Farma a hostinec Renaty a Gerharda Kainz, Kleinzwettl

Manželé Renate a Gerhard Kainz se naplno věnují své farmě, penzionu i lokálu Heuriger, který pro hosty zajišťuje, vedle výčepu piva, i studené a teplé občerstvení. Do všech aktivit jsou zapojeny i jejich tři dcery, z nichž jedna by v budoucnu chtěla rodinný podnik, který lze určitě specifikovat jako diverzifikovaný, převzít.

Co se týče vlastního hospodářství, stará se rodiny Kainz celkem o 45 hektarů vlastní a 25 hektarů pronajaté půdy v nadmořské výšce okolo 510 m n. m. Z toho 52 hektarů je půda orná, 10 hektarů louky a zbytek zabírá les. Nájemné je různé – v celém Rakousku se pohybuje mezi 200 a 700 eury za hektar. Cena za metr čtvereční je mezi 1,5 – 5 eury a stále stoupá. Hlavní pěstovanou plodinou je ječmen, dále pak špalda, řepka, kukuřice na siláž, šedý „waldfirdský“ mák, rýže, žito pro lihovar a oves na krmení. Pro přímý prodej ze dvora je určen mák, rýže, špaldová mouka a maková a jablečná pálenka.

Živočišnou výrobu reprezentuje stádo 20 dojnic místního tradičního plemene Fleckvieh, pro které byla před 20 lety vybudována stáj s volný ustájením. Jalovice jsou určeny na přirozený obrat stáda nebo na prodej. Připouštění probíhá v 16 měsících a samice, které nezůstávají na farmě, jsou prodávány ve 14 týdnech březosti. S telením problémy nebývají, přestože dojnice nejsou před porodem oddělovány od stáda. Býčci jsou ve věku 12 – 14 týdnů prodáváni stálému odběrateli. Velmi nás na farmě zaujal systém skladování krmiva – přesněji siláže a senáže. Oba druhy krmiva jsou uloženy na sobě (ve dvou vrstvách) a pak společně nakládány do krmícího vozu.

Průměrná dojivost je cca 8 tis. kilogramů. A stejně jako všude v Evropě, i v Rakousku v poslední době klesla cena mléka z 0,33 euro na 0,30 euro (zrušení mléčných kvót). Většina faremní produkce putuje do mlékárny, jen pro menší množství si chodí lidé z okolí. A přestože většina z nás si myslela, že se jedná o český nešvar, i manželé Kainz uvádějí, že většina přímých odběratelů není přímo z vesnice, ale z okolí. Stejně tak do lokálu chodí maximálně polovina místních. Prostě závist funguje v Rakousku stejně jako kdekoliv jinde. Naštěstí je ale rozvinuta spolupráce mezi místními zemědělci. Společně nakupují mechanizaci, navzájem si vypomáhají a se sousedem mají Renata a Gerhard například i společné topení – kotel na 70 kw.

