Přesto, že došlo k několika změnám v připraveném odborném programu, navštívená místa dokázala velmi dobře reprezentovat maltské zemědělství jako celek. Vzhledem k tomu, že Malta má výměru pouhých 246 km² (na délku měří přibližně 27km), bylo možné za jeden týden projet a poznat prakticky celou zemi.

Ostrov Gozo

Ostrov Gozo je druhý největší ostrov souostroví Malta. Rozloha ostrova činí 67 km², počet obyvatel je okolo 30 000. S hlavním ostrovem Maltou je spojen trajektem, který vyplouvá z přístavu Mġarr Harbour. Povrch ostrova má víc zeminy než Malta, existuje zde více pramenů podzemní vody, a také hustota zalidnění a počet turistů je menší než na hlavním ostrově. Tyto tři faktory způsobují, že Gozo je úrodnější (a současně i mnohem zelenější) než hlavní ostrov a má proto převážně zemědělský ráz (ovoce, zelenina, víno, dobytek). Na Maltě již převládá kvantita, na Gozu je stále nejdůležitější kvalita. Na ostrově nejsou lesy (stejně jako na Maltě), ale nachází se tu olivovníky staré i 2500 let (pěstování oliv je dotované státem). Na ostrově se nachází hlavní město (Victoria, Rabat) a 13. vesnic.

Gozo Cottage

První naší zastávkou na ostrově Gozo, byl podnik v obci Xewkija, který se specializuje na zpracování oliv a, v menší míře, i dalších druhů zeleniny. Vedoucí podniku nás informovala, že sami nic nepěstují, olivy vykupují od zemědělců a pak je lisují. Zemědělec dostává peníze dle množství (tedy za kg), nikoliv za obsah oleje. Pokud chce olej prodat sám, po vylisování si ho může za poplatek odebrat.

Postup lisování oleje:

Před samotným procesem lisování, jsou olivy omývány vodou, následuje odstranění stopek a nečistot. Dále putují do lisu, kde je přes filtr oddělována pevná a kapalná složka. Po hodině vznikne pasta - teda již oddělená pevná a kapalná složka. Olej je poté ještě oddělován od vody. Celkově proces trvá asi 2,5hod - proto je cena kvalitního oleje tak vysoká. Vysokou kvalitu zajišťuje práce se studenou vodou (výroba za studena), vzniká tzv. panenský olej. Za jeden den jsou ve výrobně schopni zpracovat 2000-2500kg oliv (200kg/hod.), přičemž na jeden litr oleje je potřeba 8kg oliv. První olej vyrobený tímto postupem je nejkvalitnější, ovšem pastu vzniklou při prvním lisování je možno ještě použít. Zde ovšem takto nepostupují – nedůležitější je kvalita. Z toho důvodu také nejčastěji vykupují ještě tvrdé, nedozrálé (tedy zelené) olivy, z nich je olej nejlepší.

Podnik je zaměřen také na výrobu likérů (typických středomořských) a marmelády (pomerančové, fíkové aj.) Likéry jsou vyráběny ze žluté citrónové kůry z chemicky neošetřených citronů - kůra je namáčena do 100% alkoholu. Stejný postup je u mandarinek, pomerančů, ale nabízí i likér mandlový.

Celkově se dá říci, že komplex Gozo Cottage je všestranně zaměřen, nejen že zde mohou zemědělci prodat svoji produkci (nebo si ji nechat zpracovat), ale vedle výkupu zde funguje i prodejna osiv, sazenic, hnojiv a pesticidů.

Pomerančové sady

Majitel sadů a náš průvodce, pan Marko, vlastní podnik se svými dvěma bratry. Pěstují pomerančovníky a mandarinky, v malé míře i banány, celkově na výměře 100ha. Jsou velkým podnikem, nejedná se tedy průměrnou výměru sadů na Gozu.

Vzhledem k tomu, že se sady nachází u moře, kde vane vlhký, slaný vítr, jsou nucení používat větrolamy (rákosové stěny), pro ochranu mladých výhonků. Na větrolamy dostává dotace z EU, jsou velmi nízké. Podporu získává také na zavlažování a kvůli tomu musí dodržovat kvótu (u pomerančů) ale nestalo se, aby hrozilo, že kvótu překročí. Zavlažovací systém používá kapénkový (v provozu je 3-4hod. 1x za týden). Vzhledem k tomu, že zde prší pouze od října do dubna (celkem okolo 650mm srážek) a poté následují velmi vysoké teploty, jsou přes období sucha nuceni pumpami odčerpávat vodu ze skal a tou zavlažovat celý půl rok.

