Z událostí uplynulého týdne nelze nezmínit valnou hromadu Komory soukromých lesů v Humpolci, jejíž účastníci konstatovali, že stávající podoba novelizace zákona o myslivosti nenaplňuje vládní prohlášení o posílení pravomoci vlastníků půdy a hospodářů v organizaci honiteb. Výsledkem diskuse o novele mysliveckého zákona pak byl oficiální požadavek na MZE, aby do novelizace zahrnulo usnesení valné hromady vyzývající ke snížení minimální výměry honitby vlastní na 115 ha a honitby společenstevní rovněž na 115 ha. Toto opatření povede podle účastníků valné hromady k přímé redukci spárkaté zvěře v takto vytvořených honitbách v nestátních lesích.
Tento týden také odstartovala celá řada dotačních programů, které by měly zlepšit stav naší krajiny či podpořit klesající biodiverzitu v ní. Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) začal vydávat rozhodnutí k dotačnímu titulu „Ošetřování trvalých travních porostů“, na který je vyčleněno více než 3,15 miliardy korun. Agentura ochrany přírody a krajiny (AOPK) zase spustila výzvu pro příjem žádostí do Programu péče o krajinu, a to v Podprogramu pro zlepšování dochovaného přírodního a krajinného prostředí (PPK B). V letošním roce se výzva zaměřuje pouze na podpory B.1, což je péče o přírodní a přírodě blízké biotopy, biotopy z Červeného seznamu biotopů ČR a biotopy zvláště chráněných druhů a druhů z červených seznamů ve volné krajině, a B.2 Péče o krajinné prvky. Výše přiznaných finančních prostředků může být stanovena až do 100 procent celkových způsobilých výdajů projektu, maximálně však 250 000 Kč. V roce 2023 je pro výzvu PPK B připraveno 29 milionů korun. Nové nařízení Vlády ČR pak zvýšilo objem dotací na podporu včelařství, a to z dosavadních 65 milionů korun ročně na 110 milionů v následujících letech.
Opticky výrazná podpora environmentálních aktivit má ovšem mnoho na první pohled neviditelných sporných míst, mimo jiné v nastavení dotačních titulů, i v podání MZE. Mnohé z dotací totiž pravděpodobně zásadní změny ve struktuře naší krajiny nepřinesou, protože na skutečně environmentálně přínosné nadstavbové programy je k dispozici méně peněz, než na obecně zaměřené environmentální programy, které ve výsledku spíše konzervují současný stav a hospodáře nemotivují k žádoucím opatřením. Příkladem je management druhově bohatých pastvin, kde je nižší sazba dotace, než právě na trvalé travní porosty, příkladů je ale celá řada.
Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ) také tento týden uvolnil možnost aplikace přípravků na ochranu rostlin při řešení pokračujících vzestupných výskytů hraboše polního na území ČR, s tím, že pro ošetření porostů je možné od 21. února na dobu omezenou využít zvýšené dávky rodenticidů do nor, platnost opatření je zatím do 21. června 2023. To je pro zemědělce zasažené rostoucí expanzí hraboše dobrá zpráva.
Pokračuje také úsilí o vyhlášení nového národního parku, tedy NP Křivoklátsko. I když se Ministerstvo životního prostředí snaží deklarovat širokou podporu takového úmyslu ze strany řady institucí a ochranářských organizací, podporu obcí, na jejichž území nebo v jejich okolí má být park vyhlášen, existence NP nemá. Drtivá většina starostů se také nezúčastnila v tomto týdnu dalšího kola jednání. Obcím mimo jiné vadí, že do doby jednání nebyly vypořádány jejich připomínky, především ale park skutečně nechtějí, neboť dotčené území je již dnes chráněno různými stupni ochrany životního prostředí. Ke kauze Křivoklátsko lze přitom opakovaně dodat, že v uvedeném území je skutečně velké množství jedinečných přírodních lokalit, ty ale vznikly i bez existence národního parku, a kromě toho jde o území hustě obydlené, které v tomto smyslu nenaplňuje pojem národního parku tak, jak je všeobecně vnímán – totiž jako území s minimální „lidskou infrastrukturou“. Sporné jsou i teze, podle nichž nebudou obyvatelé a návštěvníci potenciálního NP nijak omezováni – pokud by měl být v zásadě zachován současný stav, nebylo by třeba park vyhlašovat. Z politického hlediska se pak jeví úmysl vyhlásit park proti vůli drtivé většiny tamních obyvatel jako poněkud zbytečná ztráta volebního potenciálu stávající vládní reprezentace do budoucnosti.
Nakonec ještě jedno téma, jehož důsledky pocítí zemědělci i potravináři v ČR, a zejména pak celá oblast živočišné výroby. Jde o uplatňování principů taxonomie, a na úrovni EU probíhajícího hodnocení udržitelnosti zemědělské a potravinářské produkce, které se odehrává bez účasti zástupců agropotravinářského sektoru, a tím bohužel i bez účasti MZE. Příslušnou agendu přitom nemá na MZE ani nikdo konkrétní na starosti, přestože konečným důsledkem budou s vysokou pravděpodobností výrazné regulace zasahující do zemědělského podnikání i struktury produkovaných komodit, přičemž ve hře je dokonce i vyšší zdanění červeného masa. Situaci v Bruselu přitom sleduje zejména Potravinářské komora ČR – a bylo by proto velmi žádoucí, aby se v tomto směru zintenzivněla komunikace mezi tuzemskými zemědělci a potravináři, ale i aktivity MZE.
Petr Havel
