Jak se z mladé ženy stane pasačka ovcí?Na začátku bylo moje velké přání mít svého pejska. Před deseti lety jsem si pořídila Bena, kterého mám dodnes. Zkoušeli jsme spolu dogdancing, agility, flyball, prostě různé psí sporty. Beníka bavilo vše, co jsme dělali, ale především proto, že se mi chtěl zavděčit. Dělal to pro mě, nikoli kvůli tomu, že by mu to bylo přirozené. Tak jako mu je přirozené pasení. Poznala jsem to, když se ocitl poprvé blízko ovcí. U pasení jsem jen podporovala jeho vlohu i cit. Uvědomila jsem si, že je to sport, který chci dělat. Když byly Benovi tři roky, pořídila jsem si i vlastní ovce.

Psi nepasou jenom stáda ovcí, ale také drůbež, třeba kachny, nebo dobytek.

Pasení je tedy sportovní disciplína?Záleží na tom, zda máte doma pár ovcí a potřebujete pomocníka na farmě, nebo máte ambice se v pasení posouvat dál. Účastním se soutěží, ovčácké závody také pořádám ve svém centru v Libušíně. Startuje zde kolem padesáti až šedesáti psů. Nejbližší soutěže tady budou v červnu. Uvidím, co mi pandemická situace jako organizátorce dovolí.

Jak závody v pasení vypadají?Pes dostává pokyny, na základě kterých se pohybuje v blízkosti stáda. Přítomen je rozhodčí, který hodnotí kvalitu předem stanovených cviků. Třeba ve vyšších kategoriích jsou ovce vzdáleny několik set metrů. Úkolem psa je obloukem stádo oběhnout a za ním zalehnout nebo zastavit. Pak následuje provádění stáda po trati s různými překážkami. Ti nejlepší psi to zvládnou i bez povelů handlerů, což je v pasení odborný výraz pro psovody.

Jaký pes je vhodný k pasení?V každém případě je dobré si vybrat psa z pracovní, nikoli z výstavní linie, kde je prioritou především vzhled zvířete. To ale neznamená, že moji psi nejsou mazlíčci. Nemám je v kotci, žijí se mnou doma. Jsou zvyklí na lidi, kontakt s nimi je jim příjemný, což je dobré právě pro canisterapii.

Jak dlouho trvá výcvik psa, aby stádo zvládl?To je individuální u každého zvířete. Psi mohou s výcvikem začít zhruba ve dvou měsících svého věku. Nejprve formu hry. Do kontaktu se stádem by měli přijít ale až ve chvíli, kdy jsou očkováni proti nemocem. Já mám radši divočejší psy, které musím trochu krotit, než ty vyžadující neustálou podporu, kteří se bojí jít do nějaké složitější situace. Záleží také na množství citu u každého psa, aby jen slepě neposlouchal povely. Ne každý je k pasení vhodný. Jsou psi, kteří napásají i auta nebo cyklisty. To samozřejmě není dobré. Vycvičit talentovaného psa k dokonalosti je otázka několika měsíců.

Existuje riziko poranění psa?Určitě, zejména pokud stádo vede zlý beran, kterému se nelíbí, že s ním někdo manipuluje, nebo se psovi postaví ovce chránící jehně. Ale nepase se jen s ovcemi, ale například také s kachnami nebo kravami. Dobytek je mnohem nebezpečnější než ovce. Nejen pro psa, ale i pro handlera.

Kde jste sbírala rady a zkušenosti?Třeba od Miroslava Košky z Mladé Boleslavi, který se pasení věnuje u hradu Kost a patří v tomto oboru mezi českou špičku. Dále třeba u dalšího top handlera Romana Holečka z Podbradce u Mšených-lázní nebo Martina Mačka, který patřil také mezi naše nejlepší handlery, ale bohužel už není mezi námi. Sbírala jsem i velmi cenné zkušenosti od zahraničních handlerů.

Stádo čistokrevných ovcí vřesových neboli vřesůvek se nad Libušínem pohybuje na téměř čtyřech hektarech pastvin. Přemístit je z jedné strany ohrady na druhou není pro border kolie Beáty Kaňkovské žádný problém. Pro psy je vedení stáda nejen prací, ale i obrovskou zábavou.

Cvičíte i pastevecké psy pro profesionální farmáře, takzvaně „na klíč“?Tomu se bráním. Pasení je můj koníček, nikoli povolání. Pes a jeho majitel musí fungovat jako tým. A to se nestane, když výcvikem neprojdou společně.

Kolik border kolií aktuálně máte?V současnosti jich mám šest. Čtyři psy: Bena, Yumiho, Ashe, Duka a dvě feny: Zoe a Ciri. „Holky“ jsou jemnější v práci u ovcí či dobytka, ale jsou zase skvělými canisterapeutkami. „Kluci“ jsou v práci více samostatní a také o něco tvrdší, ale to neznamená, že by to ovlivnilo jejich další chování. Yumi či Duke fenkám v canisterapii šlapou na paty. Canisterapii se věnuji pod záštitou výcvikového centra Alfa. Mám domluvené nějaké přednášky v základních a mateřských školách v Praze a Středočeském kraji. Canisterapie poskytuji i v domech pro seniory a zařízeních sociálních služeb.

Jak úspěšná jste byla v dogdancingu?S Benem máme vytančenou druhou kategorii Master of Dogdancing. Na nejvyšší, třetí už není i kvůli pracovním povinnostem tolik času.

Proč se věnujete i záchranářství?Když se někdo ztratí, je zavalen pod sutinami nebo mu hrozí nějaké jiné nebezpečí, mohu mu se svými psy pomoci. Působím jako dobrovolný hasič záchranář odboru vyhledávání a záchrany SAR. Máme možnost trénovat s našimi psy v areálu bývalých kladenských hutí, kde jsou vhodné prostory. Věnuji se záchranářství v sutinách nebo na plochách, tedy třeba hledání ztracených osob v lese a podobně. Ještě existuje vodní záchranářství se psy, ale s ním zkušenosti nemám.

Můžete připomenout nějakou konkrétní akci?Třeba před třemi měsíci jsem s dalšími záchranáři pátrala po ztraceném muži na Rakovnicku. Událost měla naštěstí dobrý konec. V záchranařině vynikají ze smečky Ash s Benem, když díky své vytrvalosti dokážou vyhledávat na větší vzdálenost a nemají ani problém s jakýmkoliv terénem.

Vraťme se k pasení. Už jste v něm dosáhla výraznějších úspěchů?Účastním se pravidelně mistrovství republiky. Před dvěma lety jsem bohužel přišla o velmi talentovanou fenu, která se stala obětí autonehody, když do mého auta naboural při návratu ze závodů jiný řidič.

Takže zlatá medaile z mistrovství je pro vás stále další motivace?Mojí největší motivací je, abych byla v životě šťastná, mohla dělat, co mě baví. A když k tomu přibude nějaký úspěch v pasení, budu samozřejmě také velmi ráda.

Autor: Robert Božovský

Zdroj: Idnes.cz