Předmětem závisti často bývá i dobrá nálada a pocit uspokojení, který se zračí ve tváři dotyčného. Těžko se snáší takto nastavené zrcadlo. Jenže právě takové zrcadlo sedláci nastavují. Chtivým materialistům, pro které není hlavním kritériem úspěchu fungující rodina a sousedské společenství, ale jen zisk a růst, nejlépe prezentovaný sloupcovým, popřípadě koláčovým grafem. Ale sedláci nechtějí nikoho provokovat, chtějí svobodně žít, na svém, a sami si o svém rozhodovat. Proto také před 20 lety, v roce 1998, vznikla Asociace soukromého zemědělství, neboť, jak řekl Josef Stehlík o tehdejší situaci: „Nechtěli jsme, aby za nás, za sedláky, mluvili ti, kdo se rychle převlékli a začali se tvářit jako mluvčí všech zemědělců, bez ohledu na způsob hospodaření.“
Dnes, po dvaceti letech, je ASZ vlivný „spolek“, který nemohou opomíjet ani politici, ani tvůrci zákonů či ministerští úředníci, a který je vidět na všech úrovních společenského života. Podle Josefa Stehlíka je Asociace, se svými více než 7 000 členy ve 41 regionálních organizacích, spolu s dalšími osmi profesními asociacemi čitelnou a předvídatelnou konzervativní sílou. Nelze nezmínit ani slova Stanislava Němce: „Jsme lidé, kteří venkov neberou jako bydliště, ale jako domov. A pozor, nenechme se doběhnout sliby, že stát vyřeší sucho, mokro, mráz, a to za cenu, že se vzdáme trochy naší svobody.“ A pak si položil řečnickou otázku, na kterou si hned sám odpověděl: „Co mi Asociace dala? Přátelství se sedláky, s lidmi, kteří se stali členy mé rodiny. A to, to mi žádné dotace nenahradí!“
Jistě, ke zmíněným přátelským vztahům mezi členy Asociace patří i schopnost najít společné stanovisko, bez ohledu na někdy odlišné názory. Podstatné je to, co spojuje, jako v rodině. A rodina, to je také umění podívat se do minulosti, nezapomínat, ale přitom mít oči upřené do budoucna. A v tom třeba Milena Vicenová vidí velkou naději selského stavu.
V Hradci Králové se leckdo při vzpomínání neubránil dojetí, vždyť po čtyřiceti letech zmaru zažíváme již dvacet let znovuzrození. A dvacet let, co to je? Jen tak dlouho existovala tolik obdivovaná První republika. A dnes snad zánik demokracie nehrozí. I když Miroslav Kalousek vyjádřil obavy, že nová vláda bude ještě horší, než ta předchozí. Nabídl Asociaci pomoc při přenášení stanovisek a názorů sedláků na politickou rovinu. A stejně tak i další ze zúčastněných politiků a ostatních příznivců, jako například Veronika Vrecionová, Tomáš Czernin, Petr Fiala, Petr Bendl, Pavel Telička, Milena Vicenová, Terezie Daňková, Ivan Fuksa, Petr Gandalovič, Hynek Fajmon, Jaroslav Vítek, František Kučera, Pavel Bělobrádek, Jiří Hrbek a Jiří Urban (úmyslně zde nevyjmenovávám jejich funkce, ani minulé, ani současné, to by bylo moc dlouhé, a i zbytečné).
Ošidnost politiky zmínil Tomáš Czernin, když řekl: „Splnilo se mi životní přání, mohl jsem se opět ujmout svého majetku a hospodařit. To považuji za zásadní. Politická funkce, ta je dočasná, ale hospodařit? To je něco jiného, a je rozdíl mezi hospodařením v lese a na poli. V lese, to je stoletý cyklus, pole se sklízí každý rok, ale oba tyto způsoby hospodaření v krajině mají společný problém, a tím je sucho. Pro mě je důležité v péči o krajinu umět hospodařit s vodou. Sem patří lesy, pole, rybníky, ale také právo myslivosti, což souvisí i s nadměrnými stavy zvěře. Z tohoto pohledu je pro mě práce pro ASZ nikoli prací, ale posláním.“
Přišlo také na bilancování, naděje, pohled do budoucna, a také na připomínku schopnosti pohlédnout na někdy tristní realitu a hrůznou minulost z té veselejší stránky. Například forbíny Stanislava Němce při vyhlašování Farmy roku, anebo vzpomínka na veselé první máje organizované Vladimírem Tláskalem v regionu ASZ Náchodsko.
To, jak veřejnost sedláky vnímá, připomněl Daniel Pitek: „Lidé si už uvědomují rozdíly mezi těmi, kdo správně hospodaří, a těmi, kteří ne!“ A tento potenciál, probuzení naší společnosti, by bylo škoda nevyužít. Dále pak konstatoval, že dnes běží projekt „Pestrá krajina“, a ten by bylo dobré podpořit. Veřejnost dnes na takovéto aktivity „slyší“.
Inu, dráždit svou svébytností, úspěchem a důrazem na zodpovědnost, to je asi sedlákům dáno. Ale o co jde doopravdy? Dovolím si zacitovat oblíbenou písničku sedláka Jana Váni: „Aby nás pán Bůh miloval, hříchy odpustil, nebe dal...“
Josef Duben
