ASZ ČR je obecně přesvědčena, že k zajištění veřejného zájmu ochrany životního prostředí není zásadně nutné, aby veškeré dotčené pozemky vlastnil stát, který je z podstaty věci vlastníkem anonymním, což v praxi nijak negarantuje nějakou lepší znalost místních specifik a tudíž zodpovědnější péči o konkrétní pozemky. Důkazem i varováním za všechny budiž obecně známý systém nevhodné péče o lesní porosty na řadě lokalit ve správě státních lesů, která naplno vygradovala v posledních letech v souvislosti s kůrovcovou kalamitou.
Pro zajištění žádoucí biodiverzity a ochranu přírody je naopak vhodnějším řešením zachování širšího okruhu vlastníků pozemků, a to kdekoli, včetně národních parků. Vlastnictví pozemku, zvláště je-li spojeno s hospodařením na bázi rodinných farem, zcela přirozeně generuje zodpovědnou péči i zajištění požadovaného veřejného zájmu, neboť se zde uplatňuje motivační princip, při kterém dochází k předávání hospodářství následujícím generacím v lepším stavu, než v jakém jej předávající generace nabyla. Tento přirozený zájem navíc zaručuje kontinuitu v čase, bez ohledu na politická rozhodnutí, která mohou podmínky zajištění veřejného zájmu měnit, a to i v neprospěch tohoto zájmu. Navíc platí, že hospodaření na takových pozemcích je přísně regulováno nějakým stupněm ochrany území, který je závazný pro všechny vlastníky.
Otevřít problematiku předkupního práva v národních parcích a chráněných územích proto považuje ASZ ČR za důležité i vzhledem k požadavku EU na zvýšení podílu ploch ekologického zemědělství v členských zemích na 25 procent, jak uvádí strategie Green Deal. Ke splnění tohoto požadavku je přitom optimální využití právě takových pozemků, které se na území národních parků a cenných lokalit nacházejí. Pokud by měly prostřednictvím předkupního práva přecházet v budoucnosti všechny pozemky v těchto územích na stát, bylo by obtížné tento požadavek splnit. Stát přece není zemědělským hospodářem, takže k obhospodařování takových ploch by si musel najímat subjekty, které by ekologické zemědělství pravděpodobně i mnohem nákladněji zajišťovaly, ovšem bez vlastnické vazby na ně.
Nejpodstatnější je ovšem to, že založení předkupního práva státu na soukromý pozemek je zásadním zásahem do jednoho ze základních práv, a to práva svobodně nakládat se svým majetkem, které je zaručeno Ústavou ČR a Listinou základních práv a svobod. Institut předkupního práva státu je proto logicky potřeba využívat jen jako zcela krajního prostředku, pokud neexistují jiná řešení. V tomto případě ale jiná řešení existují, a předkupní právo na pozemky v národních parcích tak nemůže být bianco šekem na omezování vlastnických práv. Tento přístup totiž povede k nežádoucímu vytváření dvojích kategorií lokalit s odlišným vlastnickým režimem a současně bude docházet k postupnému zestátňování některých území ČR. Není také vůbec vyloučeno, že podobnou politiku bude chtít stát postupem času zavádět z nějakých „bohulibých“ pohnutek i v jiných lokalitách, kupříkladu třeba v zónách ochrany vodních zdrojů či na jiných chráněných plochách a to by se dotklo již mnohem většího počtu pozemků a tudíž vlastníků.
ASZ ČR se tedy obrací na zákonodárce, aby se těmto otázkám při aktuálním projednávání zákona věnovali.
Mgr. Ing. Jaroslav Šebek, předseda ASZ ČR, dne 1. 2. 2021