V dnešní době je podnik manželů Kainz považován za menší farmu, ale ještě před 20 lety tomu bylo jinak. Patřili k největším v okolí. Dnes se struktura podniků v Rakousku rychle mění. Například v této oblasti, okolo Kleinzwettlu, se budují nové stáje s mléčnými roboty pro 70 – 80 dojnic a nejčastější výměra je mezi 60 a 100 hektary. I to je jeden z důvodů, proč se majitelé chtějí více zaměřit na provozování lokálu. Původně měli otevřeno jen přes léto (osm víkendů v roce) a samozřejmě také pokud chtěl někdo z okolí v sále uspořádat oslavu. V této době se již musí restauraci věnovat každý týden od pátku do neděle a někdy i v týdnu. Což jde jen velmi složitě skloubit s dojením v 6 a 18 hodin, když otvírací doba je mezi pátou hodinou večerní a jednou ranní. Dalším důvodem je věk manželů. Nepředpokládají, že by dcera převzala farmu dříve než za deset let. A tak se chtějí více zaměřit na lokál, penzion a pálení destilátů, v kterém jsou, přesto, že většinu ovoce nakupují, opravdu úspěšní. Svědčí o tom i několik ocenění za poslední dva roky. Nejčastěji zpracovávají jablka, hrušky, třešně, maliny, meruňky a mák. Maková pálenka, která obsahuje 39 – 40 % alkoholu, je jejich specialitou. Loni zkoušeli pálit i obilí – whisky. Ta ovšem ještě není vhodná ke konzumaci, neboť musí zrát v sudu nejméně tři roky. Celková produkce je cca 400 litrů a páleno je na základě práva, které udělila císařovna Marie Terezie již v roce 1750. Značnou svobodu a podporu tehdy dostali všichni ovocnáři na území Rakouska-Uherska a tak obnovovali staré sady a zakládali nové školky. V rámci provozů na zpracování ovoce pak nechyběly palírny. Každý měsíc jsou ale kontrolováni a musí náležitě odvádět daně, jinak by o právo přišli. Platí se 6,48 euro za litr 100% alkoholu.

Manželé mají naopak v plánu ustoupit od chovu dojnic a pouze vychovávat jalovice pro okolní farmáře, kteří nemají na vlastní farmě dostatek prostoru. Gerhard Kainz vzpomínal, že před 20 lety bylo v jejich vesnici 10 sedláků a všichni se věnovali mléčnému skotu. Na 110 obyvatel, kteří ve vesnici zůstali (lidé se dříve z pohraničí hodně stěhovali, protože pro ně bylo neperspektivní), to nebylo v Rakousku nic neobvyklého. Dnes jsou ve vesnici sedláci tři a mléku se brzy budou věnovat pouze dva.

Hospodářství Rollanda Rabla, Oedt - Wild

Rolland Rabl se svou rodinou obhospodařuje konvenčně a bezorebně 120 hektarů zemědělské půdy (115 orné a pět luk) a 15 hektarů lesa. Vše v nadmořské výšce okolo 550 m n. m. a při srážkách mezi 500 – 600 mm za rok. Bonita půdy je různá, ale mají v průměru 30 bodů, přičemž nejvyšší kvalita je hodnocena 100 body. Kvůli relativně velké výměře, ale také kvůli velkému počtu parcel, je plocha orné půdy rozdělena na 70 jednotlivých kusů polí v okruhu pěti km. Pěstební plán na rok 2013 byl: 115 ha orné půdy se rozdělilo na 45 ha kukuřice (30 na siláž a 15 na zrno), 35 ha žita a 35 ha pšenice (potravinářské). V roce 2014 přibyla řepka.

Mechanizaci má farma vlastní, ale několik činností je zajišťováno přes sousední farmáře a služby (část sklizně obilovin a veškeré kukuřice na siláž). Secí kombinace byla zakoupena dohromady se sousedními farmáři. Pan Rabl vlastní také postřikovač, a protože má vzdělání zaměřené na rostlinnou výrobu, může s ním i zajišťovat služby. Jedenkrát za pět let musí ale na pětihodinové školení. Ovšem postřikovač musí být kontrolován každý rok. Tuto byrokratickou novinku způsobila hlavně špatná prezentace médií a ekologická loby. Zemědělci byli velmi často kritizováni, že škodí včelám a dalšímu hmyzu…

Živočišnou výrobu na farmě Rollanda Rabla zatupují, stejně jako u Kainzových, dojnice plemene Fleckvieh (cca 60 ks), cca 50 ks jalovic a odchov volů na výkrm (cca 45 ks). Roční produkce mléka je asi 500 tun a všechno putuje do mlékárny. Jalovice jsou určeny jak na přirozený obrat stáda, tak na prodej jako chovné (připouštěny jsou ve 14 – 18 měsících). Býci jsou kastrováni v 10 týdnech (veterináři platí 25 euro za kastraci jednoho býka) a ve 21 měsících prodáváni (390 – 430 kg za 3,6 – 3,8 euro/kilo – stejná cena je i u býků, kastrují jen kvůli klidu ve stádě). Jako krmivo je u všech kategorií používána siláž, sláma, obilný šrot a geneticky modifikovaná soja. U krav je pouze různá krmná dávka dle stupně laktace. Dříve se místo siláže krmila senáž, ale nedosahovalo se takové užitkovosti, takže se od travních porostů ustoupilo.

O celou farmu se stará pouze rodina. Manželka, matka a tchýně dojí a pečují o mladý dobytek, tchán Rollanda Rabla se věnuje rostlinné výrobě a farmář, jak sám říká, se stará o vše. Pan Rabl nám také potvrdil všechny údaje o ceně půdy, pronájmu apod., které jsme se dozvěděli na farmě Kainz v Kleinzwettlu. Také nás informoval o ceně komodit v loňském roce 2014 (ceny jsou uvedeny bez DPH 10 % a za tunu): sladovnický ječmen 130 euro, potravinářská pšenice 150 euro, řepka 250 – 260 euro a za 40 hektarů pšenice, kterou musel sklidit až 7. září vlhkou a naklíčenou, dostal 70 euro (prodej do bioplynky). Dotace na jeden hektar půdy (SAPS) byla 330 euro, ale od roku 2019 bude snížena na 280 euro. Bio farmáři mají ještě o 260 euro na hektar více. Existují i další podpory: lokální, PRV, na ozelenění (80 euro/hektar) a integrovanou ochranu rostlin (35 – 40 euro/hektar), na ekologické traviny a hnízdiště ptáků atd. Kontroly jsou ale prý velmi přísné a časté. Bývalo i vrácení daně z minerálních olejů používaných pro zemědělskou prvovýrobu (zelená nafta), ale od roku 2012 bylo zrušeno.

Velmi dlouho jsme s panem Radlem diskutovali na téma „sdružování“. On sám je pro podporu oficiálního sdružování farmářů, ale rozumí historii České republiky a našemu zatím vesměs negativnímu postoji k této otázce. Na druhou stranu jsme se shodli na tom, že je potřeba podporovat osvětu lidí a věnovat se práci s veřejností, protože i v Rakousku se již začínají potýkat s tím, že mnoho lidí nerozumím základním zákonitostem zemědělství a pak si řadu věcí špatně vykládají a farmáře nechápou a většinou neprávem odsuzují.

Odbytové družstvo WALDLAND, Oberwaltenreith

Celosvětově známé centrum inovativního zemědělství WALDLAND zajišťuje společný odbyt rostlinných i živočišných komodit pro 800 členských podniků zaměřených na bio i konvenční zemědělství (podniky jsou zároveň i majiteli odbytového centra, pozemků a budov). Vedle toho družstvo zaměstnává 130 lidí z nejbližšího okolí, provozuje lisovnu oleje nedaleko hranic s Českou republikou a také ochod ve Vídni.

Celý projekt „WALDLAND“ vznikl již před 30 lety díky myšlence a aktivnímu přístupu ředitele místní Střední zemědělské školy Edelhof Adiho Kastnera. Vzhledem k tomu, že se velmi aktivně zajímal o problematiku zemědělské prvovýroby, podařilo se mu realizovat mnoho průkopnických projektů. Vytvořil tak provoz, který poskytuje nejen mnoho pracovních míst, ale hlavně také pomáhá zemědělcům se zajištěním odbytu a při rozvoji jejich podnikání (podpora prodeje, výzkum v oblasti hnojení a prostředků na ochranu rostlin apod.). Počet členských podniků se tak postupně rozšířil ze 450 na dnešních cca 800. Každá námi navštívená farma byla členem Waldlandu.

