Nebezpečný polétavý prach

Kromě toho, že pole ztrácí ornici, která se tvoří stovky let, má větrná eroze účinky i na lidské zdraví. Jemné částice mohou cestovat na velké vzdálenosti. „Polétavý prach, skládající se z drobných částeček půdy, pak lidé dýchají, což poškozuje dýchací ústrojí,“ uvádí předseda Asociace soukromého zemědělství Jaroslav Šebek.

Příčiny eroze jsou dvojí. Jednak je to klimatická změna a s ní související sucho i větší počet přívalových dešťů. Zadruhé je to působení člověka, který pro větší výnos zvětšil pole a odstranil všechno, co nejde zpeněžit, zato by to umělo zachytit odnášenou zeminu – tedy stromy, meze, remízky nebo větrolamy.

Výzkumný ústav nyní dělá výzkum pomocí větrného tunelu. Ten se položí na sledovaný pozemek, vyvolá větrnou erozi a zároveň zachytává odvátou půdu. Z jejích rozborů se zjistí, co přesně se s větrnou erozí dává do pohybu a co to obsahuje.

Půdu z polí bere především voda. Čím dál tím víc ale nabývá na významu větrná eroze, která je daleko víc nevyzpytatelná.

Trvá to zhruba stejně dlouho, jako než sníte oběd. Nebo než vypijete odpolední kávu. Stačí pár minut a déšť nebo vítr odnesou několik centimetrů ornice. Zabere to pak zhruba sto let, než se aspoň jeden centimetr půdy znovu obnoví.

Eroze se řadí k nejpalčivějším problémům české krajiny. Platí přitom, že pole sužuje především ta vodní, kdy přívalový déšť smývá zeminu a odnáší ji do řek a potoků. To, co způsobuje vítr, jako by zůstávalo stranou zájmu. Jenže právě větrná eroze nabývá na síle. Zatímco ještě zhruba před deseti lety bylo větrnou erozí ohroženo okolo deseti procent zemědělské půdy, teď už je to kolem 25 procent.

„Vzniká už skoro po celé republice. Souvisí se suchem. Zatímco u vodní eroze skončí smyv půdy pod svahy či v tocích, kvůli větrné erozi se prachovité částice mohou dostávat až na velké vzdálenosti od místa vzniku. Koneckonců i u nás se stává, že tady někdy spadne prach až z dalekých pouští Afriky,“ řekl LN Jan Vopravil z Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy (VÚMOP).

Půda, kterou dýcháme

Kde odvanutá půda skončí, závisí především na síle a době trvání větru a jeho směru. Obvykle je to například v příkopech podél silnic. „Ale často také skončí jako prach, který pak doma stíráme z nábytku,“ líčí Vopravil. Kromě ztráty půdy tak ohrožuje i lidské zdraví – jemné částice se dostávají do ovzduší, znečišťují ho a my ho pak dýcháme. Podle Vopravila větrná eroze určitě přispívá ke zvýšení koncentrací jemných prachových částic, platí ale také, že je velký prostor pro výzkum, který by zjistil, jak velká jsou zdravotní rizika.

Do jisté míry je eroze, a to jak vodní, tak větrná, přirozeným jevem. Spolu s klimatickou změnou, ale také intenzivním obhospodařováním krajiny však půdu znehodnocuje čím dál víc. Měnící se klima způsobí, že půda je kvůli suchu přeschlá. Následně přijde přívalový déšť a s vodou odteče i půda. Člověk tomu všemu v minulosti ještě pomohl, když vytvořil velké lány polí. Není totiž nic, co by odnášenou zeminu zastavilo nebo aspoň zabrzdilo. Široko daleko žádný strom ani tráva, remízek nebo mez. Nikde nic, jen a jen pole, na kterém se navíc pěstuje jedna plodina pořád dokola, což půdu vysává.

„Dřív se v souvislosti s větrnou erozí mluvilo zejména o oblastech, kde se vyskytují zrnitostně lehčí půdy, což je především jižní a jihovýchodní Morava. Ohroženo je i úrodné Polabí. Dnes ale dobře víme, že větrná eroze vzniká i na zrnitostně těžkých, tedy jílovitých půdách,“ udává Vopravil. Takové se vyskytují například na Litoměřicku či Lounsku.

„Nejcitlivější je samozřejmě půda holá, bez vegetačního krytu, například po sklizni nebo zasetí,“ sdělil tiskový mluvčí ministerstva životního prostředí Ondřej Charvát.

VÚMOP se nyní zabývá i tím, jaká je při působení větru reálná ztráta. Měří ji v terénu větrným tunelem, který působení větru simuluje. „Z měření vyplývá, že takto jsou ohroženy i půdy hlinité, nejúrodnější, což bylo v minulosti opomíjeno,“ dodává Vopravil.

Potřeba větrolamu

Co tedy s tím? Obecně je recept jednoduchý – mít zdravější, pestřejší a členitější krajinu. „V málo členité krajině jsou základní prevencí větrolamy, což mohou být různé pásy keřů, stromů, ale třeba i kamenné zídky, které přenosu částeček půdy brání,“ radí předseda Asociace soukromého zemědělství Jaroslav Šebek.

Pomoci by měla všechna možná opatření, která učiní půdu odolnější. Je to například i střídání plodin a pěstování meziplodin, tedy takových, které sice zemědělci nepřinesou prodejní efekt, ale dají půdě živiny.

„Důležité je také o půdu pečovat. Základem je dostatečný přísun organických látek do půdy, to je zásadní, avšak dnes často opomíjené,“ líčí Vopravil.

Vhod přijdou i různá technická opatření, například zábrany podobné těm, které se staví v zimě proti sněhovým jazykům.

Spousta dobrého už se děje. Od začátku letošního roku museli všichni zemědělci, jejichž půda je erozí ohrožená, pěstovat jednu plodinu maximálně na třiceti hektarech. Jinak musí pole rozdělit. Třeba alejí. A že takových je. Tvoří až kolem šedesáti procent zemědělského fondu v Česku.

Různé dotace se snaží zároveň zemědělce ponouknout, aby hospodařili lépe. Nabízí je jak ministerstvo zemědělství, tak ministerstvo životního prostředí. Na krajinné prvky, jako jsou meze, remízky i zmíněné větrolamy, lze získat podporu až do výše sta procent.

• Eroze Způsobuje ztráty živin, humusu, osiva a poškozuje i pěstované plodiny.
• Problém představuje i pro zemědělské stroje, které se po půdě zasažené erozí hůř pohybují.
• Zvyšuje štěrkovitost půdy.
• Kvůli větrné erozi mohou prachové částice z odnesené půdy cestovat na velké vzdálenosti. Přispívá ke znečištění ovzduší a ke zvýšení koncentrace jemných prachových částic.
• Vodní eroze se příliš nezamlouvá vodním organismům, kterým zhoršuje životní prostředí. Snižuje průtoky v řekách a potocích, zanáší nádrže a zvyšuje náklady na úpravu vody. (Zdroj: VÚMOP)

Mezi příčiny eroze se řadí

• Pěstování širokořádkových plodin – například kukuřice, především na erozně ohrožených půdách.
• Příliš velké půdní celky, kde nic nebrání odnesení půdy.
• Rušení remízků či cestních příkopů. Půda je navíc příliš udusaná, a tak hůře umožňuje, aby se do ní vsákla voda.

Autorka: Eliška Nová

Zdroj: Lidové noviny