Záznam celého pořadu:
https://tvzemedelec.cz/rok-s-covidem/
Co všechno se změnilo pro zemědělce v České republice v průběhu roku, který jsme strávili s koronavirovou pandemií?
Pýcha: Změnila se například struktura poptávky na trhu, zavřely se restaurace, školní jídelny a další provozy, takže zemědělci se museli vypořádat s výpadkem odbytu. To zemědělce postihlo nejvíc, a negativně to ovlivnilo i prvovýrobce, kteří dodávají do potravinářského průmyslu. Zejména v sektoru vepřového masa, hovězího masa a také brambor, s jejichž odbytem je nyní problém, protože původně měly být zkonzumovány jako přílohy v provozech společného stravování.
To byly problémy, které podniky pocítily ekonomicky. Na druhé straně šlo o problémy organizační, nejvíc jsme řešili v průběhu celého roku sezónní pracovníky. Nejhůře jsme na tom byli v jarním období epidemie, kdy najednou vypadli pracovníci ze zahraničí a přitom bylo třeba zajistit jarní práce. Podobné byly i provozní problémy v jednotlivých podnicích, kdy covid vyřadil značné množství pracovníků zejména v živočišné výrobě a firmy řešily, zda podnik vůbec bude schopen vlastními prostředky péči o hospodářská zvířata zvládnout. Nakonec se to podařilo, nicméně dnes máme tyto problémy ve stejném gardu, ale v mnohem větší šíři, protože jaro bylo proti stávajícímu období výrazně slabší.
Šebek: U našich členů je to obdobná situace, i když musím zdůraznit, že zemědělství nebylo pandemií postiženo tak drasticky jako některá jiná odvětví. Přesto se objevila řada zemědělských oborů, které na koronavirovou pandemii doplatily. A týkalo se to i rodinných farem, zejména těch s živočišnou výrobou, a krize postihla i penziony, jichž zastupujeme také značné množství. Současně nastal značný pokles cen, minimální byl zájem o zvířata, která stojí ve stájích, a sedláci hledají složitě cestu, jak z toho ven. Je to obtížné. Nic podobného jsme dosud nezažili a obávám se, že nepříznivá situace ještě bude pokračovat.
Na začátku v jarním období minulého roku situace nebyla tak kritická. Hrála zde určitou roli i psychická stránky té věci, kdy se pandemii jakž takž podařilo zvládnout. O to náročnější byla ta podzimní a je i ta současná vlna pandemie, které doprovází nejistota a nejasné vyhlídky do budoucna.
V čem se lišily jarní a podzimní vlna pandemie a jak reagovaly zemědělské podniky?
Pýcha: Dnes víme, že problém je hlubší a složitější, byť to vloni na jaře vypadalo, že vše zvládneme během několika měsíců a život se vrátí do starých kolejí. A také měli na počátku pandemie zemědělci určité rezervy. Dnes je řada i větších podniků, které byly odkázané například na školní jídelny či restaurace, v situaci, kdy už své rezervy vyčerpaly a současnou přetrvávající nepříznivou situaci budou muset řešit drastickými opatřeními na straně nákladů. A to v zemědělství nelze udělat ze dne na den.
Na jaře také nebylo tolik nakažených. Pro naše členy jsme nakupovali roušky a dezinfekční pomůcky, dnes pro ně zajišťujeme respirátory a testy. Faktem ale je, že jarní vlna nepostihla takový počet podniků jako ta následující.
Podle průzkumu mezi našimi členy ohledně testování nám vychází, že v každém zemědělském podniku je v průměru pět pracovníků v nějaké pracovní neschopnosti. To u podniku se sto či dvě stě zaměstnanci není takový problém, ale pokud má podnik kolem deseti pracovníků, už může mít značné potíže, nehledě na to, že začínají jarní práce.
Na jaře jsme řešili s hygienou, aby člověk, který se potkal s nakaženým a měl být v karanténě, mohl v některých případech a za určitých podmínek izolovaně pracovat, a mnohdy nám to bylo umožněno. Dnes nic takového není možné a tito lidé musí jít bez výjimky do karantény. V případě pozitivního antigenního testu musí podniky čekat na PCR testy, což v mnoha případech trvá i několik dní a po celou tu dobu tyto pracovníky musíte platit, i když přitom nepracují.