Ovoce pěstuje ekologicky, chemické přípravky nejsou v jeho podmínkách potřeba. Na vosy, kterých je v dubnu a květnu spolu se včelami plný sad a které ovoce napadají, používá lapače (lahve naplněné petrolejem nebo vodou s přípravkem na mytí nádobí). Pokud zde nějací škůdci jsou, jsou zaneseni z dovozu – většinou z Itálie, ale pomerančovníků se to zatím netýká (problémy byly s palmami). Nemá problémy ani s plísněmi, pouze pokud slupka nevydrží v následku nepříznivého počasí – po suchu a chladu následuje déšť a slupka praská. Ale má  problémy s plísní na víně.

Majitelé zaměstnávají celkem 12lidí, většinu času pracujících ve vinařství. V sadech se pohybuje 6 zaměstnanců na jaře, kdy je potřeba zajistit sklizeň, odplevelení a odstranění starých výhonků.

Ricardu farm

Farmu Ricardu, nám opět představil její majitel. Jedná se velmi propracovaný rodinný podnik, kde je dohromady chováno 100ks koz a ovcí, z jejichž mléka je vyráběn sýr a ten je posléze prodáván v rodinné restauraci v hlavním městě.

Majitel chová ovce i kozy, přestože považuje ovčí mléko za vhodnější k výrobě sýrů, ale vzhledem k nízké dojivosti ovcí, by neuspokojil poptávku. Na farmě se dojí denně 50ks (zajišťuje se tím dojení po celý rok) ve čtyři hodiny ráno, aby se mléko mohlo již kolem deváté zpracovávat ve městě. Dojí se ručně, dojivost je 60-70 litrů za den.

Kozy i ovce jsou v měsících horka v primitivní stáji, nyní ovšem začíná období dešťů a přibližně za dva týdny vypustí zvířata na pastvu, kde budou až do jara. Vodu zvířatům čerpá ze skal (s tímto způsobem získávání vody jsme se na Maltě setkali prakticky všude).

Majitel v legraci uvádí, že chová „nové maltské plemeno“. Nejedná se totiž ani o kulturním plemeno z dovozu, ani o místní plemeno, všechno jsou kříženci. Jehňata a kůzlata nechává klasicky na obnovu stáda nebo prodává na jatka, samce kastruje. Kozly a berany na plemenitbu si vyměňují se sousedy.

S krmivem je na Maltě problém, snaží se ho kupovat co nejméně. Z jadrných krmiv krmí ječný šrot a kukuřici. Pokud jde o objemné krmivo, nesuší klasické seno, ale nechává uschnout trávu a teprve poté jí suchou seče. Toto „seno“ uskladňuje v balících, na jejich výrobu využívá služby. Ví, že tímto způsobem nezískává kvalitní krmivo, ale nemá jinou možnost.

Farmář chová také včely, potřebuje je pro opylení vinohradu a dávají  mu med (produkce 100kg/rok). Další jeho aktivitou je pěstování vína – hlavně odrůdy Cabernet. Vyprodukuje 7000 litrů vína za rok a vše prodá, stejně jako sýry a med, ve své restauraci.

Po návštěvě farmy se přesouváme do hlavního města Rabat, kde nám farmář nejprve ukazuje, jak sýry vyrábí.

Výroba sýra:

Hustou žmolkovitou směsí, která vznikla spojením mléka a syřidla, se nejdříve plní děrované košíčky – formy. Z forem vytéká voda a zůstává sýr, který je ochucen pouze mořskou solí – takový sýr se nazývá Gbejna. Lze ho okořenit i bylinkami či pepřem a chilli kořením, ale zde se dává přednost tradiční variantě s mořskou solí. Sýr lze konzumovat čerstvý (pouze 1 den starý) nebo sušený - ten je po klasické úpravě ve výrobně přenesen na střechu, kde ho podle tradice 2-3 dny vysouší pouze severský vítr. Čerstvý sýr je určený na plnění raviol (těstoviny si rodina vyrábí také sama), sušený se nakládá a kupují ho většinou turisté. Je možné ho nakládat do olivového oleje a feferonek nebo do vína a černého pepře (přičemž víno je zde jen pro to, aby pepř na sýru držel). Do sklenice se pak přidají ještě sušená rajčata (typický produkt těchto ostrovů) a takto naložený sýr je možné konzumovat i za půl roku.

