Přemysl oral
Přiznám se bez mučení, že ač jsem původně ze vsi, vlastně mě dodnes nenapadlo, že lze provádět zemědělství i bez orby! Ne tedy, že bych na to byl odborník, rýč držím píše jako prase kost. Ale konec konců, i před tím, než zasadíte zemáky, přece zryjete zahradu! Až 10 % všech plodin na světě se ale pěstuje tzv. bezorebným zúrodňováním půdy. A pokud bychom tohle číslo zvýšili devětkrát, snížilo by to dle nové vědátorské studie uhlíkovou stopu zemědělství až o třetinu.
Huh, jak se to dělá? Orba, kdy v podstatě vezmete (rýčem nebo pluhem) svrchní část hlíny a obrátíte ji vzhůru nohama. Takhle se to používá doslova tisíce let, není to vynález moderního věku. Tím se dojde na dílčí smíchání vrstev, ale taky se redukuje zaplevelení pole. Prostě protože je urvete z původního místa a pohřbíte pod hromadou hlíny.
Bezorebný přístup znamená, že přesně tohle neuděláte! Vrchní část se nechá být, jak je – jak se zasejí semena, když ne s pomocí orání? Navrtáním děr! Co do potřeby mechanizace je už tohle o něco jednodušší, protože prostě… na zasetí potřebujete vykonat méně práce. I proto bezorebného zemědělství v globálu přibývá. Jde totiž farmářům na ruku.
A pokud by přibylo ještě víc, šlo by podle nové studie na ruku i klimatu…
Kde to hnije, tam je kompost
Při konvenční orbě se totiž promícháváním půdy vytvářejí uvnitř velké vzduchové kapsy. Ty se pod svrchní částí terénu naplní kyslíkem, což prospívá rozvoji mikrobů přeměňujících uhlík (čili ten plevel, co jste zorali dospodu) v půdě na oxid uhličitý. Naopak bez orby mají bakterie méně vzduch, a méně žerou plevel, a jeho uhlík se tak nevrací do atmosféry, ale zůstává pod zemí.
Jaký vliv to však na obrovských kvantilionech hektarů světa má? Nemalý! Nová studie se to pokusila spočítat trošku přesněji skrze srovnání půdy na konvenčních vs. bezorebných farmách.
Vědátoři týmu Hannah Cooper z University of Nottingham k tomu využili rentgenový průzkum, aby odhalili, jak moc se v orebných vs. bezorebných zemědělských plochách podobné dutiny vytvářejí. Už nějaký čas se tuší, že bez orby je takových kapel méně. Nejsou zcela eliminovány, protože semena do půdy jaksi nějak dostat musíte. Množství dutin a jimi způsobených emisí oxidu uhličitého i metanu (z tlení) je ale podle měření výzkumníků celkově o 30 % nižší!
Bavíme se nyní o efektu z orby, ne celém množství emisí lidstva. Nicméně, zemědělství je docela podceňovaný podílník emisí lidstva – produkuje totiž až čtvrtinu všech emisí naší civilizace. Zajímavé je, že nejnižší emise byly přitom zaznamenány v zemědělských plochách, které bez orby pěstují plodiny 15 let a déle.
No tak super, máme tedy od zítra poslat všechny orby na smeťák a začít pěstovat bez orání? Moje záda z doby sázení zemáků by za to byla jedině ráda! Bohužel, jak už to chodí, máme k dispozici jenom jednu studii, která zkoumá jenom jeden aspekt celého komplexního problému. A než dorazí studie další, které srovnají pro a proti co možná nejvíce objektivně, bude to nějaký čas trvat. Řada lidí se rozhodne o prospěšnosti klasicky dávno před tím…
Jedna studie z mnoha?
Bezorební zemědělství samo totiž také není bezproblémové. Více plevele znamená také více škůdců. A tak také více pesticidů. A to není jediný kamínek na váhy. Spotřebuje sice méně dusíkatých hnojiv a zvyšuje biodiverzitu (což je dobře), ale není vhodná pro všechny existující zemědělské plochy (což je zase špatně), nicméně zdá se, že dovede rovněž redukovat erozi(což je zase dobře)…
Situace je složitá, ostatně i neexistuje jediné bezorebné obdělávání, ale vícero typů – a existují i organické přístupy. Nynější studie není ani první tohoto druhu – debata o tom, jak moc bezorební farmy redukují (některé víc?) skleníkové plyny, má už pěkných pár let, a výzkum stále není u konce. Prostě jedna vlaštovka, klasicky, jaro nedělá.
Nicméně, všechny tyto pokusy dávají data, která se časem může podařit lépe analyzovat tak, abychom zemědělstvím nejenom nakrmili lidstvo, ale zároveň (částečně) neruinovali přírodu. A to je tak olbřímí úkol, že to jaksi nebude hned! Pokud se orba jednou dostane na smetiště dějin, asi to nebude před tím, než také v mojí rodné vsi začneme tímhle způsobem do půdy dávat i ty zemáky…
Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je VWPC-bef27bOQNsaVWRFV25l-kBBXYUS%.MxR_29g7bMQMvaVWRjFm4UmlGB5._6Kx
Autor: Ladislav Loukota
Zdroj: Vedator.org