Farmaření bylo námětem více než šedesátky z celkem 169 uvedených dokumentů, roli rodinných farem byla věnována i hlavní panelová diskuse festivalu. Ta se uskutečnila ve středu 15. října ve zcela zaplněných prostorách Klubu C. Příspěvky hostů – náměstka ministra zemědělství ČR Jindřicha Šnejdrly, předsedy Asociace soukromého zemědělství ČR Josefa Stehlíka, ředitele pro zahraniční vztahy Potravinářské komory Tomáše Kreutzera (vystoupil za omluveného prezidenta Agrární komory ČR Miroslava Tomana) a agrárního analytika Petra Havla si přišli poslechnout a diskutovat s nimi zástupci akademické sféry, nevládních organizací, studenti i široká veřejnost. Osobně se jí zúčastnil i rektor ČZÚ Jiří Balík.
Důkazem toho, jak se rodinným farmám po velmi nelehkých začátcích v devadesátých letech podařilo postupně se etablovat jak v rámci zemědělského podnikání, tak venkova, ale i celé společnosti, byl úvodní šot s příběhem rodiny Novákových, členů Asociace soukromého zemědělství Tábor.
„Rodinných farem, jejichž působení na venkově již dávno přesahuje pouze rámec zemědělství, stále přibývá, jejich diverzifikační růst je nezpochybnitelný. Stejně tak nárůst výměry v rukou soukromých zemědělců je značný, fyzické osoby hospodaří na 30 % zemědělské půdy, pokud však připočteme i osoby sdružené v s.r.o., je tento podíl až 40%. Sedláci si zkrátka vydobyli své pevné místo na slunci. Hospodaření na rodinných farmách se stalo dobrou značkou, využívanou i v mnoha reklamních kampaních jakožto záruka produkce kvalitních potravin,“ řekl v úvodu diskusního panelu předseda ASZ Josef Stehlík a dodal: „Zároveň jsem velice rád, že přesvědčení naší organizace, Asociace soukromého zemědělství, o perspektivě rodinných farem jako základu moderního evropského zemědělství a živého venkova, je bližší stále více lidem. Jak sedlákům, kterých v našich řadách stále přibývá, tak dalších sdružení, jež se stávají našimi členy.“
„Role rodinných farem je naprosto nezastupitelná jak u nás, tak všude ve světě. Je však třeba měřit ji i z jiných než pouze produkčních hledisek. Rodinné farmy jsou nositeli autenticity jednotlivých lokalit – krajů, regionů, obcí, hospodářství, nositeli pestrosti, tradice a odkazů. Lidé pracující na rodinných farmách jsou vlastníky pozemků, o něž se náležitě starají s cílem uchovat je v co nejlepším stavu pro budoucí generace. Jsem proto přesvědčen, že mimoprodukční funkce rodinných farem bude stále narůstat,“ informoval agrární analytik Petr Havel.
Poněkud nepřesvědčivě a mimo hlavní téma celé diskuse vyzněly příspěvky náměstka ministra zemědělství Jindřicha Šnejdrly, který se věnoval problematice ekologického zemědělství spíše ze statistického hlediska a Tomáše Kreutzera, jež hovořil za Agrární a Potravinářskou komoru ČR zcela obecně o Společné zemědělské politice a GMO plodinách. Obrázek o vztahu pana náměstka k soukromým zemědělcům si mohli přítomní udělat při jeho jediném sdělení, týkajícím se rodinných farem: „Pokud nějaká rodinná farma obhospodařuje např. 800 hektarů, jde o regulérní zemědělský podnik. A pak je přece naprosto jedno, zda je v majetku rodiny, nebo jde o společnost třeba s dvaceti zaměstnanci.“
„Tímto svým sdělením a zároveň postojem k celé dnešní diskusi, jste, pane náměstku, vyslal zcela jasný signál. Rodinné farmy berete od jejich počátku jako nutné zlo, pouhý folklor. Pro soukromé zemědělce jste nikdy neudělal nic ať již v rámci svého působení v Agrární komoře, či na ministerstvu zemědělství. Z vašeho postoje je více než jasné, že hluboký smysl a význam rodinného hospodaření nikdy nepochopíte,“ řekl farmář a čestný předseda ASZ Stanislav Němec.
Zdaleka nejen na základě diskuse, která k tématu rodinných farem na půdě ČZÚ proběhla, vyznívá až poněkud bizarně znovuobnovená snaha Agrární komory o zavedení povinného členství v této všeobjímající nevládní organizaci. Stejně tak nevídaný je i falešný slib zvýšení efektivity následkem tohoto opatření ku prospěchu celého zemědělského resortu i všech zemědělců. Kdy už někteří pochopí, že opravdu nejsme a nebudeme na jedné lodi?
Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ
