Ale pozor! Jisté nebezpečí existuje, když se dá takovýchto hnidopichů dohromady více, když prorostou do některé významné instituce, která má vliv, popřípadě si dokonce takovouto instituci sami vytvoří. Že to jsou úvahy marné a také trochu hnidopišské, kdy jde o to se strefit do něčeho malinkého? Kdepak! Oni se totiž malicherní chytrolíni a i hnidopichové spojují a zdá se, že se už v některých oblastech spojili, a my, prostí a nevinní občané, voliči, k tomu svou hloupostí napomáháme. Skoro mám dojem, že tato adjektiva: prostý a nevinný, jsou téměř synonymem pro výraz málo chytrý, nechce se rovnou říci blbý.

Proč? Protože je-li dospělý člověk prostý, tedy ducha prostého, znamená to, že je v uvažování poněkud jednoduchý. A nevinný? V dospělém věku je každý trochu něčím vinný, určitě si aspoň za svůj osud z větší či menší míry může sám. A bohužel, jak se nyní ukáže i za osudy ostatních, tj. všech lidí.

Leckdo si asi vzpomene, jak je možné se na pracovištích, firmách, v různých institucích ale i politických stranách poměrně bezbolestně zbavit nepříjemných lidí, kteří do všeho vrtají, těžko se s nimi vyjde a pořád tak nějak brzdí. Jsou sice víceméně odpovídajícím způsobem kvalifikovaní, po pracovní stránce se jim tak moc vytknout nedá, ale není s nimi příjemné pobytí, protože „pořád něco mají“. Ano, bývají to ti hnidopiši, kteří velký skutečný problém nevidí, ale dokážou udělat opravdu „z prdu kuličku“. Co s nimi? Vyhodit se nedají, tak co je vysunout výš? A pokud možno co nejdál!

Jenže ouha, ouha. Může to fungovat, ale jen zdánlivě. Chvíli o nich není slyšet. Prima, je pokoj. Ale po nějakém čase se na oněch místech, kam jsou takovíto lidé vysláni či delegováni, rozkoukají, a hle, v okolí najdou jim podobných více. A ti všichni se snaží vymýšlet návody k nápravě světa, na výrobu bezpečných potravin, po kterých bude člověk téměř nesmrtelný, zákony na zákaz pití, kouření, hladovění, přejídání se, opatření k otevření popřípadě uzavření toho či onoho. Sem si může každý doplnit celý odstavec podobných nápadů.

A kde že se takovíto lidé spojují? V parlamentech, národních i unijním, v dozorových orgánech, na ministerstvech, v řadě nevládních organizací, které bez jakékoli zodpovědnosti také vymýšlejí… I když by se všude našly čestné výjimky. A bodejť by se takoví nespojovali, když my, ano, my prostí a nevinní, jim dáváme hlas ve volbách do národních zastupitelských orgánů, krajských orgánů, nadnárodních orgánů.

Bohužel v tom vůbec nejsme sami! Stačí se podívat za hranice nejbližší i vzdálenější. V Evropě to tak funguje všude. Asi se ale někdo zeptá, proč tomu tak je, jak je to možné právě nyní? A proč se v takové míře rojí nápady pro podporu státního, nadnárodního a v podstatě socialistického dirigismu? Přece si ještě docela dobře pamatujeme důsledky sociálního inženýrství komunistického i fašistického? Nebo už nepamatujeme?

Zdá se, že než nést zodpovědnost za své konání, za své podnikání, je výhodnější část rizika přenést na stát. Sice to souvisí s jistým omezením svobod, ale pro mnohé to může být pohodlnější. A pak se někdo takový diví, o co že živnostníkovi, nebo sedlákovi jde? No přece o svobodu, o možnost rozhodovat si o vlastním osudu sám, a přitom si zachovat vliv na své okolí, na krajinu, na obec, kde žiji. Žít v občanské, tj. sousedské, nikoli socialistické společnosti!

Současná situace ale bohužel těm různým dobrodějům a hnidopichům nahrává. Máme se totiž v Evropě tak dobře, jak jsme se nikdy neměli. Sociální rozdíly nejsou tak velké a dobrodějové by si přáli, aby byly ještě menší. Neuvědomují si ale, že sociální rozdíly jsou v naprosté většině motivující, a stát má růst umožňovat, a ne „zařezávat“ ty úspěšné.

Co si tedy počít? Existuje nějaká rada? Snad jediná, nečíst si tzv. volební programy, volební hesla, ale dívat se pozorně na ty, kdo jsou na volebních kandidátkách. A začít s těmi v krajích. Jsou to charakterní lidé? Odkud vzešli? Nejsou to političtí turisté? Něco na tento způsob. Tzv. volební programy jsou totiž často úplná blbost. Přece v zájmu všech by měla být slušná, demokratická, svobodná a prosperující země. Co to je za výkřiky: „Jsem proti korupci! Podporuji dálnici! Bezpečnost v ulicích!“  V absolutní většině to jsou prázdná slova, podobná těm, která ve filmu Zdeňka Podskalského Bílá paní volal komunistický agitátor (hrál ho Josef Bek), když se zbláznil a odváželi ho do blázince: „Suché boty stavbařům!“ Nebo: „Za včasnou sklizeň!“  A my máme v kůlně dosud schovanou ukořistěnou standartu s vyšitým nápisem „Ani zrno nazmar!“ Z doby, kdy při žních v každé zatáčce ležela hromádka popadané pšenice… Pozor tedy na prázdná slova

Josef Duben