které jsou potřeba jinde.
• Gram Gardysteri, paní G. Oddna, Steinklepp, Norsko. Údajně typická kozí farma, 600 metrů nadmořské výšky, 110 - 120 koziček, 4 plemeníci. Kůzlata, která se rodí zjara, jsou hned utrácena, mimo pár kusů na obnovu chovu. Vrchol produkce mléka v dubnu a květnu, mléko zpracovává farmářka na hnědý sýr (z 10 l mléka kilo sýra) podle tradiční receptury. Tím dosahuje dvojnásobného zhodnocení mléka, za které by jinak dostala 4 norské koruny. Užitkovost 2,2 litru na kozu a den, 5 t sýra ročně, tedy cca 500 litrů (vypočteno) od kozy za rok. Zde jsme měli trochu problémy s překladem, jednou byla produkce sýra 10 tun, pak pět, výměra vlastních pastvin byla farmářkou udaná v (nepřeložených) dekarech (20000). Příjem farmářky (za sýr cca 400tis a dotace 1000 NOK na kozu) po odečtení nákladů a zdanění bude pravděpodobně pod norským průměrem. Kozy jsme neviděli, byly někde v horách, do chléva ani mléčnice jsme nebyli vpuštěni.
• Valbjor, obec Vaga. Pěkný příklad diverzifikace. Usedlost původem z 18. století. Historické dřevěné budovy jsou udržovány tradičními postupy s finanční spoluúčastí úřadů, slouží i k ubytování. Střechy jsou z drnu, který je položen na březové kůře, obměna jednou za generaci. Agroturistika je totiž dalším zdrojem příjmů, také kursy ručního spřádání vlny a pletení. Dále spásání opuštěných ploch ovcemi pro obec za úplatu. Vlastní zemědělství: ekologická farma (vyšší ceny), chov koz na mléko (3 l/den, 700 l /rok), mléko prodávají do mlékárny. 20 ha polí u farmy, 60 km vzdálená letní státní pastvina v horách, s dojírnou, tam zaměstnanec. Pole u farmy jsou zavlažována (v Norsku velmi rozšířené), tlaková voda se získá zahrazením potoka nad farmou. Razítka vodoprávního úřadu netřeba. Daň z pozemku v Norsku sedláci neplatí, tuto skutečnost majitel okomentoval slovy: „Proč platit daně, pozemky jsou přece moje!“
• Tynnol, obec Lesja. Mladá farmářská rodina, 28 ha zavlažovaných (zde 400 mm srážek), převážně pícní tráva, dvě seče. 75 ks skotu, norský tradiční, z toho 25 dojných krav, pasou. Suché krávy v horách, kontrola po dvou týdnech. Produkce 8 t masa (v čistém), 150 tun mléka. Pár prasátek. Podmínky jsou zde zejména v zimě drsné, zima trvá 6 měsíců, třeba 14 dní v kuse mrazy -35°C. Dva měsíce je farma v naprostém stínu bez slunečního svitu. Zřejmě i to jsou důvody, proč je stáj poměrně stísněná. Zajímavá je historie údolí, kde bylo původně jezero. Farma měla 10 ha. Dědeček současného hospodáře spolu s dalšími jezero vysušil a výměra farem se mohla zvětšit. Kvalita získané půdy však je velmi rozdílná, musel být řešen i problém s větrnou erozí, stále zde vane vítr. Dnes jsou větrolamy pěkně vzrostlé.
• Kaldor. Usedlost s historií od roku 1520, dříve zde žilo až 60 lidí, dnes 4. Dnes 15 ha. Majitelé chodí do zaměstnání, farmu mají tak na ¼ úvazku. Na uživení musí být alespoň 40 ha půdy a 50 kusů skotu. Zde nová stáj (ocelkolna s dřevěnými boky) z roku 1996, skot Charolais na maso: 15 krav, 9 jalovic, 13 telat a býk. V období, kdy je to možné, jsou zvířata pasena. Mladý skot je prodáván v 6 měsících na dokrmení.
• Na statku Kaldor byl (v rámci vymezeného času) přítomen zástupce firmy Nortura, farmářské organizace na odbyt masa. Vysvětlil, že typická farma v oblasti má spíše 200 kusů skotu. V současné době je v Norsku o cca 3.000 krav méně, než by bylo třeba pro dostatečné zásobování masem. Cena placená farmářům za vykrmený skot při porážkové váze 720 kg (v mase) je 40 NOK, není rozdíl mezi masnými plemeny ani mezi býky a jalovicemi. Přírůstek hovězího je 1 - 1,3 kilogramu denně. Cena vepřového je 20 NOK. Na dotaz na cenu půdy nám vysvětlil, že hektar půdy jako takový se v Norsku prakticky neprodává, když už, tak je na prodej celá farma. Cena běžné farmy je 3-4 miliony NOK.
• Zemědělství v Norsku je provozováno převážně v údolích, sevřených více nebo méně vysokými horami. Klimaticky jde o velmi různorodou oblast, viděli jsme například jahodové plantáže v době sklizně (u nás už dávno po jahodách), na farmě Valbjor jahody ještě kvetly. Usedlosti stojí samostatně, netvoří vesnice tak, jak je to u nás. Orné půdy je málo, více luk a pastvin. K usedlostem zpravidla patří celý pruh napříč údolím, včetně značné výměry lesa, až do skal. Údolí jsou pečlivě obdělaná, pole jako hřiště, v době naší návštěvy byly všude balíky v bílé fólii. Velmi rozšířené je zavlažování, překvapivě zde nijak moc srážek nespadne, ale tající sníh na horách a z ledovců napájí vodní toky celoročně. Jak řekl majitel farmy Tynnol, je v Norsku 45.000 farem. Vláda zemědělcům pomáhá jak dotačně, tak i s cenami. Přesto je příjem v zemědělství asi poloviční oproti ostatním Norům.