Šebek: V rámci naší stavovské organizace zaznamenáváme také to, že naši členové narážejí na absurditu vládních opatření. Typickým příkladem je zákaz farmářských trhů, které jsou pro mnohé naše členy zásadním místem odbytu jejich produkce. Přitom neexistuje žádné zdůvodnění ani vyjádření odborníků, které by říkalo, že nákup v klimatizovaném supermarketu je méně nebezpečný než nákup potravin na volném prostranství na farmářském trhu. Opakovaně jsme tedy od vlády žádali zdůvodnění tohoto pro nás zcela absurdního opatření, ale žádného se nám nedostalo.
Jinak musím potvrdit i u nás stejné problémy s testováním, které již zmínil Martin Pýcha. Navíc naši kolegové, kteří fungují v rámci rodinných farem, nemají žádný zástup a zejména zpočátku jsme naráželi na to, že nebyli schopni v případě pozitivního testování zajistit základní chod farmy.
Je možné už nyní alespoň odhadnout, jaké ztráty zemědělcům pandemie způsobila?
Pýcha: To je velmi složité. V zemědělství v loňském roce podle našich průzkumů vyšel zisk meziročně lépe než v roce 2019, což je samozřejmě dáno jinými vlivy než covidem.
Zemědělci však zcela objektivně mají kvůli pandemii vyšší náklady, a to nejen na pracovní sílu, ale také v souvislosti s dodržováním, protipandemických opatření, s nákupem ochranných a hygienických pomůcek a také s řešením organizačních problémů. Takže vyčíslit ztráty je nyní obtížné a konečné náklady se dozvíme zřejmě, teprve až pandemie skončí.
Šebek: Ani my nedokážeme ztráty objektivně zhodnotit. Řada našich členů nebyla zásadně přímo dotčena, byť nepřímo jsme postiženi pandemií všichni, ale mám na mysli farmy, které mají například pouze rostlinnou výrobu a nemají žádné další přidružené aktivity. Avšak na ty, kdo byli vázáni na gastroprovozy či na poskytování služeb například v agroturistice, dopadla koronavirová krize naprosto fatálně a dnes jsou na tom velice špatně.
Projevil se vliv pandemie a protipandemických opatření také v oblasti zásobování zemědělských podniků surovinami či přípravky, nebo ve způsobu prodeje?
Pýcha: Nepochybně ano. Všichni jsme byli svědky toho, jak se vyvíjely ceny některých produktů, například ovoce, zeleniny a dalších, protože zahraniční obchod byl covidovou situací výrazně ovlivněn, ať už v zemích, které byly hlavními producenty některých komodit, nebo v důsledku komplikovaného překračování hranic. A to se týká nejen zemědělských komodit, ale i vstupů, tedy například pesticidů, hnojiv a některých dalších věcí.
Paradoxně nám pandemie pomohla snížit saldo agrárního obchodu, protože se méně dováželo, i když samozřejmě poklesl i vývoz. Například zcela ustal před pandemií poměrně čilý export živých zvířat do Turecka.
Na druhou stranu, jako pozitivní lze hodnotit změnu formy komunikace v důsledku pandemie.
V rámci našeho svazu jsme se snažili řadu jednání ještě před covidem přenést do on-line prostoru a velmi obtížně se nám dařilo přesvědčovat naše členy, abychom komunikovali tímto způsobem. V současné době s tím nejsou problémy a jde o zcela běžný způsob komunikace, který navíc šetří čas i náklady.
Šebek: Sedláci jsou podnikatelé a snaží se najít různé cesty k odbytu. Například registrujeme, že v období pandemie a restrikcí s ní spojených výrazně vzrostl prodej ze dvora. Farmáři také zvýšili marketinkovou podporu. K mlékomatům v poslední době přibyly i masomaty, které se ukazují jako z epidemického hlediska bezpečná cesta prodeje a určitě mají svůj potenciál.
Souhlasím s tím, že se v důsledku pandemie zrychlila díky internetu řada věcí. Už před covidem dodávalo mnoho našich členů svoji produkci do různých e-shopů a to nyní nabylo na významu.
Bohužel ale nemožnost osobního setkávání velmi komplikuje naši činnost, zevrubné projednávání konkrétních problémů či zaujímání stanovisek. Osobní diskuse se podle mého názoru nahradit on-line komunikací zcela nedají.
Pomohly zemědělcům státní podpůrné programy; byly podle vás účinné a na co by se měly zaměřit v budoucnu?