Dalším úctyhodným počinem bylo přestěhování provozovny před 25 lety. Pro stále se rozvíjející podnik byly citlivě zrekonstruovány a posléze využity prostory historického statku, jenž by jinak skončil v demolici. Postupně byly dostavěny různé výrobní haly vč. hal na sušení bylin, výrobu olejů, tepelných izolací a prodejního obchůdku a restaurace k odbytu výrobků. Jak je tedy patrné, v podniku se, vedle zpracování a odbytu tradičních plodin, zabývají také speciálními, zde zdomácnělými, ale přesto málo pěstovanými plodinami. Jedná se o kmín, fenykl, šedý „waldfirdský“ mák, konopí, len, pažitku (50 hektarů ve vzdálenosti max. do 8 kilometrů, protože musí být velmi rychle zpracována) a ostropestřec pro farmaceutický průmysl. V Rakousku je celkem 1500 hektarů ostropestřce a přesto, že není pěstován pouze členy Waldlandu, je zde všechen zpracováván v tzv. první fázi (lisování semen na olej a pokrutiny). Dalším speciálním oddělením je zpracování bylinek, hlavně třezalky. Pro farmacii se využívá také námel a Ginkgo biloba, tedy Jinan dvoulaločný (100 hektarů). Mnoho strojů na zpracování těchto plodin si museli konstruktéři z Waldlandu sami vymyslet a vyrobit, protože buď vůbec neexistovaly, nebo nebyly dostupné.

Další, spíše vedlejší aktivitou, je provozování pekárny. Vedle zpracování komodit se ale Waldland začíná věnovat i chovu ryb. Od roku 2015 se využívá odpadní teplo na vytápění 14 nádrží, v kterých jsou chováni sumci. Již je vybaven i prostor pro usmrcování, filetování a uzení. Odbyt je zajištěn přes vlastní prodejnu v Oberwaltenreithu i ve Vídni, ale i přes některé spolupracující obchody. Tento projekt byl spolufinancován Střední zemědělskou školou Edelhof a Ministerstvem zemědělství.

Farma rodiny Edmunda Ringla, Rappolz

Přestože historie statku v Rappolzu sahá až do roku 1629, rodina Ringlových na něm hospodaří přibližně „jen“ posledních sto let. Tento rodinný podnik, jenž před devětadvaceti lety po rodičích převzali nynější majitelé, se již tehdy zaměřil na pěstování máku a před pětadvaceti lety i na chov drůbeže.

K výkrmu kuřat, kterých je během roku na farmě mezi čtyřmi a pěti tisící, se postupně přidal i výkrm kachen (cca jeden tisíc) a hus (cca 400 kusů). Kupují se většinou jednodenní mláďata za cca 3,30 euro za kus. Krmivo je převážně vlastní, pouze první dva týdny jsou používány kompletní krmné směsi pro drůbež - starterové kompletní krmivo. Dále se kupují minerálie s důrazem na vápník, přidává se taky olej z ostropestřce na posílení jater, efektivní mikroorganismy (směs prospěšných mikroorganismů, které mají probiotické účinky) a geneticky nemodifikovaná soja.

Kuřata jsou vykrmována do osmi týdnů, pro Waldland do devíti až deseti týdnů. Husy jsou vykrmovány pouze přes léto a od tří svatých do Vánoc se poráží. Porážka veškeré drůbeže probíhá přímo na farmě ve stáji. V bourárně (získali dotaci z PRV 20 %) probíhají další činnosti: vykrvení, paření (kuřata při 58 °C, kachny při 61 – 62 °C a husy při 63 – 64 °C), škubání (pařička a škubačka při jedné várce pojme osm kuřat nebo čtyři až šest kachen nebo tři husy), dočištění a vyvrhnutí. Během jednoho dne stihne čtyři až pět lidí porazit cca 500 kuřat, 200 – 250 kachen nebo 150 hus. Následuje jeden den v chladničce, po kterém se maso zabalí (droby se vakuově balí zvlášť) a distribuuje. Prodej je zajišťován přes vlastní rozvoz (80 % produkce) a farmářské obchody. Cena je pět euro za kilo kuřecího, osm euro za kilo kachního a devět a půl euro za kilo husího masa.

