Restituce ještě neskončily? V roce 2009 se takto divil tehdejší ombudsman Otakar Motejl, když ho v Brně navštívil advokát Petr Meduna. Kdysi u něj začínal jako koncipient a veřejného ochránce práv zajímalo, čemu se jeho bývalý „žák“ věnuje.

Píše se rok 2017 a restituční proces stále není u konce. Pražský advokát Meduna má desítky klientů, kterým stát za minulého režimu zabavil pozemky a dodnes jim nic nevrátil.

Nejstaršímu je 87 let, nejmladší jsou dědicové po původních vlastnících, bývalých sedlácích, kteří za komunistů přišli o svá pole.

„Zastupoval jsem i 98letého restituenta. Bohužel se nedožil konečného soudu, u kterého vše vyhrál. Navrácení pozemků se alespoň dočkal jeho 65letý synovec, který dále pokračuje v restitučních řízeních,“ říká advokát, který se restitucemi zabývá od roku 1992.

Mimo jiné je právním zástupcem Alžběty Pezoldové, nevlastní sestry Karla Schwarzenberga, která se soudí o rodový majetek. „Dodnes nemá ukončenou restituci. Mám i klienty, u kterých pozemkový úřad za víc než čtvrt století dokonce ani nerozhodl, jestli jim vůbec něco vrátí," zdůrazňuje doktor Meduna.

Lidé, kterým státní úřad ani za desítky let nestačil vyřešit žádost o navrácení majetku, mají o to větší smůlu. Nemohli se o pozemky ucházet, přitom za necelý rok, přesně k 1. červenci 2018, začne platit takzvaná restituční tečka. Po ní stát nevydá už ani ar, okradené vlastníky a jejich dědice odškodní pouze finančně. Podle zákona se finanční kompenzace stanoví podle 27 let staré vyhlášky. Lidé tak dostanou jen almužnu, stát je v podstatě obere podruhé.

Politická vůle odškodnit se vytratila

„Na začátku devadesátých let byla politická vůle naladěna na snahu korektně poškozeným lidem vrátit majetek. Ale vůle se časem zmenšovala,“ konstatuje právník Petr Fišer, který je předsedou nového Spolku pro ochranu zájmů restituentů. Vznik sdružení, které chce širokou veřejnost seznamovat s dopady, jaké může mít restituční tečka na každého z nás, iniciovala rodina Hlaváčových z Prahy. Sama si prošla dlouhým restitučním procesem, který dodnes zdaleka není u konce.

„Co stát ukradl, měl nahradit. To se ale po 27 letech nestalo," zlobí se advokát Marek Hlaváč. Už jako třetí generace usiluje o odškodnění rodiny, jež přišla o pole v pražských Malešicích.

Stát se dosud nevyrovnal s přibližně 45 tisíci restituentů. Přitom by stačilo zhruba deset tisíc hektarů, aby původní majitele pozemků a jejich dědice uspokojil. Státní pozemkový úřad tvrdí, že už nemá tolik půdy, aby ji mohl dál vydávat. K dispozici má přitom kolem 135 tisíc hektarů. Chce si je ovšem šetřit na novou dopravní infrastrukturu, železniční koridory nebo nové přehrady, obhajoval stopku pro další vydávání půdy ministr zemědělství Marian Jurečka (KDU-ČSL), který ji také ve vládě a poté v parlamentu prosadil.

„V současné době jsme na historickém minimu, i proto musel stát odprodávání státní půdy zastavit, aby ji v budoucnu nemusel kupovat draze zpět," uvedl Jurečka již dříve pro HN. Stát se ale půdy dál zbavuje, v loňském roce prodal Státní pozemkový úřad (SPÚ) ještě skoro tisíc hektarů. „Bylo to 64 pozemků o rozloze 985 hektarů. Tyto pozemky jsme předtím marně nabízeli ve veřejné nabídce oprávněným osobám," vysvětluje mluvčí SPÚ Hynek Jordán.

Stát si chce půdu podržet i proto, že na tom vydělá. Pozemkový úřad bude pole a louky dál pronajímat zemědělcům a vybírat pachtovné. Pro své záměry nebude muset kupovat pozemky za tržní ceny, které se podle lokality pohybují zhruba od 10 do 20 korun za metr čtvereční.

Restituentům ovšem stát vyplácí náhrady podle vyhlášky z roku 1990. V ní jsou ceny odstupňovány podle kvality půdy v již neexistujících korunách československých.

Začínají na 70 haléřích za metr.

