K hradu, k němuž jako součást panství dvůr v minulosti vždy náležel, se po naučné stezce vybudované současnými majiteli dojde volnou chůzí za 15 minut. Po pozemkových reformách za první republiky rodina Šternberků o statek přišla a dalším majitelům jej posléze zase sebrali komunisté, kteří zde zřídili vepřín a nechali objekty dvora zcela bez údržby chátrat - prasata se chovala i v obytných místnostech. Stát vrátil dvůr v rámci restitucí jako úplnou ruinu. Když v roce 1995 současný majitel Jan Tupý, povoláním stavební inženýr, s manželkou Naďou koupili poplužní dvůr od restituentů, měla většina objektů propadlé střechy a byla úplně poničená. Noví majitelé okamžitě zahájili rekonstrukci s výjimečnou pečlivostí a nebývalým citem k zachování historického rázu a autenticity. Dnes je dvůr krásně odborně obnoven, vznikly prostory pro bydlení, ustájení dobytka, z části hlavního křídla statku se stal penzion a z bývalé konírny útulná restaurace s krbem. Majitelé se dále věnují hospodaření, službám v cestovním ruchu a obnově krajiny na vlastních pozemcích. Oba manželé pocházejí z Prahy a o zemědělství nevěděli zhola nic, ale vůle a chuť z nich udělala úspěšné hospodáře, kteří vítězí na výstavách herefordského skotu a jsou vlastníky největšího chovného stáda lipických koní u nás, s nimiž se již řadu let účastní vozatajských soutěží po celé Evropě. Prostory statku umožňují poskytovat i komerční ustájení koní.

Pozemky zakoupené společně se statkem jsou svažité a půda byla činností místního „kolchozu“ devastována a splavována především nevhodným pěstováním širokořádkových plodin. Veden snahou zabránit další erozi zatravnil hospodář Jan Tupý nejvíce postižené plochy a dnes na 70 hektarech luk chová pastevním způsobem 50 kusů hovězího dobytka hereford a stádo 24 lipicánů. Na statku naleznete i ovce a majitel se ještě věnuje chovu včel. Majitelé každoročně zalesňují cca 0,2 hektaru roklí a pozemků nevhodných pro běžnou zemědělskou výrobu, vysazují solitérní stromy, udržují a rozšiřují remízky, pečují a doplňují „Ořechovku“ – alej na přístupové cestě ke dvoru. V nedávné době vysadili lipovou a březovou alej, kterými vytyčují původní, při hospodaření státního statku rozoranou a zaniklou, polní cestu. Podle představ hospodářů má být statek v budoucnu uprostřed ovocných sadů, proto letos na jaře zahájili jejich výsadbu, se kterou budou pokračovat tak, aby byl téměř celý dvůr obklopen stromy.

Naučná stezka, kterou rodina Tupých vybudovala převážně na vlastních pozemcích včetně vyhlídkového místa a odpočinkového, dřevěného mostku přes rokli a naučných informačních tabulí, vede od hradu Český Šternberk přes statek Prak do obce Drahňovice. Na konci stezky v Drahňovicích zřídili hospodáři jako cíl hasičské muzeum.

Projekt soustavy čtyř rybníčků na potůčku Katovka do kterých je svedena dešťová voda ze všech budov dvora a z kořenové čističky, naznačuje, že si majitelé uvědomují potřebnost zadržování vody v krajině.

Dnes na ekologicky vedeném hospodářství pracují manželé Tupí se synem Pavlem, který nedávno převzal řízení, a správce se dvěma zaměstnanci. Promyšlenost a funkčnost celého sedmdesátihektarového hospodářství spolu s péčí o krajinu, její rozmanitost a pestrost si hodnotitelskou komisi naprosto získaly.

A jak statek přišel k názvu Prak? Podle pověsti umístilo roku 1467 vojsko Jiřího z Poděbrad, resp. jeho syna Viktorina z Munsterberka, právě v blízkosti současného dvora velký středověký obléhací prak, s jehož pomocí byl hrad Šternberk dobyt. Síla a energie praku musela být obrovská, když metal kamenné koule stovky metrů daleko. S podobně nezdolnou silou a energií vyzvedla rodina Tupých dvůr a hospodářství z prachu a popela a dnes je na něj radost pohledět. Na památku obléhání hradu umístil hospodář před dvůr obrovskou dřevěnou maketu středověkého praku.

Z podkladů odborné komise programu Pestrá krajina zpracoval Stanislav Rampas