Větší rozšíření stáda mléčného skotu, jehož chov Stupkovi zvolili ihned, kdy jim byly z družstva navráceny první hektary půdy, nebylo na původní rodinné usedlosti možné. V roce 1994 se ho proto rozhodli situovat do areálu, kde dříve hospodařilo JZD Zbiroh, a část zastavěných pozemků patřila rodině. Zakoupili tedy zbytek pozemků, ruinu kravína a dalších staveb a za zbytek peněz pořídili nezbytnou zemědělskou techniku.

Je skoro neuvěřitelné, kam až se v rozvoji farmy podařilo otci a synovi Stupkovým dojít, obzvláště s přihlédnutím k tomu, že řadu let ležel její provoz hlavně na bedrech staršího z nich.

„Začínali jsme se čtyřmi kravami a dvěma jalovicemi. Za celou dobu hospodaření jsme nenakoupili jediné zvíře, stádo je postaveno z vlastního odchovu, do dnešního dne se na naší farmě narodilo 1376 telat. Současný počet 110 dojnic je možno ještě výhledově navýšit asi na 130 kusů,“ informuje Jiří Stupka.

Větší část zvířat se nachází pod jednou střechou zrekonstruovaného kravína K 174. Dvě třetiny prostoru jsou vyhrazeny dojnicím, zbývající část pak telatům, jalovicím a vykrmovaným býkům. Větší jalovice jsou umístěny v prostorách bývalé odchovny dobytka, velcí býci pak v další zrekonstruované budově, bývalé K96. Pro zajištění chodu farmy s minimálním počtem pracovníků je nutná technická a technologická vybavenost, na kterou Jiří Stupka jako vystudovaný mechanizátor klade velký důraz. Již v roce 2007 byl ve Strašicích instalován první dojicí automat, druhý následoval o tři roky později. „Ačkoliv robotické dojení není zrovna levná záležitost, přináší ohromnou úsporu času, kterou je pak možné věnovat jiné činnosti. Zvířata navštěvují robot spontánně, díky jeho softwaru lze sledovat informace o managementu stáda. K dispozici jsou data o zdravotním stavu zvířat, jež jsou při každé návštěvě robota zvážena, je jim změřena teplota v jednotlivých čtvrtích vemene, dále zaznamenána vodivost a barva mléka, hodnoty tuku a bílkovin, somatické buňky, snímána pohybová aktivita zvířat i ve vztahu k reprodukci, doba přežvykování zvířat a podobně,“ chválí výhody tohoto typu dojení pan Stupka.

Nadojené mléko dodávají hospodáři každý druhý den v objemu zhruba 3,5 až 4 tisíce litrů prostřednictvím odbytového družstva České biomléko do mlékárny v německém Münchehofe. Stupkovic farma je společně s několika dalšími u nás držitelem certifikace GÄA, což značí, že kvalita jejich biomléka splňuje náročné požadavky zahraničních mlékáren. Samozřejmostí jsou pravidelné kontroly ze strany této německé kontrolní a certifikační organizace.

Živočišné výrobě je na strašické farmě zcela podřízena rostlinná, neboť veškerá produkce z 247 hektarů půdy, kterou Stupkovi obhospodařují, tvoří krmivovou základnu, a ta je postavena na kvalitním objemném krmivu. Zcela vzdát se farmáři museli pěstování kukuřice, znemožňuje jim to blízkost vojenského prostoru s množstvím divokých prasat.

Další plánovaný rozvoj farmy na několik let zbrzdily dvě zásadní události, které se odehrály v roce 2013 a pak o dva roky později. Nejprve se touto oblastí prohnalo tornádo, které tu způsobilo škodu ve výši více než 10 milionů korun. V červenci roku 2015 vypukl na farmě požár, který byl posléze policií hodnocen jako úmyslně založený, a kromě haly plné balíků sena shořela téměř kompletně veškerá zemědělská technika. Škoda činila 35 milionů korun.

„Zažít si něco takového bych nikomu nepřál. Snad ani člověku, o kterém jsme přesvědčeni, že má tento čin na svědomí. Vůbec jsem si tehdy nebyl jistý, jestli budu mít sílu pokračovat dál, ale táta mě podržel a řekl, že to přece nemůžeme zabalit... A měl samozřejmě pravdu. Během deseti dnů jsme postavili novou halu. A přišla i zcela nezištná pomoc, kterou jsem vůbec nečekal. Standa Němec, se kterým jsem hodně prožíval zakládání Asociace a její začátky, neváhal a poslal šest kamionů cukrovarnických řízků, František Němec z Netína zase kamion sena. Kamarád, o kterém vím, že zrovna není žádný Rothschild, přinesl flašku a u ní jsem po jeho odchodu objevil obálku se sto tisíci. „Šetřil jsem na dobrou věc a teď ten čas nadešel,“ řekl mi. A pak to vzdejte, když máte kolem sebe takové lidi,“ říká Jiří Stupka.

Na první pohled již nejsou na Stupkovic farmě následky ničivého požáru znát. Trochu jako memento tu ale stále stojí zcela ohořelý traktor, který chtě, nechtě v člověku vyvolává otázky. A na ty najít odpověď není vůbec snadné. Nezbývá však než jít dál...

Šárka Gorgoňová, vedoucí mediálního oddělení ASZ ČR