Počátkem týdne proběhly také dvě akce spojené s prevencí rizik sucha. Na první z nich představilo Ministerstvo zemědělství (MZe) seznam konkrétních lokalit, kde by mohly v budoucnosti postavit přehrady, na druhé pak MZe společně s Ministerstvem životního prostředí prezentovalo závěry z diskuse politiků a odborníků po jednání Národní koalice pro boj se suchem. S většinou závěrů lze souhlasit, problém je, že jejich realizace je často jen na papíře a navíc se na zlepšení stavu krajiny a ve stabilizaci zdrojů vody projeví až s odstupem, jestli vůbec. Takové hladiny spodních vod se jen tak nedoplní, ani po přijetí hodně regulativního vodního zákona, který se nachází v legislativním procesu. Něčemu ale uvedený zákon pomoci může, například zavedením povinnosti u nových staveb zadržovat dešťovou vodu. Plošný problém nízké schopnost naší krajiny zadržovat vodu to ale nevyřeší.
Každopádně, i když o potřebě prevence rizik sucha každý mluví, potřebná osvěta má stále velké rezervy. Například právě ohledně přehrad a reakce na rozšíření počtu míst v takzvaném „Generelu lokalit pro akumulaci povrchových vod“. Tedy míst, kde by se teoreticky mohly v budoucnosti postavit přehrady. Což ovšem většina lidí chápe tak, že zařazení do Generelu v praxi znamená legitimizaci budoucích přípravných prací k výstavbě přehrad, a „bianco šek“ na to, že v příslušných lokalitách nějaká přehrada v budoucnosti vznikne. Tak to ale není. Zařazením do Generelu se pouze vybrané lokality chrání před průmyslovou a liniovou výstavbou, které by mohla negativně ovlivnit místní zdroje vody, což je v praxi verze ochrany přírody, kterou by měli ochránci i starostové spíše přivítat. Naopak k výstavbě přehrad a vodních nádrží zahrnutých do „Generelu“ ve většině případů nedojde. A pokud ano, tak za desítky let, podle toho, jak se bude vyvíjet počasí a jaký bude v budoucnosti stav místních zdrojů vody, zejména pro zajištění pitné vody pro lidi. Co ovšem bude za dvacet nebo padesát let, nikdo neví, a právě proto jsou vhodné lokality do Generelu zařazovány. Teprve poté, pokud by se někdy v budoucnosti o využití některých z chráněných míst skutečně vážně uvažovalo, by byla zahájena konkrétní jednání s vlastníky pozemků, představiteli obcí a jistě i s ochránci. Ti všichni se přitom už teď děsí, co je samotné a místní přírodu čeká. Jenže žádná změna obce ani přírodu kvůli Generelu nečeká. Zařazení do Generelu je v praxi jen papír, nástroj k prevenci rizik sucha v budoucnosti a vyšší ochrana příslušných lokalit. To by nemělo být zas tak složité pochopit, kdyby ovšem k tomu byla vůle – a znalosti „generelních“ procesů.
Českem prošla tento týden druhá (a oproti situaci na začátku dubna mírnější) vlna mrazů, která zřejmě poškodila další část porostů ovocných stromů a zeleniny. Což jsou ale právě komodity, kde by bylo skutečně vhodné zvýšit tak často skloňovanou soběstačnost. K tomu je však třeba zvýšit efektivitu produkce prostřednictvím kapkových závlah, navýšit kapacitu skladů a především přesvědčit tuzemského spotřebitele, aby domácí produkci při nákupu potravin skutečně preferoval. Letos mu možná často nic jiného nezbude, dovozy zeleniny a ovoce ze zahraničí budou zřejmě nižší než v předchozích letech, neboť i tam řádil koronavirus a omezil využití levné pracovní síly z jihu a východu Evropy, která rukodělné práce v ovocnářství a zelinářství dominantně zajišťuje, protože (nejen) Čechům se rukama pracovat nechce. Na našem trhu tak možná bude více tuzemské zeleniny a ovoce, pokud ovšem úrodu nezlikviduje sucho a obecně nepřízeň počasí. Takové meruňky původem z ČR, zasažené dubnovými mrazy si moc spotřebitelů nekoupí, protože nebudou a ceny těch, co budou, se v duchu někdejšího sloganu budou „příliš podobat drahotě“.
Ceny zemědělských surovin a hlavně z nich vyrobených potravin rostou už nyní, i když hlavní zdražování se zřejmě již odehrálo. Jak to bude dál, záleží tentokrát hlavně na počasí, ale nejen na něm. Ceny vepřového stále ovlivňuje africký mor prasat, ceny mléka zase intervenční výkupy, cukr sice také podražil, ale hlavně proto, že se jeho cena v předchozích dvou letech po zrušení cukerných kvót výrazně propadla. Tak či tak platí, že na levné potraviny můžeme zřejmě už definitivně zapomenout.
Petr Havel