I rostlinná výroba je velice zajímavá a hlavně různorodá. Na cca 50 hektarech orné půdy jsou pěstovány jak krmné, tak potravinářské plodiny a také plodiny určené pro farmaceutický průmysl. Obiloviny (ječmen, tritikále a žito) na 20 hektarech a hrách na dvou hektarech jsou určeny pouze na krmení. Šest hektarů špaldy, pět ostropestřce a třezalky, dva kmínu a tři hektary s Ginkgo biloba stromky míří do Waldlandu. Jen malé procent je prodáváno ze dvora. S pěstováním máku se na farmě začalo již před 28 lety a v posledních letech byla plocha speciální plodiny stále rozšiřována až na současných 12 hektarů. Další zajímavostí je také půl hektaru kulturních borůvek (dvě kanadské odrůdy, z nichž jedna je ranější), jejichž pěstování se Ringlovi věnují již 10 let a aktivně zavlažovaný porost stále plodí. Sklizeň je ruční, nabízejí i samosběr, takže všechen odbyt je zajištěn přímo ze dvora. V případě, že nevyjde počasí a jako například v loňském roce borůvky kvůli vydatným dešťům popraskají, nechají si vyrobit pálenku. Naopak tradičně a stejně jako k předešlým hospodářstvím i k tomuto patří několik hektarů lesa – přesněji sedm.

Mechanizaci na farmě se dnes věnuje hlavně sám pan Ringl a jeho čtyřiadvacetiletý syn, který by v budoucnu farmu rád převzal. Jsou členy společenství pro společný nákup strojů, jež vzniklo spojením 15 místních sedláků již před mnoha lety. Takto dohromady vlastní traktor, který má 170 koňských sil, rozmetadlo, pluh a harvestor do lesa. Ptali jsme se farmáře, jak mezi sebou řeší logistiku, financování oprav, pojištění strojů apod. Princip je založen na ujetých motohodinách a na tom, že každý musí hlásit, kdy si bude chtít stroj půjčit. Když se stroj rozbije, řeší se, jakého původu závada je. Pokud je provozní, platí opravdu společně, pokud ji zaviní jednotlivec, platí ji sám, ale samozřejmostí je kvalitní pojištění. Palivo si platí také každý sám a údržbu zajišťuje jeden člen společenství, který je za to placený ze společného fondu. Větší opravy se nechávají na servisu. Na sklizeň (obilovin i speciálních plodin) a balení slámy si ale stále sjednávají službu (cena sklizně obilovin je 100 euro/ hektar).

Bylinková farma rodiny Bauer, Seyfrieds

Rodinná farma Bauer, na níž pracuje farmář s manželkou, synem a v době ruční sklizně a balení i se sedmi až devíti zaměstnanci, se začala věnovat pěstování bylinek již před 35 lety. V dnešní době tak v nadmořské výšce 530 – 560 m n. m. a při srážkách 500 – 600 mm obhospodařuje 24 hektarů orné půdy pro pěstování obilí a brambor, 12 hektarů luk pro masný skot, 10 hektarů lesa pro vlastní potřebu i prodej dřeva a 12 hektarů bylinek (včetně 60 – 70 arů jahod).

Pěstování bylin je pro rodinu prioritou a největším zdrojem příjmů. Celkem lze na polích nalézt více než 20 druhů, ale největší plochu zabírá máta a konopí. Všechny rostliny se sejí přímo na farmě a malé rostlinky jsou vypěstovány ve fóliovnících a poté ručně nebo sazečem sázeny na pole. Roční výnos sušených listů se pohybuje mezi 1000 – 1500 kilogramy, dle druhu byliny. Cena usušených a vyčištěných listů je v průměru 7 euro za kilogram a 28 – 30 euro za kilogram květu.