Náhrada má být přiměřená. Ale není

Původně chtěl stát zprivatizovat 500 tisíc hektarů zemědělských pozemků. Plán ale překonal. Rozprodal či předal více než 660 tisíc hektarů, za to získal přes třicet miliard korun. Před poškozenými vlastníky dával přednost zemědělcům a leckdy i spekulantům.

Restituenti získali jen asi 80 tisíc hektarů.

V případě, kdy na jejich původních polích stojí továrny či sídliště nebo přes ně vedou silnice, měli dostat náhradní pozemky. Mohli také přistoupit na finanční vyrovnání. O ně byl ale právě kvůli nízkým cenám, ze kterých se odškodnění počítalo, výrazně menší zájem.

Za tři čtvrtě roku už nebude na výběr. Restituenti dostanou místo půdy jenom peníze. Proti této zákonné úpravě protestovala při projednávání v horní komoře senátorka a bývalá ústavní soudkyně Eliška Wagnerová. „Věc se znovu dostane před Ústavní soud. Celá anabáze nakonec stát vyjde dráž, než kdyby se k restituentům zachoval slušně," domnívá se Wagnerová. Ústavní soud už jednou, v roce 2005, restituční tečku zrušil. Ponechal ji jen pro držitele překoupených majetkových nároků. I ti nyní mají přijít zkrátka.

Ústavní soud ve svých nálezech rovněž opakovaně upozorňuje, že není možné odškodňovat restituenty v cenách z počátku devadesátých let. Poukazuje na to, že finanční náhrada má být v rozumné výši. Nelze ji tedy určit podle zastaralé vyhlášky z roku 1990, když od té doby se natolik změnily sociální a ekonomické poměry, že náhrada přiznaná podle tehdy platných předpisů dnes dosahuje pouze zlomkové ceny výše nemovitosti.

Naposledy se takto Ústavní soud vyslovil letos v srpnu. Dvě ženy se nesmířily se směšně nízkou náhradou za nevydané pozemky v Mníšku pod Brdy a podaly ústavní stížnost. Tou se zabýval jako soudce zpravodaj předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. „Finanční náhrada nemusí být nezbytně ekvivalentem aktuální tržní ceny předmětné nemovitosti. Má však umožnit, aby jejím poskytnutím došlo k odstranění či zmírnění křivd," konstatoval Ústavní soud s tím, že náhrada musí být přiměřená a rozumná. Zdůraznil také, že proto nelze nadále trvat na doslovném výkladu příslušného ustanovení zákona o půdě a řídit se cenami z počátku devadesátých let.

Nicméně SPÚ dál postupuje podle zastaralé vyhlášky a nedbá ani na nejnovější nález Ústavního soudu.

„Ten zaujal stanovisko ke konkrétnímu případu, kdy celou věc vrátil k soudu nižší instance ke stanovení přiměřené náhrady. Přestože Ústavní soud mohl příslušné ustanovení zákona zrušit, neučinil tak. Proto SPÚ prozatím dále postupuje dle platné právní úpravy," vysvětluje jeho mluvčí Jordán.

„To je pohrdání soudem. Máme v této věci sedm rozhodnutí Nejvyššího soudu, pozemkový úřad to stejně nerespektuje. Dál platí drahé advokáty a vyhazuje peníze ze státního rozpočtu, když trvá na svém," kritizuje advokát Meduna. Dodává, že lidem nezbývá než se soudit. „Oprávněné osoby, které se toho dožily, mohou mít důvěru v Nejvyšší soud a Ústavní soud. Opakovaně konstatují, že restituenti mají nárok na přiměřené a důstojné odškodnění," připomíná Meduna.

Také Karel Machovec, bývalý místopředseda Pozemkového fondu ČR, který před vznikem SPÚ řešil restituce, dnes říká, že lidem nezbývá než se o spravedlivé vyrovnání soudit. „Nikdo nepočítal s tím, že se vše tak povleče. Restituční nároky ztrácely svoji cenu a stát nenašel žádný způsob, jak je valorizovat," poznamenává.

I proto může být vyčíslená výše majetkových nároků, které stát dosud nevyrovnal, silně podhodnocená. Státní pozemkový úřad uvádí, že zbývá uspokojit nároky za nejvýš půl miliardy korun. „Kdyby se ale všichni restituenti u soudů domáhali přecenění svých nároků a požadovali odpovídající odškodnění, může to být až padesát miliard, které bude muset stát poškozeným lidem zaplatit," upozorňuje bývalý šéf SPÚ Petr Šťovíček.

Autor: Táňa Králová

Zdroj: Ihned.cz