Pýcha: Hlavní dopad covidu byl především na jiné sektory, jako sektor služeb, gastronomie, hotelů apod., je tedy logické, že hlavní vlna podpory směřovala do těchto oblastí a zemědělství zůstalo spíše na okraji zájmu. Ale na druhou stranu čelíme také problémům a zemědělcům stát příliš nepomáhá, a pokud se o to snaží, podpora není moc šťastně nastavena. Nejvíce měl postiženým pomoci Agricovid a byla i další opatření, ale ne vždy mířila na zemědělce. Stačí se podívat na to, kolik zemědělců o podporu v rámci Agricovidu žádá s ohledem na to, jak jsou nastavena kritéria. Ta jsou velmi složitá a přísná a neumožňují zemědělcům kompenzaci zmíněných nákladů, a pokud už mají možnost o podpory z tohoto programu žádat, tak velmi často narazí na jeden problém. Pokud totiž už žádali předtím o podporu z PGRLF, nemohou požádat o podporu z programu Agricovid. Takže sice dostali pár tisíc podpory z PGRLF, ale kvůli tomu jim utíkají stovky tisíc korun z podpory Agricovidu.
Šebek: Je pravda, že podpory nešly přímo do zemědělství, ale je to pochopitelné, protože zemědělství nebyl primárně postižený sektor. Musím ale konstatovat, že Ministerstvo zemědělství nevyužilo všechny možnosti, které se využít daly. A to mu do jisté míry zazlíváme, přestože jsme totiž předložili několik variant a návrhů, které podle našeho názoru dávaly smysl, nebyly využity. Konkrétně bych zmínil podpůrný dotační titul, který už v dubnu nebo v květnu uznala Evropská komise a nepovažuje ho za nedovolenou podporu. Šlo o paušálnější náhrady jednoduše zadministrovatelné až do výše sedmi tisíc eur, což by, myslím, skutečně mohlo pomoci. Domníváme se, že ministerská pomoc se přesunula spíš do oblasti investic, přitom v době pandemie je třeba zachovat hlavně provozní kapitál a vůbec udržet firmu, spíše než přemýšlet o nějakých dlouhodobých investicích. To samozřejmě nevylučuji, nicméně podpora by v této situaci měla být zaměřena poněkud jinak. Myslím ale, že Ministerstvo zemědělství má ještě možnost takový paušálnější titul zprovoznit. Agricovid je totiž poněkud nepovedená snaha, například prokazovat propady příjmu za určité období je složité, protože každý zemědělec to má v průběhu roku jiné.
Pýcha: Abych se trochu zastal Ministerstva zemědělství, podmínky a pravidla pro Agricovid nejsou tak docela z jeho dílny, ale vycházely především z podmínek a požadavků Ministerstva financí. Ministerstvo zemědělství je přijalo a v prvním kole se ukázalo, že schopnost splnit tyto podmínky není ze strany žadatelů nijak velká, o čemž svědčí i nízký počet žádostí o tuto podporu. Uvidíme, jak budou tyto podmínky modifikovány ve druhé vlně podpory a zda se je podaří nějakým způsobem přizpůsobit.
Pokud ale v těchto podpůrných programech nějaké peníze zbudou, budeme jako Zemědělský svaz usilovat o to, abychom pomohli cíleně některým sektorům. Například chceme pomoci chovatelům prasat a skotu nebo pěstitelům brambor. Evropská komise od těchto sektorů však dává ruce pryč a místo toho, aby použila krizový balíček, který jsme v minulých letech dokázali pro některé sektory použít, říká, aby se tyto problémy vyřešily na úrovni jednotlivých členských států. V takovém případě tedy chceme prostředky, které se nevyužijí v rámci Agricovidu, použít na podporu zmíněných sektorů. Uvidím, jestli se nám to podaří.
Vláda nařídila povinné testování pracovníků, jak v zemědělských podnicích probíhalo?
Pýcha: V situaci, kdy byla schválena povinnost testovat, jsme zajistili pro naše členy 65 tisíc antigenních testů a řešíme i další respirátory. Nyní máme první výsledky a v zemědělských podnicích vycházejí záchyty u antigenních testů 1,09 procenta, a když se tyto výsledky nechají potvrdit PCR testem, činí potvrzené pozitivní záchyty 0,74 procenta. Nepřijde nám tedy smysluplné testovat pracovníky vícekrát v týdnu. Navíc je to také organizačně značně složité, protože v zemědělství pracují různé skupiny pracovníků v různých časových intervalech, takže nemají jako například v továrnách všichni jednotnou pracovní dobu. K tomu mají velké podniky i více farem, což celou organizaci ještě komplikuje.
