Pár základních čísel
Bezmála padesátimiliónová Jihoafrická republika je rozlohou zhruba 15krát větší než ČR. Zemědělství, které se podílí na HDP zhruba 2% a zaměstnává něco přes 1,5 miliónu obyvatel, je zastoupeno farmami s intenzivní rostlinnou produkcí, smíšenými farmami s intenzivními chovy zejména hovězího dobytka, ale hojně také pštrosů či krokodýlů po ranče s extenzivními pastevními chovy skotu a ovcí. Velký podíl zemědělské produkce zaujímá také pěstování ovoce, zeleniny a vinařství.
Pro Jižní Afriku byla do začátku devadesátých let základním momentem silně regulovaná státní zemědělská politika, jejímž prostřednictvím výhradně bílí farmáři získávali dotace a daňové úlevy. A ačkoli běloši hospodařili na drtivé většině polností, většinu jich neměli ve svém vlastnictví. Na druhé straně většina domorodého obyvatelstva žila v naprosté bídě a prakticky zcela bez možnosti získání půdy, velkým problémem byla také diskriminací žen. Nezaměstnanost se dlouhodobě pohybuje kolem 45% a díky překotnému přílivu obyvatel z nejchudších států Afriky neustále stoupá. Inflace přesahuje 10%.
Podpora černošským farmám
Po pádu politiky segregace ras zhruba před 13 lety nynější černošská vláda složená z nejsilnější strany Afrického národního kongresu se ubírá cestou tzv. Black Economy Empowerment - „BEE“. Jedná se o vládní program, který má za cíl různými formami zvýšit podíl vlastnictví původního černošského obyvatelstva jejich postupné zapojení do ekonomického života země. Jednou jeho součástí je také snaha umožnit návrat černošských farmářů ke své půdě. Prostřednictvím BEE však byla podle sdělení našeho místního průvodce původním obyvatelům navrácena zatím jen necelá desetina z původně plánovaného počtu 15 mil. hektarů půdy.
Převod půdy zpět do rukou černošských farmářů se ale naštěstí neodehrává žádnou násilnou cestou, jako tomu bylo před nějakým časem v sousední Zimbabwe. Jihoafrická vláda pouze nabízí odkup bělošské farmy za tržní cenu, přičemž takto odkoupené nemovitosti nabídne domorodcům za velmi výhodnou cenu (dotace na půdu činí více než 70%).
To je však pomoc jen do půli cesty - černým farmářům totiž k de facto darované půdě chybí stroje či další potřebné vybavení a zejména nemají potřebnou kvalifikaci k hospodaření.
Bílí farmáři proto většinou vůbec nevěří, že by domorodé obyvatelstvo bylo schopno vést farmy s tím, že většina domorodců prý žije ze dne na den, bez jakékoli zodpovědnosti k majetku a zájmu o dlouhodobé podnikání. Banky proto také těmto novým farmářům nechtějí půjčovat peníze.
Farmy bílých farmářů stále základem
Současná situace je tedy taková, že drtivou většinu farem dál obhospodařují bílí farmáři avšak ve zcela nových podmínkách. Veškeré subvence a regulace jim byly zrušeny a byl de facto zcela obnoven volný trh. Zrušeny byly také dřívější pevné výkupní ceny produktů a regulován zůstal jen trh s cukrem. Dotace však ani v této zemi úplně neumřely a byly v podstatě jen přesunuty do kapes černošským zájemcům o farmaření, kteří se přes program BEE pomalu, ale jistě zapojují. Handicap nedostatku znalostí a zkušeností s vedením firem řeší například tím, že si najímají původní bílé farmáře, aby jim z pozice manažerů vedli jejich nově získané podniky.
Z pohledu navštívených farem však jsou jejich produkty na trzích konkurenceschopné. Výkupní ceny základních produktů byly obecně na nižší úrovni než je tomu například u nás - cena pšenice se nyní pohybuje kolem 120 Randů, tj. asi 360 korun, cena mléka asi 2,5 Randu, tj.7,50,- Kč za litr. Výnosy podléhají velkým výkyvům a například u pšenice i ve velmi intenzivních podmínkách nepřesáhly 3,5 tuny. Nejčastějšími plodinami jsou: kukuřice, pšenice, čirok nebo cukrová třtina. Farmáři již řadu let používají GMO odrůdy, které si velmi pochvalují s ohledem na jejich odolnost vůči chorobám a vyššímu produkčnímu potenciálu.
