V poslední době na horách přibývá skotu. Roste počet obhospodařovaných lokalit i zemědělců, kteří ve vysokých nadmořských výškách působí a na péči o louky dostávají od Správy Krkonošského národního parku (KRNAP) peníze.

K boudě Rozhled na Předních Rennerovkách nad střediskem Strážné přijíždí traktor s přepravníkem. Hospodář Zbyněk Malinský hydraulicky spustí podlahu, otevře přepravník a z něj do osmihektarového výběhu obehnaného elektrickým ohradníkem vypouští deset krav.

Zvířata po půldruhé hodiny trvajícím transportu z Křížlic na Semilsku v poklidu vystupují a hned se pasou. Majitel stáda ještě odpoledne přiveze další várku anguského skotu včetně telat. V nadmořské výšce téměř 1200 metrů bude dvacetičlenná armáda krav spásat louky až do poloviny října. Každá z nich za jediný den spořádá okolo 40 kilogramů trávy.

Ještě před pár lety se Zbyněk Malinský zaměřoval především na ovce, v poslední době se poměr otáčí ve prospěch krav.

„Lépe vypásají, navíc jehněčí a skopové maso nejde na odbyt,“ říká muž, který chová dobytek přes 20 let. V současnosti vlastní na 80 krav a sedm desítek ovcí. I když v této části Krkonoš zatím nejsou útoky vlkem potvrzené, další výhodou skotu je, že na rozdíl od ovcí je mnohem odolnější proti atakům predátorů.

„Největší procento na krkonošských loukách stále zaujímají ovce, ale postupně se vrací i krávy, které jsou tradiční a louky spásaly po staletí. Ovce a kozy dnes tvoří 52 procent, zbytek skot a koně. Těch je však výrazně méně,“ počítá Hana Šimonová, která se na Správě KRNAP zabývá managementem krkonošských luk.

Na horách je vše náročnější

Základnu a stáje má Zbyněk Malinský v Křížlicích. Kromě Předních Rennerovek působí ještě na dalších navazujících enklávách, jako jsou Lahrovy Boudy, Zadní Rennerovky a Friesovy Boudy. Ve srovnání s podhůřím je práce na loukách v těchto nadmořských výškách náročnější.

„Nedá se to srovnat. Na horách je všechno dál a vše je náročnější. Za den toho méně uděláte a méně je i trávy. Tady je pět centimetrů, dole už nad kolena,“ říká.

Samostatnou kapitolou jsou klimatické podmínky. Počasí se dokáže změnit zcela nečekaně. Když před pár dny zemědělec na Rennerovkách stavěl ohradu, začala z nebe padat sněhová krupice.

Z 30 kilometrů vzdálených Křížlic jezdí za stádem na hřebenech každý den, někdy i víckrát. Krávám vozí vodu, kosou odstraňuje nedopasky a také kontroluje ohradník, jestli ho neporušila divoká zvěř či lidé. Právě turisté představují pro horské hospodáře velký problém.

„Narušují ohradník, chodí mezi zvířata a krmí je. Ta, když si na to zvyknou, tak mohou utíkat. Přiběhnou k ohradě a můžou ji protrhnout,“ vysvětluje Malinský.

Nežádoucími jsou také volně pobíhající psi. Ochranáři proto důrazně upozorňují, aby je výletníci v blízkosti ohrad drželi na vodítku.

Malinský začal na Rennerovkách, kterými vede starobylá Slezská cesta, podél níž se první osadníci usídlili už před čtyřmi stovkami let, chovat dobytek ve stejnou dobu jako v Křížlicích.

„Zvířata tady tehdy nebyla a nikdo to nechtěl dělat. Bylo to zarostlé, tráva vám sahala až po pás. Rostly tu hektary šťovíku, dnes je už jen na pár místech,“ popisuje.

Hospodaří na pozemcích pronajatých od Správy KRNAP, z programu na obnovu horských luk dostává podobně jako desítky dalších zemědělců příspěvek. Ten je vítanou pomocí, ale rozhodně není zásadní.

Jedním z hlavních cílů pastvy je totiž likvidace invazivních druhů rostlin, zejména šťovíku alpského a lupiny mnoholisté, které jsou velice odolné a mimořádně rychle se rozrůstají. Například semena šťovíku mají klíčivost sedm až deset let.

„Obnova luk je dlouhotrvajícím procesem, zabere několik desítek let. Někde jsou ale už výsledky vidět, na dříve velmi zanedbaných loukách je třeba už po třech letech pastvy vidět značný rozdíl. Díky pastvě a seči se porost daleko lépe obnovuje,“ podotýká Hana Šimonová.

Jedním z příkladů jsou Friesovy Boudy. Ještě před lety zde rostl pouze šťovík, díky několik let trvající péči se povedlo válku nad plevelem vyhrát.

Návrat endemických rostlin

Pravidelná pastva může za to, že se na loukách znovu objevují endemické druhy jako zvonek český nebo violka žlutá sudetská. Správa KRNAP díky několika projektům financovaným z Evropské unie obhospodařuje 130 lučních lokalit, ty celkem zabírají plochu 450 hektarů.

Pastva se odehrává na sto hektarech. V dalších lokalitách pracovníci správy parku odstraňují náletové dřeviny, sekají plevelnaté rostliny, uklízejí kamení a štěrk nebo pročišťují stružky. Na místech k dalšímu hospodaření vyžínají také borůvčí.

„Krkonošské louky mají složitý osud. Nebýt našich předků, kteří vyklučili lesy, nevznikly by. Poválečným odsunem původního německého obyvatelstva a odlišným způsobem hospodaření tehdejších JZD a státních statků louky ztratily svou přírodní hodnotu. Zarůstaly plevelem a náletem. My se dnes snažíme vracet loukám život,“ říká ředitel Správy KRNAP Robin Böhnisch.

Ochranáři se o horské louky intenzivněji starají od 90. let. Péči však tehdy cílili pouze na nejohroženější plochy. Zlom nastal v roce 2012, kdy odstartoval projekt Life Corcontica a správa parku poprvé získala evropské peníze na podporu krkonošských hospodářů. Dnes jich podporuje čtyřicet až padesát.

Jejich počet stále roste, letos byla vyhlášena výzva pro nové lokality. „Dnes můžeme říci, že prakticky všechny květnaté horské louky, které odborníci správy parku vyhodnotili jako cenné, jsou obhospodařovány,“ pochvaluje si mluvčí správy Radek Drahný.

Krkonošské louky mají složitý osud. Nebýt našich předků, nevznikly by.

Autor: Tomáš Plecháč

Zdroj: MF DNES