Pozitivním zjištěním však je, že jsme ze strany pracovníků zatím nezaznamenali žádné odmítání testů.
Šebek: Pro naši asociaci, jejímiž členy jsou z velké části malé a střední podniky, je nesnadné najít možnost, jak bychom mohli pomáhat. Proto jsme se zaměřili především na poskytování detailního poradenství jednotlivým členům, aby se vůbec dokázali orientovat v podpůrných programech, které jsou k dispozici, a aby, pokud chtějí, mohli podat žádost tak, aby skutečně případnou podporu dostali. Na to jsme se maximálně zaměřili
Pýcha: My jsme nastavili již se začátkem pandemie náš informační systém tak, že nepomáháme jen našim členům, ale všem, kteří o to požádají. Dokonce posíláme naše covidové informace i podnikům mimo sektor zemědělství.
Jde totiž o poměrně komplikovanou zátěž i pro naše právníky, například dosud se nám nepodařilo zjistit a najít právní předpis, na základě kterého by mohl zaměstnavatel žádat o kompenzaci 60 korun za test, o níž se sice mluví, ale žádný právní předpis, který by to upravoval, zřejmě neexistuje, protože se nám jej nikde zatím nepodařilo získat.
Naši právníci jsou velmi vytížení a denně mají desítky hovorů. Pomáhají řešit i takové problémy, jakým je například v současné době při zákazu shromažďování svolání valné hromady akciové společnosti, která by měla zvolit její vedení. To jsou ve svém důsledku velmi složité právní otázky, které je však nezbytné řešit.
Co očekáváte od blízké budoucnosti, co by resortu nyní nejvíce pomohlo?
Pýcha: Především, a to nejde jenom o zemědělství, ale o celou Českou republiku, je potřeba proočkovat co největší počet lidí, abychom se opět dostali do normálního stavu, aby mohli zemědělci hospodařit, aby lidé mohli do obchodů a restaurací a aby rodiče nemuseli neustále řešit domácí samostudium svých dětí a mohli jít normálně do práce.
Uvidíme, jak se bude ekonomika vyvíjet. Osobně jsem velmi opatrný. Když na jedné straně vidím obrovskou zadluženost evropských států a na druhé straně strmý nárůst nákladů a výdajů, tak se obávám, že budoucnost bude náročná pro všechny, nejen pro Českou republiku, ale pro celé evropské zemědělství.
Navíc si uvědomte, že my stále ještě nevíme, jak bude v příštích letech vypadat společná zemědělská politika Evropské unie. Zatím vidíme jenom na konec roku 2022, což samozřejmě vzbuzuje nervozitu, jak bude vypadat celý systém dotací a podpor, které mají na ekonomiku zemědělských podniků zásadní vliv.
Potřebujeme zkrátka, aby se život vrátil do svých normálních kolejí, i když si myslím, že ty normální koleje už nikdy nebudou takové, jak před pandemií.
Šebek: S tím samozřejmě souhlasím, ale jsem přesvědčen, že bychom neměli uvažovat jen o podporách, byť zejména o nich společná zemědělská politika Evropské unie je. Myslím, že podpory jako takové nikam neposouvají otázku struktury českého zemědělství, která určitě není dokonalá a je třeba ji upravit. Velká část toho řešení spočívá ve snížení byrokracie a ve zjednodušení společné zemědělské politiky. Podpory je třeba zacílit na ty podniky, které jsou nejdůležitější pro venkov a pro krajinu, a to jsou právě menší podniky, které v regionech vytvářejí krajinu i regionální ekonomiku. To je velice důležité, a to nám zde zatím chybí.
Konkrétně chybí cílená podpora malých farem, které by měly zjednodušené podmínky.
Tím rozhodně nechci hanět velké podniky, protože do rámce ekonomiky české republiky patří všechny podniky, ale myslíme si, že Česká republiky na ty malé a střední rodinné farmy a mikropodniky zapomíná.
Oldřich Přibík
Zdroj: TVZemedelec.cz