Jak je vidět, jednalo se v Norsku o farmy spíše menší i na jejich podmínky. Všechny návštěvy byly hodinové, to je podle mého názoru na odborně tématický zájezd málo. Nejednou byla diskuze s farmáři ukončena s tím, že je krásné počasí a že bychom nestihli program (!). Přitom právě to povídání s nimi je na těchto zájezdech zajímavé, nakonec tráva roste u nás podobná a kráva má i v Norsku čtyři nohy. Osobně bych uvítal i diskusi se zástupcem farmářské organizace nebo jejich ministerstva, případně zemědělské školy nebo výzkumného ústavu.

Nezemědělská část zájezdu probíhala podle již výše zmíněného programu. Po této stránce byl zájezd velmi dobře připraven jak po stránce poskytnutých informací formou prospektů, map, videa, mluveného slova (někdy snad až příliš hlasitého), tak volbou zajímavé trasy. Mám ale bohužel dojem, že to je program postavený pro zájezd bez zastávek na farmách, a čas na ně se musel někde ušetřit bez toho, aby se něco vynechalo. Zřejmě proto, přestože jsme nesporně viděli celou řadu památek, přírodních úkazů a krásnou krajinu Skandinávie, byly některé zastávky tak krátké, že postrádaly smysl, pokud jím nebylo „teď vyfoť, doma si prohlížej“. Například do Andalsnes jsme jeli tam a zpět dohromady třicet minut, abychom si v přístavu dali deset minut na podívání, ve Vigelandově parku v Oslo bylo právě tolik času, že buď se dalo prohlížet cyklus soch na mostě a u fontány, nebo pochodovat přímo k žulovému sloupu propletených těl - obojí se prostě nedalo, o zbytku parku ani nemluvě. Zkrátka, pro mne by méně bylo více.

Doprava novým autobusem byla vzhledem k překonané vzdálenosti pohodlná, pět plaveb trajekty různé velikosti patřilo také k zajímavým zážitkům. Ubytování bylo standardní, stravování také, snad jen bylo méně ryb, než jsme čekali.

Ing. Jiří Kejkrt

Několik postřehů z odborně tematického zájezdu ASZ ČR do Norska

Po vylodění z trajektu, kterým jsme z Německa přijeli do Trelleborgu, jsme pokračovali jihozápadnín Švédskem do Göteborgu. Tato oblast je velmi úrodná a je nazývána obilnicí Švédska. Cestou jsme navštívili farmu Kardinal pana Anderse Lindena v Angelholmu. Ve srovnání s průměrnou výměrou švédských farem, která je 55 ha, se jedná o větší farmu s výměrou 200 ha (z toho 176 ha vlastních), zaměřenou na rostlinnou i živočišnou výrobu. V rostlinné výrobě jsou pěstovány následující plodiny: cukrovka (7 ha), ozimá pšenice (6 ha),

sladovnický ječmen (40 ha), řepka ozimá (18 ha), kukuřice na siláž (18 ha), trávy na senáž a siláž (68 ha), pastevní plochy (46 ha). Dávky dusíku jsou povoleny do 100 kg č. ž. N/ha, u sladovnického ječmene a cukrovky do 150 kg č. ž. N/ha. Pro obdělávání půdy jsou na farmě k dispozici čtyři traktory John Deere.

Živočišná výroba je zaměřena na chov krav s produkcí mléka (155 kusů krav holštýnského skotu s užitkovostí 10 000 litrů/ks/rok). Chod farmy je mimo rodinu zajišťován třemi zaměstnanci. Odbyt mléka je smluvně zajištěn do mlékárny v Malmö. V současné době je nízká cena mléka, a to 0,23 EUR/l (cca 6 Kč/ l). Příčinu nízké ceny mléka farmář vidí v konkurenčním boji mezi obchodníky s mlékem. Dotace činí 2.200 SeK/ha (cca 5.100 Kč) orné půdy, další dotace je na krávy a na životní prostředí. Celkem činí dotace 4.200 SeK/ha (cca 9.900 Kč).