Čím více se z klasického konvenčního zemědělství začalo přecházet na specializovaný bio podnik, tím více začal nynější farmář, který převzal hospodářství po svých rodičích, uvažovat nejen o pěstování, ale i zpracování a odbytu bylinek. Farma se tak stala zakládajícím členem Waldlandu. Odbyt je ale nyní zajišťován i přes vlastní obchůdek, na trzích a přes zásilkový obchod. Není povinnost prodávat vše přes odbytové družstvo, pokud se dodrží předem nasmlouvané množství.

Vedlejší aktivitou, nebo spíše koníčkem farmáře, je pálení likérů a pálenky z nejrůznějšího ovoce – jahod, malin, borůvek, švestek a meruněk, ale také z máku. Všechny pálenky a likéry jsou dochucovány vlastními bylinkami.

Na závěr se nám pan Bauer svěřil, že během posledních tří generací se směr, kterým se farma ubírala, vždy výrazně změnil. Jeho dědeček zastával konvenční způsob hospodaření zaměřený na pěstování obilovin a brambor, otec byl nejspokojenější v provozu na rozhraní bio a konvenčního zemědělství s chovem dojnic a on je ekologický farmář a hlavně bylinkář, který chová skot pouze na maso a hlavně proto, že dává kvalitní hnůj, který je při pěstování bylin nepostradatelný. Je rád, že to tak bylo a až farmu předá svému synovi, nechá ho, aby si i on zvolil svůj směr. Škoda, že v naší republice byla tato posloupnost přerušena…

Ovčí farma Johanna a Luisi Strobl, Unterpertholz

Pomyslnou třešničkou na dortu, v rámci návštěv dolnorakouských statků, byla návštěva ovčí bio farmy Johanna a Luisi Stroblových s přímým prodejem ovčího masa a masných výrobků. Součástí hospodářství je 53 hektarů vlastní zemědělské půdy, z nichž 12 hektarů je v Čechách. Z celkové výměry  je 22 hektarů orné půdy, na které je pěstována pšenice (10 ha), tritikále (15 ha), oves (šest ha) a kukuřice na siláž (dva ha). Nejvíce nás zaujalo, že přestože je farma od roku 1994 ekologická, kukuřice patřila k nejlepším v okolí, ať už s ohledem na velikost porostu a palic, tak co se týče zaplevelení. Je to díky tomu, že jedenkrát čtyři až pět lidí po cca pět dní ručně, pouze s motyčkami, odpleveluje celé dva hektary. Dále se celkem čtyřikrát plečkuje a dodržuje se osevní postup: pšenice, tritikále, kukuřice a jetel. Všechny plochy kromě jetele jsou hnojeny kompostovaným ovčím hnojem.

Celkem 20 hektarů vojtěšky, jetele (na 12 hektarech v ČR) a travních porostů a všechny plodiny na orné půdě slouží pouze jako krmivová základna pro ovce. Co se týče objemného krmiva, zkrmí se na farmě ročně 500 – 600 velkých kulatých balíků senáže, 50 balíků sena a všechna kukuřice na siláž. Vystláno je asi 300 – 400 balíků slámy.

Dále k farmě patří sedm a půl hektaru lesa a necelý jeden ar bylinek (měsíček, máta a petržel). Kopřivy dodávané do Waldland jsou sbírány na pastvinách, protože je ovce nežerou.

Na perfektně upraveném statku, který současní majitelé převzali po otci Johanna Strobla, dnes najdeme okolo 220 ovcí (170 bahnic a 50 jehniček) plemene Lacaune importovaných v roce 1996 z Francie. Dříve se zde ale, vedle ovcí, chovaly hlavně krávy na mléko a prasata. Přestože na farmě lze zakoupit masné výrobky, primárně jsou ovce určeny na produkci mléka. To je dodáváno do podniku Käsemacher, který z nich vyrábí ovčí sýry. Něco také putuje na italský trh do mlékárny Leb, která z mléka vedle sýrů vyrábí i jogurty a zmrzlinu. Roční produkce se pohybuje okolo 100 tis. litrů (v průměru 500 litrů na jednu bahnici). Dojení je sezónní - bahnice jsou na podzim zasušovány a až od poloviny ledna se opět začíná s dojením. Vzhledem k tomu, že v okolí je hodně chovatelů ovcí, není to pro mlékárnu žádný problém.