Návštěva vinic v Gharb - MassarwineryPoslední, velice zajímavou zastávkou na ostrově Gozo, byla návštěva vinice Massar. Majitel, jenž pracuje jako učitel, se před sedmi lety vrátil k rodinné tradici (v letech 1937 a 1970). Nás nejprve provedl svou výrobnou, kterou má kvůli teplotě celou umístěnou v sklepních prostorách.

Víno je uchováváno v plastových barelech, protože dle majitele „nemá rádo nerez a díky slunci a půdě je tak výrazné chuti, že nepotřebuje dozrávat v dřevěných sudech“. Za výhodu považuje rychlé dozrávání (jen deset dní v roce je ostrov bez slunce). Ze 7000kg hroznů (většinou vlastních) se zde vyrobí a naplní přibližně 6000 lahví vína (cena lahve se pohybuje mezi 7-9 eury).

Po prohlídce sklepů přejíždíme na vinice za městem, kde je připravena ochutnávka jednoho bílého (které se zatím testuje a není ještě prodáváno v obchodech) a tří červených vín (ve Středomoří jsou celkově oblíbenější červená vína). Všechna vína jsou z vlastní produkce.

Bílé víno je odrůdy Tanit, jedná se o velmi odolnou odrůdu, která je vhodná pro tuto oblast. Červená vína jsou odrůd Svatý Dimitrij (suché, trpké), Garp (sladké, portské) a typické Maltské (sladčí).

Plně zavlažovaná vinice má výměru 1,5ha a 5000 hlav, na jednu hlavu má výnos okolo 1kg hroznů. Vinař nás dále seznamuje s podmínkami zemědělců na Gozu. Stěžuje si na velkou korupci a byrokracii. Cena půdy je 40-50000 euro za hektar, ale nikdo půdu neprodává. Pronájem půdy není velký, ale za to, aby majitel půdu pronajal právě Vám, mu zaplatíte 15-20000€ jako první splátku a poté každý rok rentu. Sklízí se 2x do roka, někteří zelináři mají sklizeň i 4x do roka. Jako dobrý obchodní artikl považuje rajčata, mají ve světě své jméno - vyváží se na výrobu kvalitních kečupů a protlaků i jako sušená.

Tradiční trh v přístavu Marsaxlokk

Rybářská vesnice Marsaxlokk je vyhlášená svým tradičním rybím trhem. Podle toho, co jsme viděli, by se dalo říct, že trh má dvě části – tu tradiční s prodejem čerstvých ryb a zeleniny a část novou, kde lze sehnat vše – nejčastěji oblečení, spotřební zboží aj. Typickým maltskou rybou je Lampuka. Grilovaná Lampuka je podávána s bramborami a hrachem, pokapaná sirupem a zapečená v listovém těstě.

Vedle trhu, je ve vesnici také elektrárna, elektřina se na Maltě vyrábí spalováním ropy (ropa se dováží z Libie, Malta svou ropu netěží). Nafta nyní na Maltě stojí 1,4€.

Králičí farma

Králíci jsou typickým maltským zvířetem a králičí maso je stále tu velmi populární. Stejně tak jako lov zajíců (Malťané mají registrovaných 30tis. loveckých zbraní a vedle zajíců střílejí i ptáky migrující z Afriky do Evropy).

Farma, kterou jsme navštívili, chová králíky již 20let. Před rokem byla hala zrekonstruována (na rekonstrukci získá farmář zpětně dotaci 150tis. euro). Je zde chováno 300 samic plemene Hiycol, které mají v průmětu 8 mláďat 8x do roka. Hnízdo je vystláno pilinami a kojení je zajišťováno jednou za den (dělá se to tak deset dní, kvůli vyvážení mláďat). Mláďata se oddělují od matky okolo třicátého dne po narození, v té době je i třídí do skupin podle velikosti, pokud jsou vyrovnaná, nechávají se u sebe. Nejvhodnější přerozdělí je rovnou po porodu (pokud samice cizí mláďata přijme). U mláďat je asi pětiprocentní úmrtnost. Hospodář také uvádí, že si chová vlastní samce a sám si také samice inseminuje. Plemenná zvířata označuje tetováním.