Vedle přímých plateb z EU je silně podporována výstavba bioplynových stanic. EU dotuje 30%, zbývající náklady jsou dotovány ze státních, zemských, oblastních a obecních zdrojů. Zemědělec neplatí nic, jinak by to nestavěl. Na otázku, podporuje-li vláda nějakým způsobem nízkou cenu mléka, nám farmář sdělil, že ne a že v tom cestu nevidí. Místní lidé preferují původ mléka a chtějí vědět, od koho pochází. Podle kódu berou raději mléko od místního farmáře, než od jiného, hospodařícího někde u Stockholmu.

Po prohlídce farmy následovala prohlídka Göteborgu s historickým centrem, protkaným kanály a cesta dále pokračovala přes hraniční fjord Iddefjord do Norska.

Třetí den začal prohlídkou metropole Oslo (královský palác, parlament, Národní divadlo, univerzita, pevnost Akershus, přístav, lodě Fram, Kon-tiki a RA II). Po obědě jsnme pokračovali v cestě úrodným krajem do Honefossu, podél řeky Brommy, dále po proudu řeky Laerdalselva na typickou norskou kozí farmu Gram Gardysteri paní Gunn Oddny, ve Steinklep. Farma se nachází v nadmořské výšce 640 m. n. m., ale vzhledem k tomu že Norsko leží mnohem dále na sever než naše republika a tedy blíže severnímu polárnímu kruhu jsou přírodní podmínky srovnatelné s nadmořskou výškou víc než dvojnásobnou.

Farma má výměru 20 ha a je zaměřena výhradně na chov koz a produkci hnědého kozího sýra, který je tradičním norským produktem. Stádo 110 dojených koz, při dojivosti 2,5 litru mléka na kus a den a spotřebě 10 litrů mléka na 1 kg sýra dává roční produkci sýra ve výši 5 tun. Mimo rodiny je zde zaměstnán jeden zaměstnanec, dojení je strojní. Odbyt sýra je bezproblémově zajišťován do měst. Cena kozího mléka je 4 NKr, tj. cca 12,-Kč za litr. Zajímavostí, kterou jsme se na této farmě dozvěděli je, že farmáři neplatí daň z pozemků, ale pouze daň z příjmu. Dotace státu jsou 1.000 NKr (3.000 Kč) na ovci nebo kozu/rok a 10 NKr (30 Kč) na kilogram masa.

Další den cesta pokračovala od nejdelšího a nejhlubšího norského fjordu Sognefjorden k největšímu horskému ledovci Evropy Jostedalsbreen s jeho jedinečnou modrozelenou barvou, dále údolími Breiseterdalen, Leirdalen, Boverdalen do nejvyššího horského masivu Skandinávie Jotunheimen („Domov obrů“), do městečka Lom s dřevěným kostelem a dále na farmu Valbjor v obci Vaga. Jedná se o historickou ekofarmu z 18. století, zaměřenou na chov koz (133 kusů dojených a 60 kusů mladých koz + 30 kusů ovcí norského národního plemene s podporou státu). Kozy jsou od jara do podzimu na pastvinách, vzdálených od farmy cca 60 km. Stará se o ně bača. Mléko od dojených koz je prodáváno do mlékárny „Tyna“, která je v majetku norských farmářů a kde je zpracováváno na hnědý sýr. Mlékárna tak udržuje pro všechny farmáře stejné ceny při prodeji obchodníkům. Ovce a jehňata jsou prodávána na jatky, ale většinu poražených ovcí v mase je zpětně vykupováno pro hosty, kteří tráví svoji dovolenou na farmě. Popisovaná farma totiž provozuje agroturistiku s ubytováním a prováděním kurzů rukodělných prací (spřádání ovčí vlny, pletení apod.). Zajímavostí na této farmě je její výměra 20 ha, převážně pastvin, ale i půdy, kde je pěstována zelenina, ječmen a byliny, dále pak 200 ha lesa a starobylé budovy se střechou krytou hlínou a porostlou travou. Další zajímavostí pro nás bylo sdělení, že zástupce farmářů a zpracovatelů vyjednává každoročně s ministerstvem zemědělství a potravin cenu jednotlivých potravin.

Podpora státu spočívá v dotaci na obhospodařovanou výměru, na zvíře, na množství prodaného mléka, na údržbu krajiny, ale i na údržbu starých tradičních norských budov.

Po prohlídce farmy cesta pokračovala podél jezera Vagavatn do Dombasu.