Vedle prodeje mléka je tak hlavním zdrojem příjmu export chovných zvířat do celé Evropy – Norska, Švédska, Slovenska, post-jugoslávských zemí a dalších. Do naší České republiky ale ještě žádné zvíře neprodali - přestože jsme jejich nejbližším sousedem. Nemá to ovšem žádný speciální důvod, pouze prostě ještě nikdo neprojevil zájem. Beránci, kteří jsou na Velikonoce ve věku šesti až osmi týdnů (25 – 30 kilogramů), jsou prodáváni na maso. Za celý rok je také prodáno 130 – 150 jehňat na maso přes velkoodběratele.

O ovce je celoročně pečováno. Dojeny jsou dvakrát denně a stejně tak jsou dvakrát za den na pastvě. Třikrát až čtyřikrát za rok je vyklízena podestýlka a paznehty jsou upravovány dvakrát ročně. Vlna je jedenkrát ročně stříhána firmou Laccon, která z ní vyrábí velmi kvalitní izolaci. Tupírování ocásků je i v ekologickém zemědělství dovoleno, takže je toho využíváno. Pouze ale u ovcí na chov, na maso ne. O celé hospodářství, jehož součástí jsou dvě komfortní stáje (jedna z roku 1996 a druhá z roku 2002, obě z 35 % podpořeny z PRV), se starají manželé Stroblovi se svým synem a snachou. Ti postupně farmu převezmou.

Srdeční záležitostí a koníčkem Luisi Strobl je výcvik Border kolií k práci u stáda. Využívá tak hlavního původního určení plemene, tedy shánění ovcí do stád a vedení stáda volnou krajinou podle povelů pastevce. Luisa považuje Border kolie, stejně jako mnoho odborníků, za jedno z nejinteligentnějších plemen, které je učenlivé, pracovité, velmi živé, pozorné a obratné. Je hodně aktivní, proto potřebuje dostatek prostoru a pohybu venku. Sama již má na farmě několikátou generaci a momentálně vlastní čtyřletou fenu a jejího sedmiměsíčního syna, takže začíná se cvičením (výcvik začíná v pěti až šesti měsících). Vychovala i pět ovčácký psů pro zájemce z Německa a Švýcarska. Johann Strobl se zase realizuje, vedle toho, že je stále aktivním farmářem, i jako přednášející na Střední zemědělské škole Edelhof a na Zemědělské univerzitě ve Vídni.

Na závěr…

Poslední zastávkou, již na území České republiky, byl klášter Želiv se svou dominantou kostelem Narození Panny Marie. Přes svou pochmurnou historii (klášter v 50. letech sloužil jako internační klášter, kde komunistický režim zadržoval více než 400 kněží a řeholníků) dnes klášter působí jako příjemné a působivé místo, které si určitě zasloužilo zápis na seznam národních kulturních památek (8. února 2010). Za zajištění prohlídky děkuji našemu předsedovi Pavlu Dudovi.

Na závěr si dovolím ještě poděkovat manželům Šteflovým z ASZ Jindřichův Hradec, kteří mě na nápad zorganizovat zájezd do Rakouska již před několika lety přivedli a také nám doporučili perfektní průvodkyni po Dolním Rakousku, paní Martinu Petrovou.

Věřím, že všem zúčastněným se zájezd líbil a doufám, že v příštím roce, až doladíme drobné nedostatky, do zahraničí opět vyrazíme a ideálně ještě ve větším počtu…

Autor a foto: Jana Breburdová, ASZ Benešov