„Ke dni žen je třeba udělat ženám radost kytkou. Je ale velmi smutné, že většina pracovníků na květinových farmách jsou ženy a jsou v tom horším postavení,“ ilustruje nepříjemný paradox darování květin expertka na envirosociální podnikání Markéta Vinkelhoferová.

S podobným obrazem květinových farem u jezera Naivasha přišel před deseti lety dokumentární film Blooming Business. Díky tlaku lidí, kteří levné kytky nekupují, protože za nimi vidí vykořisťování, ale i institucí se podmínky dělníků na farmách pomalu zlepšují.

O několik tisíc kilometrů dál na sever se zatím znovu navazuje na tradici produkce vlastních květin. Kromě farmy Loukykvět a Kytky od potoka jsou u nás desítky menších zahrad, jako třeba Oáza klidu ateliéru PLEVEL bývalé studentky UMPRUM Beaty Melka Alexové a jejích spolupracovnic. Existuje i mapa, kde si můžete najít květinovou zahradu ve svém okolí, a formuje se i asociace ekologických pěstitelů květin Výkvět.

„Naše generace je zvyklá sedět u počítače a jsme z toho unavení. Já ale tu tvrdou práci na čerstvém vzduchu potřebuju. Nepoužíváme postřiky, hmyz se sem vrací a vrchní část zahrady necháváme zarostlou pro zvířata,“ uzavírá výčtem předností pěstování vlastních kytek Melka Alexová.

Jak vypadá byznys s řezanými květinami? Proč podporovat certifikaci Fairtrade? Jak se pěstují kytky v našich podmínkách? A proč skladba záhonů a vázání kytic připomínají báseň? Pusťte si celé Podhoubí.

Autor: Ondřej Šebestík

Zdroj: Wave.rozhlas.cz