U chovu králíků je důležité udržovat stálou teplotu, protože jsou velmi náchylní na teplotní výkyvy. Světlo mají 16-17hodin denně. Krmí se kupovanými granulemi.

Odklid výkalů je zajišťován automaticky, vzniklou kejdu mohou v létě vozit na pole, v zimě, kvůli dešti, jí odváží na „sběrné místo“.

Králíci jsou odváženi na jatka ve věku 10-12 týdnů. Farmář jedenkrát týdně dodává 100 králíků do restaurace ve městě.

Ovčí farma Krise Zary s produkcí sýra

Na této farmě pracuje farmář jen se svou manželkou. Chovají Frýské ovce a křížence z Itálie a Německa v počtu sedmdesáti kusů. Farma je vybavená dojírnou na osm stání. Ovce nejsou na pastvě, jsou krmeny slámou a pšenicí, které z části kupuje,  a „senem“ (farmář také nechává seschnout trávu a teprve poté jí seká).

Dotace:

Farmář se zmiňuje o dotacích a velké byrokratické zátěži. Tím, že ovce nepase, ale má je stále ve stáji, nedostává na ně žádné dotace. Dostává pouze dotaci LFA (farma má výměru 2,5ha), která činí 23euro na jednu TOMNU (1ha = 9 tomen). Na svou výměru dostává tedy přibližně 517 euro. Také má nějaké úlevy na zdravotním a sociálním pojištění - nyní by měl dostat zpět asi 17tis. euro, ale vzhledem k vysoké korupci a problémům s úřady si tím není jistý.

Ve výrobně je zpracováváno nejen mléko z farmy, ale také od okolních zemědělců a farmář uvádí, že ho zemědělství slušně živí - zvláště proto, že je velká poptávka po tradičních maltských výrobcích od turistů a té proto, že Malťané jsou velcí gurmáni. Vyrábí se zde sýry, ale i další mléčné výrobky jako jogurt a tvaroh.

Farma s chovem Holštýnského skotu

Majitel farmy, pan Josef, má tři zaměstnance a vlastní 100 kusů dojných krav plemen Holštýn, plus 25 krav, které stojí momentálně nasucho a 100 kusů mladého skotu (odchovává si vlastní jalovice). Žádný skot nepase. Krmí se 14kg koncentrátu a 10kg objemného krmiva - všechna krmiva jsou nakupována, farma nemá rostlinnou výrobu. Platí 1300euro za jeden kontejner koncentrátu. Seno dováží také v kontejnerech (zkrmí asi 30kontejnerů za rok).

Jako průměrnou užitkovost farmář uvádí 9-10tis. litrů na krávu (nadojí průměrně 30litrů denně od jedné krávy). Průměr laktací na krávu je velmi malý – 3,5 (problémy se somatickými buňkami).

Dojí se ve tři hodiny ráno a ve tři hodiny odpoledne, krávy jsou identifikovatelné – všechny mají mikročipy. Dojírna je klasická, rybinová, roboty majitel neplánuje. Kravín je nový (stál 700tis. euro z toho 200tis. dostal od EU), postavený v roce 2004, ale otec majitele hospodařit začal již před padesáti lety. Farmář nás informuje, že na Maltě není problém získat stavební povolení - oznámení visí na úřadě čtyři měsíce, a pokud se k němu někdo odmítavě nevyjádří, není problém. Jemu nikdo problémy nedělal. Nyní má kravín vlastní jímku, aby vystačila na období léta. V zimě se separují výkaly na suché a tekuté a zvlášť se skladují. Nyní je v plánu státní bioplynka, kam budou všichni kejdu i hnůj svážet.

Výkupní sen mléka je 53 centů za litr – vše prodává do mlékárny. Mléko má asi 3,7% tuku a 3,4% bílkovin, platí se dle kvality – vzorky se odebírají 4x za měsíc a dělá se z nich průměr na další měsíc. Hospodář uvádí, že na farmu dostává i 50 000€ dotace a že mu byla jednou zkrácena, protože kontrola objevila v mlékárně pavučinu. Prodává také maso za 1€/kg na jediné jatky na Maltě (jsou státní). V obchodě je cena masa okolo 7-8-€/kg.