Další navštívenou farmou byla rodinná farma Tynnol v obci Lesja se 75 kusy skotu, z toho 25 kusů mléčných krav s užitkovostí 7.000 litrů a výměrou farmy 28 ha trvalých travních porostů. Veškerý skot se od jara do podzimu pase na pastvinách. Odbyt mléka je zajištěn přes hospodářské družstvo a mléko je prodáváno do mlékárny s odvozem mléka každý třetí den. V zimě jsou krávy krmeny senáží, telata senem. Roční prodej představuje 150 tun mléka a 8 tun masa. Farma je vybavena dvěma traktory pro sečení a sušení sena, balení senáže je prováděno službami jiných farmářů. Vedle těchto příjmů a podpory státu má farma ještě další příjmy z agroturistiky.

Po prohlídce farmy jsme pokračovali soutěskou Romsdalen pod nejvyšší převislou skalní stěnou v Evropě do městečka Andalsnes na břehu Romsdalfjordu při ústí řeky Raumy, pověstnou „Cestou Trollů“ s nezapomenutelnými stoupáními a sjezdy až k fjordu Stofjorden, trajektem přes jeho rameno Norddalsfjorden, k fjordu Geiranger, jehož strmé stěny zdobí nádherné vodopády.

Poslední den jsme měli možnost shlédnout statek Kaldor (Studená voda), kde nejstarší písemný doklad o jeho činnosti pochází z r. 1520. Statek má výměru 15 ha zemědělské půdy (luk a pastvin), tedy další malá farma i ve srovnání s norským průměrem (asi 100 - 150 ha). Statek je specializován na chov krav bez tržní produkce mléka (plemeno Charollais) a stádo čítá 13 krav, 5 jalovic, 12 telat a 1 býk, který je obměňován 1x za 3 roky.

Skot je od poloviny června do poloviny září na pastvě v horách, v zimě je ustájen v v hale, postavené v r. l996. Hala je vybavena kamerovým hlídáním, takže porody krav jsou pod stálou kontrolou z farmy. Chod farmy zajišťují tři členové rodiny farmáře a jeden zaměstnanec. Pro zajímavost - farmář je profesorem na zemědělské škole, manželka pracuje na obecním úřadě, syn studuje. Farmář je hrdý na to, že vlastní od všeho něco (vodu, půdu, les). K vodoteči přiléhají louky, se stoupajícím terénem přechází v pastviny, postupně v les typu tajgy a nakonec mechy a lišejníky typu tundry.

Na farmě jsme využili přítomnosti zástupce firmy Nortura (norský hlavní dodavatel masa). Vlastníkem této firmy jsou norští farmáři (v průměru 15 - 20 ha z.p. a 20 - 50 ha lesa), chovající skot bez tržní produkce mléka. Firma Nortura zajišťuje výkup a odbyt zvířat, přičemž farmářská cena činí u plemen Charollais, Simental, Hereford, Aberdeen Angus apod. 40 Nkr (120 Kč) v mrtvé váze. Norsko kryje potřebu hovězího masa z 95 % z vlastních zdrojů.

Pak už nás čekal jen návrat domů. Cesta vedla oblíbenou rekreační oblastí Bohusland vyhlídkovou trasou přes ostrovy, zálivy i odvážné mostní konstrukce do Helsingborgu - významného přístavního města a dále do Trelleboorgu, kde jsme se nalodili na odpolední trajekt do Sasnitz a odtud přes Německo zpět do Prahy.

Vedle zajímavých poznatků o hospodaření v Norsku, které není členem EU, se utvrdíte v tom, že všude žijí lidé a všude se nějakým způsobem hospodaří. Je pravdou, že farmy v Norsku mají staletou historii a norští farmáři jsou na to právem hrdí. Za celou cestu jsme nikde (ani v Oslu) neviděli jediný supermarket či jiný řetězec. Spousta drobných obchodů s velkým výběrem zboží však stačí zajistit potřeby Norů a přitom zaměstnat sebe a další občany.

Při projíždění Německem, Švédskem i Norskem jsme byli svědky různých přírodních podmínek a jimi ovlivňovaného způsobu života i hospodaření. V Německu překvapí obrovské množství větrných elektráren, často o 30 - 50 větrnících. Průjezd jihozápadním Švédskem do Göteborgu byl průjezdem obilnicí Švédska. Göteborg je přístavní město s historickým centrem protkaným kanály. Norsko je nádhernou zemí protkanou řekami a četnými fjordy a s úrodným krajem kolem Honefossu. Větrné elektrárny jsme v Norsku neviděli, zato na mnoha vodních bystřinách jsou osazeny vodní elektrárny. Jejich umístění je přímo ve skalách při vodním toku a nezasvěcenému by ani na mysl nepřišlo, že železná vrata splývající se skálou jsou vstupní branou vodní elektrárny.

Ing. Jan Votava