Přírodní podmínky
Co se týká přírodních podmínek, hlavním limitujícím faktorem je pro tamní zemědělství voda. Většina oblastí je totiž spíše aridních. Zemědělci se mnohde potýkají s nedostatečným či spíše nespolehlivým množstvím srážek. Farmáři uváděli roční úhrn srážek mezi 400-600 mm. Vyskytují se však dlouhá období sucha, po kterých následují prudké deště, která přinášejí až 200 mm srážek najednou, což je samozřejmě spíše příčinou půdní eroze než vláhovým přínosem pěstovaným plodinám.
Pro intenzivní zemědělskou produkci jsou tedy velmi zásadní závlahové systémy. Hojně se využívají pojízdné sestavy závlah čerpající vodu z umělých nádrží, do kterých farmáři během roku zachycují srážkovou vodu. Investice do závlah jsou také státem podporovány.
Vysoká kvalita produkce
Farmáři si na současné zemědělství nijak nestěžovali a po regulované zemědělské politice se jim nestýská. Jejich produkce je konkurenceschopná i na světových trzích a všichni hostitelé kvitovali podnikání za volných podmínek. Provozovatelé mléčných farem, kterých bylo v našem programu několik, odpovídali také na naše dotazy k náročnosti veterinárních či hygienických požadavků ze strany státu. Shodně však odpovídali, že nějaké požadavky sice existují, ale hrají pouze podružnou roli. Někteří farmáři se za svou mnohaletou podnikatelskou historii ani nesetkali s žádnou kontrolou úrovně jejich provozu. Není totiž vůbec zapotřebí, konkurence a požadavky obchodníků či obchodních řetězců nutí farmáře, aby si většina z nich dobrovolně zavedla vlastní systémy kontroly. Farmy, které jsme měli možnost shlédnout přitom dosahovaly velmi vysoké kvality produkovaného mléka, která v mnohém převyšovala kvalitativní parametry českých chovatelů.
Tradiční pozice černochů
Přestože bělošské farmy byly převážně moderně vybaveny, všechny tradičně hojně využívaly manuální práce černochů. Tato skutečnost plyne jednak z levné pracovní síly - měsíční plat se na farmách pohybuje maximálně v přepočtu do 10 tisíc korun, nejsou však výjimkou farmy s odměnou za celodenní práci kolem 5 Randů (tj. zhruba 20 korun). Na druhou stranu ale černošští zaměstnanci evidentně nepodávali žádné přehnané pracovní výkony a vzhledem ke své nízké produktivitě jich farmář musí zaměstnat celé desítky. Někteří farmáři platí svým zaměstnancům také ubytování, elektřinu, pojištění, stravování či školné dětem.
Cena půdy
K dostupnosti půdy lze na základě získaných poznatků uvést, že cena půdy byla zásadně odvislá od lokality. Hektar půdy v jižních částech JAR (v oblastech s vyššími srážkami) zejména v okolí Kapského města byl výrazně dražší (kolem 0,5 až 1milionu Randů, tj. více než 1,5-3 milióny korun). Naopak v severních částech kolem Pretorie a Johannesburgu lze půdu pořídit za 10 tisíc, ale třeba i jen za 5 tisíc Randů (mimochodem, pod kterou se ještě nezřídka může objevit ložisko černého uhlí nebo vzácných kovů).
Z prohlídek farem
Další zastávkou v nejjižnější provincii JAR Western Cape bylo družstvo Overberg Agri, které sdružuje na šest stovek farmářů s průměrnou výměrou kolem 200 hektarů vlastní půdy. Společnost zastřešující v úhrnu 130 tisíc hektarů a s vlastním obilním silem o kapacitě 35 tisíc tun opět plní funkci zázemí pro členy. Farmáři v průběhu roku odebírají osivo, hnojiva nebo služby na způsob zeleného úvěru u nás, za který platí jednou ročně po sklizni (úroková míra je v současnosti kolem 14%).