Na Maltě je přibližně 120 farem stejného zaměření a s podobným systémem hospodaření jako je farma tato. Společně tvoří kooperaci, která zajišťuje nákup krmiva a vlastní také 80% mlékárny, kam všichni dodávají mléko.

Projekt Sunripe a rajčatová farma Josefa Maskata

Josef Maskat je majitelem provozovny Sunripe (v překladu „dozráté na slunci“), kde se vyrábějí Maltské delikatesy, a farmy, která se specializuje na pěstování rajčat. Dle mínění farmáře, se jedná o malý projekt, který ovšem zajistil práci jeho rodině i rodině jeho bratra.

Ve výrobně Suripe, jsou vyráběny různé druhy zavařenin – převážně tedy rajčat a výrobků z nich, dále z lilku, cukety, oliv a ovoce. Svými dekorativně zabalenými výrobky zásobují obchody v turistických centrech, ale hlavní příjem mají z dárkových košů (jsou velmi  oblíbené na Vánoce a Velikonoce), které i v menší míře vyváží do Británie a Švýcarska. Nyní je prý „velmi v kurzu“ lilek neboli baklažán. Připravují ho podle receptu „staré matky“ a aby uspokojili poptávku, musí ho i nakupovat (cena je asi 0,70 € za kilo). Nejčastěji nakupuje od sousedů v okolí Mgarru.

Výroba tradiční pochoutky z baklažánu:

Čerstvý lilek je nutné oloupat a na kráječi nakrájet na tenké plátky, které se zatěžkají a nasolí mořskou solí, aby pustily trpkou vodu. Poté se opláchnou pitnou vodou a s octem se vaří doměkka. Následuje sušení do druhého dne. K baklažánu se pak jen přidají bylinky a zalije se olejem. Většinu sklenic prodává za stejnou cenu - 3€, v obchodě je pak prodávají za 4,5€.

Pokud jde o farmu, rajčata jsou pěstována ve sklenících, přes léto na polích. Celkem vlastní tři skleníky, ale v různých částech Malty, protože není lehké sehnat velkou výměru půdy na jednom místě. Ve skleníku, který jsme navštívili, se nacházelo 10tis. sazenic (ve třech sklenících celkem 24tis.). Z každé sazenice se sebere cca 8-10kg rajčat. V této době jsou rajčata ještě zelená, dozrají do deseti dnů. Při sklizni pracuje ve skleníku a ve výrobně jen rodina (6lidí). Pokud je úroda nadprůměrná, zaměstnávají dva pomocníky.

O rostliny se musí pěstitelé starat po celou dobu, kdy produkují plody. Vodu na zavlažování berou, jako všichni, pomocí pumpy ze skal a z rezervoáru. Systém závlahy je kapénkový. Každý týden musí upravovat nastavení výšky pnutí – rostliny mohou dorůstat až devíti metrů, ale zde se tak vysoko pnout nenechávají. Opylení je zajištěno vysazením padesáti včel do skleníku (mění je po 6-8 týdnech) – jedna včela stojí 1€. Během léta, v červnu a červenci, pokropí půdu ve skleníku vodou a zakryjí jí černou fólií. Vznikne prostředí o sedmdesáti stupních celsia – tím se zničí cizorodé látky. Hnojí se pouze kravským hnojem před výsadbou (na Maltě nejí problém ho sehnat) a 1x za tři měsíce přihnojují minerálními hnojivy (součást závlahy).

Kaktusové zahrady – Mosta

V rodinném zahradnictví, které jsme měli možnost navštívit, se pěstují květiny na prodej, ale největší část příjmu zajišťují poskytované služby (návrhy a úpravy parků a veřejné i soukromé zeleně). Také se zde pěstují třetí největší kaktusy v Evropě, které  měří až 7 metrů. Majitel uvádí, že za největší problém, v pěstování kaktusů, považuje velké množství srážek – na Maltě naprší až 625 mm a pro kaktusy je moc i 500mm. Kaktusy kvetou jen v létě, mají i 200 květů, ale vydrží většinou jen 24 hodin.

Závěr

Při odletu z Maltských ostrovů, byli snad všichni účastníci s odborným programem a návštěvami farem spokojeni. Bylo velmi zajímavé získat tolik informací o zemědělství v oblasti Středomoří a poznat rozdíly hospodaření v zcela odlišných klimatických podmínkách. Například námi pěstovaná okrasná Opuncie, je zde nazývána plevelem, protože roste skoro všude – v parcích, ale i podél cest. Malťané jí sbírají v rukavicích, poté oloupou trnitou slupku a z vnitřku vyrábí tradiční likér a marmeládu.

Nejvíce asi všechny zaujaly zdejší výměry polí. Nachází se zde velmi málo polí s hektarovou výměrou, spíše vůbec. Nejčastěji jsou k vidění políčka o velikosti cca 15 x 15 metrů, oddělena kamennými zídkami (půda je zde velmi kamenitá).

Velmi zajímavý byl i doprovodný turistický program, který byl zajišťován v rámci doplňkových služeb. Zájemci měli možnost podívat se do hlavního města Malty Valletty a navštívit zde katedrálu sv. Jana, nynější národní divadlo (původní bylo zničeno za 2. světové války) a audiovizuální představení Malta Experience. Součástí programu byly také neolitické chrámy Hagar Qim a Mnajdra Temples a kostel Mosta Dome na který za 2. světové války spadla bomba české výroby (nevybuchla, protože byla sabotována), dále zahrady svatého Antonína a přírodní zajímavosti Blue Groto a Azurové okno na ostrově Gozo.

Fakta o maltském zemědělství a ekonomice

· Maltské ostrovy (Malta, Gozo, Comino) leží ve Středozemním moři, přibližně 80km pod Sicílií. Maltská republika (Repubblika ta’ Malta) je od roku 2004 členem EU a součástí Schengenského prostoru. Z deseti nových členských států Evropské unie patří Malta k nejvyspělejším.

· Od 1.1.2008 přijala Malta za svou měnu euro a stala se jedním ze členských států eurozóny.

· Úředními jazyky je maltština a angličtina. Hlavní město Valletta.

· Ostrovy jsou jedním z nejzalidněnějších míst na světě – 1200 obyvatel/1km2 (k roku 2006 400tis. stálých obyvatel). Ročně Maltu navštíví přes milion turistů. Turistika se na HDP podílí zhruba 35 %.

· Maltské hospodářství se vyznačuje vysokým nedostatkem přírodních zdrojů (především žádné fosilní zdroje, nedostatek spodní vody) a suchým klimatickým podnebím. Maltské ostrovy mají velmi mírné klima, 295 slunečních dní a v zimě neklesá teplota pod 10°C. Celkově je maltské hospodářství závislé na zahraničním obchodu (včetně turistického ruchu).

· Kvůli nedostatku pitné vody (podle údajů OSN je Malta na vodu nejchudší zemí na světě) filtrují Malťané mořskou vodu, kterou užívají k vaření atd. Každý má také rezervoár na dešťovou vodu na střeše. Na pití kupují vodu balenou, která se dováží.

· Půdu na maltských ostrovech vlastní přibližně z 50% stát, 50% je soukromých vlastníků. Půlku ostrova Gozo, vlastní „baron“ (potomek původní šlechty). 2/3 půdy je zemědělsky využíváno.

· V zemědělství pracují 4% obyvatel, na HDP se zemědělství podílí 3%. Celkově je zemědělství v útlumu. Nejvíce zastoupeny jsou malé rodinné farmy s výměrou do 2ha.

· Pěstuje se hlavně ovoce, zelenina a citrusy. Za rok se sklízí dvakrát. Bylo by možné pěstovat i banány a ananasy, ale není dostatek prostoru na velké plantáže.

· Chov prasat, koz a ovcí, králíků, krav (50% krav na mléko) – krmivo se převážně dováží.

· Vývoz: brambory, ryby

· Dovoz: ovoce, zeleniny, hovězí maso (ze Sicílie, severu Afriky a Španělska)

· 20% z celkové spotřeby potravin Malťané vyrobí, 80% dováží (ovlivněno turistickým ruchem).

· Průměrný plat je 950 euro (učitel – 1100€, bankovní úředníci - 1300€, lékaři - 2600€). Malta má 150tis. práce schopných obyvatel, z toho 7000 nezaměstnaných (o výši sociálních dávek rozhodují podobné aspekty jako v ČR). Důchod ve věku 63 let. Plánuje se 65 let. Dle průvodkyní poskytnutých informací, má důchod činit 2/3 nejvyššího příjmu, který byl konkrétní osobě vyplacen za posledních 10 let.

Z vyjádření navštívených farmářů připravila za kancelář ASZ ČR Jana Breburdová, dne 4. listopadu 2011