Pro JAR jsou také velmi typické pštrosí farmy. Navštívená společnost Klein Karoo v okolí Oudtshoornu sdružující kolem 1300 sedláků se snaží zajistit co nejlepší marketingové podmínky k odbytu jejich produkce masa, peří, vajec, ale zejména kůže pštrosů. Společnost proto disponuje kompletním zázemím od jatek, přes zpracovatelské linky na finální výrobu nejrůznějšího „pštrosího“ zboží až po síť butiků v JAR a obchodního oddělení, jehož prostřednictvím vyvážejí své výrobky do celého světa.
Pro české podmínky netradičním, nicméně v Jižní Africe celkem běžným je farmový chov krokodýlů, a to opět bez nějakých složitých podmínek ze strany státu. Rodinná farma Inyoni v provincii Mpumalanga na severovýchodě země vykrmovala asi 8 tisíc kusů těchto zvířat, jejichž maso a kůži majitelé dokáží vyvážet opět do řady zemí světa.
Z farem zaměřených na živočišnou výrobu jsou také velmi časté tzv. feedloty, což jsou v podstatě vysoce intenzivní výkrmny zvířat s vlastní produkcí krmných plodin. V našem případě se jednalo o farmu Morganbeef s výkrmem 9 tisíc kusů skotu. Ekonomickou podstatou tohoto kolosu byl nákup zhruba dvoumetrákových telat, která jsou po 130 dnech výkrmu následně porážena ve vlastních jatkách v živé hmotnosti cca 430 kg. Denní přírůstky farmář uváděl kolem 1,8 kg, kterých ale dosahoval za pomoci v JAR zřejmě běžně používaných růstových hormonů.
Jižní Afrika je také známa svými velmi kvalitními víny. Největší vysoce specializované vinařské farmy jsou situovány opět spíše na jihu země. Naší zastávkou byly zejména producenti originálního vína tzv. „pinotage“. Farmáři v těchto oblastech provozují také něco na způsob agroturistiky, neboť na většině jejich dvorů jsou mimo prodejen vína vybudovány ubytovací kapacity a samozřejmě restaurace či sklepy k posezení a koštování produkovaného vína.
Obava z bezpečnosti
Všechny navštívené farmy byly rodinného typu, přičemž výměry dosahovaly od několika desítek hektarů až po 20 tisíc hektarů. Pokud se týká například daňových povinností, podle vyjádření farmářů se daň z příjmů pohybuje někde kolem 27%.
Největší společnou obavou bílých farmářů byla jednoznačně otázka bezpečnosti. Zrušení apartheidu přineslo nekontrolovatelný pohyb cizinců do země, kteří se v obrovských počtech usazují ve slumech na předměstí velkých aglomerací a jsou zdrojem neustále rostoucí kriminality. Farmáři, stejně jako všichni ostatní, co „něco“ v JAR vlastní, jsou nuceni věnovat zajištění svého majetku velkou pozornost. Kolem svých areálů proto budují masivní oplocení s elektrickým napětím. Svá oplocení mají v podstatě i všechny zemědělsky využívané pozemky. Dlužno však dodat, že nejen kvůli nenechavým lidským jedincům, ale zejména také jako ochrana proti nejrůznější divoké zvěři, která je v rozmanité Jižní Africe opravdu dostatek.
Závěr
Dvanáctidenní zájezd po farmách v Jihoafrické republice znamenal bezesporu informační přínos a zejména přinesl tak trochu jiný pohled na zemědělství z tzv. třetích zemí. Lze konstatovat, že ač se agrární politika JAR potýká s nemalými historickými problémy, rozhodující část zemědělství je na vysoké úrovni. Produkty farmářů, kteří bez dotací hospodaří na volném trhu, jsou konkurenceschopné. Kvalita je samozřejmostí a to i bez ingerence a kontrol ze strany státu.
Pozn: (1 Rand = cca 3 Kč).
Ing. Jaroslav Šebek, tajemník ASZ ČR